Černé košile - Camicie Nere, ozbrojené milice fašistické Itálie

Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔05.10.2005 📕19.398

M.V.S.N. - Milizia Voluntaria per la Sicurezza Nazionale

MVSN se začala organizovat, obdobně jako německé SA (hnědé košile), jako čistě stranická organizace oděná do černých košil s fezem. To vedlo k jejich poulární přezdívce Černé košile (Camicie Nere - Camicie = košile & Nere = černá) Později byl zaveden termín CCNN pro vojenské jednotky Černých košil a písmena CN převzal z iniciál Camicie Nere. MVSN a CCNN jsou obecně vzájemně zaměnitelné, přestože se jich původně požívalo pro politicky orientovanou část Černých košil, později se obecně používalo pro označení vojenských jednotek.

Černá barva košil byla převzata z uniforem Arditů (úderných jednotek), které byly elitou italské armády ve WWI. Ardité byli italským ekvivalentem německých Stosstruppen a v obou zemích převzali skupiny fašistů uniformy těchto jednotek za své, čímž vytvořili další společnou platformu s veteránskými organizacemi. Byla to část jejich politických plánů na získání veřejné podpory.

Mnoho mužů sloužilo ve vojenských jednotkách Černých košil v touze po slávě (obdoba s Garibaldiho Čevenými košilemi), nebo pro své republikánské politické názory (což nutně neznamenalo podporovat fašisty). Mnoho jiných bylo loyálních k fašismu či přímo členy fašistické strany, ale málokdo z nich z oddanosti králi a monarchii.

Mussolini byl de facto velitelem, třebaže o sobě mluvil jako o „jednom z hochů“, byl to právě on, kdo ovládal skutečnou silou tuto organizaci. Černé košile byly obzvláště spolehlivé a bezpečné, a proto jak Mussolini, tak Velký koncil používaly Černé košile jako silovou složku, protože ozbrojené složky byly pod kontrolou monarchistů (kteří je používali pro své vlastní účely). Obyvatelstvo tak mohlo volit, koho bude podporovat - zda monarchisty s jejich armádou, či Mussoliniho s jeho Čenými košilemi.

Technicky se Černé košile skládaly z dobrovolníků, kteří dokončili 18měsíční základní vojenskou službu. Dobrovolnictví v tomto případě znamená závazek na 10 let, na částečný úvazek. Bylo tomu obdobně jako v ČSSR s členstvím v Lidových milicích apod. – po práci si obléknout uniformu a členstvím v režimní organizaci si tak pomoci v kariéře, což bylo uplatňováno především úředníky a učiteli. MVSN měly málo důstojníků a poddůstojníků z povolání, což se někdy projevilo na velmi nízké kvalitě kádrů.

MVSN se nikdy nedopracovaly postavení elitní partajní armády, která dostává to nejlepší vybavení, jako se dostalo v závěru německým SS.

Vždyť důstojníci Černých košil byly povyšování za politické zásluhy a loyalitu (ne nutně fašistickému Velkému koncilu, ale šéfovi lokální stranické organizace, jemuž se říkalo „Ras). Jelikož bylo vše kontrolováno Ducem a stranickým sekretariátem, a Ras v každé oblasti byl tedy teoreticky přímo podřízený Ducemu, včetně výstavby milice, a tak mohli žít v přesvědčení, že jsou podřízeni přímo jemu osobně.

C.C.N.N. – Canicie Nere

V říjnu 1939 Mussolini vyhlásil svůj plán na vytvoření 142 praporů pro bojovou službu, zformovaných do „Bojových legií“ (každá o dvou CCNN praporech). Legie měly být začleněny do existujících armádních formací – především do pěších divizí. Základní organizace Legie Černých košil vypadala následovně:

CCNN LEGION štábní rota
   LEGION velitelská četa (102 mužů)
CCNN LEGION kulometná rota
   rotní velitelská četa (101 mužů)
   3x kulometné čety (v každé 37 mužů a 4 těžké kulomety)
2x CCNN prapory, každý:
   praporní velitelská četa (65 mužů)
   praporní průzkumná četa (41 mužů)
   3x střelecké roty, každá:
       rotní velitelská četa (63 mužů a 3x 45mm mimomety)
       2x střelecká četa (každá s 37 muži a 4 lehkými kulomety)

Následující dopravní prostředky:
CCNN LEGION HQ: 2x kolo, 2x motorka, 1x auto, 1x nákladní auto, ? vozíků, 9x tažných zvířat.
CCNN kulometná rota: 4x vozíky, 41x tažných zvířat.
2x CCNN praporní  HQ: každé 5x kolo, 2x nákladní auto, 5x vozík a 16 tažných zvířat.
2x CCNN průzkumná četa: žádné.
6x CCNN střelecká rota: každá 1x kolo, 20x tažných zvířat.

V některých případech měly prapory 3 střelecké čety, v každé rotě ale pouze se třemi lehkými kulomety.

Legie Černých košil byly rozlišeny čísly, zatímco prapory byly označeny čísly a jmény (jménem mohl být region, ze kterého jednotka pocházela, nebo některý známý italský fašistický hrdina – včetně současných členů Velkého fašistického koncilu). V sestavě A.O.I. (Africa Orientale Italiana), v průběhu bojů v Habeši bylo zformováno sedm CCNN divizí v naději na vznik jejich bojové reputace a „Espirit du Corps“. Většina z nich se poté zapojila do španělské občanské války, kde utrpěla těžké ztráty.

CCNN divize sloužící v Etiopii (A.O.I.) a Španělsku

1. CCNN Division 23. Marzo

2. CCNN Division 28. Ottobre

3. CCNN Division 21. Aprile

4. CCNN Division 3. Gennaio

5. CCNN Division 1. Febbraio

6. CCNN Division Tevere

7. CCNN Division Cirene

Tyto jednotky poskytly základní zkušený kádr pro nově (1940) budované divize v Lybii, i když se díky ztrátám ve Španělsku dostávalo personálu pouze na tři a půl divize. Tento kádr ostřílených bojovníků se pustil do výcviku i přes slabou výzbroj, již obdržel a jež nedostačovala požadavkům moderní války. V tomto čase Mussolini prohlásil, že CCNN legie budou Ardité italské armády, i přes nedostatek těžkých zbraní se začalo s intenzivním výcvikem.

CCNN jednotky v severní Africe

V severní Africe 1940 CCNN divize rychle ukázaly následky slabé organizace a nedostatečného vybavení. Přestože jejich základ tvořil kádr v boji zkušených vojsk a individuální statečnost jednotlivých vojáků, trpěly nedostatkem těžkých zbraní a slabým velením s neodpovídající taktikou. Následkem čehož byla zpochybněna jejich schopnost jako užitečných bojových jednotek a monarchisté v armádě měli argument proti použití sil MVSN jako bojových jednotek.

CCNN divize byly pozvolna změněny na typické italské pěší divize, a jejich legie připomínaly pěši pluky. Samostatné CCNN prapory byly organizovány, jak již bylo popsáno výše, častěji než jako klasické pěší prapory.

1. CCNN Division 23. Marzo
divizní HQ
219. CCNN LEGION
   LEGION HQ
   LEGION minometný oddíl (6 x 81mm minomety)
   LEGION dělostřelecká baterie (4 x 65/17 pěchotní děla)
   114. G. Veroli CCNN prapor
   118. Volsca CCNN prapor
   119. N. Ricciotti CCNN prapor
233. CCNN LEGION
   LEGION HQ
   LEGION minometný oddíl (6 x 81mm minomety)
   LEGION dělostřelecká baterie (4 x 65/17 pěchotní děla)
   129. Adriatica CCNN prapor
   133. Lupi di Matese CCNN prapor
   148. Tavogliere CCNN prapor
201. kulometný prapor
   praporní HQ
   3x kulometné roty (každá HQ & 4x čety - 16 těžkých kulometů)
1. CCNN protitanková rota
   rotní HQ
   4x dělostřelecké čety (každá 2 x 47/32 protitanková děla)
201. (armádní) dělostřelecký pluk
   Plukovní HQ
   1x GRUPPO 12 x 100/17 houfnicemi
   2x GRUPPO 12 x 75/27 děly
   2x BATTERIE 8 x 20mm protiletadlovými děly
201. smíšený ženijní prapor
   praporní HQ
   ženijní rota
   spojovací rota
XLI prapor lehkých tanků

   praporní HQ (4x L3/35 a L3 Carro Commando)
   3x tankové roty (každá s 15x L3/35 & 1 Carro Commando)

Přistála v městě Taguria, v Libyi v půli roku 1940. Vpadla do Egypta jako součást 10. armády v září 1940. Ustoupila zpět do Libye v prosinci 1940 a byla zničena u Baride v lednu 1941.

2. CCNN Division 28. Ottobre
divizní HQ
231. CCNN LEGION
   LEGION HQ
   LEGION minometný oddíl (6 x 81mm minomety)
   131. M.S. Marrone & G. Paolini CCNN prapor
   132. Monte Vekino CCNN prapor
   135. Gran Sasso CCNN prapor
238. CCNN LEGION
   LEGION HQ
   LEGION minometný oddíl (6 x 81mm minomety)
   138. R. Padovani CCNN prapor
   140. Aquilia CCNN prapor
   145. Pisacane CCNN prapor
202. kulometný prapor
   praporní HQ
   3x kulometné roty (každá HQ & 4x čety - 16 těžkých kulometů)
2. CCNN protitanková rota
   rotní HQ
   4x dělostřelcká četa (každá 2 x 47/32 protitanková děla)
202. (armádní) dělostřelecký pluk
   plukovní HQ
   1x GRUPPO 12 x 100/17 houfnice
   2x BATTERIES 8 x 20mm protiletadlová děla
202. smíšený ženijní prapor
   praporní HQ
   spojovací rota

Dorazila do Garien v Libyi v půli roku 1940.  Vpadla do Egypta jako součást 10. armády v září 1940. Části divize byly odloučeny k libyjským jednotkám, včetně obou kanonových baterií Legionu (každá 4x 65/17), 2x Gruppos z dělostřeleckého pluku (každá 12x 75/27), a ženijní roty ze 202. ženijního praporu. Divize ustoupila do Libye v prosinci1940 a byla zničena mezi městy Sollum a Halfaya a u Bardie v lednu 1941.

3. CCNN Division 21. Aprile
divizní HQ
181. CCNN LEGION
   LEGION HQ
   71. Manfreda CCNN prapor
   81. A. di Barbiano CCNN prapor
   102 .Cacciatori di Tevere CCNN prapor
203. CCNN LEGION
   LEGION HQ
   103. Clitunno CCNN prapor
   110. Picena CCNN prapor
   143. Clino Ricci CCNN prapor
203. (armádní) dělostřelecký pluk
   plukovní HQ
   1x GRUPPO 12 x 100/17 houfnic
   2x GRUPPOs 12 x 75/27 kanonů
   2x baterie 8 x 20mm protiletadlových děl

Tato divize byla zformována s nedostatkem těžkých zbraní. Někdy bývá popisována v síle odpovídající samostatnému pěšímu pluku jiných divizí. Dorazila do města Taguria v Libyi v roce 1939. Vpadla do Egypta jako součást 10. armády v září 1940. Ustoupila do Libye v prosinci1940 a byly zničena během ústupu.

4. CCNN Division 3. Gennaio
divizní HQ
250. CCNN LEGION
   LEGION HQ
   LEGION minometný oddíl (6 x 81mm minomety)
   LEGION dělostřelecká baterie (4 x 65/17 pěchotní děla)
   150. G. Carli CCNN prapor
   154. D. Mastronuzzi CCNN prapor
   156. Lucania CCNN prapor
270. CCNN LEGION
   LEGION HQ
   LEGION minometný oddíl (6 x 81mm minomety)
   LEGION dělostřelecká baterie (4 x 65/17 pěchotní děla)
   170. Agrigentum CCNN prapor

   172. Enna CCNN prapor
   174. Segesta CCNN prapor
204. kulometný prapor
   praporní HQ
   3x kulometná rota (každá s HQ & 4x četami - 16 těžkých kulometů)
4. CCNN protitanková rota
   rotní HQ
   4x kanonová četa (každá 2 x 47/32 protitankovými děly)
204. (armádní) dělostřelecký pluk
   plukovní HQ
   1x GRUPPO 12 x 105/28 houfnice
   2x GRUPPOs 12 x 75/27 kanony
? protiletadlový prapor (12 x Motorizovaných 75mm protiletadlových děl)
? dělostřelcký prapor (12 x 105/28 houfnic)
204. smíšený ženijní prapor
   praporní HQ
   ženijní rota
   spojovací rota

Divize dorazila do města Taguria v Libyi v říjnu 1939. Vpadla do Egypta jako součást 10. armády v září 1940. Kryla ústup zbytků 10. armády zpět do Lybie v prosinci 1940 a byla při tom zničena u Sidi Barrani.

CCNN jednotky se poté do severní Afriky nevrátily do roku 1943, když 10. Voghera "M" Battalion byl přeložen z Albánie do Tunisu a přidělen nejprve ke 136. Giovani Fascisti, a poté později k 16. Pistoia Divizi.

CCNN jednotky v řadách A.O.I.

Africa Orientale Italiana – Etiopie, Somálsko a Eritrea. Na tomto území CCNN divize při válce s Velkou Británií bojově neoperovaly, ale sloužily jenom jako administrativní organizace. Brigáda (nebo Pluk/Legion) byla operační jednotkou A.O.I. Většina vojsk byla tvořena koloniálními vojáky z Etiopanů, Somálců a Eritrejců. Několik jednotek metropolitní armády a usedníků z kolonií bojovalo na tomto bojišti. V tomto případě byly CCNN později označeny dodatečně d'Africa.

CCNN d´Africa Division
jak již zmíněno výše, sloužila jako administrativní jednotka a nikdy neoperovala samostatně.

Cacciatori d'Africa Division
také tato jednotka neoperovala jako divize, byla to standardní armádní formace, k níž byly připojeny tyto jednotky Černých košil:

10. CCNN LEGION
   LEGION HQ
   3. CCNN prapor
   15. CCNN prapor

Jméno této divize bylo krátce použito v krátkém období roku 1942 jako krycí jméno pro výsadkovou divizi Folgore při jejím přeložení do severní Afriky.

65. Savoy Grenadier Division
Znovu standardní armádní formace, k níž byly připojeny tyto jednotky Černých košil:

11. CCNN prapor

Různé samostatné jednotky
Následující jednotky operovaly jako samostatné v rámci A.O.I., včetně těch, které nominálně spadaly pod velení CCNN d'Africa Division:

11. CCNN LEGION:
   LEGION HQ
   1. CCNN d'Africa prapor
   2. CCNN d'Africa prapor
   3. CCNN d'Africa prapor

44. CCNN d'Africa prapor

150. CCNN d'Africa prapor

170. CCNN d'Africa prapor

CCNN jednotky v Řecku a Jugoslávii


CCNN Galbiati Raggruppamento
   RAGGRUPPAMENTO HQ
   8. Cacciatori delle Alpi CCNN prapor
   12. Monte Bianco CCNN prapor
   16. Alpina CCNN prapor
   29. Chinotti CCNN prapor

Tyto formace sloužily v řecké kampani a byly zrušeny po jejím ukončení.

CCNN Diamanti Raggruppamento
RAGGRUPPAMENTO HQ
28. Randaccio CCNN LEGION
   LEGION HQ
   79. CCNN kulometná rota
   11. Monteferato CCNN prapor
   28. Randaccio CCNN prapor
108. Stamira CCNN LEGION
   LEGION HQ
   108. CCNN kulometná rota
   102. Cacciatori di Tevere CCNN prapor
   108. Stamura CCNN prapor
115. Cimino CCNN LEGION
   LEGION HQ
   121. CCNN kulometná rota
   115. Del Cimino CCNN prapor
   121. Coriolano CCNN prapor
136. TreMonti CCNN LEGION
   LEGION HQ
   130. CCNN kulometná rota
   130. L'Acquila (či Monte Sirente) CCNN prapor
   136. TreMonti CCNN prapor
152. Acciaiata CCNN LEGION
   LEGION HQ
   152. CCNN kulometná rota
   152. Acciasta CCNN prapor
   155. Val Bradano CCNN prapor

Tyto formace byly přiděleny k XVII. sboru a operovaly v Jugoslávii. Byly rozpuštěny po skončení řecko-jugoslávské kampaně.

Zara Garrison
107. F. Rismondo CCNN rota

CCNN Biscaccianti Raggruppamento
RAGGRUPPAMENTO HQ
80. Alessandro Farnese CCNN LEGION
   LEGION HQ
   80. CCNN kulometná rota
   26. Alberto da Guissano CCNN prapor
   67. Volontari del Reno CCNN prapor
109 Corridoni CCNN LEGION
   LEGION HQ
   109. CCNN kulometná rota
   109. Fillipo Corridoni CCNN prapor
   116. Sabina CCNN prapor
93. Giglio Rosso CCNN prapor

Tato jednotka sloužila v Jugoslávii v prostoru Librazhd.

Později oba 10. Voghera a 29. Arona prapory sloužily v tomto prostoru při protipartyzánských operacích. Později se připojily k Raggruppamento 21 Aprile CCNN.

CCNN jednotky aktivně působící na různých bojištích 1940-43

Následující výčet zahrnuje CCNN jednotky které se aktivně zapojily do bojové činnosti a nebyly zmíněny na jiném místě v tomto článku. Další samostatné jednotky jsou uvedeny v odstavci o CCNN „M“ praporech.

5. CCNN Legion
   LEGION HQ
   5. Valle Scriva CCNN prapor
   34. Premadura CCNN prapor

15. CCNN Legion
   LEGION HQ
   14. Garibaldina CCNN prapor
   15. Leonessa CCNN prapor

30. CCNN Legion
   LEGION HQ
   6. Lomellina CCNN prapor
   30. Roberto Forni CCNN prapor

63. CCNN Legion
   LEGION HQ
   63. Tagliamento CCNN prapor
   79. Cispadana CCNN prapor

1. CCNN Marine Gruppo
   GRUPPO HQ
   42. Berica CCNN námořní prapor  
   43. Alpina Piave CCNN námořní prapor  
   50. Trevignana CCNN prapor
   60. Istria CCNN námořní prapor

Různé samostatné prapory

38. V. Alfieri CCNN prapor

41. Cesare Battisti CCNN alpini prapor

85. Apuana CCNN prapor

CCNN integrované do regulérních armádních jednotek

Na území Itálie byly prapory Černých košil součástí územní obrany, a seskupeny pod zónová velitelství. Každé z nich odpovídalo oblasti kontrolované armádním sborem. Před mobilizací byly tyto jednotky označeny římskými číslicemi a některé se označovaly za kohorty a svým rotám říkali centurie a četám manipuly. Tyto jednotky byly mobilizovány a použity ke zformování „bojových“ legií.

Kolem dubna 1940 Mussolini zjistil, že armáda odporuje začlenění Černých košil do svých divizí. Na to Duce odpověděl novým programem, aby prosadil svou politiku. Mezitím si v severní Africe CCNN divize v bojích vedly velmi slabě (viz. výše uvedenou slabou výzbroj a mizerné velení) což sloužilo monarchistům v armádě jako argument proti Mussoliniho nařízení. V řadách A.O.I. si vedly jednotky CCNN adekvátně, především díky chybějící mechanizaci na obou bojujících stranách, což prokázalo, že základní kvalita jednotek je akceptovatelná – což slibovalo při poskytnutí zkušeného velení a dostatečné výzbroje výsledky, které by byly srovnatelné s protivníkem.

Následuje výčet některých pravidelných divizí armády, do nichž byly začleněny jednotky Černých košil (včetně těch, které měly ve svých řadách legie v době uzamření příměří v září 1943):

  • 14. Isonso pěší divize (98. CCNN Legion)
  • 20. Friuli pěší divize (88. CCNN Legion – později přejmenovaný na 387. pěší pluk když divize sloužila na straně spojenců po příměří roku 1943)
  • 21. Sardinia  pěší divize (55. CCNN Legion)
  • 22. Cacciatori delle Alpi pěší divize (105. CCNN Legion)
  • 26. Assietta pěší divize (17. CCNN Legion)
  • 28. Aosta pěší divize (171. CCNN Legion)
  • 31. Calabria pěší divize (177. CCNN Legion – později přejmenovaná na 359. pěší pluk když divize sloužila na straně spojenců po příměří roku 1943)
  • 44. Cremona pěší divize (90. CCNN Legion – později přejmenovaná na 321. pěší pluk, když divize sloužila na straně spojenců po příměří roku 1943)
  • 47. Bari pěší divize (152. CCNN Legion – později přejmenovaná na 340. pěší pluk, když divize sloužila na straně spojenců po příměří roku 1943)

Dodatečně byly jednotlivé prapory Černých košil motorizovány a začleněny do motorizovaných pluků bersaglieri a pěchoty (tyto formace měly obyčejně dva střelecké a jeden podpůrný prapor – čímž CCNN prapory zřetelně navýšily svou pěchotní sílu). Jejich organizace se někdy odchylovala od standardu.

CCNN motorizovaný prapor:
   praporní HQ četa (auta/lehké náklaďáky)
   praporní průzkumná četa (motockyly)
   3 střelecké roty, každá s::
       rotní HQ četou (Náklaďáky)
       2 střelecké čety (Náklaďáky)

Přesný početní stav těchto praporů kolísal mezi 570 v praporech připojených k motorizovanému pěšímu pluku a 614 v praporech připojených k motorizovanému či bicyklovému pluku Bersaglieri.

Idea „Třetího“ pěšího pluku

Zkušenosti z Řeckého tažení roku 1940 rychle ukázaly slabost italských formací, kde se základní chybou stala jejich „binární“ struktura. Itálie měla, těsně před vypuknutím WWII, své pěší divize reorganizované na základě dvou pěších pluků v každé divizi. Což sice na jedné straně umožnilo zřetelný nárůst počtu divizí, ale cenou za to zaplacenou byla snížená bojeschopnost a omezení palebné síly. Jasně se prokázalo, že pěší divize mající pouze 6 praporů pěchoty jednoduše nemají dost sil ani na obranu, natož na útok. To se stalo zřejmé právě v Řecku, kde divize byly velmi těžce zasaženy těžkými ztrátami a nuceny ustoupit ze svých linií pro nedostatek mužstva. Dále se situace opakovala v severní Africe, kde při druhých bojích o Tobruk (1941) nebylo dost vojáků pro rotaci jednotek mezi frontou a zázemím, což vedlo ke značnému vyčerpání mužstva.

Tyto skutečnosti podpořily Mussoliniho provolání, a tak se začalo se začleňováním legií Černých košil jako „třetích“ pluků do každé pěší divize. V tomto plánu se počítalo s tím, že legie Černých košil budou jako elitní úderné jednotky na hrotu každého útoku. Idea „třetího“pluku nakonec zapadla roku 1942, dříve než bylo kompletně dokončeno začlenení do divizní struktury, a tak to žádný mobilizační efekt nepřineslo. Černé košile dosáhly statusu, který byl rovnocenný jejich armádní protějškům, a přestože armáda z nich nebyla nijak nadšená, musela po nich sáhnout z důvodu nedostatku mužstva. Do budocnosti byla idea samostatných divizí Černých košil natolik zdiskreditována výsledky ze severní Afriky – což nebylo férové vůči těm vojákům, kteří v jejich řadách bojovali, protože tu byla na vině i armáda, která jim odmítala předat v dostatečném množství moderní těžké zbraně a politické vedení, jež vojska připravovalo pouze na krátkodobá tažení.

Koncem roku 1942 bylo 41 legionů začleněno do armádních divizí, bez ohledu na fakt, že mnoho z nich nebylo na předepsaných tabulkových počtech. V tomto čase byly CCNN prapory velmi rychle stahovány z prvoliniových divizí. Většinou proto, že jejich výcvik a velení nedosahovalo armádních standardů, a často proto, že se špatně osvědčily v bojích. Některé byly překládány z jedné divize do druhé. Nakonec některé lepší prapory byly přiděleny jako samostatné přímo silám hlavního stanu, armád, či sborů k přidělování armádním jednotkám na základě taktické potřeby.

M“ prapory

V průběhu doby si tyto lepší jednotky CCNN vybojovaly postavení respektovaných bojových skupin. Bylo jim přiděleno označení „M“ vedle jejich jmen v armádním organizačním přehledu (OOB) jako indikátor jejich statutu. Znamenalo to že obdržely speciální výcvik úderných a bojových jednotek a ve skutečném boji prokázaly své schopnosti a následkem toho obdržely toto čestné „bitevní“ označení svého statutu. „M“ bylo možná zkratkou z Mussolini či ze slova Morte – smrt.

Rusko – CCNN jednotky na východní frontě

V srpnu 1941 dorazilo Gruppo Battaglioni Tagliamento CCNN na východní frontu, následované v únoru 1942 jednotkou Raggruppamento 23 March CCNN a později v roce 1942 Raggruppamento 3 January CCNN. Počátkem roku 1943 byly tyto jednotky zničeny během sovětské zimní ofenzivy, přeživší se vrátili zpět do Itálie.

Sicílie – poslední nasazení jednotek CCNN ve větším měřítku

Když se Spojenci vylodili na Sicílii v roce 1943, byly CCNN výrazně zastoupeny mezi jednotkami obránců. Následuje výčet zúčastněných jednotek CCNN:

Začleněn do  26. Assietta divize
   17. CCNN Legion, s:
       18. Constantissima CCNN prapor

Detašován od divize ke Campobello (nebo Licata) Group
   259. CCNN kulometná rota
   17. Cremona CCNN prapor

Detašován od 28. Aosta divize ke Alcamo-Partinico Group
   171. CCNN Legion, s:
       168. Ibla CCNN prapor
       171. Vespri CCNN prapor

Začleněn do 54. Napoli divize
   173. CCNN Legion (bez vojsk)

Detašován od 54. Napoli divize ke Comiso-Ispica Group
   174. CCNN kulometná rota
   173. Salso CCNN prapor

Detašován od 54. Napoli divize ke Mobile Group "G"
   169. Siracusae CCNN prapor

Přidělen k Reggio Calabria, námořní základna Messina
   95. CCNN Legion, s:
       94. Fedele CCNN prapor
       95. Sante Ceccharini CCNN prapor

předělen k posádce ostrova Pantelleria
   části od 9. Milmart Legion, CCNN pobřežního dělostřelctva, s:
       1 dělostřeleckým plukem
       1 protiletadlovým praporem
       1 praporem protiletadlových kulometů
       20 protiletadlovým/protilodním lodním bateriím

Přidělen k posádce ostrova Lampedusa
   6. Milmart samostatný dělostřelecký prapor CCNN, s:
       6 x lehké protiletadlové/protilodní baterie

Různé speciální milice

Univerzitní milice byla především zodpovědna za předvojenský výcvik a byla hlavním zdrojem pro mladé důstojníky pro fašistické jednotky. Legion z univerzitní milice bojoval v Etiopii a mnoho jejích členů sloužilo ve Španělsku.

Velitelství protiletadlové a pobřežní obrany byla kontrolována dvěmi organizacemi milic, tyto jednotky byly přiděleny místním velitelstvím milice a dostávaly výzbroj z armádních skladů. To byla jedna z nejsilnějších fašistických organizací, a přestože neměla vysoké vojenské kvality, ovládala velké množství zbraní a výstroje (většina z ní přešla na stranu Němců po září 1943). Všichni muži mezi18 a 37 lety, kteří nebyli fit pro normální službu, byli odvedeni do těchto dvou milic.

Milice protiletadlového dělostřelectva byla primárně zodpovědna za protivzdušnou obranu země, v podstatě ve druhém sledu za armádními jednotkami, vyzbrojená stejnými zbraněmi jako armáda, umožňující moderní kontrolu palby. V půli roku 1943, se započalo s přezbrojením těchto jednotek na novou generaci italských protiletadlových zbraní, včetně 37mm, 102mm a 105mm zbraní. Typicky – každá legie měla 64 kanonů a 32 těžkých kulometů, rozdělených mezi dva prapory (každý po 4 bateriích). Celková síla této milice byla 60 000 mužů.

Milice pobřežní obrany zahrnovala baterie pobřežního dělostřelectva (kromě těch v přístavech, které byly pod kontrolou námořnictva). Celková síla není přesně známa – odhady se pohybují mezi 20–30 tisíci muži.

Železniční milice byla zodpovědna za bezpečnost železnice a poskytovala posádky pro ochranu vlaků a stanic, popř. zastávala pozice pomocného obslužného vlakového personálu. Síla 30 000 mužů.

Lesní milice, byla zodpovědna za těžbu a lesnictví, ale také za ochranu těchto zdrojů (proti ohni). V Etiopii a Řecku speciálně vycvičené jednotky lesní milice sloužily jako bojové jednotky. Síla 5 000 mužů.

Pohraniční milice byla používana na výpomoc jednotkám pohraniční a finanční stráže při ochraně hranic, výběru poplatků… atd. Všichni členové byli horalé s dobrou znalostí „divokého“ italského pohraničí. Síla byla kolem 2 400 mužů.

Zůstávají tři drobné milice: Poštovní a telegrafní milice, Silniční milice a Přístavní milice. Již jejich jména výstižně popisují jejich činnost. Všechny dohromaly nedosahovaly počtu 3 000 mužů.

Pramen:
http://www.comandosupremo.com/
Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔05.10.2005 📕19.398

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře