Nositelé Rytířského kříže se Zlatou sponou za boj zblízka

Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔26.12.2005 📕31.159

Rytířský kříž

1. září 1939 podepsal vrchní velitel Wehrmachtu rozkaz o založení Rytířského kříže k Železnému kříži a nahradil tak ještě z císařských dob pocházející pruské vyznamenání Pour-le-Mérite na pozici nejvyššího německého vyznamenání za statečnost.

V protikladu k „Modrému Maxovi“, který byl pouze pro důstojníky, byl ale Rytířský kříž určen pro všechny hodnosti. První udělení proběhly už v průběhu tažení v Polsku. Přestože bylo nařízeno Rytířský kříž udělovat omezeně a kritéria nutná pro udělení držet vysoko nastavená, brzo bylo zřejmé že bude nutné k Rytířskému kříži doplnit další stupeň. 3. června 1940 byly zřízeny Dubové ratolesti k Rytířskému kříži, které byly poprvé uděleny 19. července 1940. Dne 21. června 1941 byly poprvé uděleny Meče k Rytířskému kříži s Dubovými ratolestmi a zároveň ke stejnému dni zřízeny Brilianty k Rytířskému kříži s Meči a Dubovými ratolestmi jako konečné nejvyšší vyznamenání za statečnost ve Wehrmachtu. Ale díky velkým vojenským úspěchům Obersta Hanse-Ulricha Rudela bylo nutno 29. 12. 1944 zřídit ještě Zlaté dubové ratolesti k Rytířskému kříži.

V protikladu k britskému Viktoriinu kříži, americké Medaili cti nebo Zlaté hvězdě hrdiny SSSR musel uchazeč o Rytířský kříž Železného kříže prokázat svou statečnost před nepřítelem opakovaně. Výjimečné jednorázové vojenské skutky a výkony nebyly běžně oceňovány tímto vyznamenáním. Tak například pěšák, který při průměrném frontovém nasazení jednoho dne náhle zničil sedm tanků, nemohl počítat s udělením Rytířského kříže, ale nejpravděpodobněji s Železným křížem I. třídy. Pro udělení Rytířského kříže bylo předepsáno předchozí udělení obou tříd Železného kříže. Stejně se postupovalo při udělování vyšších stupňů Rytířského kříže. S udělením tohoto nejznámějšího německého vyznamenání za statečnost druhé světové války bylo státním nařízením spojeno i to, že jeho nositelé jsou po válce osvobození od některých daní.

Nositelé Rytířského kříže tvořili skupinu, v níž vedle nejlepších stratégů a štábních důstojníků byli nejúspěšnější velitelé a jednotliví bojovníci všech druhů zbraní.

Podle posledních výzkumů bylo Rytířským křížem vyznamenáno 7 355 vojáků.

Spona na boj zblízka

25. října 1942 bylo nejvyšším velitelstvím pozemní armády (Heer) zřízeno vyznamenání, jež označovalo svou přítomností na uniformě každého muže, který prodělal mnoho dní v boji zblízka. Spona za boj zblízka měla tři stupně:

I. stupeň (bronzový) za 15 dnů v boji zblízka

II. stupeň (stříbrný) za 30 dní v boji zblízka

III. stupeň (zlatý) za 50 dní v boji zblízka

a vyjadřovala ocenění nejen za typická nasazení, při nichž docházelo u pěchoty k boji zblízka, jako boj v zákopech, dobývání opevněného postavení, boje úderných oddílů, nebo odrážení nepřátelských pěších útoků, ale taky např. v boji zblízka ručními prostředky proti tankům.

Díky nařízení se potřebné dny nasazení mohly započítat i zpětně od 1. prosince 1941. Za úřední potvrzení a hlášení potřebných nároků k vyznamenání byla zodpovědná frontová jednotka – zpočátku byla nespokojenost mezi těmi veterány, kteří prodělali tvrdé frontové nasazení před dnem zřízení tohoto vyznamenání. Dodatečně byla pro veterány z Ruska zřízena možnost zpětného započítání období červen až prosinec 1941, dle délky působení na frontě 15 měsíců, ve výši 15 platných dnů v boji zblízka, při 12 měsících působení na frontě 10 dnů v boji zblízka a při 8 měsících se započítalo 5 dnů v boji zblízka. Toto omezené číslo vedlo v několika případech k omylům při počítání skutečných dnů strávených v boji zblízka, a to včetně rozdílných úředních záznamů. Pro těžce zraněné, kteří díky svému zranění už nemohli být frontově nasazeni, platila zvláštní pravidla, jako např. alespoň minimálně 40 dnů v boji zblízka pro udělení III. stupně.

Pro jednotky letectva (Luftwaffe) zapojené do pozemních bojů byla později zřízena vlastní verze tohoto vyznamenání. Většinou ale vyznamenaní obdrželi armádní verzi Spony za boj zblízka.

Vysoký význam Spony za boj zblízka dokládá také počet udělení. Mezi 19 miliony vojáků Wehrmachtu obdrželo odhadem 36 400 I. stupeň Spony za boj zblízka, 9 500 dalších II. stupeň Spony za boj zblízka a konečně 631 III. stupeň Spony za boj zblízka. Ještě v roce 2004 byly objeveni noví nositelé III. stupně a různými způsoby její udělení potvrzeno.

Definice boje zblízka byla sice předepsána Nejvyšším velením Wehrmachtu, ale uznání a potvrzení bylo přenecháno frontovým jednotkám. Tvrdé podmínky na frontě měly často za následek, že listiny bojů z blízka byly vedeny nepořádně nebo pozdě aktualizovány, takže mnoho vojáků s oprávněnými nároky vyznamenání obdrželo pozdě nebo vůbec.

Zlatý stupeň

Dosáhl-li voják při každodenním nasazení svého života a zdraví 50. uznaného a jako tak ohodnoceného a zaprotokolovaného dne v boji zblízka, byl svým plukem popř. bojovou jednotkou nahlášen k vyznamenání Zlatou sponou za boj zblízka nebo přímo vyznamenán k tomu oprávněným frontovým velitelem. S přibývající dobou trvání války byla s udělením III. stupně spojena privilegia, která často neplatila za ekvivalentní těm, jež byla spojena s udělením Rytířského kříže.

Přinejmenším jedno si Hitler od března 1944 nenechal vzít – což bylo běžné pro udělení Dubových ratolestí k Rytířskému kříži nebo vyšších stupňů – osobní udělení vyznamenání oceněným vojákům. Celkem šestkrát proběhlo udělení vyznamenání za jeho přítomnosti z funkce vrchního velitele Wehrmachtu 1944/45 velkým skupinám důstojníků a vojáků a třikrát bylo skupinové udílení provedeno jinými osobami ( Himmler, Guderian). Ve většině případů, zvláště 1943 a 1945, obdrželi vojáci vyznamenání z rukou svého velícího frontového nadřízeného nebo vyšších štábních důstojníků. Některé z mála udělení proběhly podle pravidla pro Rückkämpfer-Erlass např. rádiem.

Poté co v srpnu 1944 při prvním skupinovém předávání vyznamenání dva z vojáků ještě nebyli nositeli Železného kříž I. třídy, nařídil Hitler na základě prokazatelné velké statečnosti udělit jim EK I s okamžitou platností. Na všechny frontové jednotky byl poté odeslán rozkaz, v budoucnosti dbát na to, aby už při udělení Stříbrné spony za boj zblízka bylo pamatováno na udělení Železného kříže I. třídy. K tomu se připojilo zvláštní nařízení vrchního velitelství ze srpna 1944 udělovat vojákům vyznamenaných Zlatou sponou za boj zblízka také Německý kříž ve zlatě bez nutnosti dalšího zdůvodňování jeho udělení. Tato možnost sice nebyla uplatňována standardně, ale v některých případech byla použita. Dalším Hitlerovým rozkazem bylo nařízeno každé udělení III. stupně zveřejňovat v tisku. Pro pěšáky přirozeně byla daleko více ceněna skutečnost že se s udělením zlaté spony pojila 21 denní zvláštní dovolená, která pro většinu z nositelů Zlaté spony znamenalo často první dlouhodobou dovolenou ve vlasti po letech na frontě. Srovnatelnou dovolenou často nedoprovázelo ani udělení Rytířského kříže. Největším a v německé vojenské historii ojedinělým bylo ocenění bojových zásluh odvelením z frontového nasazení na celý rok, jež bylo zavedeno v listopadu 1944.

Bez rozlišování mezi důstojníky, poddůstojníky a mužstvem bylo rozkázáno – často proti vůli vyznamenaných – hlásit se do školy svých zbraní jako instruktoři, do štábních funkcí nebo do Führer-Begleit-Brigade. Jenom několika zvláště zarputilým a cenným vojákům se podařilo buď vlastními silami, nebo s pomocí přesvědčivého nadřízeného zůstat u frontové jednotky.

Od ledna 1945 byla personálnímu oddělení armády nabídnuta možnost důstojníky vyznamenané Zlatou sponou za boj zblízka bez dalšího prodlení povýšit o jeden hodnostní stupeň. Není známo, jak často se tato možnost uplatňovala, nicméně její použití je v několika případech doloženo.

Mezi prvními 40 vyznamenanými Zlatou sponou se nalézalo 13 pozdějších nositelů Rytířského kříže – prvním z nich se stal 25. června 1943 Gerhard Konopka.

Nositelé Rytířského kříže se Zlatou sponou za boj zblízka

Mezi roky 1939 a 1945 bojovalo, jak již zmíněno, odhadem 19 milionu vojáků ve či spolu s Wehrmachtem. Přes 7 300 nositelů Rytířského kříže tvořilo z nich zřetelnou menšinu – vyjádřenou 0,04 procenty.

Pokud bychom vzali za základ stejné milionové číslo, tvoří dnes doložení nositelé Zlaté spony za boj zblízka pouze 0,003 procenta.

Oba řády byly současně uděleny pouze 98 výjimečným vojákům – tj. 0,0005 procenta.

61 z nich náleží armádě, 33 zbraním SS a čtyři letectvu, z toho 15 z nich (5 u Waffen SS a 10 u Heer) začalo svou vojenskou službu až po září 1939. Rozděleno podle jednotlivých zbraní, můžeme najít 41 tankových granátníků, 40 příslušníků pěchoty, 5 ženistů, 4 kavaleristy, dva výsadkáře, dva horské myslivce, dva příslušníky tankového vojska, jednoho protitankovce a jednoho dělostřelce.

Obdivuhodné je zastoupení nositelů Dubových ratolestí – 20 vojáků, z nichž zvlášť vyčnívá poddůstojník Ernst Kutschkau. Pět důstojníků bylo navrženo na Dubové ratolesti, jež jim nebyly uděleny, a tři další nebyli uznáni jako nositelé Dubových ratolestí, protože potvrzení o jejich udělení nebylo možné doložit.

Pokud se zaměříme na data udělení obou vyznamenání, ukáže se také zajímavý obrázek. 72 obdrželo Rytířský kříž před Zlatou sponou za boj zblízka, 5 současně a 21 až poté. Posmrtné udělení bylo v případě Rytířského kříže dvakrát a Zlaté spony za boj zblízka třikrát, současné posmrtné udělení obou vyznamenání pouze v jednom případě (Sawatzki).

Nejvíce uznaných dní v boji zblízka mezi nositeli Rytířského kříže dosáhli Maringele (84), Wenzelburger (78) a po stejně 75 Meitzel a Seebach.

Většinu dnů v boji zblízka nashromáždili všichni nositelé dle očekávání na východní frontě, z čehož vyčnívají dvě výjimky Meitzel a Richter, kteří delší čas úspěšně bojovali při nasazeních v Itálii, popř. v severní Africe.

Průměrný věk nositelů číslem 28 moc nepřekvapuje, ale je dobré zmínit 14 vojáků mladších 24 let, z nichž 21 let v době udělení měli Becker, Boosfeld, Buck a Radermacher. Na opačném konci škály je udivující věk 46 u Schlags-Kocha, 42 u Ostermeiera a 40 u Keisera.

Na konec uveďme skutečnost, že 34 z 81 důstojníků (tj. 28 %) tvořili tzv. důstojníci za statečnost – to znamená že důstojnickou hodnost obdrželi po osvědčení v bojovém nasazení jako poddůstojníci, z čehož 10 důstojníků náleželo ke Zbraním SS.

Válku nepřežilo 20 důstojníků a poddůstojníků, z nichž padli pouze čtyři na západní frontě a 16 dalších na východní.

12 nositelů později vstoupilo do nového Bundeswehru- tj. 16 % válku přeživších a pokračovali tak ve vojenské kariéře.

Den v boji zblízka

Co si lze představit pod pojmem den v boji z blízka – Nahkampftag?

Dny v boji zblízka jsou dny, kdy má bojovník příležitost bojovat tělo na tělo s protivníkem až do konce, často chladnými zbraněmi.

Ne moc známá je skutečnost, že pokud se ve stejný den konalo vícero bojů zblízka v zákopech, při činnosti úderných jednotek .. atd. byl do listiny evidující dny bojů zblízka započítán pouze jeden den v boji zblízka.

Rozhodnutí, zda nasazení, bojový den bude započítán i jako den v boji zblízka náleželo na veliteli daného pluku či samostatného praporu nebo bojové skupiny. Dny v boji zblízka se zapisovaly do vojenské knížky každého vojáka s tím že tam musel být potvrzující podpis velitele roty nebo vyššího nadřízeného. Tak vznikaly listiny s dny v boji zblízka.

Problémem byla skutečnost, díky rozdílné motivaci štábů a velitelů, že často dny v boji zblízka nebyly započítány nebo zaprotokolovány. Také délka nasazení v bojovém prostoru hrála svou roli. V těžkých a bezvýchodných situacích byly důležitější věci na práci než zapisování dnů v boji zblízka a vedení listin. Co se týká Zlaté spony za boj zblízka, bylo u mnoha veteránů v případě jejich dalšího frontového nasazení upuštěno od zapisování dalších dnů do listin po překročení magické 50, protože se nepočítalo se zřízením nějakého vyššího stupně než III. zlatého.

Prameny:
F.Berger - Ritterkreuzträger mit Nahkampfspange in Gold + internet
Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔26.12.2005 📕31.159

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře