Záznam Postupimské konference - 06.díl

Autor : Jan Flieger / Dav 🕔24.10.2005 📕6.691

Seriál

  1. Záznam Postupimské konference - 01.díl
  2. Záznam Postupimské konference - 02.díl
  3. Záznam Postupimské konference - 03.díl
  4. Záznam Postupimské konference - 04.díl
  5. Záznam Postupimské konference - 05.díl
  6. Záznam Postupimské konference - 06.díl
  7. Záznam Postupimské konference - 07.díl
  8. Záznam Postupimské konference - 08.díl
  9. Záznam Postupimské konference - 09.díl
  10. Záznam Postupimské konference - 10.díl
  11. Záznam Postupimské konference - 11.díl
  12. Záznam Postupimské konference - 12.díl
  13. Záznam Postupimské konference - 13.díl

Podobné články

Další články autora

Postupimská konference vedoucích představitelů tří velmocí

(Dokumentární záznam sovětské delegace)

Šesté zasedání - 22. července 1945

Truman zahajuje zasedání.

Stalin: Chtěl bych oznámit, že sovětská vojska se dnes začala stahovat v Rakousku ze svých pozic; v některých oblastech se budou muset stáhnout o 100 kilometrů. Odsun skončí 24. července. Do Vídně již vstoupily předsunuté oddíly spojeneckých vojsk.

Churchill: Jsme generalissimovi velmi vděčni, že začal tak rychle plnit dohodu.

Truman: Americká vláda rovněž vyjadřuje svou vděčnost.

Stalin: Jakápak vděčnost, bylo naší povinností to učinit.

(Britská delegace dále oznámila, že ministři zahraničních věcí projednali na svém dopoledním zasedání tyto otázky.

První otázkou bylo jaltské Prohlášení o osvobozené Evropě.

Ministři projednali memorandum, které delegace USA předložila 21. července. Memorandum se týkalo tří otázek: za prvé dohledu nad volbami v některých evropských zemích; za druhé vytvoření příznivých podmínek pro představitele světového tisku v osvobozených zemích a bývalých satelitních zemích; za třetí procedury činnosti kontrolních komisí v Rumunsku, Bulharsku a Maďarsku.

Britská delegace vyslovila souhlas s memorandem USA. Sovětská delegace nesouhlasila s návrhem týkajícím se dohledu nad průběhem voleb.

Pokud jde o druhou a třetí otázku týkající se představitelů tisku a činnosti kontrolních komisí v Bulharsku, Rumunsku a Maďarsku, bylo rozhodnuto předat tyto návrhy k projednání podkomisi, kterou tvoří: za USA — Cannon a Russel, za SSSR — Sobolev a za Velkou Británii — Hayter.

Sovětská delegace se rozhodla předložit memorandum poukazující na nedávné zlepšení statutu britských a amerických představitelů v kontrolních komisích v Rumunsku, Bulharsku a Maďarsku. Sovětská delegace rovněž přistoupila k vypracování memoranda o změnách, jež pokládá za nezbytné a žádoucí v souvislosti s postupem práce spojenecké komise v Itálii.

Druhou otázkou byly hospodářské zásady vůči Německu.

Byla předložena zpráva hospodářského podvýboru. Delegace USA požádala, aby diskuse k otázce reparací byla odložena na příští zasedání. Sovětská delegace navrhla, aby byly projednány ty hospodářské zásady, které byly v podvýboru dohodnuty. Ministři zahraničních věcí se proto

rozhodli projednat pouze dohodnuté zásady a nedotýkat se ani sporných zásad, ani otázky reparací. Bylo rozhodnuto, aby se otázka reparací stala prvním bodem programu zasedání ministrů zahraničních věcí dne 23. července.

Body 11, 12, 14, 15 a 17 byly přijaty pod podmínkou, že bude dosaženo dohody o ostatních dosud sporných bodech.

Pokud jde o zbývající body: u bodu 10 bylo dohodnuto upravit poslední větu takto:

„Výrobní kapacity, jež nebudou potřebné průmyslu, který bude povolen, mají být buď zabrány v souvislosti s reparačním plánem, který doporučila spojenecká reparační komise a který schválily zainteresované vlády, nebo zničeny, pokud nebudou zabrány.“

Body 13, 16 a 18 byly odloženy do další diskuse.

Ministři se rozhodli doporučit dnešnímu zasedání šéfů vlád tento program:

1. Západní hranice Polska — obnovení diskuse.

2. Poručenství — otázka ze včerejšího zasedání šéfů vlád.

3. Turecko — rovněž otázka převedená ze včerejšího zasedání.

4. Částečná změna západních hranic SSSR — návrh sovětské delegace.

5. Irán — memorandum  předložila  delegace Spojeného království 21. července.

Některé další otázky bylo rozhodnuto přesunout na zítřejší zasedání ministrů zahraničních věcí. Jsou to tyto otázky:

1. Spolupráce při řešení naléhavých evropských hospodářských problémů — návrh delegace USA.

2. Směrnice šéfů vlád ke kontrole nad Německem v souladu s dohodnutými zásadami — návrh delegace USA.

3. Tanger — návrh sovětské delegace.

4. Sýrie a Libanon — návrh sovětské delegace.)

Truman: Souhlasíte, aby tyto otázky byly odevzdány k projednání ministrům zahraničních věcí na jejich zítřejším zasedání?

Churchill: Neznám ten návrh týkající se Sýrie a Libanonu. Tato otázka se nás týká více než kteréhokoli jiného státu. Mých kolegů se tato otázka netýká, neboť tam byla angažována pouze britská vojska. Měli jsme ovšem v této otázce potíže s Francií. Jsme ochotni odejít ze Sýrie i Libanonu, nic tam nehledáme. Nyní to však nelze učinit, protože po odchodu Britů bude následovat vraždění Francouzů. Rád bych věděl, oč tady konkrétně jde, dříve než budu moci dospět k nějakému rozhodnutí. Snad by to bylo možno udělat tady?

Stalin: Prosím. Jde o toto. Vláda Sýrie požádala sovětskou vládu, abychom do této záležitosti zasáhli. Je známo, že jsme svého času zaslali o této otázce notu francouzské, britské a americké vládě. Chtěli bychom, aby nám poskytly příslušné informace, protože nás to také zajímá. Bylo by ovšem možno tuto otázku předběžně projednat na zasedání ministrů zahraničních věcí.

Churchill: Byl bych raději, kdyby první tři body byly předány k projednání ministrům zahraničních věcí, ale aby otázka Sýrie a Libanonu byla projednána zde.

Stalin: Prosím.

Truman: Navrhuji, aby první tři otázky byly předány ministrům zahraničních věcí a aby otázku Sýrie a Libanonu projednali šéfové vlád, jakmile projednáme otázky zařazené do našeho programu.
Přistupme k první otázce programu - k západním hranicím Polska.
Názor americké vlády na tuto otázku jsem objasnil včera.

Churchill: Slyšel jsem, pane presidente, že jste řekl, že jste svůj názor vysvětlil včera. Nemám rovněž, co bych dodal k názorům, které jsem již vyslovil.

Truman (Stalinovi) : Chcete něco dodat?

Stalin: Seznámili jste se s prohlášením polské vlády?

Truman: Ano, četl jsem je.

Churchill: Bierutův dopis?

Stalin: Ano, dopis Bieruta a Osóbky-Morawského.

Churchill: Ano, četl jsem je.

Stalin: Setrvávají všechny delegace na svém dřívějším stanovisku?

Truman: To je zřejmé.

Stalin: Otázka tedy zůstává otevřena.

Truman: Můžeme přejít k další otázce?

Churchill: Co to znamená, že otázka zůstává otevřena? Znamená to, že v tomto směru nic nepodnikneme?

Truman: Zůstává-li otázka otevřena, můžeme ji ještě jednou projednat.

Churchill: Doufejme, že tato otázka dozraje k diskusi, než odjedeme.

Stalin: Snad.

Churchill: Byla by velká škoda, kdybychom se rozešli, aniž bychom vyřešili tuto otázku, o níž budou nepochybně jednat parlamenty celého světa.

Stalin: Respektujme tedy žádost polské vlády.

Churchill: Tento návrh je pro britskou vládu naprosto nepřijatelný. Včera jsem uvedl celou řadu příčin, proč je nepřijatelný. Bude-li Polsko vlastnit takovéto území, nebude to k jeho prospěchu. Podlomí to hospodářskou situaci v Německu a uvalí nesmírné břemeno na okupační mocnosti z hlediska zásobování západní části Německa potravinami a palivem. Máme kromě toho určité morální pochybnosti o žádoucnosti tak velkého přesunu obyvatelstva. V zásadě s přesunem souhlasíme, avšak ve stejném rozsahu, v jakém bude přesunuto obyvatelstvo z východu od Curzonovy linie. Jde-li o přesídlení osmi nebo devíti miliónů lidí, považujeme to za nesprávné. Informace o této otázce jsou velmi protichůdné. Podle našich údajů tam žije 8 nebo 9 miliónů lidí; podle sovětských údajů všichni tito lidé odtamtud odešli. Domnívám se, že dokud tyto informace nebyly ověřeny, můžeme se držet svých číselných údajů. Zatím jsme neměli možnost zjistit, co se tam ve skutečnosti děje. Mohl bych uvést i další příčiny, ale nechtěl bych konferenci zatěžovat.

Stalin: Nehodlám nic namítat proti příčinám, které uvedl pan Churchill, ale několik příčin pokládám za nejdůležitější.
Palivo. Tvrdí se, že v Německu nezbylo žádné palivo. Zbývá mu však Porýní, kde palivo existuje. Německu nevzniknou žádné zvláštní obtíže, bude-li mu odňato slezské uhlí; hlavní německá palivová základna leží na západě.
Další otázkou je přemístění obyvatelstva. V těchto oblastech není žádných 8, žádných 6, žádné 3 ani 2 milióny obyvatel. Tamní lidé byli buď naverbováni do armády, kde zahynuli nebo byli zajati, nebo z těchto oblastí odešli. Na tomto území zbylo jen velmi málo Němců. Ale to je možno prověřit. Nešlo by to zařídit tak, abychom vyslechli názor polských představitelů na hranice Polska?

Churchill: V současné době nemohu tento návrh podporovat vzhledem k názoru na povolání jugoslávských představitelů, který vyslovil president.

Stalin: Nechť jsou polští představitelé pozváni do Londýna na zasedání Rady ministrů zahraničních věcí a tam vyslechnuti.

Truman: Nemám proti tomu námitky.

Churchill: Ale pane presidente, Rada ministrů zahraničních věcí se sejde teprve v září.

Stalin: Pak tedy pozve Rada do Londýna představitele polské vlády.

Churchill: Aby si ověřila informace?

Stalin: Do té doby získají informace všechny tři strany.

Churchill: To však bude znamenat, že tato obtížná otázka bude převedena z této konference na zasedání Rady ministrů zahraničních věcí; naše konference by však mohla danou otázku vyřešit.

Stalin: Jsem rovněž toho názoru, že by mohla. Vycházíme-li z usnesení jaltské konference, jsme povinni vyslechnout názor polské vlády na otázku západních hranic Polska.

Truman: To je pravda. Domnívám se, že-je třeba přijmout sovětský návrh, aby Rada ministrů zahraničních věcí pozvala představitele polské vlády do Londýna. To ovšem nevylučuje možnost, abychom o této otázce diskutovali na naší konferenci.

Stalin: Navrhuji, aby představitelé polské vlády byli pozváni na zářijové zasedání Rady ministrů zahraničních věcí do Londýna a tam mohli vyslovit svůj názor.

Churchill: To je jiná věc. Myslel jsem, že jde o ověření údajů o počtu Němců ve zmíněných oblastech.

Stalin: Jde o západní hranice Polska.

Churchill: Jak je však možno řešit tam otázku hranic, která má být vyřešena na mírové konferenci?

Truman: Myslím, že bude užitečné vyslechnout Poláky na londýnském zasedání Rady ministrů zahraničních věcí.

Stalin: Správně.

Churchill: Lituji, že takováto důležitá a naléhavá otázka bude předána k rozhodnutí orgánu s menší autoritou než má naše konference.

Stalin: Pozvěme tedy Poláky sem a vyslechněme je.

Churchill: Dal bych tomu přednost, protože otázka je naléhavá. Snadno si však domyslíme, co budou Poláci žádat. Budou samozřejmě žádat více, než s čím můžeme souhlasit.

Stalin: Pozveme-li však Poláky, nebudou nás obviňovat, že jsme o otázce rozhodli, aniž bychom je vyslechli. Rád bych, aby Poláci nemohli proti nám takovéto obvinění vznést.

Churchill: Nevznáším proti nim žádná obvinění.

Stalin: Ne vy, ale Poláci řeknou, že jsme rozhodli o otázce hranic, aniž jsme je vyslechli.

Churchill: Už jsem to pochopil.

Truman: Je třeba řešit tuto otázku tak neodkladně? Znovu opakuji: Domnívám se, že definitivní rozhodnutí o této otázce musí vynést mírová konference, my sami ji vyřešit nemůžeme. Domnívám se však, že diskuse o této otázce na naší konferenci byla velmi užitečná a nevylučuje ani další diskusi. Nevím pouze, do jaké míry je tato otázka neodkladná.

Stalin: Jestliže nespěchá, předejme ji Radě ministrů zahraničních věcí. Bude to jen užitečné.

Truman: To však nevylučuje možnost další diskuse o této otázce na naší konferenci.

Churchill: Pane presidente, chovám k vám velkou úctu, ale chtěl bych poznamenat, že tato otázka do určité míry spěchá. Bude-li její řešení odloženo, pak nynější situace zůstane beze změny. Poláci začnou využívat tohoto území, usadí se tam, a bude-li tento proces pokračovat, bude velmi těžké dospět k nějakému jinému řešení. Proto stále ještě doufám, že zde dospějeme k nějaké dohodě, abychom věděli, v jakém stavu je polská otázka.
Nedovedu si představit, jak by tuto otázku mohla vyřešit Rada ministrů zahraničních věcí v Londýně, když jsme sami nedokázali dospět k dohodě. Jestliže tuto otázku nevyřešíme, zůstane problém zásobování potravinami a palivem otevřen a břemeno zásobování německého obyvatelstva padne na nás, především na Brity, protože jejich okupační pásmo má nejmenší zásobovací zdroje. Jestliže ani Rada ministrů zahraničních věcí po vyslechnutí Poláků nedospěje k dohodě, bude otázka odložena na neurčilo. Mezi tím přijde zima a dohoda stále ještě nebude vypracována.
Velice bych si přál vyjít vstříc a najít východisko z praktických obtíží, o nichž včera mluvil generalissimus Stalin, z obtíží, jež vznikly během událostí. Byli bychom ochotni předložit vám k projednání kompromisní řešení, které by platilo v mezidobí — od nynějška do mírové konference. Navrhuji označit prozatímní linii, od níž na východ by se usadili Poláci jako na součásti Polska až do definitivního vyřešení otázky na mírové konferenci; na západ od této linie by Poláci, pokud tam budou, mohli působit jako představitelé sovětské vlády v pásmu poskytnutém Sovětskému svazu.
Od teheránské konference jsme s generalissimem několikrát hovořili a zdá se mi, že jsme se v hrubých rysech dohodli, že nové Polsko má přesunout své hranice na západ k řece Odře. Tato otázka však není tak jednoduchá. Názorový rozdíl mezi generalissimem a mnou spočívá v tom, že britská vláda sice připouští, že Polsko musí rozšířit své území, ale nechce jít tak daleko, jako to činí sovětská vláda. Mluvím-li o linii na řece Odře, mám na mysli onu linii, o níž jsme mluvili před dvěma roky v Teheránu, přičemž se nemluvilo o přesném určení hranic. Nyní jsme ochotni předložit konferenci k projednání prozatímní linii polských hranic. Odložíme-li tuto otázku na září a přimějeme-li Radu ministrů, aby ji projednala s Poláky, bude to znamenat, že otázka nebude do zimy vyřešena. Budu velice litovat, že jsme zde nedospěli alespoň v zásadě k dohodě o této otázce. Bude-li tato otázka odložena a předána k projednání Radě ministrů zahraničních věcí za účasti Poláků, domnívám se že tímto řešením nic nezískáme.
Naše stanovisko k tomuto území a k této linii je naprosto jasné. Chtěl bych tady najít praktické východisko ze situace. Bude-li však otázka odevzdána Radě ministrů zahraničních věcí, její řešení se příliš protáhne. Nedívám se tak beznadějně na možnost vyřešení této otázky na naší konferenci. Jsem přesvědčen, že bychom mohli najít kompromisní řešení. Mohli bychom odevzdat Polákům všechno, na čem se dohodneme, a zbývající část území ponechat pod správou sovětské vlády.
Podle mého názoru by bylo nesmyslné ponechávat otázku až do září nevyřešenou. Jestliže ji nevyřešíme, bude to znamenat neúspěch naší konference.
Znovu opakuji: Když jsme užívali výrazu: „linie na Odře“, měli jsme na mysli pouze přibližnou linii. Podívejme se na mapu na linii, kterou navrhujeme my. V jednom místě dokonce přesahuje řeku Odru.
Žádám konferenci, aby se pokusila dosáhnout dohody o této otázce, ne-li dnes, pak jiného dne, neboť sejdou-li se ministři zahraničních věcí v září s Poláky a budou s nimi diskutovat dejme tomu dva týdny, přičemž sovětská strana bude zastávat jeden názor a USA a Velká Británie jiný, je možné, že se tato otázka opět nevyřeší, nebo se vyřeší příliš pozdě. Jaká bude situace v samém Berlíně? Berlín dostává část svého uhlí ze Slezska.

Stalin: Berlín nedostává uhlí ze Slezska, ale z Torgavy (Sasko) , stejně jako dříve.

Churchill: Otázka uhlí pro Berlín je velmi důležitá, protože toto město okupujeme společně.

Stalin: Ať si berou uhlí z Porúří, z Cvikova.

Churchill: To je takzvané hnědé uhlí?

Stalin: Nikoli, je to dobré černé uhlí. Hnědé uhlí se dobře hodí do briket a Němci mají dobré továrny na jejich výrobu. Disponují tedy všemi možnostmi.

Churchill: Říkám jen, že část uhlí dostával Berlín ze Slezska.

Stalin: Než britská vojska obsadila oblast Cviková, dostávali Němci uhlí pro Berlín odtud. Jakmile spojenecká vojska odešla ze Saska na západ, získával Berlín uhlí z Torgavy.

Truman: Když dovolíte, chtěl bych ještě jednou vysvětlit stanovisko USA k této otázce,

Stalin: Prosím.

Truman: Chtěl bych zde uvést citáty z usnesení jaltské konference.
Hlavy tří vlád soudí, že východní hranice Polska má jít po Curzonově linii, přičemž se však v některých oblastech může od ní odchylovat 5 až 8 kilometrů ve prospěch Polska. Uznávají, že se Polsku musí dostat podstatného územního přírůstku na severu i na západě. Mají za to, že v příhodné době má být zjištěno mínění nové polské prozatímní vlády národní jednoty o rozsahu tohoto zvětšení a že se pak má s konečným vymezením polské západní hranice vyčkat až do mírové konference.
K této dohodě dospěli president Roosevelt, generalissimus Stalin a ministerský předseda Churchill. Souhlasím s tímto řešením. Chápu obtíže, o nichž včera mluvil generalissimus Stalin. Chápu rovněž obtíže se zásobováním potravinami a palivem, o nichž včera mluvil ministerský předseda Churchill. Domnívám se však, že tyto obtíže na podstatě věci nic nezmění.

Stalin: Nemáte-li ještě dost diskuse o této otázce, jsem ochoten promluvit ještě jednou. Vycházím rovněž z usnesení jaltské konference, které právě citoval president. Z přesného smyslu tohoto usnesení vyplývá, že jakmile byla vytvořena v Polsku vláda národní jednoty, měli jsme si vyžádat názor nové polské vlády na otázku západních hranic Polska. Polská vláda svůj názor oznámila. Nyní máme dvě možnosti: bud' návrh polské vlády na západní hranice Polska schválit, nebo, pokud s polskými návrhy nesouhlasíme, vyslechnout polské představitele a teprve pak otázku vyřešit.
Považuji za účelné vyřešit tuto otázku na naší konferenci a jelikož se naše názory neshodují s názory polské vlády, pozvat sem její představitele a vyslechnout je. Byl zde však vysloven názor, že není třeba na naši konferenci Poláky zvát. Je-li tomu tak, můžeme otázku odevzdat Radě ministrů zahraničních věcí.
Chtěl bych panu Churchillovi a ostatním, kdo se účastnili jaltské konference, připomenout názor, který tehdy vyslovili president Roosevelt a ministerský předseda Churchill a s nímž jsem nesouhlasil. Pan Churchill mluvil o linii západních hranic Polska podél Odry počínaje od ústí řeky, poté podél jejího toku až po bod, kde se do Odry vlévá řeka Nisa, východně od ní. Hájil jsem tehdy linii na západ od Nisy. Podle schématu presidenta Roosevelta a pana Churchilla zůstával Štětin, Vratislav a oblast na západ od Nisy Německu. (Ukazuje na mapě.)
Tady jednáme o otázce hranic, a nikoli o prozatímní linii. Této otázce se nemůžeme vyhýbat. Kdybyste byli s Poláky souhlasili, mohli bychom dospět k rozhodnutí, aniž bychom sem Poláky zvali. Ale protože s míněním polské vlády nesouhlasíte a chcete provést opravy, bylo by správné, abychom sem Poláky pozvali a vyslechli jejich mínění. To je věc zásady.

Churchill: Chtěl bych jménem britské vlády vzít zpět svou námitku proti tomu, aby sem byli pozváni Poláci, aby bylo možno pokusit se dosáhnout nějakého praktického řešení, které by platilo až do definitivního vyřešení otázky na mírové konferenci.

Truman: Nemám žádné námitky proti tomu, aby sem byli pozváni představitelé polské vlády. Mohou si zde promluvit s našimi ministry zahraničních věcí.

Stalin: Správně.

Churchill: Výsledky jednání s nimi by pak mohly být předloženy šéfům vlád.

Stalin: Správně, správně.

Churchill: Kdo jim pošle pozvání?

Stalin: Podle mého názoru předseda.

Truman: Dobře. Přejdeme k další otázce. Myslím, že sovětská delegace má návrhy týkající se poručenství.

(Sovětská delegace ve výkladu svých návrhů na poručenství prohlásila, že to, co její návrhy předložené písemně obsahují, vyplývá z usnesení konference v San Francisku. Poukázala rovněž na to, že jelikož základní otázku poručenství vyřešila Charta Organizace spojených národů, stojí konference před konkrétní otázkou území. Sovětská delegace vyslovila názor, že by konference tuto otázku mohla stěží podrobné projednat, avšak že by mohla za prvé projednat otázku koloniálních území Itálie v Africe a v oblasti Středozemního moře a za druhé otázku území, která mají mandát Společnosti národů. Sovětská delegace zdůraznila, že její návrhy obsahují dvě varianty možného řešení otázky bývalých italských kolonií. Navrhla, aby tato otázka byla předána k projednání poradě ministrů zahraničních věcí.)

Churchill: Můžeme si samozřejmě vyměnit názory na kteroukoli otázku, ukáže-li se však, že se strany ve svých názorech rozcházejí, bude výsledkem pouze pocit příjemné debaty. Domnívám se, že otázku mandátů projednala konference v San Francisku.

Truman: Dovolte mi přečíst článek z Charty Organizace spojených národů týkající se otázky poručenství.
1. Poručenská soustava se vztahuje na území, která patří do těchto kategorií a budou jí podřízena poručenskými dohodami:
a
)  území, která jsou nyní pod mandátem;
b)  území, která by byla oddělena od nepřátelských států v důsledku druhé světové války;
c)  území, která budou dobrovolně podřízena této soustavě státy od povědnými za jejich správu.
2. Pozdější dohoda ustanoví, která území uvedených kategorií budou podřízena poručenské soustavě a za jakých podmínek.“
Domnívám se, že sovětské návrhy se týkají druhého bodu tohoto článku. Souhlasím s návrhem sovětské delegace, aby tato otázka byla předána k projednání ministrům zahraničních věcí.

Churchill: Souhlasili jsme s tím, co bylo přijato v San Francisku, ale s ničím jiným. Jelikož otázka poručenství je v rukou mezinárodní organizace, pochybuji o tom, že by zdejší výměna názorů na tuto otázku byla žádoucí.

Truman: Myslím, že bude naprosto vhodné projednat zde tuto otázku stejně jako otázku Polska nebo kteroukoli jinou otázku.

Churchill: Otázkou Polska se nezabývala mezinárodní organizace.
Vyslovili jsme svůj názor na otázku poručenství v Jaltě tajně a v San Francisku veřejně. Naše stanovisko je jasné a neměnné.

Truman: Postavení Velké Británie je plně zabezpečeno druhým článkem Charty Organizace spojených národů a nevidím důvod, proč by zde tato otázka nemohla být projednána.

Stalin: Z tisku je například známo, že pan Eden prohlásil v britském parlamentu, že Itálie ztratila navždy své kolonie. Kdo o tom rozhodl? Jestliže je Itálie ztratila, kdo je pak našel? (Smích.) To je velmi zajímavá otázka.

Churchill: Mohu na ni odpovědět. Britská armáda si tyto kolonie sama vybojovala houževnatým úsilím, mimořádnými vítězstvími a za cenu velkých ztrát.

Stalin: A Berlín dobyla Rudá armáda. (Smích.)

Churchill: Rád bych své prohlášení dokončil, protože pan president pochybuje o slovech „britská armáda si je sama vybojovala“. Mám na mysli tyto italské kolonie: Italské Somálsko, Eritreu, Kyrenaiku a Tripolis, které jsme si vybojovali za velmi obtížných podmínek.
Nehledáme však územní kořist. Nechceme z této války těžit, i když jsme utrpěli velké ztráty. Pokud jde o lidské oběti, nejsou ovšem tak velké jako oběti, které přinesl Sovětský svaz a jeho statečná vojska. Z této války jsme však vyšli jako velcí dlužníci USA. Nikdy nebudeme tak silní na moři jako USA. Za války jsme si postavili pouze jednu řadovou loď a ztratili jsme jich deset. Přes všechny tyto ztráty však nemáme žádné územní nároky. Proto přistupujeme k otázce poručenských zemí bez postranních myšlenek. A nyní k prohlášení pana Edena v parlamentu, v němž uvedl, že Itálie ztratila své kolonie. To neznamená, že by Itálie neměla právo činit si na tyto kolonie nároky. Nevylučuje to během přípravy mírové smlouvy s Itálií diskusi o tom, nebylo-li by třeba vrátit Itálii část jejích bývalých kolonií. Nepřikláním se k takovému návrhu, avšak nemám námitky proti projednávání otázky kolonií ani v Radě ministrů zahraničních věcí, která bude připravovat mírovou smlouvu s Itálií, ani pochopitelně na mírové konferenci o definitivním urovnání.
Musím říci, že jsem při své návštěvě Tripolisu a Kyrenaiky viděl, kolik práce vynaložili Italové na obdělání půdy; byla to skvělá práce přes obtížné podmínky. Chtěl bych říci, že ačkoli nejsme pro to, aby Itálii byly vráceny její africké kolonie, nevylučujeme současně možnost diskuse o této otázce. V současné době jsou všechny tyto kolonie v našich rukou. Kdo o ně stojí? Sedí-li u tohoto stolu pretendenti na tyto kolonie, bylo by dobře, kdyby se vyslovili.

Truman: My je nepotřebujeme. Máme na svém území dost chudých Italů, které musíme živit.

Churchill: Jednali jsme o tom, zda by některé z těchto kolonií nebyly vhodné pro usídlení Židů. Domníváme se však, že by Židům nevyhovovalo usadit se tam.
Máme samozřejmě značné zájmy na Středozemním moři, proto by si každá změna státu quo v této oblasti vyžádala dlouhé a důkladné studium.
Nerozumíme dost dobře, co vlastně naši ruští spojenci chtějí.

Stalin: Rádi bychom věděli, domníváte-li se, že Itálie přišla o své kolonie jednou provždy. Jestliže se domníváte, že o tyto kolonie přišla, kterým státům je pak svěříme pod poručenství? Rádi bychom to věděli. Je-li ještě předčasné mluvit o tom, můžeme posečkat, avšak jednou se o tom bude muset mluvit.

Churchill: Samozřejmě, že musíme vyřešit otázku, mají-li být Itálii její kolonie odebrány, na což máme plné právo.

Stalin: Tuto otázku je ještě třeba vyřešit.

Churchill: Budou-li jí odebrány, na což máme plné právo, bude třeba rozhodnout, komu budou svěřeny pod poručenství. Otázku, které kolonie mají být Itálii odebrány, má vyřešit mírová konference a otázka další správy těchto území spadá do kompetence mezinárodní organizace.

Stalin: Máme panu Churchillovi rozumět tak, že naše konference nemá dostatečnou pravomoc, aby tuto otázku projednala?

Churchill: Naše konference tuto otázku nemůže vyřešit, musí ji vyřešit mírová konference. Jestliže ovšem naše „trojka“ dospěje k dohodě, bude to mít velký význam.

Stalin: Nenavrhuji tuto otázku vyřešit, navrhuji ji projednat. Domnívám se, že naše konference má právo o této otázce jednat.

Churchill: Právě o této otázce jednáme. Nebudu mít námitek, řekne-li generalissimus co chce, a jsem ochoten okamžitě tuto otázku prostudovat.

Stalin: Nejde o generalissima, jde o to, že otázka nebyla projednána a že je třeba ji projednat.

Churchill: Kterou otázku máte na mysli?

Stalin: Otázku, kterou předložila sovětská delegace.

Truman: Souhlasím s návrhem sovětské delegace, aby tato otázka byla odevzdána k projednání ministrům zahraničních věcí.

Stalin: To je jiná věc.

Truman: Nemáme proti tomuto návrhu námitky.

Churchill: Nemám rovněž námitek, připomínám pouze, že odevzdáváme všechny otázky našim ministrům.

Truman: To je naprosto přirozené.

Churchill: Domnívám se, že existuje mnoho naléhavějších otázek, které by bylo třeba vyřešit, dokud jsme tady. Dohodli jsme se, že otázku mírové smlouvy s Itálií projedná Rada ministrů zahraničních věcí v září přednostně, ovšem pak automaticky vyvstane otázka, jak naložit s italskými koloniemi. Jsem proti tomu, abychom naše ministry zahraničních věcí zatěžovali ještě i touto otázkou. Mohli bychom však tuto otázku zařadit do programu, budou-li mít ministři čas se jí zabývat.

Stalin: Předejme ji ministrům.

Truman: Jsem pro tento návrh.

Churchill: Odevzdejme tuto otázku ministrům zahraničních věcí, ale pod podmínkou, že to nezpomalí jejich práci na naléhavějších otázkách.

Stalin: Nechme výhrady stranou. S takovými výhradami nebude otázka ministrům předána. Bud! jim ji odevzdáme, nebo neodevzdáme.

Churchill: Trváte-li na tom, ustoupím.

Truman: Tuto otázku odevzdáme k projednání ministrům zahraničních věcí. (...)

(Sovětská delegace pak odevzdala delegacím USA a Británie návrhy týkající se oblasti Královce.)  

Truman: Navrhuji, aby tato otázka byla odevzdána k projednání ministrům zahraničních věcí.
Mám ještě jednu otázku. Dohodli jsme se už, že sem pozveme představitele polské vlády. Domnívám se, že novináři se budou chtít dovědět, proč jsou představitelé polské vlády povoláváni; myslím, že bude účelné uveřejnit o této otázce komuniké.

Stalin: Před příjezdem Poláků?

Truman: Ano, před příjezdem.

Stalin: Podle mého názoru je to možné.

Churchill: To je v rozporu se zásadou, kterou jsme dosud zastával

Stalin: Mně je to lhostejné, můžeme komuniké uveřejnit nebo neuveřejnit. Souhlasím s obojím.

Churchill: Má být uveden cíl příjezdu?

Stalin: Soudím, že není třeba cíl uvádět.

Churchill: Prosím, aby cíl příjezdu nebyl uveden.

Truman: Návrh je přijat bez uvedení cíle.

Stalin: Dobře.

(Sovětská delegace pak přednesla zprávu o sovětském zajateckém táboře v Itálii. Poukázala na to, že jde o tábor č. 5 u města Celsinatica, který je pod dohledem britských úřadů a kde jsou především Ukrajinci. Sovětská delegace oznámila, že britské úřady nejprve prohlásily, že v táboře je 150 osob, avšak když sovětský představitel tábor navštívil, ukázalo se, že je tam 10 000 Ukrajinců, z nichž britské velitelství sestavilo celou divizi. Bylo postaveno 12 pluků, mimo jiné spojovací pluk a ženijní prapor. Důstojnické kádry byly vytvořeny převážně z bývalých petljurovců, kteří dříve zaujímali velitelské funkce v německé armádě. Sovětská delegace závěrem zdůraznila, že když se v tomto táboře objevil sovětský důstojník, projevilo 625 osob přání vrátit se okamžitě do Sovětského svazu.)

Churchill: Vítáme každé pozorování z vaší strany. Vyžádám si zvláštní telegrafickou zprávu. Možná že tam bylo mnoho Poláků.

Stalin: Ne, byli tam pouze Ukrajinci, sovětští občané.

Churchill: Kdy přibližně se to všechno stalo?

Stalin: Dnes jsme obdrželi telegram a stalo se to v posledních měsících.

Churchill: Dosud jsem o tom nic neslyšel.

(Truman končí zasedání astanoví příští zasedání na zítřek na 5. hodinu.)

Literatura:
Antonín Šnajdárek - Druhá světová válka v dokumentech a fotografiích, nakl. Svoboda, Praha 1968

Seriál

  1. Záznam Postupimské konference - 01.díl
  2. Záznam Postupimské konference - 02.díl
  3. Záznam Postupimské konference - 03.díl
  4. Záznam Postupimské konference - 04.díl
  5. Záznam Postupimské konference - 05.díl
  6. Záznam Postupimské konference - 06.díl
  7. Záznam Postupimské konference - 07.díl
  8. Záznam Postupimské konference - 08.díl
  9. Záznam Postupimské konference - 09.díl
  10. Záznam Postupimské konference - 10.díl
  11. Záznam Postupimské konference - 11.díl
  12. Záznam Postupimské konference - 12.díl
  13. Záznam Postupimské konference - 13.díl

Podobné články

Další články autora

Autor : Jan Flieger / Dav 🕔24.10.2005 📕6.691

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře