Austerlitz 2005

Autor : Radim Kapavík / kapa 🕔06.12.2005 📕12.168

Letošní rok uplynulo 2. prosince právě 200 let od možná nejslavnějí bitvy světových dějin, která se odehrála na našem území - od bitvy u Slavkova, nazývané také bitvou tří císařů. Na place pod kopcem Santon u obce Tvarožná, na němž 2. prosince 1805 bylo rozmístěno francouzské dělostřelectvo, probíhá každoročně rekonstrukce bojů u Slavkova. Letošní akce však byla - vzhledem ke kulatému výročí bitvy - zcela mimořádná. Zúčasntilo se jí okolo 4 000 členů různých KVH v dobových uniformách, asi 200 jezdců a 28 000 diváků. Pro ilustraci dodám, že prostor, na němž se každoročně rekonstrukce odehrává, tentokrát sloužil pouze jako nástupní prostor francouzské armády. Samotné "bojiště" bylo pak nesrovnatelně větší.

Tuto událost jsme si pochopitelně nemohli nechat ujít. K místu konání jsme kyvadlovou dopravou od brněnského Hlavního nádraží dorazili už před desátou hodinou dopolední. Skláním se před úsilím organizátorů, neboť si zřejmě dovedeme jen těžko představit, jak složité je podobnou monstrakci připravit. Přesto si dovolím několik kritických připomínek - "strážci pořádku" v zelených rozlišovácích, kteří se pohybovali po celém areálu a dohlíželi na ukázněnost diváků, byli vesměs brigádníci a brigádnice. Nepříjemným důsledkem pak bylo, že tito lidé, mnohdy ani ne místní, nevěděli z velké části o akci více než běžný návštěvník. Vstupenky pak navíc platily pouze jednorázově, nebylo tedy možno areál opustit a znovu se vrátit. A tak na naši otázku, nachází-li se kopec Santon, na který jsme se chtěli také dostat, vně či uvnitř vyhrazeného prostoru, nám nebylo několik dotázaných schopno dát odpověď. Když jsme po menších zmatcích nakonec zjistili, že uvnitř, nic nám nebránilo vstoupit.

Oběhli jsme si celé obrovské vyhražené bojitě a získali fůru pěkných fotek jednotek, které na něm postávaly, pochodovaly, nacvičovaly a předváděly se. Vstupenka k stání v ceně 280 Kč však při obrovské účasti divactva nezaručovala v žádném případě místo se slušným výhledem (a dát 1 800 Kč za vstupenku na tribunu bylo pro nás opravdu nemyslitelné). Vzhledem k tomu, že jsme nevěděli jak bude bitva probíhat, bylo důležité rozhodnutí o tom, kam se umístit, poněkud složité. Nakonec jsme zvolili svah kopce Santon, neboť místa v okolí tribuny, kde byl dobrý výhled zaručen, byla beznadějně obsazena hodiny dopředu davy lidí (opravdu dobrý výhled však pochopitelně měli pouze ti, kteří se probojovali do prvních řad). Naopak na svahu Santonu bylo ještě relativně mnoho místa, a tak jsme asi hodinu předem okupovali pár čtverečních metrů právě na něm.

Ocitli jsme se tak na kratší straně zhruba obdélníkového bojiště a pod námi už pilně cvičila francouzská armáda ve vzrůstajícím počtu manévry. Na druhé straně mírně se zvedajícího bojitě, kam jsme ze své pozice viděli prostým okem už podstatně hůře, neméně pilně cvičila své těžkopádné manévry vojska spojenecká. Více než hodinové stání v zimě se nám vyplatilo, neboť svahy Santonu se postupně zaplnily téměř do posledního místa. Zde musím pořadatelům adresovat další drobnou výtku - reproduktory, ze kterých se linula hudba ale hlavně komentář dění, byly umístěny kolem bojitě, ale bohužel žádný z nich ne na Santonu, kde stálo relativně velké mnoství lidí (zatímco jinde okolo bojiště mělo smysl stát jen v několik řadách za sebou, prudký svah Santonu umožňoval výhled všem).

Po pláni se kromě jednotek pochodujících do svých výchozích pozic proháněli jezdci-poslové, několik hulánů se ochotně předvádělo tribunám a nakonec na scénu vjela na koni se svým štábem i jasně identifikovatelná postava Napoleona, který objížděl své muže a mohutně pozdravován jim dodával odvahy. Americký herec představující slavného vojevůdce si svou roli užíval a kromě vojáků objel i diváky, kteří ho zdravili neméně nadšeně. Zda na opačné straně bojiště totéž prováděli ruský car a rakouský císař jsme ze své pozice vidět nemohli. "Napoleon" se však, stejně jako jeho doprovod, své role zhostil velmi dobře, opravdu budil dojem vrchního velitele před bitvou. Během boje už jsem si ho nevšimnul, ale ze záběrů které jsem měl možnost vidět se mi zdálo, že i během bitvy zahrál svou úlohu výborně.

Když bitva konečně začala na levém spojeneckém křídle (tedy před tribunou) bojem o Telnici, představovanou několika dřevěnými maketami obydlí a statku (v jednom z nich byl šikovně schován přenosový vůz České televize), mohli jsme se tak stejně jako ostatní diváci na Santonu pouze domnívat, že jde o napodobení skutečného průběhu celé bitvy u Slavkova (což se později ukázalo jako správné). Ruská pěchota s přispěním dělostřelectva Francouze nejdříve z obce téměř vytlačila, přičemž většina budov se ocitla v plamenech. Bojiště se tak zahalilo do decentního kouřového závoje, který byl natolik slabý, aby nezakrýval očím diváků dění na ploše, ale přesto dodal scenérii mnohem reálnějí atmosféru.

Zhruba v polovině bitvy se situace na bojišti stala pro nás mírně nepřehlednou, protože ze své pozice jsme mohli krásně sledovat jednotlivé formace a jejich manévry, avšak na tu dálku a v mírné kouřové cloně se nedalo prostým okem rozeznat, která jednotka patří k Francouzům a která ke spojencům. Když tedy bitva nabrala obrátky a Francouzi začali pronikat do spojeneckých linií na "Prateckém návrší", stal se dalekohled velice důležitým pomocníkem. V těch okamžicích mi vytanuly na mysl úvahy vycházející z této nové zkušenosti - stáli jsme na teoreticky dokonalé pozorovatelně, bitva se odehrávala na pláni přímo před námi a nikoliv roztažená v délce několika kilometrů na obě strany, v poli operovalo celkově asi 4 000 vojáků a nikoliv čtyřicetkrát víc jako ve skutečnosti, a přesto jsme začínali ztrácet přehled. A to jsme navíc zhruba na základě historických faktů mohli odhadovat, jak by se bitva měla vyvíjet! Přesvědčili jsme se tedy názorně, jak obtížné, ne-li nemožné bylo pro vrchního velitele vést tehdejší bitvy a také že někdy chyby velitelů, které na papíře vypadají nepochopitelné, ve skutečnosti vypadají docela jinak.

Poněkud mimo hlavní pozornost (ostatně jako před dvěma sty lety) odehrával se v průběhu bitvy jezdecký střet na levém francouzském křídle, tedy na opačné straně než je tribuna. Ze své pozice na Santonu jsme tam ani my neviděli tak dobře jako na zbytek bojitě, ale přesto mi přišla tato část velmi efektní. Člověku se jen tak nepoštěstí vidět více jak stovku jezdců v předstíraném střetu... Jízda se částečně zapojovala i do hlavního dění, především v závěru bitvy.

Nakonec Francouzi úspěšně provedli slavný Napoleonův lví skok, vytlačili spojence z jejich pozic ve středu sestavy a obklíčili jejich levé křídlo před tribunou, čím zpečetili své vítězství. Napoleon vjel před tribunu, kde pochválil své úspěšné jednotky a z amplionů se ozvala jeho deklarace, kterou po bitvě před dvěma sty lety ke svým mužům pronesl. My jsme opustili naši strategickou pozici a pokoušeli se zahřát rychlou chůzí okolo bojiště, abychom ještě ulovili nějaké snímky pochodujících jednotek. Nakonec jsme se vydali do obce Tvarožná, kde byl připraven jarmark, a poté zase zpátky přes areál bojiště, neboť jsme se rozhodli vyjít si ještě na Žuráň, vrch, z něhož Napoleon řídil první fázi bitvy a z něhož je ideální výhled na celé skutečné bojiště, pokud ovšem není tak pošmourno jako bylo dnes. Pratecké návrší, hlavní opěrný bod spojeneckých pozic, se jen nepříliš jasně rýsovalo v mlžném oparu. U památníku slavného vítězství malého velkého muže, který je na Žuráni umístěn, se během našeho pobytu střídali zahraniční návtěvníci (většinou Francouzi) jako na běžícím páse, což nás opět přivedlo k úvahám, proč je vlastně Slavkov na Moravě tak trochu pozapomenut, když například bojitě ve Waterloo žije z turistického ruchu celoročně. Skoro každý Francouz zná vítězství u Slavkova, skoro žádný Francouz však neví, kde ten Slavkov vlastně leží. Slavkov totiž, na rozdíl od zmiňovaného belgického Waterloo, ožívá minulostí pouze jednou do roka díky nadšení velkého počtu milovníků historie.

Přestože jsme se nedočkali ohňostrůjného představení, které bylo naplánováno, ale které nakonec začalo se třičtvrtěhodinovým zpožděním, kdy my jsme už byli v autobuse na cestě zpět do Brna, letošní akce byla z mého pohledu velmi vydařená a odnesli jsme si z ní silné zážitky.

Autor : Radim Kapavík / kapa 🕔06.12.2005 📕12.168

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře