Squadron Leader Graham James Cox

Autor : Michal Rak 🕔23.11.2005 📕12.054

Narodil se v roce 1919 v Sparkhillu a koncem třicátých let byl přijat do RAF. Prodělal stíhací výcvik, v roce 1939 byl povýšen do nejnižší důstojnické hodnosti  a v červnu 1940 byl poslán k 152. peruti, která byla vyzbrojena letouny Spitfire Mk.I. V červenci se peruť přesunula na letiště Warmwell, které spadalo pod 10. skupinu Stíhacího velitelství, a odtud zasáhla do probíhající Bitvy o Británii. Cox získal své první vítězství 12. srpna, když se společně s P/O E.S.Hoggem podílel na sestřelení jednoho Ju 88. Peruť v tomto boji získala celkem 4-2-4 vítězství, ale přišla o F/Lt L. C. Withalla (P9456) a P/O D. C. Sepleye (K9999), kteří byli sestřeleni obranou palbou Junkersů a oba zahynuli. Do konce Bitvy o Británii přidal Cox ještě 1+2-1-2+1 vítězství. V březnu 1941 byla jednotky přezbrojena Spitfiry Mk.IIAa v dubnu se přesunula na letiště Portreath. Zde získal Cox poslední vítězství během služby na Britských ostrovech, když 27. 5. 1941 sestřelil průzkumný He 111. Krátce poté skončil jeho první operační turnus a 17. října obdržel zasloužený DFC.

Do služby se vrátil v září 1942, kdy se stal velitelem letky u 501. perutě, ovšem v květnu 1943 byl poslán k 43. peruti do Tunisu, u které zastával stejný post. V červnu se peruť stala součástí 324. křídla Pouštního letectva (Desert Air Force) a přesunula se na Maltu, odkud měla podporovat připravované vylodění na Sicílii. Zde také získal 4. července své první vítězství ve Středomoří. Dvanáct Spitfirů jednotky se společně s letouny od 126. perutě mělo podílet na ochraně amerických bombardérů, které útočily na letiště Gerbini. Britové se tentokrát se svými chráněnci ale nesetkali a provedli proto volné stíhaní v oblasti mezi městy Catania a Gerbini. Kolem třetí hodiny se pak utkali s Messerschmitty Bf 109G od JG53. Jako první se dostala do boje 126. peruť a Sgt. J. Saphir RCAF ohlásil dvě vítězství. Poté přišla na řadu i čtyřicátá třetí, ta ovšem již tak úspěšná nebyla. Cox sice ohlásil jedno vítězství, (oběťmi stíhačů RAF byli pravděpodobně Uffz. A. Ostermeyer od 4./JG53 a Uffz.H. Jegg z 9./JG53; třetí Bf 109 musel nouzově přistát) , ale peruť přišla o F/Lt P. Readinga a F/O R. Barkera. Na německé straně úspěch nárokovali piloti od I./JG53 Obfw. Bartusch, Uffz. E. Wagner a Uffz. R. Gröber. Cestou domů se ještě Cox podílel na poškození nákladního vlaku na nádraží Vizzini.

Již následující den se ale Cox ujímá velení 229. peutě, která působila v sestavě křídla letiště Kerendi a v jejíchž řadách prodělal svůj nejúspěšnější souboj. Stalo se tak během večerní hlídky 10. července, tedy v den invaze na Sicílii. Cox vedl své muže na patrolu nad spojeneckými plavidly v prostoru Syrakusy – Cap Passero a krátce po sedmé hodině se zde objevilo osm letounů poháněných hvězdicovými motory. Cox ve Spitfiru Mk. IX považoval vetřelce za Macchi C.200 a okamžitě vedl své piloty do útoku. Během okamžiku poslal tři nepřátelské letouny do mořských vln, čtvrtý jako pravděpodobně sestřelený nárokovali F/O O. C. H. Stanford-Smith, F/O R. H. Small a F/Sgt Taylor.

Jejich protivníky ovšem nebyly staré C.200, ale zbrusu nové stíhací bombardéry Reggiane Re.2002 od 239aSquadriglie 5°Stormo, pro které to byla úplně první bojová mise po zařazení do služby. Nejprve potopily v přístavu Augusta osvětlenou nemocniční loď Talambra, ale následně narazily na hlídku Spitfirů. Byly sestřeleny skutečně tři Re.2002, jejichž piloti TenCol Guido Nobili (MM7337), velitel 5°Stormo, Ten R. Beverina (MM7353) a M.llo Z. Perozzi (MM7361), přišli o život. Čtvrtý, těžce poškozený letoun dotáhl Serg L. Banfi do Reggio di Calabria, kde nouzově přistál. Pro nový letoun v italských službách to určitě nebyl šťastný začátek.

Cox dokončil svůj druhý operační turnus bez dalších úspěchů ve vzdušných bojích v říjnu 1943 a nastoupil na odpočinek. Ten trval jen krátce, protože na začátku roku 1944 je poslán k 72. peruti jako nadpočetný Squadron Leader a v únoru se ujímá velení 92. perutě, se kterou pak bojuje v Itálii a u které získává své tři poslední úspěchy ve vzdušných soubojích, jeho poslední obětí se stal průzkumný Ju 188 D-1 (W.Nr.290183, F6+HM) od 4.(F)/122, který se nevrátil z mise nad Sardinií. Svůj třetí operační turnus ukončil v srpnu a v říjnu je vyznamenán sponou k DFC(DFC&bar). Až do konce války pak zůstal v Itálii a v říjnu 1945 byl vyznamenán DSO.

Graham J. Cox zahynul po válce při leteckém neštěstí na severu Kanady, když se na jeho Cessně utvořila ve špatném počasí námraza a letoun se stal neovladatelným.

DATUM ČAS Peruť TYP soupeř MÍSTO
12.8.1940 12:15 152. Spitfire Mk.I ½ Ju 88A Isle of White
13.8.1940 15:30 152. Spitfire Mk.I Bf 110 pr. 6 mil J Portland
18.8.1940 14:45 152. Spitfire Mk.I ½ Bf 109E 4-5m V Isle of White
21.8.1940 16:50 152. Spitfire Mk.I 1/3 Ju 88 4m JZ Needles
27.9.1940 11:40 152. Spitfire Mk.I Bf 110 S Swange
30.9.1940 16:30 152. Spitfire Mk.I Bf 110 pš. J Yeovil
2.10.1940 152. Spitfire Mk.I Ju 88 pš. S Warmwell
19.10.1940 11:05 152. Spitfire Mk.I ½ Ju 88 pš. Dorchester
27.5.1941 152. Spitfire Mk.IIA He 111 Z St.Ives
4.7.1943 +15:00 43. Spitfire Mk.VC JK612 FT-V Bf 109 Grebini - Catania
10.7.1943 +19:00 229. Spitfire Mk.IX LZ820 X-U 3x Re.2002 Syrakusy – Cap Passero
13.5.1944 92. Spitfire Mk.VIII Fw 190 S Řím
92. Spitfire Mk.VIII Fw 190 pš.
21.7.1944 92. Spitfire Mk.VIII Ju 188 Perugia

Celkem: 8+3 – 1 - 3+1 vítězství

Literatura:
Cull.B a kol: Spitfires over Sicily, Grub Street, London, 2000
Foreman J.:RAF Fighter Comand victory claims of WW2, Red Kite, Walton-on-Thames, 2003
Franks N.: RAF Fighter Comand Losses of the Second World War, volume 1, Midland Publishing, Leicester, 2000
Shores C., Williams C.: Aces High, Grub Street , London, 1994
Shores C.: Aces High, volume 2, Grub Street , London, 1999
Autor : Michal Rak 🕔23.11.2005 📕12.054

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře