Stalin o útoku Německa věděl a dokonce věděl kdy proběhne

Autor : Michal Gelbič 🕔23.11.2005 📕14.112

Část I.

Rozhodnutí Hitlera zaútočit na SSSR padlo někdy v červnu 1940, veřejně a oficiálně to poprvé sdělil svým generálům 31.07. 1940. Písemně byl tento úmysl deklarován 18.12. 1940 „Direktivou č. 21". Již předtím však Stalin dostával informace o plánech Německa namířených proti SSSR (první zmínka již v 12.07. 1940! - dokument č. 2813/b). Zde je třeba sdělit, že stalinistická špionážní síť byla v té době jednou z nejmocnějších a nejrozvětvenějších na světě. Základem byly 2 samostatné, avšak paralelně fungující sítě: 1) rozvědka narkomu obrany (narkom = Narodnyj komissarit - Národní komisariát), tzv. vojenská GRU, 2) rozvědka NKVD, která spravovala a) vnější rozvědku a b) kontrarozvědku. V té době rozvědka měla prakticky neomezené finanční zdroje pro své operace, působila v 45 zemích, kde fungovalo více než 300 legálních i nelegálních rezidentur s obrovským množstvím agentů. Od června 1940 až do napadení Hitlerem v červnu 1941 GRU předala do Moskvy více než 300 šifer informujících o aktivní přípravě útoku proti SSSR; vnější rozvědka NKVD předala 120 svědectví. Špioni byli nasazeni nejen na německých ambasádách v zahraničí (jistě znáte Richarda Zorgeho a jeho skupinu "Ramzaj" v Japonsku), tak i přímo v institucích samotné Třetí říše (např. v Abweru admirála Kanarise, Ministerstvu ekonomiky, štábu německého letectva, gestapu a mnoha dalších).

První vojenský rozbor možností útoku na SSSR a síly německé armády byl proveden v prosinci 1940, na jeho přípravě se podílel Dmitrij Pavlov (velitel Západního vojenského okruhu) a dále Georgij Žukov (velitel Kievského vojenského okruhu a "krvavý hrdina" od Cholchin-Golu). Již tehdy padla první slova "o válce, která může být rozpoutána každou minutu". V dalších dnech pokračovaly schůze na toto téma, účastnilo se jich více než 300 velitelů. Již tehdy bylo řečeno, že proti SSSR vystoupí koalice několika zemí v čele s Německem. Rovněž se hovořilo o tom, že umožnit Německu provést proti SSSR první úder je riskantní, nicméně je třeba operaci naplánovat s tímto předpokladem a připravit strategii, která bude spočívat v odvetném úderu v prvních dnech. V lednu 1941 byla v Moskvě v generálním štábu Rudé armády rozehrána „vojenská hra" na obrovských mapách, která imitovala situaci budoucí války. Předpokladem bylo napadení Německem, postup jeho armád do hloubky sovětského území 100 - 150 km, přičemž toto teritorium bylo rozděleno zvlášť na severní a pak i jižní část. Žukov imitoval napadajícího, Pavlov napadeného. Výsledek byl pro ruskou stranu katastrofický, přičemž reálná situace v létě 1941 však byla ještě podstatně katastrofičtější.

Velmi zajímavé je to, že již v lednu 1941 bylo na všesvazové konferenci VKP přijato řešení o podpoře obranného průmyslu, čímž se mj. rozumělo, že mají být nejen vybudovány nové průmyslové komplexy, a to na územích za Volhou, na Urale a ve střední Asii, ale rovněž připraveny plochy pro rychlou evakuaci stávajících podniků z evropské části Ruska! Stalin ústup RA tedy musel předpokládat!

Další opatření znamenala přípravu mobilizačního plánu (12.02. 1941), a to ve dvou variantách: 1) skryté mobilizace (prezentované jako vojenské cvičné manévry), 2) veřejné mobilizace. Mobilizace předpokládala nábor téměř 2 mil. vojáků. Předpokládané počty RA podle plánu činily 8 682 827 vojáků, přes 60 tis. děl, 36 tis. tanků, 10 tis. obrněných aut, 32 tis. letadel. Co je zajímavé, plán počítal i s budováním tzv. rezerv. Sovětské velení totiž odhadovalo ztráty za první rok války ve výši 3,8 mil. lidí (z oněch 8,6 mil.)!!!

22.02. následovaly další pokyny, jako v západních okruzích vybudování tajných skladišť a základen naplněných zbraněmi, střelivem a dalším vojenským materiálem, stejně jako vybudování agenturní špionážní sítě, která bude působit na okupovaném území po ústupu RA.

Mezitím postupovaly do Moskvy další a další zprávy o připravovaném útoku. Např. 04.01. 1941 od agentů „Alta" a „Arijec" přišly zmínky o Direktivě č. 21, ve které se hovoří o útoku na jaře. Současně se hromadí zprávy o přesunu divizí na sovětskou hranici či zapojení Rumunska do plánů německé operace. Další zprávy: od „Korsikánce" 08.02., 21.02. od „Dory" o termínu útoku koncem května, 28.02. od „Arijce" o termínu 20. května a již první zmínka o třech směrech německého útoku (zdrojem byl dokument německým velitelům o operaci Barbarosa č. 050/41).

Část II.

29.03. 1941 - vnější rozvědka NKVD vypracovala shrnutí svědectví o přesunu německých vojsk k sovětským hranicím. To již dennodenně postupovaly do Moskvy zcela konkrétní informace a počty o německé armádě a jejím rozmístění.

Hitlerův plán útoku koncem května byl však narušen. Ačkoliv se Jugoslávie 25.03. stala formálně spojencem Německa, v následujících dnech došlo k převratu. Svědectví ukazují, že v převratu měl prsty i SSSR (vojenská rozvědka i rozvědka NKVD). Důležitým výsledkem pro Stalina bylo posunutí termínu operace Brabarosa proti SSSR, neboť Hitler se rozhodl nejprve stabilizovat situaci v Jugoslávii.

20.04. postoupila do Moskvy varující zpráva přímo od Churchilla, která Stalina nijak nepřekvapila, jelikož velmi dobře věděl o vojenské aktivizaci Německa. V dubnu přicházejí další podrobné informace o chystaném bombardování konkrétních železničních uzlů, letišť apod. Současně jsou zaznamenávána častější a častější narušování státních hranic německými letouny (pořizujícími snímky).

Poslední dubnový den se Hitler na poradě k plánu Barbarosa rozhodl o přesunutí útoku na SSSR, a to na polovinu června. Nové datum znali v Moskvě již za 5 dní, a to od rezidenta vojenské rozvědky v Bukurešti - tedy 6 týdnů před útokem!

Během květnových událostí Stalin rozehrál svůj velký KLAM. Na prvomájové přehlídce se z ampliónů velmi intenzivně a opakovaně ozývalo slovo „mír". V rámci přehlídky rovněž nebyly předvedeny poslední typy zbraní (T 34, KV, první Kaťuše), kvůli kterým Němci vyslali na přehlídku daleko více pozorovatelů než v dřívějších letech.

05.05. je klíčovým dnem, kdy Stalin při příležitosti oslavy absolventů vojenské akademie RA pronesl první projev, který se týkal analýzy RA a jejího přezbrojení, dále pak analýzy a rozboru vojenských úspěchů německé armády a polemizace na téma, zda jsou Němci opravdu neporazitelní... Ten den však pronesl Stalin ještě jeden daleko zajímavější „projev" (spíše reakci na přípitek), a to v úzkém kruhu před věrchuškou země a vojenskými veliteli. Stalinův přípitek se týkal oslav všech vojenských složek od artileristů až po pěchotu. Po něm se k přípitku zvedl generálporučík Chozin, který pronesl: „Za mírovou stalinskou vnější politiku". V ten moment Stalin vyskočil ze žídle a přerušil generála se slovy: „Ten generál nic nepochopil! On nic nepochopil!" Načež pokračoval ve svém monologu: „Dovolte vnést upřesnění. Mírová politika zabezpečovala mír naší zemi. Mírová obranná politika je dobrá věc do té doby, dokud jsme nepřezbrojili naši armádu, nevybavili ji moderními zbraněmi. Ale nyní, když jsme naši armádu zmodernizovali, vybavili ji technikou pro vedení moderního boje a jsme silní - je třeba přejít z obrany do útoku. Provádějíce obranu naší země, jsme povinni chovat se útočným způsobem. Od obrany přejít k vojenské politice útočných činů... Rudá armáda je moderní armáda a moderní armáda je útočná armáda!"

Stalin měl již v hlavě svůj scénář, který vycházel z historické zkušenosti Napolena v roce 1812. Stalin byl nejen velký znalec historie, ale byl i odborníkem v oblasti vojenské taktiky. Sám Hitler se v listopadu 1940 vyjádřil, že neudělá stejnou chybu jako Napoleon a zaútočí dostatečně brzy, aby dosáhl Moskvy do zimy (což se mu nepodařilo dodržet).

Stalinův KLAM spočíval v přetvářce, že nemá absolutně žádné ponětí o německých úmyslech. Veškeré špionážní informace označuje veřejně i před nejbližšími pracovníky za provokační dezinformaci. Stalin započal hrát se světem hru, která má postavit SSSR do role napadeného a tím si zajistit účast v trojkoalici společně s Velkou Británii a USA.

Přes vnější přetvářku se však Stalin aktivně připravuje k válce. Na Urale, Sibiři a Dálném východě úspěšně vznikají nové a nové závody. Konstrukční centra pracují na nových letadlech Jak-1, Mig-3, Lagg-3, Pe-2, Il-2. Dennodenně je vyráběno do 20 Mig-3, do 20 T-34, těžkotonážní KV či raketová zařízení BM-13. Informace o každém novém tanku je zasílána Stalinovi. Je vyráběno velké množství střeliva, sklady se plní pohonnými hmotami, oleji, barevnými kovy, ocelí, pšenicí, rýží a dalšími potravinami. Více než 20 mil. lidí je školeno v základech protivzdušné a protichemické obrany. 6 mil. lidí prochází sportovním kurzem „Připraven k práci a obraně", který spočívá ve výuce střelby, použití granátů a boji z blízka. Mladé ženy jsou školeny k medicínské a zdravotnické službě, mládež je školena k obsluhování obráběcích strojů na období, kdy zamění dospělé odvolávané do války.

Již v březnu 1941 začala skrytá mobilizace pod hlavičkou vojenských cvičení. V květnu bylo zmobilizováno 800 tis. osob, které byly postupně odesílány na západní hranici. Přesunuta na západ byla 22., 21., 20., 19. a 16. armáda. Ačkoliv se Stalin snažil vše provádět ve skrytu, Hitler obdržel od vlastní rozvědky informace o sovětském přeskupení vojsk k hranicím. Hitler tomu však nepřikládal větší význam, německá strategie předpokládala zničení (slabší) sovětské armády přímo na hranicích s tím, že se mu uvolní cesta do Moskvy (velice se přepočítal, jak se později ukáže).

Zajímavostí může být, že dlouhou dobu před útokem na SSSR byl údajně Stalinem schválen propagační plakát s nadpisem „Rodina - mat zavjot" (Matka - vlast volá) a skladba „Svjašennaja vojna" (Svatá válka), o které desítky let panovala domněnka, že byla složena do třetího dne po napadení.

Část III.

Bez ohledu na to, že se Stalin připravoval k válce, snažil se počátkem května oddálit střetnutí s Německem a získat pro sebe čas. I z toho důvodu Děkazonov dostal pověření dojednat s ambasadorem Německa v Moskvě Schulenburgem, a to jakoby s cílem „ukončit všechny řeči o válce", aby Hitler se Stalinem opublikovali společné komuniké, ve kterém potvrdí přátelské vztahy Německa a SSSR s tím, že vojenský útok některé ze dvou zemí je výmysl. Netřeba se rozepisovat o pozadí činů Schulenburga (který byl rovněž skrytým odpůrcem Hitlera), který tento návrh odmítl znaje, že Hitler je v konečné fázi přípravy na válku. Místo toho navrhl jiné řešení, které však vzhledem k tomu, že nebylo Sověty přijato, nemá smysl rozebírat. Stalin proto navrhl další možnost, a to veřejně si vyměnit s Hitlerem přátelské dopisy. Situace a postoj Schulenburgera se při dalších jednáních nezměnil, a nepodařilo se proto prosadit ani tuto variantu.

Mezitím do Anglie odletěl velký oblíbenec Hitlera Rudolf Hess. Tato epizoda má vliv na další jednání Stalina, který má obavy, že by mohlo dojít k dohodě mezi Hitlerem a Británií. Tato obava, již později Stalinem vyřčená, byla zaznamenána historiky. I proto byl vnějším rozvědkám dán jasný příkaz zjistit pozadí pobytu Hesse v Británii. Již 14.05. dorazila od londýnského agenta „Vadima" do Moskvy informace (č. 376), kde je mj. psáno, že „Hess sám sdělil, že přijel s mírovými nabídkami, avšak jejich obsah zatím nezná". Sám Molotov za mnoho let potvrdí, že od NKVD obdrželi zprávu o tom, že Hess měl uzavřít mít s Anglií. „Pokud by SSSR vystoupil jako agresor a rozpoutal válku, bylo zde nebezpečí, že se proti SSSR postaví nejen Anglie, ale i další země."

V Moskvě tou dobou byla v historickém muzeu slavnostně otevřena výstava věnovaná Vlastenecké válce 1812. Symbolika výstavy je zřejmá.

15.05. přišla do Kremlu informace (č. 660477-ss) o tom, že na sovětských hranicích se nachází 114 - 119 německých divizí, přičemž jejich soustředění pokračuje.

19.05. proběhlo důležité jednání, které se týkalo dokumentu s názvem „Úvaha o plánech strategického nasazení ozbrojených sil SSSR v případě války s Německem a jeho spojenci". Od srpna 1940 byly Stalinovi předloženy již tři takové plány. Ty byly postupně dopracovávány v souvislosti s vývojem dalších okolností. Poprvé je v této strategii označen konkrétní agresor, tedy Německo. Bohužel zpřístupnění tohoto dokumentu nedává odpověď na politické ani vojenské cíle této války... Dokument obsahuje informaci o vojenské síle Německa (230 pěších divizí, 20 motorizovaných, 10 leteckých, 4 jízdní), přičemž na hranicích SSSR bylo k 15.05. soustředěno cca 112 divizí s tím, že v případě napadení může být postaveno proti Sovětům cca 180 divizí. S podporou spojenců to může být až 240 divizí. Jako jedna z možností byla ve strategickém plánu uvedena varianta zaútočit na Němce dříve, než se připraví k definitivnímu útoku. Jak jsem psal v předchozích příspěvcích, právě tato informace vyňatá z celého kontextu byla řadou historiků považována za důkaz chystaného preventivního úderu proti zemi, která je hrozbou (což bylo označováno jako plánovaná agrese SSSR), zatímco historici, kteří se dívají na celou tuto epizodu v kontextu, považují tento preventivní úder jako oprávněný obranný úder proti agresorovi, který se chystá zaútočit. Nicméně další vývoj událostí neumožní Stalinovi tento preventivní úder provést.

Zajímavé je, že před schválením "Direktivy č. 21" Hitlerem byly zpracovány první dokumenty plánující válku. K nejznámějším patří „Projekt plánu Ost" a „Etuda Lossberga". Druhý jmenovaný dokument z 15.09. 1940 podává tři hypotézy války: 1) Sověti provedou preventivní úder, 2) Sověti přijmou německý úder, avšak tento se zastaví na připravených obranných pozicích, 3) Sověti zopakují plán z roku 1812, tedy ustoupí do hloubky svého území, nechají roztáhnout nepřítele po komunikacích, čímž se zhorší jeho zásobování, a teprve poté provedou protiúder. Když se k tomuto plánu vyjadřovali další analytici z německého štábu, např. generálmajor Marcks, tak označili třetí variantu jako nejméně pravděpodobnou s tím, že Sověti budou donuceni svést boj na hranicích. Navíc 100 divizí přece nemůže být nikdy odříznuto od zdroje a ztratit svoji údernou sílu. Je zajímavé, že Stalin v prosinci 1941 prohlásil, že ústup mezi RA dnes a v roce 1812 je rozdílný. Zatímco Kutuzov pasivně ustupoval, dnes RA ustupuje, avšak s aktivní obranou a drobnými protiútoky s cílem nepřítele vyčerpat.

Tím dostáváme další kamének do mozaiky. Máme Stalinův KLAM, PREVENTIVNÍ ÚDER a SCÉNÁŘ inspirovaný rokem 1812.

Část IV.

Rezident vnější rozvědky v Londýně Anatolij Gorský pokračuje v zasílání zpráv o misi Hesse v Anglii. Ze zpráv agentů nasazených přímo v MI-6 je zřejmé, že jednání o míru mezi Británií a Německem není aktuální, ale za jistých okolností být může!

Mezitím 12.05. německé hlavní vedení počalo další fázi své dezinformační kampaně, která měla „vysvětlit" soustředění svých vojsk na sovětských hranicích jako úskočný manévr pro hlavní cíl útoku - Anglii.

23.05. přišla do Moskvy informace od agenta „Marse" o pozastavení pohybu osobních vlaků v Německu a Polsku a uvolnění tras pro další vojenské přesuny k východní hranici. Agent současně sděluje, že útok na SSSR by měl proběhnout zhruba 15.06.

24.05. dochází k další poradě Stalina s veliteli příhraničních vojenských okruhů. Je zajímavé, že tzv. plán PREVENTIVNÍHO ÚDERU poznamenaný v dokumentu z 19.05. nebyl projednáván. Naopak se objevuje staronová strategie, která předpokládá přijetí německého úderu v oblasti Západního vojenského okruhu a Jiho-západního vojenského okruhu (již označeno jako Západní a Jiho-západní fronta). V další fázi se má Západní fronta zapojit do bojů a mít obranný charakter, zatímco Jiho-západní fronta má mít úderný charakter, tedy po rozvinutí svých sil provést odvetný úder.

V „Úvaze ve věci plánu strategického nasazení" lze číst:

Západní fronta: 4 armády, jejichž složkami jsou 31 střeleckých, 8 tankových, 4 motorizované a 2 jízdní divize - tedy 45 divizí a 21 pluků aviace. Úkolem je houževnatá obrana na frontě Druskeniki, Ostrolenka, pevně přikrýt směr Lidksoe a Belostokskoe; přechod armád Jiho-západního frontu v útok, úderem levého křídla frontu na Varšavu, Sedlec, Radom, rozbít varšavskou skupinu a ovládnout Varšavu; v této souvislosti s Jiho-západním frontem likvidovat ljublinsko-radomskuju skupinu, dosáhnout řeky Visly a mobilními jednotkami ovládnout Radom...

Jiho-západní fronta: 8 armád, jejichž složkami jsou 74 střeleckých, 28 tankových, 15 motorizovaných a 5 jízdních divizí - tedy 122 divizí a 91 pluků aviace s aktuálním úkolem: koncentrovaným úderem armád pravého křídla frontu obklíčit a zlikvidovat nepřítele východně od řeky Visly v rajóně Ljublin; současně úderem z Senjavy, Peremyšlu, Ljutoviska rozbít síly protivníka na krakovském a sandomirsko-keleckém směru a ovládnout Krakov, Katowice, Kelce, přičemž je nutno vzít v úvahu další útok v severním nebo severozápadním směru s cílem zničit nepřátelské síly severního křídla a ovládnout území bývalého Polska a Východního Pruska...

Z tohoto dokumentu je vidět, že podstatně slabší sovětská Západní fronta měla držet německý nástup armád skupin STŘED a SEVER, zatímco velmi silná sovětská Jiho-západní fronta mající proti sobě pouze skupinu JIH měla odříznout Německo od nejsilnějšího spojence - Rumunska, dále odříznout útočné německé skupiny od základních sil dislokovaných ve Východním Prusku a v rámci příznivých podmínek dovést válku k vítězství. Tedy, řekněme, byla to ta ideální varianta plánu 1812, kterou si němečtí velitelé nejméně připouštěli. Tento plán nebyl novým výmyslem Stalina, ale vycházel z plánu navrhovaného Karlem von Fulem před rokem 1812! Ale ani tehdy se jej nepodařilo uskutečnit. Obě tehdy ustupující ruské armády byly schopné se spojit až pod Smolenskem, kde byly v první bitvě Francouzi poraženy. Pak následoval další ústup, vyklizení Moskvy a protiúder Kutuzova...

Výše uvedené bojové plány, tedy „obranný" Západního a „útočný" Jiho-západního okruhu byly detailněji popsány již počátkem května 1941 a odeslány jako příkazy pod hlavičkou „přísně tajné", konkrétně „Direktiva veliteli vojsk KOVO č. 503862/ss/ov" a „Direktiva veliteli vojsk ZAPOVO č. 503859/ss/ov". Příkazy požadovaly rozpracovat detailní PLÁN PŘIKRYTÍ (Plan prikrytija), cílem kterého budou mobilizovaná, soustředěná a rozvinutá vojska okruhů. Na základě těchto direktiv byly rozpracovány direktivy pro jednotlivé armády. Tak např. 14.05. velitel ZAPOVO Pavlov odeslal veliteli 3. armády Kuzněcovovi příkaz č. 002140/ss/ov kdy „...na základě direktivy národního komisaře SSSR č. 503859/ss/ov k 20.05. rozpracujte nový PLÁN PŘIKRYTÍ státní hranice úseku: jezero Koviški, Kodyš, Krasne, Augustov, Rajgorod, Grajevo, Isk, Šučin. Tomuto plánu je přiřazen název „Rajón přikrytí státní hranice č. 1". Velitelem vojsk rajónu jmenuji Vás. Obranu státní hranice organizovat, provádět úpornou obranu URa (ukreplenie rajona - upevnění rajónu - myšleno obraného úseku) i polních opevnění založených na linii státní hranice, s použitím všech sil a možností pro jejich další rozvinutí. Všechny pokusy protivníka o průnik obranou okamžitě likvidovat kontraútoky sborových a armádních rezerv... Při příznivých podmínkách všem obranným vojskům i rezervám armády: je třeba být připravenými na můj rozkaz provést smrtelné údery... V případě přesily nepřátelských sil a nemožnosti udržet polní opevnění na linii státní hranice krajním místem ústupu vojsk rajónu přikrytí bude přední okraj URa a opírajíce se o něj kontraúdery ničit útočícího nepřítele..."

PLÁN PŘIKRYTÍ měl být použit nikoliv v předem daný den nebo hodinu, neměl být použit v momentně prvních výstřelů ani přechodu hranic nepřítelem. Plán měl být uskutečněn POUZE a JEN na přímý příkaz Moskvy. Tento příkaz měli velitelé obdržet v podobě šifrovaného telegramu s podpisem náčelníka generálního štábu RA, generála armády Georgije Žukova!

Avšak rozkaz k vyplnění tohoto PLÁNU PŘIKRYTÍ NEBYL NIKDY VYDÁN!!! Proč asi?

Část V.

26.05. přišla ze sovětského velvyslanectví další zpráva týkající se mise Hesse, která však neodkryla konkrétní obsah, nicméně jeho pozadí je zřejmé a naznačuje tendence Německa k usmíření s Anglií. Sám Churchill ve svých poznámkách 2x zmiňuje situaci (poprvé v roce 1944, podruhé v roce 1947), kdy se jej Stalin ptal na Hesse a opravdu konkrétní cíl jeho mise. Dále ambasáda potvrzuje ve zprávě zjevnou rostoucí antisovětskou propagaci.

27.05. prostupují další informace, např. od agenta v Sofii, který informuje o dalších přesunech německých jednotek na sovětskou hranici.

Koncem května byli Žukov a Timošenko vyzváni navštívit Politbyro. Oba se domnívali, že důvodem pozvání bude vydání příkazu k uskutečnění PLÁNU PŘIKRYTÍ. Avšak Stalin se k něčemu takovému nechystal. Naopak, Stalin se rozhodl akceptovat požadavek Němců (předaný přes ambasadora), kteří chtěli provést sondáž německých hrobů padlých vojáků z 1. světové války na příhraničním území SSSR, a to několika skupinami dle mapy, která byla předána. Účel Němců byl evidentní a Žukov i Timošenko na to Stalina velmi emotivně upozorňovali. Rovněž se zmiňovali o dalším a neustálém narušování sovětských hranic Němci1. Marně...

Dále 01.06. byl Golikovem přednesen referát „Soustředění německých vojsk k 01.06. 1941", který obsahuje přesný přehled soustředění německých divizí v Evropě. Z tohoto referátu je zřejmé nebezpečí pro SSSR, nicméně Golikov učinil závěr, že reálnější je útok Německa na Anglii než na SSSR. To že „slaboch" Golikov nikdy nic neudělal - včetně různých dokladů a referátů - bez příkazu Stalina, je více než zřejmé.

Ve stejný den přišla informace od Richarda Zorgeho, ve které potvrzuje záměr napadení SSSR Německem, a to ve druhé polovině června. Těžko si lze představit reakci Zorgeho (tohoto skvělého agenta věrného SSSR až za hrob), když obdržel z Moskvy odpověď, že jeho informace jsou nepodložené a nepravděpodobné! Stalin se rozhodl hrát svůj KLAM i vůči svým agentům. Proč? Obával se dvojí hry agentů, a tak demonstroval, že těmto zprávám nevěří?

Dokument č. 660586 z 05.06. informuje o přípravě Rumunska na válku. Obsahem dokumentu jsou i zprávy rumunských důstojníků o blížící se válce Rumunska a SSSR!

Zajímavostí z 05.06. je vyjádření Stalina k V. Proninovi, předsedovi speciální komise ve věci evakuace občanů Moskvy. Tato komise byla založena Stalinem v dubnu 1941 s cílem připravit velmi tajný dokument „Plán částečné evakuace občanů Moskvy v době války". Plán sledoval evakuaci 1 400 000 Moskvanů. Ve svém vyjádření z 05.06. Stalin ruší tuto komisi a zakazuje vést jakékoliv debaty o evakuaci Moskvy do doby, než to bude potřeba! Další zajímavostí je, že Moskvu začínají opouštět v hojném počtu diplomaté zahraničních zastupitelských úřadů.

10.06. blížící se válka je nejvíce patrná v příhraničních okruzích, kde je stále více vidět soustřeďování německých jednotek a techniky. Stejně jako začíná narůstat zadržování německých vojáků - přeběhlíků, kteří rovněž přinášeli další informace. Ve stejný den se generál plukovník Michail Kirponos, velitel Kievského zvláštního okruhu, rozhodl sezvat vojenskou radu. Na ní náčelník rozvědky okruhu plukovník Bondarev sdělil: „Máme prověřené informace, že z příhraniční zóny byly na německém území vysídleni její obyvatelé, rovněž byly všechny civilní nemocnice zabrány pro vojenské účely. Na území generálního gubernátu byl vyhlášen válečný stav..." Po velmi žhavé diskuzi generál Kirponos bez ohledu na Moskvu vydal rozkaz svým jednotkám zaujmout bojové pozice předního pásma zesílených rajónů - zaujmout předpolí!!!

Tento Kirponosův příkaz se však ještě ten den donesl do Moskvy a okamžitě následovala reakce - konkrétně Žukovova direktiva: „Náčelník pohraničních vojsk NKVD Ukrajiny donesl, že náčelníci zesílených rajónů obdrželi příkaz zaujmout předpolí. Sdělte narkomu obrany, na základě čeho zesílené rajóny KOVO obdržely tento příkaz. Taková činnost může vyprovokovat Němce k vojenskému střetnutí, které může mít různé důsledky. Okamžitě toto rozhodnutí zrušte a sdělte, kdo konkrétně vydal toto samostatné nařízení. Žukov." Jakmile bylo jasné, že to byl Kirposov, následovala 11.06. další Žukovova direktiva již adresovaná přímo viníkovi.

Žukov sám po válce sdělil, že Stalin zuřil, když se dozvěděl o Kirposově iniciativě, s tím, že příkaz uskutečnit PLÁN PŘIKRYTÍ může vydat pouze on, a dodal: „Veškeré aktivity na území KOVO je třeba vyšetřit, viníky potrestat..."


Pokračování článku se připravuje...

Autor : Michal Gelbič 🕔23.11.2005 📕14.112

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře