Pavel Wechsberg-Vranský XV.

Autor : Joey Pytlák Říha / Pytlák 🕔01.11.2005 📕5.802

Seriál

  1. Pavel Wechsberg-Vranský I.
  2. Pavel Wechsberg-Vranský II.
  3. Pavel Wechsberg-Vranský III.
  4. Pavel Wechsberg-Vranský IV.
  5. Pavel Wechsberg-Vranský V.
  6. Pavel Wechsberg-Vranský VI.
  7. Pavel Wechsberg-Vranský VII.
  8. Pavel Wechsberg-Vranský VIII.
  9. Pavel Wechsberg-Vranský IX.
  10. Pavel Wechsberg-Vranský X.
  11. Pavel Wechsberg-Vranský XI.
  12. Pavel Wechsberg-Vranský XII.
  13. Pavel Wechsberg-Vranský XIII.
  14. Pavel Wechsberg-Vranský XIV.
  15. Pavel Wechsberg-Vranský XV.
  16. Pavel Wechsberg-Vranský XVI.
  17. Pavel Wechsberg-Vranský XVII.
  18. Pavel Wechsberg-Vranský XVIII.
  19. Pavel Wechsberg-Vranský XIX.
  20. Pavel Wechsberg-Vranský XX.
  21. Pavel Wechsberg-Vranský XXI.

Podobné články

Další články autora

Bahamy

Nassau

Po jednom nebo dvou dnech jsme nyní již všichni, co jsme přijeli z Anglie, odjeli vlakem stejným směrem jako s Jirkou před několika dny, ale cílem již nebyl New York, nýbrž Miami na Floridě. Počasí se  měnilo od nevlídného zimního v Kanadě a New Yorku k stále teplejšímu a v Miami a dále se počasí blížilo tomu, na které jsem si vzpomínal ze Středního východu. V Miami  jsme přestoupili na malý parník, který nás dopravil do Nassau na Bahamských ostrovech. Myslím, že plavba byla většinou v noci a doprovázely nás dvě menší americké  válečné lodě...

Bahamské ostrovy

Bahamy tvoří řada ostrovů s tropickým podnebím, ale častými cyklony, která leží mezi americkou Floridou a Kubou.. Má přes 250.000 obyvatel, většinou černochů a míšenců. Do roku 1964 to byla britská kolonie v čele s guvernérem. Oficiálním jazykem je angličtina. Hlavní ostrov se jmenuje New Providence a hlavní město s přístavem je Nassau.

Před tím než byl operační výcvik  nových posádek pro 311.  perutě umístěn v  111. O.T.U. (Operational Training Unit) v Nassau na Bahamách, uskutečňoval se v době zařazení perutě do Bomber Command (bombardovací velitelství) a ze začátku po přeřazení do Coastal Command (pobřežní velitelství), v zvláštní jednotce v Anglii, která se nazývala 1429 československá operačně výcviková letka. Tato letka pokračovala  ve své funkci, i když pod jinými jmény, až do srpna 1943, kdy byla zrušena.

I když jsem pobyl v subtropické oblasti i dříve, ostrov na kterém leží Nassau zapůsobil na mě romantickým dojmem, známým z různých cestopisných a dobrodružných knih.  Tropická vegetace, palmy, černošské obyvatelstvo a hned v přístavu malí černoši se potápěli pro hozené mince. Autobus nás z přístavu odvezl do našeho působiště.

Do Nassau jsme přibyli koncem listopadu a byli jsme ubytování na letišti Oakes Field, v jednoduchých dřevěných chatách s moskytovými sítěmi v oknech a nad postelí. Chaty byly rozděleny na menší místnosti.

Hned po příjezdu, myslím, že se to stalo 23. listopadu, jsme se dozvěděli, že jedna naše posádka z dřívějšího kurzu je nezvěstná. I když bylo po ní zahájeno rozsáhlé pátrání, jak ze vzduchu tak na moři, zmizela i s letadlem beze stopy. V posádce měl Jirka K. dva kamarády.  Pro nás to byl šok a nijak příjemný začátek.

Operační výcvik byl zde rozdělen do jednotlivých kursů, z nichž řada probíhala v časovém odstupu.  V kursech se připravovaly jak anglické tak naše posádky.Nás 14 Čechoslováků, kteří jsme společně přibyli do Nassau, bylo rozděleno do dvou posádek.

Byl jsem v posádce, která měla složení první pilot, (kapitán) Rudolf Protiva, druhý pilot, Ladislav Š., navigátor, Ervín K. radiotelegrafisté/střelci (četaři) Jiří K., Jaroslav K. a já,  střelec, (četař Josef S. Náš kurz měl pořadové číslo 16.), Při pozdějším bojovém létání nemusely nutně tyto posádky zůstat pohromadě a změny byly dosti časté.

Pro zajímavost a k pochopení, co létání znamenalo, uvádím osudy těchto kamarádů - pokud je znám. Rudolf Protiva se zabil jako profesionální pilot po válce v Holandsku Z posádky, která přišla současně s námi na Bahamy zahynuli tam 3 kamarádi. Láďa Š. se rovněž zabil až po válce jako pilot čs. letectva na britském stroji Mosquito, Takže z dvanácti členů dvou posádek, zahynulo při létání 5.

Nastalo intenzivní školení. Nejdříve téměř měsíc v učebnách a letadlech na zemi. Pamatuji si na první přednášku staničního lékaře krátce po našem příchodu, kde nás varoval před úžehem, pohlavními chorobami a nehygienicky připravovaným domorodým jídlem. Varování bylo podepřeno sankcemi, jako okamžité přeřazení k pozemnímu personálu, placením léčby a pokutou. Každodenní odborný výcvik pokračoval seznámením se s používanou radiostanicí, její obsluhou a laděním, cvičením morseovky, studováním předpisů a umístění radionavigačních zařízení a námořních světelných majáků v daném rajónu. Výcvik zahrnoval i teoretická cvičení spolupráce posádky. Po asi měsíci začalo praktické létání. V první části kurzu na letišti Oakes Field, který trval asi dva měsíce, jsme létali na dvoumotorových letadlech Mitchell B-25, ve kterých jsme se seznamovali s podmínkami, které byly stejné nebo hodně podobné jako u čtyřmotorového letadla, s nímž  jsme později létali. Před prvním letem musel kapitán určit tzv. prvního radiotelegrafistu. Nevím dodnes proč, avšak  této „cti“ se dostalo mně. K prvnímu letu na Mitchellu nastoupila naše posádka 30. 12. 1943, při čemž velitelem a prvním pilotem byl instruktor. Let trval 1 hod. 45 min.  Na Silvestra a první dny nového roku bylo více volna, kterého jsme využili k prohlídce města, kde již tehdy byla řada výstavných paláců a vil, i když v té době neměly Bahamy ještě reputaci daňového ráje a výstředního letoviska. Současně však existovaly čtvrtě pro domorodé obyvatelstvo, které s přepychem rezidenčních čtvrtí velmi kontrastovaly.

5. ledna 1944 náš praktický letový výcvik pokračoval již bez instruktora navigačním letem.

Nepamatuji si již přesně vnitřní uspořádání letadla Mitchell, avšak vím, že místo pro radiotelegrafistu nemělo výhled. Střídali jsme se a postupně jsem byl i v horní i zadní střelecké věži, kde přece jen byl dobrý výhled. I když ještě nebylo ideální počasí,  chvílemi byl překrásný pohled na azurové moře a ostrůvky plné zeleně. Celkem jsem na letadlech Mitchell nalétal při patnácti různých cvičeních přes 40 hodin a z toho téměř deset v noci při navigačních cvičeních a vyhledávání „ponorek“ (většinou ojedinělé ostrůvky a korálové útesy). Začátkem února výcvik na Mitchellech skončil.

Nyní začala poslední fáze operačního výcviku, lety na čtyřmotorovém Liberatoru-B24, které se konaly z druhého letiště u Nassau - Windsor Field. Zřejmě šlo o nově vybudované letiště, které dostalo jméno po současném guvernérovi Baham, vévodovi z Windsoru. Byl to bývalý anglický král Eduard VIII., který abdikoval k vůli své lásce k Američance  Simpsonové, s níž se oženil. Byl to prý velký germanofil a zejména jeho manželka měla vztahy k nacistickým pohlavárům, proto byl "odklizen" na Bahamy. Myslím, že to bylo někdy v únoru, kdy se dostavil se svou manželkou k slavnostní  přehlídce československých letců. Bylo nás na té defilírce asi 36, tj. 6 posádek, které byly v Nassau ve výcviku. Přehlídce velel náš kapitán Protiva, který byl služebně nejstarší a kromě vévody byl přítomen i náš letecký přidělenec velvyslanectví z Washingtonu, bývalý stíhací letec a první velitel slavné československé stíhací perutě 310, major Alexandr Hess a další potentáti. Při jiné příležitosti se mi podařilo zahlédnout vévodkyni  a i když byla pohledná a měla dobrou postavu a dlouhé nohy, přece jsem se divil rozhodnutí anglického krále dát království za ženu. Ale proti gustu není dišputát.

Při letech Liberatorem šlo hlavně o výcvik pilotů, protože je značný rozdíl mezi složitostí ovládání všech prvků u dvoumotorových a čtyřmotorových letadel. Proto se řada letů konala s pilotem instruktorem. Pro radiotelegrafistu ten rozdíl, kromě délky letu, nebyl tak veliký, protože používaná zařízení byla totožná se zařízením v Mitchellu. Znovu jsem cvičil i střelbu, jak na cíle na moři, tak na pytel tažený letadlem a jedno cvičení bylo i v noci.

K procvičení střelby, kdy vzhledem k rychlému pohybu cíle i vlastního letadla je třeba při míření počítat s tzv. předstihem, chodila celá posádka také střílet na hliněné holuby, což bylo obdobné jako jedna z disciplin sportovní střelby. Tentokrát jsem při všech střeleckých cvičeních již neměl tak přesnou mušku. Dohromady při střelbě z Mitchellu i Liberatoru a na hliněné holuby jsem vystřelil 1728 ran a měl úspěšnost zásahu 46 procent, což bylo hodnoceno jako průměr. Celkem jsem na Liberatoru nalétal ve výcviku při 27 startech 45 hodin a 35 minut, z toho 7 hodin a  20 minut v noci. Nejdelší navigační let trval 9 hodin 10 minut a naznačoval, co nás čeká při bojovém létání. Poslední let  a závěrečné zkoušky se konaly začátkem dubna, kdy můj operační výcvik skončil.

I když v době našeho pobytu na Bahamách bylo celkem pěkné počasí, bez velkého horka, které jak jsem se později dozvěděl, trápilo posádky, které přišly po nás, přesto jsem zažil i dost nebezpečné bouřky a větrnou smršť. Při jednom navigačním letu na Liberatoru, někde poblíž Kuby, jsme vletěli do bouřkového mraku, který s letadlem tak zacvičil, že jsme se octli o více než 500 m níže a v opačném kursu než jsme do mraku vlétli. Stalo se to během několika vteřin, kdy jsem seděl u radiostanice. Najednou všechno zajiskřilo a veškeré spojení bylo přehlušeno silným praskáním, vůbec jsem nevěděl co se děje. Až když bylo po všem, obdržel jsem vysvětlení od kapitána.

Při výcviku na Mitchellech jsme v prvních dvou měsících měli málo volného času. Lepší to bylo v posledním měsíci, kdy jsme mezi lety měli volný čas a hodně jsme jej využívali ke koupání. Pláž v Nassau se jmenovala Paradise Beach (rajská pláž) a bylo tam krásně. Jemný písek, zátoka s pobřežím dalšího ostrova ve vzdálenosti asi kilometru, poměrně teplé moře, okolo palmy. Téměř pořád krásně modré nebe bez mráčků a slunečné počasí. Bohužel žádné krásné dívky, jen jedna asi čtyřicátnice se tam denně  opalovala. Plavání dále do moře bylo nebezpečné, protože tam byly barakudy, které rády napadaly člověka. Říkalo se však, že spíše jdou na černochy. Já jsem se odradit nenechal a plaval jsem až na druhou stranu zátoky.

Jednu volnou sobotu jsme s kamarádem, kdo to byl si již nepamatuji, využili k návštěvě Miami. Nebyl problém najít na letišti letadlo, které letělo tím směrem, a které nás vzalo sebou. Chodili jsme chvíli po Miami, které již tehdy bylo letním sídlem pro bohaté Američany z New Yorku nebo jiného města na východním pobřeží USA. Podrobné vzpomínky na Miami nemám, ale vím, že kamarád se mi ztratil, asi našel zajímavější společnost. K večeru jsem šel na letiště, abych si chytl letadlo pro zpáteční cestu. Když jsem tak čekal, přistálo letadlo a vystoupily dvě dámy. Kolem nich se natlačilo plno vojáků. I já jsem ze zvědavosti přistoupil a dozvěděl jsem se, že jsou to filmové herečky, Ingrid Bergman a Hedy Lamar (Kieslerová). Jak to u populárních osobností bývá, podávaly nám ruce a utrousily pár slov. Když jsem byl na řadě, zeptaly se odkud jsem. Moje odpověď zaujala zejména Hedy Lamar, která jako Kieslerová vystupovala před válkou v rakouských i našich filmech - nejvíce je známa z na tu dobu velmi odvážného českého filmu režiséra Lamače, Extáze, kde se objevuje nahá. To jsem se však dozvěděl až později. Ptala se jak se jmenuji, říkala mi Pól, a vyzvala mě abych ji říkal Hedy. Nevím o čem jsme ještě mluvili, byl jsem dost rozpačitý a konverzace mi nějak nešla. Po několika minutách přijelo pro obě herečky auto a ony se rozloučily. Ostatní vojáci, většinou Američané se pak kolem mě seskupili a chtěli vědět podrobnosti. Mezi tím mě již volali do letadla, které letělo zpět do Nassau. Dost dlouho jsem byl u vytržení, protože tak krásnou ženu jako byla Hedy Lamar jsem ještě neviděl a dlouho jsem na ty chvíle vzpomínal.

Před odjezdem z Nassau jsme také na místním hřbitově vzpomněli památky zahynulých kamarádů. Kromě posádky, která zahynula v době našeho příjezdu na Bahamy, zahynula další šestičlenná posádka 7. 8. 1943 v letadle Mitchell, při cvičném letu havarovala  ihned po startu, to se stalo ještě před naším příjezdem.

Cesta zpátky

Byl jsem plně vycvičen a od skutečného operačního létání mě dělil jen Atlantický oceán. Zpáteční cesta, zahájená 5. 3. 1944,  vedla po stejné trase jako cesta na Bahamy s tím rozdílem, že konečná stanice nebyl Montreal, ale Halifax. Tam jsme se nalodili na osobní parník jménem Isle de France, který nás během čtyř dnů dopravil kličkováním do Velké Británie. V přístavu Glasgow jsme vystoupili na břeh a obdobně jako při mém původním příchodu na britské ostrovy nás vítala kutálka, různé vítací výbory, nezbytný čaj a suchary. Byl jsem dost netrpělivý v očekávání budoucnosti. Konečně jsem se mohl zase aktivně  zúčastnit té hrozné války. Avšak nálada byla mnohem lepší, válečná situace již nebyla nejistá, a vítězství spojenců na Středním východě a vylodění v Itálii, jakož i obrat v SSSR a vítězný postup sovětské armády ukázaly již zřetelně na konečné vítězství strany, na které jsem bojoval a možnost návratu domů s jiskřičkou naděje sejít se znovu s matkou.

První stanice, kam jsem byl po návratu odvelen, byla No. 2 PDC Harrogate. Nejdříve přišla zase dovolená, kterou jsem trávil v Cardiffu. Potom začaly nové lékařské  a psychotechnické testy, například na noční vidění. V tomto směru mám v zápisníku záznam NVC - 26. Test spočíval v rozpoznávání různých siluet letadel proti trochu světlejšímu pozadí za úplné tmy. Konečně přišel den, kdy jsem byl převelen k operační jednotce 311 peruti, u které jsem až na krátké období u náhradního tělesa všeobecného průzkumu, zůstal až do konce války.

Seriál

  1. Pavel Wechsberg-Vranský I.
  2. Pavel Wechsberg-Vranský II.
  3. Pavel Wechsberg-Vranský III.
  4. Pavel Wechsberg-Vranský IV.
  5. Pavel Wechsberg-Vranský V.
  6. Pavel Wechsberg-Vranský VI.
  7. Pavel Wechsberg-Vranský VII.
  8. Pavel Wechsberg-Vranský VIII.
  9. Pavel Wechsberg-Vranský IX.
  10. Pavel Wechsberg-Vranský X.
  11. Pavel Wechsberg-Vranský XI.
  12. Pavel Wechsberg-Vranský XII.
  13. Pavel Wechsberg-Vranský XIII.
  14. Pavel Wechsberg-Vranský XIV.
  15. Pavel Wechsberg-Vranský XV.
  16. Pavel Wechsberg-Vranský XVI.
  17. Pavel Wechsberg-Vranský XVII.
  18. Pavel Wechsberg-Vranský XVIII.
  19. Pavel Wechsberg-Vranský XIX.
  20. Pavel Wechsberg-Vranský XX.
  21. Pavel Wechsberg-Vranský XXI.

Podobné články

Další články autora

Autor : Joey Pytlák Říha / Pytlák 🕔01.11.2005 📕5.802

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře