Bitevní křižník HMS Hood díl 1

Autor : Tomáš Hasoň / cyki 🕔01.11.2005 📕17.392

Stavba

Loděnice

Loděnice John Brown & Company Limited v Clydebank u Glasgow, Skotsko, dostala tu čest postavit největší britskou válečnou loď všech dob. V 19. století nepříliš známá loděnice, tehdy ještě pod jménem J&G Thomson, využila soupeření Německa a britského impéria o světové oceány. Původně stavěla jen zaoceánské parníky, avšak koupí huti v Scheffieldu roku 1899, která byla schopná produkovat kvalitní pancíř a další produkty, se jí otevřely dveře k zakázkám na velké válečné lodě. Loděnice stavěla velké zaoceánské parníky, jako byla například Lusitania, ale i velké válečné lodě, například Inflexible, Qeen Mary, Barham a další.

Plány

I když byla britská převaha jak v bitevních lodích, tak i v bitevních křižnících na začátku války zřejmá, začala se admiralita obávat oslabení svých pozic, když Německo začalo stavbu svých bitevních křižníků třídy Mackensen. Admiralita se tedy obrátila na velitele Grand Fleet admirála Jellicoea, aby poskytl svůj názor. Jellicoe prohlásil, že ve třídě bitevních lodí má dostatečnou převahu, ale u bitevních křižníků tuto převahu ztratí, jestliže se nezačnou okamžitě stavět nové. Řekl přímo: „Každá loď nově stavěná pro Royal Navy musí být bitevní křižník.“ To prohlásil jen 4 měsíce před bitvou u Jutska. Do té doby nebyly žádné pochybnosti o konstrukcích tohoto typu a nikdo neviděl nebezpečí, které hrozí u tohoto rychlého, ale špatně pancéřovaného typu lodě. Ministerstvo námořnictva zadalo konstrukční kanceláři požadavek na předložení projektů na novou třídu bitevních křižníků. 17. února 1916 bylo admiralitě předloženo sedm projektů. 2. dubna 1916 byl vybrán projekt, který měl být postaven, a ještě v tentýž den byly uzavřeny smlouvy na stavbu lodí. I u tohoto projektu bylo věnováno poměrně malé procento celkové hmotnosti na pancéřování. 31. května 1916, tedy ve stejný den, kdy vylétly do vzduchu ve Skagerraku tři britské bitevní křižníky, byly položeny základy kýlu Hooda. Okamžitě po této katastrofě byly přehodnoceny projekty a stavba zastavena. Plány byly předělány a nově byly schváleny 4. srpna 1916. Došlo ke změnám, hlavně v pancéřování, ale ani tyto změny nebyly dostatečné a zásadní. Pancéřování bylo v určitých ohledech zesíleno až na úroveň bitevních lodí třídy Queen Elizabeth. Pravdou je, že ke změnám docházelo během stavby až do roku 1920. Koncem srpna 1916 byly znovu položeny kýly ke čtyřem lodím. Stavba Hooda byla započata 1. září 1916 (původní stavba byla rozebrána). Ostatní tři lodě byly položeny zde: Howe - loděnice Cammell Laird, Rodney – loděnice Fairfield a Anson – loděnice Armstrong Whitworth.

Když se ukázalo, že Německo nedokončí lodě třídy Mackenses, byly stavby Howe, Rodney a Anson zastaveny. Hood přežil jen díky tomu, že jeho stavba byla ze všech nejpokročilejší.

Stavba, spuštění na vodu, dokončení a převzetí lodi

Dnes jsou lodě stavěny tak, že jsou svařovány po jednotlivých celcích. V době stavby Hooda se lodě stavěly tak, že byla nejdřív vybudována kostra, na kterou bylo posléze nanýtovány ocelové obšívky, na níž bylo pancéřování. Nýtování podstatně zvětšovalo váhu lodi, ale v té době nebylo jiné řešení.

Po dokončení stavby trupu byl slavnostně spuštěn na vodu. Tak se stalo 22. srpna 1918. Loď byla pojmenována po admirálu Samuelu Hoodovi, který válčil v 18. století s Francouzi. Křtícím byla vdova po admirálu Hoodovi, který zahynul ve Skagerraku na bitevním křižníku Invicible jako velitel 3. eskadry bitevních křižníků. Poté, co byl trup spuštěn na vodu, byl odtažen k vystrojení. Na Hood byly montovány turbíny, kotle, barbety, dělostřelecké věže a další výzbroj. Byly postaveny nástavby. Pancéřování trupu a palub, velitelské věže, barbet, a mnoho dalšího pocházelo z oceláren a válcoven z celé Velké Británie. Dálkoměry, pumpy, elektromotory, vrátky, ale i vybavení lodní kuchyně a mnoho dalšího potřebného vybavení pocházelo od firem z celé Velké Británie. Po vystrojení lodi přišly na řadu námořní zkoušky, při nichž se ověřovalo, zda loď plní technické podmínky kontraktu. 18. března 1920 dosáhl Hood rychlosti 32,07 uzlů při výkonu 151 000 hp. 19. března 1920 byly provedeny zkoušky ovládacího zařízení lodi. Poté ještě následovaly zkoušky při hlubokém ponoru (max. paliva a zásob). Royal Navy si převzala svoji novou vlajkovou loď eskadry bitevních křižníků 15. května 1920. Je potřebné dodat, že stavba proběhla bez problémů a loděnice dostála svému vysokému kreditu. Velitel 1. eskadry bitevních křižníků viceadmirál sir Roger Keyes během zkoušek prohlásil, že je velmi spokojený a pyšný na svoji novou vlajkovou loď.

Vlastnosti lodi

Rozměry:

délka: 860,7 stop (262,3 metrů) na palubě, 850,5 stop (259,2 metrů) na čáře ponoru.

šířka: maximální šířka lodi byla 32 metrů. Na čáře ponoru to bylo 28,9 metrů.

výška od vodorysky po kompasovou plošinu: 75,5 stop – 23 metrů

výška od vodorysky po nejvyšší okna lodi: 115 stop – 35 metrů

výška od vodorysky po vraní hnízdo na hlavním stěžni: 92 stop – 28 metrů

výška od vodorysky po vrchol velitelské věže: 53 stop – 16,1 metrů

výška od vodorysky po nástavbu: 28 stop – 8,5metrů

výška od nástavby po vrchol komínů: 49 stop – 15 metrů

Ponor

Jelikož byl Hood několikrát upravován, měnil se i jeho výtlak a ponor. Hodnoty během let jsou uvedeny v tabulce. Všechny jsou uvedeny v metrech.

Rok Výtlak Ponor Výška nad hladinou (příď, střed, záď)
1920 L: 41 785 tun; H: 47 429,8 tun L: 8,6 m; H: 9,7 m L:6,7 m (střed); H:7,7 – 5,5 – 4,5
1931 L: 42 712 tun; H: 48 777 tun L: 8,8 m; H: 10 m L: 8,9; 6,2; 5,3 – H:7; 5,3; 4,7
1939 L: 43 438 tun; H: 49 431 tun L: 8,9 m; H: 10,1 m L:6,4 m (střed)– H:6,9; 5,1; 4,5
1940 L: 43 144 tun; H: 49 136,8 tun L: 8,9 m; H: 10,1 m L:6,3 m (střed) – H: 7,1; 5,2; 4,4m

Výtlak:

lehký: bez paliva, plná výzbroj, 50 % jídla, posádka

standardní: bez paliva a vody pro kotle, plná skladiště, posádka a plná výzbroj

plný: plná výzbroj, zásoby a posádka + normální zásoba paliva

hluboký: plná výzbroj, zásoby na 6 měsíců, posádka a max. množství paliva

Rychlost a výkon:

navržený maximální výkon byl 144 000 hp / 105 840 kW. Hood však dosáhl výkonu 151 280 hp / 111 980 kW při 206 otáčkách lodního šroubu během námořních zkoušek (loď udržovala výkon mezi 144 000 – 150 000 hp po dobu sedmi hodin)

Nejvyšší zaznamenaná rychlost Hooda byla 32,07 uzlů (59,4 km/h), které bylo dosaženo při cvičení s výtlakem 42 674 tun a sílou větru 6, tedy na rozbouřeném moři.

Průměrná rychlost, jíž byl schopen Hood maximálně udržovat, byla 31 uzlů (57,4 km/h). Během roku 1939 byly stroje Hooda podrobeny rozsáhlé opravě po níž byly schopny dosahovat při výkonu 144 000 hp otáček 197,6, ale v roce 1941 potřebovaly stroje znovu opravy. Samozřejmě k tomu nebyl čas, a tak Hood v roce 1941 plul průměrnou rychlostí jen 28,8 uzlů.

Ztráta rychlosti po provedení oblouku:

Počáteční rychlost Kormidlo Rychlost po provedení oblouku
    45° 90° 135° 180°
14 uzlů 35° 12,4 uzlů 10,2 uzlů 9,5 uzlů 9,4 uzlů
31 uzlů 15° 29 uzlů 27,3 uzlů 26,6 uzlů 26,4 uzlů
31 uzlů 35° 23,3 uzlů 21,4 uzlů 19,8 uzlů 19,5 uzlů

Rychlost provedení oblouku:

Rychlost Kormidlo 45° 90° 135° 180° 360°
14 uzlů 35° 1:36 minut 2:51 minut 4:12 minut 5:37 minut 11:18 minut
20 uzlů 15° 2:00 minut 3:23 minut 4:47 minut 6:11 minut 11:45 minut
31 uzlů 15° 1:26 minut 2:25 minut 3:19 minut 4:13 minut 7:57 minut
31 uzlů 35° 0:55 minut 1:34 minut 2:17 minut 3:01 minut 5:59 minut

Nautické vlastnosti lodi

Hood byl považován za stabilní loď, i když měl ponor o 4 stopy větší, než bylo plánováno. Navržení přídě udržovalo palubu většinou suchou s výjimkou rozbouřeného moře. Ve vysokých vlnách při rozbouřeném moři se občas stávalo, že se příď zařízla velmi hluboko do vln. Loď měla nevýhodu v tom, že se chvěla. Rozbouřené moře a vysoké vlny měly za následek zaplavování lodi až do míst, kde byly toalety. Pro zvýšenou hmotnost lodi, než bylo plánováno, byly problémy s ubytovací palubou. Jejich vyřešení zapříčinilo, že záď se při vyšších rychlostech také zařezávala do vln. To způsobovalo občas zaplavení obytných prostor při rozbouřeném moři, někdy i při klidném, pokud loď plula velkou rychlostí. Jednou se dokonce stalo, že voda protekla ventilačními otvory a zatopila jídelnu nižších důstojníků ve střední části lodi. Proto byla občas posměšně nazývána největší ponorkou světa. I přes zvýšenou hmotnost a menší vzdálenost od vodorysky k palubě byla loď považována za stejně „mokrou“ jako její kolegyně. Navzdory problémům s konstrukcí byla loď považována za stabilní a vhodnou pro dělostřeleckou palbu.

Vybavení lodi

Strojovna

Kotle Yarrow

Pára byla dodávána 24 kotli Yarrow, které spalovaly mazut. Kotle byly umístěny po šesti ve čtyřech kotelnách. Pracovní tlak byl 235 liber na čtvereční palec (16,5221 kg na centimetr) a výhřevná plocha 7,290 čtverečních stop. Kotle a jejich součásti vyžadovaly rozsáhlé a časté odstraňování vodního kamene. Větrání kotelen bylo zabezpečeno 6 větráky s příslušenstvím (pro každou kotelnu).

Dodávku paliva spalovaného v kotlích zabezpečovalo 16 palivových tlakových čerpadel (čtyři v každé kotelně). Ty měly kapacitu 12 tun za hodinu, kromě čerpadel v přední kotelně "A", která měla kapacitu 24 tun a byla používána jak pro rozstřikování paliva, tak i pro jeho dodávku z palivových tanků.

Hlavní parní potrubí byly uspořádáno po dvou a táhlo se na každé straně lodi přes kotelny. Potrubí přepravovalo páru z každé kotelny. Mělo 19 palců (122,5 cm) v průměru a bylo propojeno do strojoven skrz přepážku a pohotovostní záklopku na každé straně lodi. V přední strojovně se potrubí větvilo a běželo v trubkách 19 palců do střední a zadní strojovny. Tam byly trubky ukončeny regulačními ventily na každé turbíně.

Jako palivo měl Hood průměrně „natankováno“ asi 1220 tun mazutu. Maximální hodnota činila 4064 tun.

Výstup zplodin z kotlů zajišťovaly komíny, které měl Hood dva a byly 15 metrů vysoké. Každý komín sloužil pro dvojici kotelen. Komín byl u svého vrcholu 2,3 metrů (25 stop) dlouhý a 1,67 metrů (18 stop) široký.

Turbíny Brown-Curtis

Hood byl vybaven čtyřmi sadami turbín Brown-Curtis. Každá turbína sloužila jedné lodní hřídeli. Levou vnější a pravou vnější hřídel poháněla přední strojovna. Levou vnitřní hřídel poháněla prostřední strojovna a pravou vnitřní zadní strojovna.

Každá sada se skládala z turbíny umístěné vepředu, která poháněla hřídel přes jednostupňovou redukční převodovku. Každá turbína byla kompletní sama o sobě s vlastním kondenzátorem a dalším příslušenstvím. Turbíny mohly být ovládány nezávisle na ostatních turbínách, v případě poškození nebo z jiného důvodu.

Kryt turbíny byl litinový s místem, kde bylo usazeno její řízení.

Kondenzátor (chladič) byl pro každou turbínu zavěšen pod nízkotlakou turbínou a měl celkový kondenzační povrch 24 400 stop2. Celkový počet trubek v chladiči byl 12 144. Chladiče byly typu Weir's Uniflex. Hmotnost chladiče s trubkami naplněnými oběhovou vodou byla 70 tun.

Další vybavení strojovny

Každá sada turbín byla zásobena dvěma oběhovými čerpadly.

Pomocný kondenzátor: v obou zadních a středních strojovnách byl umístěn pomocný kondenzátor. Každý měl 5390 trubek a kondenzační povrch 5330 stop2. Ty pracovaly zároveň se dvěma přídavnými vzduchovými čerpadly. Strojovny byly vybaveny šesti požárními a lodními pumpami, čtyřmi palivovými pumpami, hlavním vzduchovým kompresorem a čtyřmi sladkovodními pumpami.

Destilační stroje byly umístěny v prostředních a zadních strojovnách. Byly zde vždy dvě soupravy A a B. Každá souprava a se skládala ze dvou 80 tunových odpařovačů a jednoho destilátoru. Skupina A byla používána pro užitkovou vodu lodi nebo byla brána jako voda pro kotle. Každá souprava B se skládala z jedné 80 tunové odpařovače s přípojkou na parní trubky k pomocnému kondenzátoru kde byla umístěna. Sloužila jen pro doplňování vody pro kotle.

Generátory

Loď byla vybavena osmi generátory stejnosměrného proudu. Dva byly poháněny osmiválcovými dieselovými motory, dva vysokorychlostní rovnotlakou turbínou a čtyři vratným pohybem. Generátory mohly loď zásobovat jak stejnosměrným, tak střídavým proudem.

Elektromotory

Na lodi byla velká různorodost elektromotorů. Od elektromotorů pohánějících ventilátory až po elektromotory pohánějící kotevní vrátek. Je odhadováno, že na lodi bylo přes 360 elektromotorů.

Výkon strojovny

Výkon strojovny byl navržen na celkový výkon 144 000 koňských sil, s otáčkami lodních šroubů okolo 210 otáček za minutu. Vysokotlaká turbína udělala max. 1500 otáček za minutu, nízkotlaká 1100 otáček za minutu. Jednostupňový převod do pomala sloužil ke snížení otáček z hřídele turbíny na hřídel lodního šroubu.

Kormidlo a šrouby

Lodní šrouby

HMS Hood měl celkem čtyři manganbronzové šrouby se třemi lopatkami.

Lodní šroub měl v průměru 4,57 metrů a každý vážil 20 tun. Průměr hřídele byl 72,4 cm.

Šrouby se při pohybu vpřed točily vně tj. šrouby na pravoboku po směru hodinových ručiček, šrouby na levoboku proti směru hodinových ručiček. tvar šroubů byl navržen na otáčky kolem 210 otáček za minutu. Během testů v roce 1920 byly při plném výkonu naměřeny otáčky 206.

Lodní kormidlo

HMS Hood měl jediné kormidlo umístěné na středu lodi. To bylo otáčeno pomocí dvou motorů umístěných ve strojovně. V případě jejich poškození byla možnost přepnout na náhradní elektromotor Williams-Janey. Ovládat kormidlo bylo možno buď z můstku lodi, velitelské věže (jako záloha), ze strojovny a z kormidelny (jen nouzová pozice).

Další vybavení lodi

Lodní pumpy

Hood byl vybavený ponornými čerpadly pro boj proti zaplavení o váze 100 tun. Pro požární účely a mytí paluby byla loď zabezpečena požárním vodovodem. Ten byl napájen 50tunovou elektrickou pumpou.

Kotvy a kotevní vratidlo

Hood byl původně vybaven třemi hlavními kotvami. Dvě byly na pravoboku a jedna na levoboku. Každá vážila 9,5 tuny. Na zádi byla původně pomocná 3tunová kotva. Pro její navíjení sloužil elektromotor Williams-Janney. Kotva byla později přesunuta do lodi, než byla nakonec odstraněna z lodi definitivně. Hlavní kotevní řetězy byly tvořeny z článků dlouhých 1 stopu 8 palců, které byly silné 3 3/8 palce. V roce 1941 byla jedna kotva z pravoboku sejmuta a Hoodu tak zůstaly jen dvě hlavní kotvy

Paravány

Tato zajímavá část lodní výbavy byla uskladněna hned za předním vlnolamem nebo u přední nástavby. Byla používána k vlečení nebo tažení z paluby lodi a byla používána na objevení a ochranu min nebo překážek, které mohly poškodit loď

Komunikační prostředky

Hood byl vybaven hlasovými trubkami, telefony a tlampačovým systémem. Pro spojení s pevninou sloužila velmi výkonná námořní vysílačka. Pokud Hood plul ve skupině s dalšími loděmi, mohl navazovat kontakt buď vlajkovými signály, nebo signálním světlometem.

Světlomety

Po dokončení

Po dokončení v roce 1920 bylo osazení světlometů na Hoodu následující:

celkem osm 36 palcových světlometů, které byly umístěny následovně:

čtyři na světlometné plošině mezi komíny,

dva na zadní světlometné plošině,

dva na plošině na předním stěžni,

dále se na Hoodu nacházely celkem 4 24palcové signalní světlomety, které byly umístěny v prostoru admirálského můstku.

Úpravy

červenec 1921 – dva 36palcové světlomety byly odebrány z plošiny mezi komíny

září – listopad 1923 – světlomety odebrané v červenci 1921 byly namontovány zpět

říjen – prosinec 1924 - dva světlomety odebrané v roce 1921 a namontované zpět v roce 1923 byly znovu demontovány

listopad 1925 – červenec 1926 - světlomety ze zadního stanoviště byly přemístěny na pozici dvou 24palcových signálních světlometů, které byly odstraněny

červen – říjen 1936 – světlomety ze stanoviště na předním stěžni byly demontovány

únor – srpen 1939 – čtyři 40palcové světlomety byly instalovány na zadní světlometné stanoviště. Další dva byly instalovány na stanovišti u druhého komínu. Dva 24" signální světlomety byly přidány na můstek. Odebrány 36" světlomety ze stanoviště mezi komíny.

V době potopení lodi

celkem se na lodi v době potopení nacházelo šest 40palcových světlometů. Dva byly na stanovišti u druhého komínu, čtyři byly na zadní světlometné plošině (světlometné stanoviště mezi komíny bylo zrušeno). Dále se na lodi nacházely čtyři 24palcové signální světlomety umístěné v prostoru můstku.

Čluny

I u člunů (jak pro přepravu, tak záchranných) docházelo při stavbě i v průběhu služby k mnohým změnám, a to i dost výrazným. Navíc se na lodi nacházelo značné množství záchranných kruhů a plovacích vest, prámů atd. Přehled člunů je níže.

pozn. ft – foot – stopa – anglická délková míra - 1 stopa = 30,48 cm

Navržený stav v roce 1916

8x 50ft parní člun 
1x 45ft admirálský člun
1x 42ft plachetní člun s pomocným motorem
1x 36ft člun
4x 32ft šalupy
1x 32ft veslice
2x 30ft kapitánský člun 
2x 27ft loď
2x 16ft záchranný člun

Stav při dokončení v roce 1920

2x 50ft parní člun 
1x 45ft admirálský člun
1x 42ft plachetní člun s pomocným motorem

1x 36ft člun
4x 32ft šalupa
1x 32ft veslice
2x 30ft kapitánský člun 
2x 27ft loď
2x 16ft záchranný člun 
1x 35ft motorová loď
7x velký záchranný prám
2x malý záchranný prám
2x noční float

Stav při plavbě kolem světa v letech 1923–1924

žádné veslice
3x 30ft loď
3x 16ft záchranný člun 
2x 13.5ft prám
8x záchranný prám

stav v letech 1930 – 1939

stavy jednotlivých plavidel byly významně změněny.

rok 1940

45ft admirálský člun

rok 1941

50 ft čluny byly nahrazeny 35 ft motorovými čluny. Bylo přidáno značné množství záchranných prámů.

Posádka Hooda

Velikost posádky Hooda výrazně kolísala mezi dobou míru a války. Průměrný počet důstojníků a mužů v době míru bylo okolo 1200. Ve válečných časech to bylo okolo 1400. V době míru mohla posádka výrazně kolísat.

Následující čísla jsou platná k 24. květnu 1941, tedy ke dni ztráty Hooda (celkem 1418 mužů):

Royal Navy: 89 důstojníků a 1157 mužů

Royal Marines: 4 důstojníci a 161 mužů

NAAFI: 7 civilistů

Ubytování, kajuty

Na Hoodu byly větší jídelny a ubytovací prostory pro posádku, než bylo na ostatních lodích obvyklé. Důstojníci měli ubytovací prostory v zadní části lodi. Ty byly rozděleny do skupin podle hodností. Nejlíp na tom byl kapitán a admirál, který měl opravdu velmi velký prostor k obývání. Všude na lodi byl velký počet záchodů, pisoárů a koupelen.

Strava

Kuchyně Hooda se skládala ze čtyř malých, naftou vytápěných sporáků v důstojnické kuchyni. Pro posádku byla kuchyně vybavena třemi stolními sporáky, jedním sporákem přímo na smažení, dvěma 410litrovými konvicemi, dvěma 545litrovými konvicemi a dvěma tanky na horkou vodu. Některé vybavení bylo zahříváno naftou, některé horkou párou z hlavních kotlů. Když se obě kuchyně spojily (jak důstojnická, tak pro mužstvo) byly schopny se postarat o stravu pro téměř 1500 mužů. Na palubě Hooda bylo také jedno pekařství. To bylo vybaveno patrovou parní pecí, schopnou upéct 250 liber chleba v jedné dávce.

Odvětrávání

Obývací prostory, toalety, prádelny, sklady, umývárny atd. byly větrány pomocí elektricky poháněných větráků, které vedly přímo na palubu na čerstvý vzduch. Pokud panovalo nepříznivé počasí (zima, polární oblasti), vzduch procházel navíc přes parní ohřívače.

Zdravotnická zařízení a spalovna

Hood byl vybaven spalovnou pro spálení odpadu, když byl v přístavu nebo v doku (na moři se házely odpadky přes palubu). Hood měl také svoji dezinfekční místnost, kde byly lékařským personálem čištěny lékařské nástroje, ložní prádlo, oděv atd. Navíc měl Hood i vlastní operační sál, kde se mohly provádět drobné operace.

Pancéřování

Trup (svislé pancéřování)

Jak již bylo řečeno, bylo pancéřování Hooda po bitvě u Jutska modifikováno. Hlavní pancéřový pás lodi byl mírně podseknutý asi o 12 stupňů. Byl dlouhý 171,3 metrů a sahal od věže A po věž Y. Byl silný 305 mm maximálně a zužoval se na 127 mm směrem k přídi lodi a na 152 směrem k zádi. Byl široký 2,9 metrů. Nad hlavním pancéřovým pásem, který se táhl na úrovni čáry ponoru, byl další pancéřový pás, který sahal od konce věže A po konec věže Y. Byl 2,13 metrů široký a 178 mm silný. Nad ním byl ještě jeden pancéřový pás, silný 127 mm.

Na Hoodu byla protiponorková obšívka řešená nanýtováním dutiny, v níž byly umístěné zaslepené trubky, které měly pohltit případnou explozi torpéda. Při zkouškách s modelem protitorpédové obšívky došlo sice ke zdeformování trubek, ale vnitřní důležité prostory lodi jako byly strojovny, skladiště munice zůstaly nedotčeny.

Paluby (vodorovné pancéřování)

Svislé pancéřování bylo celkem ucházející, ale vodorovné pancéřování nestálo za nic. V době druhé světové, kdy byly dělostřelecké souboje vedeny na velkou vzdálenost a dělostřelecké granáty tedy dopadaly skoro kolmo nebo kolmo k lodi, bylo podstatné pancéřování palub. To bylo zcela nedostatečné na celé lodi, hlavně však u strojoven a skladišť munice. Nástavbová paluba (horní) měla jako pancéřování zodolněnou ocel o síle 25–52 mm. Nižší paluba (druhá v pořadí) měla pancéřování o síle 25 mm. Hlavní pancéřová paluba (třetí v pořadí) měla pancéřování nad strojovnami a muničními sklady 76 mm, jinde ale pancéřování klesalo až na 25 mm. Pancéřování palub tedy bylo zcela nedostatečné a stalo se lodi osudným.

Pancéřování nástaveb a dělových věží

Můstek měl svislé pancéřování silné v rozmezí od 229 mm do 279 mm. Horizontální pancéřování velitelské věže mělo sílu 50 mm. Pancéřování barbet hlavního dělostřelectva bylo silné maximálně 305 mm. Samotné dělostřelecké věže měly na čele pancíř silný 380 mm, na bocích 279 mm – 305 mm. Zezadu měla věž pancíř silný 279 mm. Střecha byla silná 127mm.

Výzbroj

Hlavní dělostřelectvo

Hlavní výzbroj tvořily čtyři dvouhlavňové věže s děly ráže 381 mm umístěných v superpozici na přídi a zádi. Zaměřování děl probíhalo tak, že data o cíli (rychlost, kurs atd.) byla předána z hlavního dělostřeleckého stanoviště do výpočetního střediska. To bylo vybaveno tzv. Dreyerovým stolem, což byl v podstatě analogový počítač, do kterého se zadávala data o rychlosti cíle, kursu cíle, rychlosti vlastní lodi, kursu lodi ale i informace o síle a směru větru a mnoho dalších údajů které bylo potřeba zohlednit při míření. Po provedení výpočtů byla data přenesena zpět na hlavní dělostřelecké stanoviště. K řízení palby se používalo hlavního dělostřeleckého stanoviště na vrcholu velitelské věže, na jehož střeše byl umístěn 4,6metrový dálkoměr. Na zaměření cíle bylo používáno 9,1metrového dálkoměru, který byl umístěn na střeše můstku. Pokud by byl hlavní dálkoměr vyřazen, byla každá věž vybavena vlastním 9,1metrovým dálkoměrem a stanovištěm pro řízení palby. V případě vyřazení hlavního dělostřeleckého stanoviště byla palba děl na přídi řízena z věže B a děl na zádi z věže X. Samozřejmě mohla každá věž v případě potřeby pálit samostatně. V roce 1941 byl sejmut 4,6metrový dálkoměr z vrcholu dělostřeleckého stanoviště a byl místo něj instalován střelecký radar typ 284 (dosah 18,5 km)

Dělo 15” (381mm)

typ: Mk I

počet děl: 8

ráže: 381 mm (15 palců)

délka hlavně (i se závěrem): 16,5 metrů

počet drážek: 76 (pravotočivé)

typ slože: Cordit MD45

max. váha slože: 194,1 kg

zmenšená váha slože: 145,6 kg

váha projektilu: 870,9 kg

pracovní tlak: 305 MPa

úsťová rychlost: 750 m/s

rychlost palby: 4 rány za minutu

věž:

typ: Type II (Hood byl jedinou lodí, která měla dělo typu I (Mk I) lafetované na věži typu II (type II))

maximální dostřel: 27 596 m (při náměru 30°)

rozsah náměru (max./min): 30° / -05°

Střední dělostřelectvo

Dělo 5,5” (140 mm)

Celkem bylo na Hoodu instalováno 12 děl ráže 140 mm. V roce 1938 byla dvě děla odstraněna a nahrazena 102mm děly. Tato 102mm děla byla na lodi zhruba rok, kdy byla odstraněna a byla namontována zpět děla ráže 140 mm. V roce 1940 byla všechna děla ráže 140 mm z lodi sejmuta.

Tato děla se zaměřovala hlavně pomocí 2,75metrového dálkoměru. Všechna děla mohla být koordinována ze společného stanoviště. Navíc mohla být zaměřována ručně.

typ: Mk I

počet děl: 12 (10) v okamžik potopení žádné

ráže: 139,7 mm (140 mm)

délka hlavně (i se závěrem): 7,232 metrů

počet drážek: 40 (pravotočivé)

typ slože: Cordite MD19

max. váha slože: 10,1 kg

zmenšená váha slože: 6,3 kg

váha projektilu: 37,2 kg

pracovní tlak: 289 MPa

úsťová rychlost: 850 metrů za sekundu

rychlost palby: 8 – 12 ran za minutu

věž:

typ: Type II (Hood byl jedinou lodí která měla dělo typu I (Mk I) lafetované na věži typu II (type II))

maximální dostřel: 16 916 m (při náměru 30°)

rozsah náměru (max./min): 30° / -05°

Dělo 4” (102 mm)

První čtyři dělostřelecké věže se dvěma hlavněmi 102 mm byly instalovány na Hood v roce 1937. V roce 1940 přibyly další tři věže a jejich počet se tedy ustálil na 7. Dohromady tedy HMS Hood nesl 14 děl ráže 102 mm.

Tato protiletadlová/protilodní děla byla zaměřována pomocí 4,6metrových dálkoměrů, které byly umístěny takto: jeden za nástavbou, dva na můstku. Každé dělo mohlo být samostatně zamířeno.

typ: MK XVI

ráže: 102 mm

délka hlavně (i se závěrem): 4,841 metrů

počet drážek: 32 (pravotočivé)

typ slože: Cordite SC

váha slože: 4,1 kg

váha projektilu: 16,3 kg

pracovní tlak: 297 MPa

úsťová rychlost: 807,7 metrů za sekundu

rychlost palby: 16-18 ran za minutu

věž:

typ: Mk XIX

maximální dostřel (do dálky): 19 476 m (při náměru 45°)

maximální dostřel (do výšky): 12 192 m (při náměru 80°)

rozsah náměru (max./min): 80° / 10°

Protiletadlová výzbroj

Dělo 4” (102 mm)

Tato děla 102 mm mohla být použita na rozdíl od předchozích jen proti vzdušným cílům. Na lodi jich bylo umístěno 4–8 do ukončení modernizace v roce 1939, kdy byla všechna sejmuta. Děla byla zaměřována pomocí 3,6metrového dálkoměru.

typ: MK V

ráže: 102 mm

délka hlavně (i se závěrem): 4,77 metrů

počet drážek: 32 (pravotočivé)

typ slože: Cordite MD16

váha slože: 3,5 kg

váha projektilu: 14,25 kg

pracovní tlak: 297 MPa

úsťová rychlost: 805 metrů za sekundu

rychlost palby: 8 - 13 ran za minutu

věž:

typ: Mk III a Mk IV

maximální dostřel (do dálky): 14 905 m (při náměru 45°)

maximální dostřel (do výšky): 8 763 m (při náměru 80°)

rozsah náměru (max./min): 80° / 5°

8 hlavňový komlet „Pom Pom“ 40 mm

První dvojice „Pom Pomů“ (každý nesl osm hlavní 40 mm) byla instalována na Hood v roce 1931 na přídi. Třetí byl instalován v roce 1937 a byl umístěn na zádi. Loď tedy nesla dohromady 24 hlavní 40 mm.

dělo

typ: MK VIII

ráže: 40 mm

délka hlavně (i se závěrem): 2,6 metrů

počet drážek: 12 (pravotočivé)

váha slože: 0,9 kg

váha projektilu: 0,9 kg (2 libry)

pracovní tlak: 297 MPa

úsťová rychlost: 585 metrů za sekundu

věž:

typ: Mk V a Mk VI

maximální dostřel: 3 475 m

rozsah náměru (max./min): 80° / 10°

odměr: 360°

0.5"/62 kulomet Vickers

Tyto kulomety byly poprvé namontovány na Hood v roce 1933 (každý měl 4 hlavně 12,7 mm), a to v místě velitelské věže. Další dvojici Hood obdržel v roce 193?, tyto byly pro změnu umístěny na zádi.

kulomet

typ: MK III

ráže: 12,7 mm

délka hlavně (i se závěrem): 1,78 metrů

váha projektilu: 0,37 kg

pracovní tlak: 297 MPa

úsťová rychlost: 768 metrů za sekundu

maximální dostřel: 1 371 m

rychlost střelby: až 600 ran za minutu prakticky jen asi 180

rozsah náměru (max./min): 80° / -10°

odměr: 360°

Torpéda

21” torpéda

typ: Mk4 a Mk5

ráže: 533 mm

váha torpéda: 1522,7 kg

hlavice: typ: Mk IV; náplň: TNT; hmotnost: 233,6 kg

akční rádius: 4572 m při rychlosti 40 uzlů; prakticky však 12344 m při rychlosti 25 uzlů.

počet/typy torpédových rour: 2 roury pod čarou ponoru (jedna na pravoboku, jedna na levoboku) umístěné okolo věže „A“ Odstraněny v roce 1937. Mk V nad čarou ponoru (2 na každé straně lodi v úrovni hlavního stožáru, zhruba v polovině vzdálenosti mezi čarou ponoru a nástavbou). Zůstaly na lodi až do jejího potopení.

Zajímavosti

stavba stála 6 025 000 liber

Jedna z mála lodí, která měla vlastní lodní kapli

380 telefonů (v době ztráty)

3874 světel (informace po roce 1930)

skoro 200 mil elektrických kabelů (váha okolo 100 tun)

měsíční výplata byla kolem 6 liber

spotřeba paliva při maximální rychlosti byl jeden galon na 3 yardy

třikrát obejít loď byla jedna míle

nejdelší válečná loď RN dodnes

Autor : Tomáš Hasoň / cyki 🕔01.11.2005 📕17.392

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře