Admiral Graf Spee

Autor : Anonymous 🕔04.01.2006 📕10.438

Podobné články

Další články autora

Korzár v jižních mořích

 

Ačkoli byl Admiral Graf Spee postaven jako poslední ve své třídě, jeho příběh je asi nejznámějším z trojice německých kapesních bitevních lodí. Jednak proto, že se jako první zapojila do válečných operací, ale také proto, že byla vyhozena do vzduchu před zraky obyvatel hlavního města neutrální země. Svou měrou možná přispělo i to, že velení a gentlemanský způsob boje jejího kapitána si získal respekt a uznání na straně spojenců. Potopil totiž celkem 9 lodí o výtlaku přes 50000 tun aniž by o život přišel jediný britský námořník.

 

FOTO STAVBA

 

Kýl lodi byl položen 1. října 1932 v loděnici Kriegsmarinewerft ve Wilhelmshavenu. Stavba probíhala poměrně rychle a 30. června 1934 je loď spuštěna na vodu. Do služby pak vstupuje 1. ledna 1936. Po dalších 5 měsíců probíhají zkoušky, cvičné střelby a výcvik posádky a 9.5.1936 se stává vlajkovou lodí flotily. V červnu se loď přesouvá do Atlantiku, kde probíhá další výcvik.

 

Na svou skutečně první plavbu vyplouvá 20. srpna 1936 společně s lehkými křižníky Leipzig a Nürnberg a 6 torpédoborci. Úkolem tohoto svazu je sledovat průběh občanské války ve Španělsku a evakuovat občany německy mluvících států. Kromě zadržování lodi vezoucích republikánům zbraně podporuje také španělsko-italský útok na Malagu. S malými přestávkami, při kterých většinou zajíždí do Německa nebo na cvičení na Balt působí až do roku 1938 ve španělských vodách. 22. května 1937 reprezentuje německou Kriegsmarine na korunovační přehlídce anglického krále Jiřího VI. Právě zde, při srovnání s jinými bitevními loděmi různých států, vzniká označení pro kapesní bitevní loď.

 

FOTO ŠPANĚLSKO

 

V březnu 1939 se účastní obsazení litevské Klajpedy (Memel) a po skončení občanské války ve Španělsku doprovází v květnu 1939 konvoj vezoucí německé vojáky zpět do vlasti. To už se však neúprosně blíží druhá světová válka a loď se chystá vyrazit do boje. Den D nastává 21. srpna, kdy Admirál Graf Spee opouští přístav Wilhelmshaven a vydává se pod velením kapitána Hanse Langsdorffa na svoji poslední plavbu. Po dvou dnech proplouvá západně od Bergenu a mění kurz na jih. Hlavním cílem kapitána je samozřejmě nepozorovaně proplout oblastí, kterou kontrolovaly britské síly a dostat se do jižní Atlantiku, kde má v případě válečného stavu napadat spojenecké obchodní lodě. To se mu také podařilo.

 

A tak, když Německo zahájilo válečné operaci a britská admiralita vydala pokyn veliteli metropolitního loďstva, aby zabránil německým lodím vyplout do Atlantiku, pohyboval se již Admirál Graf Spee 700 mil severozápadně od Kapverdských ostrovů. Zatím však nedostal příkaz k zahájení bojových akcí. Důvod byl prostý. Hitler doufal, že po rychlém vítězství v Polsku budou spojenci nakloněni mírovému jednání. Podle rozkazu se měl zatím držet stranou a vyčkávat jak se situace vyvine. Aby nemarnil čas v tomto období čekání, setkal se mezitím Admirál Graf Spee se svou zásobovací lodí Altmark.

 

FOTO ALTMARK

 

O zásobování kapesní bitevní lodě bylo velmi pečlivě postaráno. Dávno před tím než vůbec vyrazila na svou plavbu, vyplula na moře cisternová loď Altmark, proplula Lamanšským průlivem a zamířila k pobřeží Spojených států. 17. srpna doplula do Mexického zálivu, načerpala tisíce tun nafty a mazacích olejů a po dvou dnech zase odplula, aniž by si spojenci všimli něčeho podezřelého. Altmark bylo moderní plavidlo o výtlaku 14000 tun, které mělo korzárovi sloužit jako plovoucí základna. V jeho skladištích bylo vše od pohonných hmot a náhradních dílů, přes potraviny a pitnou vodu až po střelivo. Její velkou předností byla především rychlost, neboť na cisternovou loď dokázala vyvinout neuvěřitelných 21 uzlů.

 

S kapesní bitevní lodí se Altmark setkal 1. září 1939 na pozici 24°24‘ N a 36°15‘ W. Po doplnění paliva a zásob křižovaly obě lodě podél 20° severní šířky a čekaly na další rozkazy. Teprve 3. září přišel radiogram, že Německo je ve válce s Velkou Británií a Francií. První operační prostor byl stanoven na 5° - 10° S a 25° - 35° W. Obě lodě však i nadále operovaly společně. Až o dva dny později poslalo velitelství radiogram, který podrobně vymezoval činnost lodě. Bylo nařízeno, aby se loď přesunula ze svého operačního prostoru do míst s co nejmenší hustotou obchodních cest. Langsdorff se tedy rozhodl, že bude vyčkávat v prostoru trojúhelníku ohraničeném body 11° S a 21° W, 20° S a 25° W, 26° S a 7° W. Začala tak hra na schovávanou.

 

8. září přeplul obrněnec rovník. Ačkoli byla válka, povolil Langsdorff tradiční obřad křtění námořníků, plujících prvně přes rovník. Bylo to vlastně zatím jediné rozptýlení na jinak velmi monotónní plavbě. 10. září dosáhl Admiral Graf Spee doprovázený Altmarkem vod „bezpečného trojúhelníku“. Hned další den spatřil průzkumný letoun ve vzdálenosti pouhých 30 mil nepřátelskou válečnou loď. Kapesní bitevní loď proto okamžitě změnila kurz a z nebezpečné oblasti odplula. Později se zjistilo, že šlo o britský těžký křižník Cumberland. Korzár měl tentokrát štěstí. Dalších 16 dní nezbylo německým lodím nic jiného, než pomalou rychlostí křižovat ve vymezeném trojúhelníku. Teprve 26. září večer došla z Berlína zpráva, že německý obrněnec může zahájit vojenské akce.

 

Po obdržení rozkazu se Admiral Graf Spee vydal hledat vhodnou kořist. Prvních několik dní nenarazil na jediné plavidlo a teprve 30. září vypátral za pomoci průzkumného letounu britskou nákladní loď Clement (5051 BRT). Loď společnosti Booth Line plula z New Yorku do Kapského města s nákladem parafínu. Potopení první lodi se trochu zkomplikovalo, neboť položené nálože selhaly a vystřelená torpéda selhala. Loď byla proto potopena dělostřeleckou palbou. A co bylo důležitější, britská admiralita se poprvé dozvěděla o přítomnosti kapesní bitevní lodi v Atlantiku.

 

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a okamžitě bylo zformováno 8 pátracích skupin, které měly po korzárovi pátrat.

F – Berwick, York – severní Amerika, západní Indie

G – Exeter, Cumberland, Ajax, Achilles – jižní Amerika

H – Sussex, Shropshire – jižní Afrika

I – Cornawall, Dorsetshire, Eagle – Indický oceál

K – Ark Royal, Renown - Pernambuco

L – Dunkerque, Bérne, Jean de Vienne, Glorei, Montcalm – západně od Brestu

M – Dupleix, Foch – Dakar

N – Strasbourg, Hermes – západní Indie

Ovšem hledat osamocenou rychlou loď v obrovských prostorách Atlantiku se podobá hledání jehly v kupce sena a její nalezení závisí především na schopnosti napadených obchodních lodí podat zprávu.

 

Další lodí, jejíž osud byl zpečetěn, se stal Newton Beach (4651 BRT). Na tu kterou narazil Admirál Graf Spee 5. října. Původně se kapitán Langsdorff domníval, že by ji mohl odeslat do Německa jako válečnou kořist. Později však dospěl k názoru, že je to nereálné a proto byla loď o tři dny později potopena. Ještě předtím padla do spárů korzára další loď. Tentokrát to byla Ashlea (4222 BRT). Loď směřovala z Kapského města do Liverpoolu. Posádka byla dočasně přesunuta na Newton Beach a loď ihned potopena.

 

FOTO NEWTON BEACH a ASHLEA

 

O několik dní později narazil Admiral Graf Spee na Hunstman (8196 BRT) vezoucí z Kalkaty do Liverpoolu náklad surové gumy, vlny koberců, juty, čaje a tropických oděvů. Loď patřící společnosti T & J Harrison byla bleskurychle obsazena přepadovým komandem a zatím měla korzára poslušně sledovat k jeho dalšímu setkání s Altmarkem. Kapitán Langsdorf totiž musel vyřešit problém, co s námořníky potopených lodí. Vysadit je uprostřed oceánu v záchranných člunech by znamenalo jejich jistou smrt. Proto se rozhodl, že je přemístí na Altmark. 17. října byly všichni zajatci přemístěni na palubu zásobovací lodě a spolu s nimi přešla také skupina 11 mužů z posádky Graf Spee, jejichž jediným úkolem bylo zajatce střežit. Poté mohl být Huntsman potopen a Graf Spee se vydal za další kořistí. Langsdorf mohl být zatím v klidu, neboť s výjimkou první lodě se žádné další nepodařilo odeslat zprávu o přepadení.

 

FOTO HUNTSMAN

 

Další oběť vypátral průzkumný letoun a byl jí britský nákladní parník Trevalion (5299 BRT). Při obsazování však nastali komplikace, neboť radista nebral ohledy na varování, a vysílal do té doby, než mu kulometná palba rozstřílela radiostanici. Navíc jím udaná poloha nebyla přesná a Graf Spee po potopení Trevalionu velkou rychlostí opět unikl z oblasti, kam směřovaly pátrací skupiny nepřítele. 28. října se kapesní bitevní loď opět setkala s Altmarkem a posádka Treavlionu putovala do plovoucího vězení. Po doplnění zásob a pohonných hmot se korzár opět vydal na lov. Tentokrát však o něm nebylo dlouho slyšet. Teprve o více než 14 dní později se z éteru ozvalo zoufalé volání o pomoc z východního pobřeží Afriky. Potopeným plavidlem byla cisternová loď Africa Shell (706 BRT), patřící britské naftové společnosti Shell Company of East Africa Ltd. Potopením této lodi se snažil Langsdorff oklamat nepřítele a předstíral, že se přesouvá do Indického oceánu.

 

FOTO TREVALION, AFRICA SHELl

 

Za několik dní byl však již opět v Atlantiku, kde se znovu setkal s Altmarkem. Při tomto setkání nechal na Graf Spee přesunout všechny zajaté kapitány a důstojníky, čímž chtěl minimalizovat zorganizování vzpoury a bez otálení vyrazil na nový lov. 2. prosince zkřížil cestu britské chladírenské lodi Doric Star (10086 BRT). I tentokrát dokázal radista odeslat zprávu o napadení, ještě dříve než byla loď obsazena. K udané poloze se ihned pustily operační svazy H a K, ale i tentokrát se podařilo korzárovi ze smyčky uniknout. Navíc na útěku potopil britský parník Tairoa (7983 BRT). Poté, co šla loď po zásahu dvěma torpédy ke dnu, odplul Graf Spee opět na setkání s Altmarkem. Zde došlo k již tradičnímu předání zajatých námořníků a doplnění zásob a pohonných hmot. Další den ráno se obě lodě opět odloučily. V tu chvíli nikdo z posádky ještě nevěděl, že vidí kapesní bitevní loď naposledy.

 

FOTO DORIC STAR a TAIROA

 

Ještě týž den narazil Graf Spee na svoji poslední oběť, nákladní parník Streonshalh (3895 BRT). Než se posádka vzpamatovala, bylo přepadové komando na lodi a loď šla zanedlouho ke dnu. Po tomto úspěchu se kapitán Langsdorff rozhodl přemístit k americkému pobřeží, kde se dala očekávat v okolí La Platy a Montevidea bohatá kořist. Tím se však měl přiblížit do oblasti, kde hlídkovala skupina G pod velením komodora Henryho Harwooda. Ten měl k dispozici těžké křižníky Cumberland a Exeter a lehké Ajax a Achilles. Bohužel nejsilnější loď skupiny, křižník Cumberland, byl právě na základně na Falklandských ostrovech, kde bylo třeba provést nutné opravy.

 

Harwood si uvědomoval, že jím střežená oblast patří mezi nejfrekventovanější a proto se zde korzár dříve nebo později objeví. Svým lodím, které byly rozmístěny v okruhu 2000 mil, nařídil, aby se soustředily v prostoru východně od La Platy. K tomu došlo dopoledne 12. prosince. Při krátké schůzce kapitánů na palubě Ajaxu, který byl vlajkovou lodí, byla ve stručnosti shrnuta základní taktika nadcházející bitvy. Křižníky se měly pokusit, co nejdříve přiblížit ke svému protivníkovi a smazat tak nevýhodu menšího dostřelu svých děl. Zároveň se měly pokusit rozdělit palbu nepřítele tím, že jej napadnou z obou boků. Nutno říci, že tuto taktiku se později podařilo splnit do posledního puntíku.

 

Britský komodor měl oprávněné obavy z palebné síly protivníka. Pro srovnání – boční salva šesti hlavních děl Graf Spee činila 2010 kg, zatímco salva hlavních děl všech tří křižníků dohromady pouhých 1600 kg. K tomu je nutné připočíst 8 děl sekundární výzbroje, což byla v podstatě výzbroj jednoho z lehkých křižníků. Nehledě na fakt, že dostřel děl německé lodi byl asi 17 mil zatímco Exeter mohl střílet na vzdálenost 15 mil a Ajax a Achilles na pouhých 10 mil. Je tedy zřejmé, že kapesní bitevní loď měla ve výzbroji jasnou převahu nad britskými křižníky. Jejich jedinou výhodou byla vyšší rychlost, která jim teoreticky umožňovala se v případě bitvy stáhnout do bezpečí.

 

Průběh bitvy:

 

5.52 – Hlídky na německé lodi spatřují na obzoru stožáry neznámých lodí. Admiral Graf Spee zatím nemění kurz a přibližuje se k neznámým lodím

5.56 – Nepřátelská plavidla jsou identifikována jako křižník a dva torpédoborce. Zde se Langsdorff dopouští prvního omylu, neboť je přesvědčen, že se jedná o zajištění některého z konvojů a tedy příležitost pro jeho loď. Loď je uvedena do plné bojové pohotovosti a zvyšuje rychlost

6.14 – Britské lodě vzhledem ke svým nižším nástavbám až v tuto chvíli zaznamenávají kouř na horizontu. Zatím není jisté zda se jedná o nepřítele nebo jinou spojeneckou loď. Křižník Exeter dostává rozkaz prověřit situaci.

6.16 – Exeter signalizuje, že se jedná o kapesní bitevní loď plující v kurzu 322

6.18 – Graf Spee zahajuje palbu svými těžkými děli a soustřeďuje se na těžký křižník Exeter. V tu chvíli je již jasné, že proti němu stojí tři britské křižníky

6.20 – Exeter opětuje palbu svými 203mm děli. Vzdálenost je 9.5 míle.

6.21 – Ajax zahajuje palbu. Britský velitel se snaží co nejrychleji zkrátit vzdálenost a zapojit své křižníky do boje. Naopak německý kapitán udělal další chybu tím, že dovolí britským křižníkům přiblížit se, místo aby využil dostřelu svých děl a držel se ve vzdálenosti, kdy jej nemohou ohrozit. Křižníky se snaží zvýšit svoji rychlost, která v té době činí pouze 25 uzlů.

6.23 – Achilles zahajuje palbu. Třetí salva z německé lodi zasahuje křižník Exeter uprostřed lodi, zabíjí obsluhy torpédometů na pravoboku, poškozuje komunikační systém a vypukají požáry. Další granát dopadá za dělovou věž B, proráží lodní bok a končí v moři, aniž by explodoval. Za několik minut zasahuje loď další 280mm granát. Vyřazena je dělová věž B, zdemolována kormidelna a na můstku zůstávají naživu jen tři důstojníci včetně kapitána. Kapitán Bell přechází na záložní velitelské stanoviště.

6.30 – Graf Spee zapojuje i svá 150mm děla, jejichž cílem jsou nyní oba lehké křižníky.

6.32 – Graf Spee mění kurs, aby se vyhnul torpédům, o kterých předpokládá, že je britské křižníky vypustily.

6.33 – Již třetí chyba německého admirála. Jelikož si myslí, že těžký křižník je již vyřízen, nechává 280mm nyní ostřelovat oba lehké křižníky, které se snaží svou palbou odpoutat pozornost od těžce poškozeného Exeteru.

6.37 – Graf Spee opět obrací svou pozornost na těžký křižník, aby jej dorazil. Exeter zasahují další dva granáty. První zasahuje loď na přídi, proráží trup lodi nad čarou ponoru otvor 1.5x2.5 metru,  do lodi začíná pronikat voda a vypukají další požáry. Druhý dopadá před dělovou věž A. V tu chvíli odpaluje Exeter tři torpéda. Žádné však kapesní bitevní loď nezasáhlo. Z Ajaxu startuje průzkumný letoun Seafox.

6.44 – Salva 280mm granátů dopadá několik metrů vedle Achilla a střepiny zasahují můstek a středisko řízení palby. Kapitán Perry je lehce zraněn a ve středisku řízení palby je většina mužů zraněna. Proto křižník na několik minut zastavuje palbu.

6.39 – Exeter je znovu těžce zasažen. Granát proráží nástavby Exeteru, radiostanici a exploduje při nárazu na hlaveň 102mm děla. Další granát zasahuje pravé dělo věže A a celou věž vyřazuje z provozu. Křižníku tak zbývá pouze poslední věž na zádi Y. Zasahují však i Britové. Německá loď je zasažena třemi granáty ráže 203mm, které ničí mimo jiné i centrum řízení palby a zabíjí mnoho mužů posádky.

6.56 – Graf Spee pokládá kouřovou clonu a zvětšuje vzdálenost na 8 mil. Jeho palba je tak maximálně účinná, zatímco lehké křižníky nemají šanci prorazit pancíř kapesní bitevní lodi.

7.00 - Pronikající voda zaplavuje elektrické rozvody a děla v poslední věži zůstávají bez proudu. Loď je velmi těžce poškozena, má 7° náklon a zdá se, že každý další zásah bude poslední. Od definitivní zkázy ji zachraňují Ajax a Achilles, jejichž palba je natolik intenzivní, že Admirál Graf Spee přesouvá palbu hlavních děl právě na ně.

7.14 – Lehké křižníky dostávají rozkaz opět se přiblížit maximální rychlostí.

7.15 – 7.23 – Graf Spee je několikrát zasažen, poškozeny jsou především nástavby, dvě protiletadlová děla jsou zničena a zasažen je i můstek, kde je lehce zraněn kapitán Langsdorff. Loď si však zachovává plnou bojeschopnost a stroje nejsou nijak poškozeny

7.24 – Ajax dostává těžký zásah 280mm granátem. Ten prolétá celou lodí a nakonec vybuchuje mezi věžemi X a Y. Věž X je zcela vyřazena a Y je zablokována. Dále je poškozen muniční výtah jednoho děla ve věži B. Palebná síla Ajaxu je tak jediným zásahem zredukována na pouhá 3 děla.

7.30 – Exeter pomalu odplouvá z místa bitvy.

7.31 – Pozorovací letoun z Ajaxu hlásí blížící se torpéda, kterým se křižníky bez problémů vyhýbají

7.38 – Křižníky se vracejí na původní kurz. Dochází hlášení, že v předních dělových věžích zůstává pouze 20% střeliva. Ajax je znovu zasažen a jsou zničeny radiové antény.

7.40 – Komodor Harwood dává rozkaz k odpoutání se o protivníka. Kapesní bitevní loď se jim v tom nesnaží zabránit a udržuje svůj západní kurz.

8.30 – Oba křižníky jsou 15 mil od protivníka a zahajují jeho sledování. Tím končí hlavní fáze bitvy u La Platy. Kapesní bitevní loď nejeví známky vážnějšího poškození, naopak Exeter je zcela vyřazen z boje, Ajax je vážně poškozen a pouze Achilles je plně bojeschopný.

 

Kapesní bitevní loď je tedy z povzdálí sledována a komodor Harwood teprve nyní zjišťuje, jaký je stav křižníku Exeter, který však na radiové výzvy neodpovídá. Před polednem je opravena anténa těžkého křižníku a Harwood se konečně dozvídá stav lodi přímo od kapitána. Zpráva není příliš radostná - všechna děla jsou vyřazena, loď nabírá vodu a má náklon 15° na pravobok a ponořenou příď, maximální rychlost 18 uzlů. Z hlášení je zřejmé, že křižník ji nemůže nijak přispět k honičce za kapesní bitevní lodí a bude velké štěstí, pokud se mu podaří doplout na základnu. Harwood proto nařizuje, aby křižník okamžitě zamířil na základnu Port Stanley na Falklandských ostrovech. Znamená to překonat 1200 mil. Loď pluje po většinu plavby na dohled argentinského pobřeží pro případ, že by se situace zhoršila. Nakonec po třech dnech doráží na základnu.

 

Po odpoutání křižníků přijímá kapitán Langsdorff hlášení o škodách. Kapesní bitevní loď je zasažena jedenadvacetkrát, zemřelo 36 mužů a 61 je zraněno. Langsdorff se rozhoduje zamířit k některému z neutrálních přístavů, neboť podle jeho mínění není loď způsobilá pro plavbu v severních mořích. Toto rozhodnutí je dodnes obestřeno tajemstvím, neboť loď není nijak vážně poškozena. Trup je sice na devíti místech proražen, přičemž největší otvor má téměř dva krát dva metry, ale je vysoko nad čarou ponoru a ostatní díry jsou nesrovnatelně menší a nemohou velkou loď nijak ohrozit. Dalším argumentem kapitána je zničení lodních kuchyní a zásob mouky. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že loď je válečným plavidlem a zdůvodňovat její případnou internaci zničením lodních kuchyní je přinejmenším kuriózní. Druhou podivnou věcí je fakt, že se kapitán ani příliš nesnažit své pronásledovatele setřást. V noci by totiž jistě nebylo příliš obtížné nepozorovaně změnit kurz vzhledem k tomu, že britské křižníky ještě nebyly vybaveny radary.

 

FOTO DÍRY V TRUPU + DĚLO + POŠKOZENÍ PŘÍDI

 

Honička probíhá celkem klidně. Kapesní bitevní loď se nesnaží příliš manévrovat a setřást své sledovatele. Občas vypálí salvu na některý z křižníků, pokud se přiblíží, jinak je klid. Jediným vážnějším incidentem je střetnutí s obchodní lodí Shakespeare, kterou kapesní bitevní loď zastavuje, Po chvíli je zachyceno vysílání, že britské lodě mají vyzvednout čluny britského parníku. Když křižníky dopluly na místo setkání, žádné čluny na moři nebyly a od posádky se dozvídají, že jim sice nepřítel nařídil, aby loď opustili, když však odmítli, pokračoval v plavbě. Jednalo se tedy o německou lest, jak britské křižníky zdržet. To se však nezdařilo a loď pokračovala dále směrem k Montevideu, kde 50 minut po půlnoci 14. prosince zakotvila. Honička tak skončila.

 

Nerad bych zde obšírně popisoval diplomatická jednání, která probíhala. Němci se překvapivě snažili vyjednat co nejdelší lhůtu, po kterou by směla loď zůstat v přístavu a naopak Britové a Francouzi se snažili, aby co nejdříve opustila přístav. Teprve v průběhu času si Britové uvědomili, že čím déle bude loď v přístavu, tím více posil budou moci přivolat. Nakonec dostal Graf Spee lhůtu 72 hodin a poté musel přístav opustit. Aby vzali Britové Langsdorffovi chuť k boji, nechali rozhlásit, že k Montevideu připlul bitevní křižník Renown a letadlová loď Ark Royal. To mělo utvrdit německého kapitána, že pokus o vyplutí by byl sebevraždou. A zabralo to.

 

FOTO HOŘÍCÍ LODI

 

Langsdorff informoval Admiralitu o situaci a požádal o rozhodnutí, zda má loď zničit nebo internovat. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Internování bylo kategoricky zamítnuto a proto započaly přípravy na zničení lodi. Po lodi byly rozmístěny výbušniny a hlavice torpéd vybavené časovacím zařízením. Německá zásobovací loď Tacoma a vzala na svou palubu většinu posádky. Na Grafu Spee jich zůstalo jen tolik, kolik bylo třeba pro poslední plavbu z přístavu do ústí řeky La Plata. 17. prosince v 19.52 zazněl obrovský výbuch, který rozerval bok a odtrhl záď. Kapesní bitevní loď dosedla do hloubky 9 metrů a její nástavby zůstaly nad vodou. Jedna z těžkých dělových věží po výbuchu ve skladišti střeliva vylétla do vzduchu, obrátila se jako krabička od zápalek a padla do moře nedaleko hořící lodi. Vrak zachvátily plameny, které loď stravovali ještě příští 4 dny. Tím definitivně skončila plavba korzára, který od počátku války děsil obchodní plavidla v celém jižním Atlantiku.

 

Ihned po jeho potopení se snažili Britové vrak od Uruguayců zakoupit, protože je zajímaly materiály a použité technologie. Především pak radar, který byl na mnohem vyšší úrovni, než ten britský. Přes nastrčenou firmu T.W.Ward skutečně Britové důležité části odmontovali a britskou nákladní lodí Princes (konvoj SL-34) odvezli do Anglie. Práce na vraku byly ukončeny v dubnu 1942, kdy po velké bouři zapadl obrněnec více do bahna. V říjnu 1942 začala práce na sešrotování bitevní lodi a oficiálně byly ukončeny roku 1968.

 

 

V současné době leží vrak mírně nakloněný na pravou stranu a rozlomený na tři části. Je doslova plný bahna, které s sebou přináší řeka La Plata. Ve vodě u vraku je minimální viditelnost a potápění v silných proudech je vyloženým hazardem. V roce 1999 vytáhl tým Oxfordské univerzity z vraku 150mm dělo, které restauroval a nyní stojí v centru Memorial park před námořním muzeem v Montevideu. V posledních letech se pokouší soukromí investoři celý vrak vyzvednout a přeměnit jej na muzeum. V čele projektu stojí Alfredo Echtegaray, jehož pradědeček byl prezidentem Uruguaye. Dosud se podařilo sehnat jen část peněz na celý projekt a hlavním problémem je nutnost odstranit z vraku asi osm tisíc tun bahna a písku. Přesto může tým ohlásit první velký úlovek. Tím je 10 metrový dálkoměr o váze 27 tun z Krupovy oceli a optiky značky Carl Zeiss, sloužící k palbě 280mm děl, jenž byl ve své době technickou špičkou.

 

FOTO  DÁLKOMĚR + POTOPENÁ LOĎ

 

 

 

 

 

 

BILANCE:

Admiral Graf Spee – 1 důstojník a 35 členů posádky zabito, 60 členů posádky zraněno. Loď byla zasažena 3 granáty ráže 203mm a 18 granáty ráže 152mm. Zcela zničen je radiolokátor, odstředivka na filtrování použitého mazacího oleje, celá kuchyně a zařízení na odsolování mořské vody. Dále je zničeno jedno dělo středního kalibru. Některé zdroje uvádějí zničení i jednoho z děl 280mm.

Exeter – 61 mrtvých (5 důstojníků + 56 mužů posádky), 23 zraněných. Vyřazeny všechny dělové věže, loď částečně zaplavena. Šest týdnů nouzových oprav na Falklandech a poté odeslán ke generální opravě do Velké Británie

Ajax – 7 mrtvých. Zničeny zadní dělové věže X a Y a jedno dělo v přední dělové věži. Zničen hlavní stožár

Achilles – 4 mrtví a několik zraněných. Pouze povrchová poškození.

 

Účastníci:

KptzS Hans Langsdorf – byl si vědom, že nese odpovědnost za ztrátu lodi a 20.12.1940 spáchal sebevraždu

Com Henry Harwood – za úspěch v bitvě povýšen do šlechtického stavu s titulem sir a stal se rytířem Lázeňského řádu.

 

Exeter – složil sloužil dále v Atlantiku, Středomoří i Tichomoří. 1.března 1942 potopen japonskými křižníky

Ajax – sloužil dále v Atlantiku a Středomoří. V roce 1949 vyřazen.

Achilles - sloužil dále v Atlantiku a Středomoří i Tichomoří. V roce 1949 prodán Indii.

 

 

 

 

Prameny:

Hubáček, Miloš: Moře v pramenech, Praha 1991, 5. vydání

Hrbek, Ivan: Salvy nad vlnami : Od výstřelů na Westerplatte po zkázu Bismarcku, Praha: Naše vojsko 1993, 1. vydání

Perepeczko, Andrzej: Bitva i ústí Rio de la Plata

Časopis Týden č. ?/2004: Hrabě Spee vstává z mořského hrobu

Válečné lodě 1939 – 1945 – http://warships.web4u.cz

Deutschland Class – http://www.deutschland-class.dk

Admiral Graf Spee – http://www.grafspee.com

 

 

 

 

 

POTOPENÁ PLAVIDLA

Datum Stát Jméno Výtlak Majitel
30.09.1939 Clement 5051 BRT Booth Line
07.10.1939 Ashlea 4222 BRT J. Morrison & Son
09.10.1939 Newton Beach 4651 BRT Ridley Son & Tully
17.10.1939 Huntsman 8196 BRT T & J Harrison
22.10.1939 Trevanion 5299 BRT SS Hain Co.
15.11.1939 Africa Shell 706 BRT Shell Company of East Africa Ltd.
02.12.1939 Doric Star 10086 BRT Blue Star Line
03.12.1939 Tairoa 7983 BRT n/a
07.12.1939 Streonshaln 5051 BRT n/a
CELKEM POTOPENO 50089 BRT

Podobné články

Další články autora

Autor : Anonymous 🕔04.01.2006 📕10.438

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře