V těžkých dobách (19/20)

Autor : Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔27.09.2005 📕15.269

Seriál

  1. V těžkých dobách (1/20)
  2. V těžkých dobách (2/20)
  3. V těžkých dobách (3/20)
  4. V těžkých dobách (4/20)
  5. V těžkých dobách (5/20)
  6. V těžkých dobách (6/20)
  7. V těžkých dobách (7/20)
  8. V těžkých dobách (8/20)
  9. V těžkých dobách (9/20)
  10. V těžkých dobách (10/20)
  11. V těžkých dobách (11/20)
  12. V těžkých dobách (12/20)
  13. V těžkých dobách (13/20)
  14. V těžkých dobách (14/20)
  15. V těžkých dobách (15/20)
  16. V těžkých dobách (16/20)
  17. V těžkých dobách (17/20)
  18. V těžkých dobách (18/20)
  19. V těžkých dobách (19/20)
  20. V těžkých dobách (20/20)

Podobné články

Další články autora

Ukončení války

Vrchní velitel čs. armády na Slovensku, francouzský gen. Pellé, intervenoval v červnu u francouzského maršála Foche (hlavního velitele vítězných spojeneckých armád z I. sv. války) spolu s československou vládou o zakročení mírové konference ve věci zastavení bojů na Slovensku. Předseda mírové konference v Paříži G. Clemenceau na základě těchto žádostí zaslal tedy 7. 6. maďarské vládě výzvu, kterou vyzýval k okamžitému zastavení bojů na Slovensku a stažení maďarské armády nejdéle do 10. 6. na linii Vácov – Miškovec. V této výzvě maďarské vládě Clemenceau též poukazoval na to, že jen na základě jeho intervence zastavilo předtím rumunské vojsko další postup na Budapešť a na jihu se zastavily srbská a francouzská armáda. Též ve své výzvě zval zástupce Maďarska na mírovou konferenci k diplomatickému vyřešení situace. V případě, že by Maďarsko neuposlechlo této výzvy, pohrozil rozhodným zásahem zmíněných spojeneckých armád po boku Československa.

Situace byla pro maďarskou vládu velmi prekérní. Nechtěla nyní svou v počátku celkem úspěšnou ofenzívu na Slovensku zastavit, proto tato jednání s představiteli mírové konference pokud možno co nejdéle zdržovala. Požadovala přitom svolání zvláštní komise do Vídně, která by měla celou situaci řešit. Samozřejmě, že svou ofenzívu proti čs. vojsku na Slovensku nezastavila, naopak - přisouvala rychle další a další posily ve snaze dobýt Slovensko co nejdříve a zajistit si tak co nejlepší podmínky k jednacímu stolu.

Dne 12. 6. 1919 bylo také na mírové konferenci rozhodnuto ve věci československo - maďarské hranice. Byly tak potvrzeny a garantovány nároky Československa. Maďarské vládě bylo 15. 6. zasláno ultimatum k vyklizení slovenského území za předtím stanovenou linii. Zároveň mírová konference Maďarsku navrhovala, že bude určena delimitační komise, která bude později případně moci poupravit určité malé odchylky ve vytčení hranic v odůvodněných případech. Mírová konference ultimatem nařizovala Maďarsku nejdéle do 18. 6. 13.00h stáhnout své vojsko ze Slovenska za vytyčené hranice. Až takto učiní, slíbila mírová konference i ústup rumunského vojska na maďarsko-rumunskou hranici z 26. 2. Pro případ nestažení maďarských vojsk ze Slovenska upozorňovala mírová konference na zahájení velké ofenzívy všech spojeneckých armád (z východu, jihu a k tomu čs. armádou ze severu) na Budapešť.

Nakonec tedy maďarská vláda přislíbila ve své odpovědi 19. 6. víceméně přijetí podmínek ultimata. Podmínky příměří měl za čs. stranu sjednat francouzský gen. Pellé, vrchní velitel čs. vojsk na Slovensku. Tomu zaslala maďarská vláda soukromou notu, v níž požadovala od něho záruku za dodržení ujednaných podmínek čs. stranou a jako podmínku stažení rumunského vojska z území na Tise. Vyklizení maďarského území rumunským vojskem na hranice z 26. 2. potvrdila ještě 23. 6. maďarské vládě znovu mezinárodní mírová konference.

Čs. vojsko bylo však přesto v pohotovosti, i přes zastavení akcí nepřítelem, jelikož panovala obecná nedůvěra v přijetí podmínek maďarskou stranou a v následné stažení Maďarů za hranice, schválené mezinárodní konferencí spojeneckých mocností.

Maďarská vláda po dlouhých poradách nakonec přistoupila na příměří, které mělo nastat ke dni 24. 6. v 17.00h. V Bratislavě bylo oběma stranami domluveno neutrální pásmo na každou stranu hranice o šířce 2 km, celkem tedy o šířce 4 km, kam podle smlouvy o příměří nesmělo vojsko žádné ze stran po uzavření příměří vstoupit. Obecný pořádek v obcích, které byly v tomto pásmu, měl být na každé straně hranic zaručen četnictvem daného státu. Dohlížet na toto měly také i smíšené čtyřčlenné dozorčí komise, které měly sídlit ve Vácově, Lučenci, Miškovci a Čopu. V každé této smíšené komisi byli vždy dva představitelé za státy Dohody, jeden za Československo a jeden za Maďarsko.

Dne 28. 6. podepsalo mírovou smlouvu ve Francii i v I. světové válce poražené Německo, čímž znovu oficiálně potvrdilo přijetí podmínek mezinárodní konference. Pod tímto dojmem nakonec zcela na své územní požadavky na Československu rezignovalo i Maďarsko. Následně 1. 7. zahájila maďarská armáda ústup. Do 5. 7. potom vyklidila území Slovenska po oficiálně stanovené hranice, až za neutrální pásmo.

S odchodem maďarské armády již definitivně zanikla po dvou týdnech i samovolně promaďarskými bolševiky vyhlášená Slovenská republika rad (z 16. 6. 1919).

Do 7. 7. čs. armáda obsadila jižní slovenské území až po dohodnuté neutrální pásmo. Celé obsazování území až po neutrální pásmo bylo provedeno celkově bez problémů a v klidu. Bylo tehdy po těžkých bojích na některých místech hlášeno sice i pár případů samovolné rekvizice některými hladovějícími čs. vojáky z jednotek kde vázlo zásobování, avšak ráznými opatřeními a tvrdými tresty tomu bylo účinně rychle na místě zabráněno. Dobrá pověst čs. vojska tak byla uchráněna a na většině míst, i vyloženě maďarských, bylo tehdy čs.vojsko dokonce i vítáno jako záruka bezpečí majetku před rabováním. Vítalo tedy často i to samé maďarské obyvatelstvo, které před několika týdny ještě vítalo bouřlivě maďarskou rudou armádu jako osvoboditele, následně po nějaké době její přítomnosti ze svého nadšení však vystřízlivělo při probíhajícím rabování, zatýkání, perzekucích majetku atd., jichž se maďarští bolševici dopouštěli. Nyní tedy vítal často toto obyvatelstvo přicházející československé vojsko jako opětovnou záruku bezpečí.

Ustupující maďarská armáda na některých místech, např. v Lučenci a jinde, drancovala v ulicích a ničila státní majetek.

Jak již bylo řečeno, 1. 8. se v Maďarsku zhroutila bolševická vláda (po 133 dnech existence), Béla Kun prchá ze země do zahraničí, a následná nová vláda měla zájem na co nejrychlejším vyřešení situace s Československem z důvodů potřeby uklidnění vlastních poměrů a stabilizaci své země. Maďarsku se totiž nedařilo i na frontě s Rumunskem, jehož armáda úspěšně postupovala do nitra Maďarska poté, co předtím v Sedmihradsku porazila maďarskou rudou armádu. Nakonec 3. 8. 1919 obsadila rumunská armáda Budapešť. Této situace využil a zároveň oblast západního Maďarska v té době obsadil se svou divizí plukovník Anton Lehár, který byl stoupencem návratu Habsburků do čela Maďarska. V Maďarsku propukl tak opět politický chaos, stoupenci monarchie a politické extrémní pravice si vyrovnávali účty s bolševiky a ostatními odpůrci. Docházelo opět k politickým soudům a popravám. Vojenským pučem byl později jako říšský správce do čela Maďarska tehdy jmenován arcivévoda Josef Habsburský, který však brzy na nátlak států Dohody z tohoto postu odstoupil.

Dodatečně bylo Československu mírovou konferencí přiznáno ještě i bratislavské předmostí (Petržalka), samozřejmě k nelibosti maďarské strany. Ráno 14. 8. jej tedy za pomoci 4 praporů (I. a II. pluk Stráže Svobody, II. prapor dom. 180. pěšího pluku, posíleny 2. kulometnou rotou leg. 7. divize), a 2 dělostřeleckých baterií z bratislavské obrany obsadil podle připraveného plánu francouzský pplk. Brau. Při obsazování tohoto předmostí se skupina střetla jen s hlídkami nepřítele, které se po rozpoutané krátké přestřelce rychle stáhly. Francouzský pplk. Brau postoupil až na Petržalku, kde zajal přitom i štáb jednoho z praporů nepřítele, který nestihl včas ustoupit z této oblasti, která již byla československou.

…14. 8. Čt – Ve 2 hod. v noci začal postup na Petržalku. Útočná četa na mostě se rozdělila na dvě družstva; bratři se zuli a vyzbrojeni revolvery, vajíčkovými granáty v kapsách a útočnými noži, lezli opatrně a pomalu ve skupinkách mezi železničním a silničním mostem po truhlíku, pod nímž byly uloženy telefonní a silnoproudé kabely. Des. Hůla měl přestřihávati drátěné ostnaté překážky. V čele všech postupoval šik. Miloš Vukadinovič, bývalý černohorský šikovatel z balkánských válek… Zatímco čelo útočené čety dostalo se skoro k maďarskému břehu, čet. Plíhal s vojíny Kubešem a Jelínkem od I. StS a Janem Hlaváčem, Václavem Hrabou a Antonínem Košťálem od II. StS na znamení se vyhoupli uprostřed mostu přes zábradlí a odzbrojili oba maďarské strážce, z nichž jeden spal. Hlukem vpředu byl přivolán velitel maď. mostní stráže se 2 vojíny, který, když viděl, že Češi se pokoušejí o přechod, poslal 1 muže alarmovati mostní pohotovost a posádku v Petržalce. Zatím však družstvo por. Hájka zmocnilo se dřímajícího strážného u maďarského kulometu a 5 spících mužů na strážnici; po té ještě chytili vojína, jenž běžel alarmovati mostní stráž. Zbytek spící posádky zajat v domku u mostu. Celkem z mostní stráže zajat 1 důstojník, 1 šikovatel a 15 mužů, ráno ještě nalezeni v kukuřici 4 schovaní šikovatelé…. (následně přešly most hlavní části čs. jednotek, určených pro tuto operaci, další se přeplavily přes Dunaj – pozn. autora)

…Celkem bylo k akci připraveno 2.000 mužů a 12 kulometů StS, 240 italských domobranců s 24 kulomety, 50 italských legionářů se 4 kulomety, 200 mužů řadové pěchoty, 150 ženistů a 1 baterie se 4 děly.

Vlastní přechod přes most i přes Dunaj udál se bez jediného výstřelu. U obou skupin bylo veliké risiko. Kdyby se akce dříve prozradila, byli by Maďaři kulometnou palbou znemožnili jakýkoliv pokus a v nejhorším případě by vyhodili most i s postupujícími oddíly do vzduchu. Prozrazení by bylo možná znamenalo ztrátu i několik set lidských životů hlavně utopením v Dunaji.

Při obsazení předmostí bylo zajato 12 důst. a 120 mužů, zčásti neuvědomělých Slováků. Ukořistěny na mostě 2 kulomety, v barácích u Kopčan 4 kulomety (nechal si je II. StS a dovezl je do Budějovic), 108 pušek, 35 koní (přišly do stavu II. StS), 3 vozy, mnoho střeliva a zásob všeho druhu. Za dobytí Petržalky bylo později vyznamenáno čs. válečným křížem 15 mužů od III. pr. I. StS, 4 muži od II. pr. I. StS, 5 ženistů…

… O 21 hod. pokusili se Maďaři v úseku II. pr. II. StS u orosvarské silnice zatlačiti naše stráže. V noční střelbě nejdříve nastal u našich jednotek zmatek. Velitel kulometné roty II. StS por. Malík chladnokrevně zorganizoval odpor, šik. Vladimír Halík v nepřátelské střelbě obsadil železniční násep a nedovolil nepříteli postoupiti, šik. Alois Vosolsobě sám uchopil kulomet, vrhl se proti nepříteli, v bezprostřední blízkosti střelbou znemožnil další jeho postup a obrátil jej na útěk. Bohužel při šarvátce padnul br. Ant. Fiala od 5. roty… Byl za dva dny pochován s vojenskými poctami na blumenthalském hřbitově…“ – z Kroniky II. pluku StS České Budějovice.

(pokračování příště)

Pavel J. Kuthan – souborná studie „V těžkých dobách…“, 2004
pavelkuthan@seznam.cz

Výběr z hlavních použitých pramenů:
Osobní archiv autora
Vojenský historický archiv Praha – fond „Boje na Slovensku I. – skupina „Schöbl“, fond „Boje na Slovensku I. – Východní slovenská skupina“
Corvinus Library – Hungarian history, Hunyadi Ocs. Mk. - www.hungarian-history.hu, 1996-1999
Vojenský jubilejní kalendář 1918-1938, Praha 1938
Country studies – Hungary, Czech republic, www.country-studies.com
Hungarian Soviet republic, Answers.com Fast facts - www.answers.com/topic/hungarian-soviet-republic
Z bojov o južné Slovensko (Spomienky účastníkov). nakl. A. Szomolányi, Nové Zámky 1934
The Albert and Vera Weisbord Archives - www.weisbord.org, fond „The Third International Under Lenin“
Čada Václav - 28. říjen 1918 skutečnost, sny a iluze. Mladá Fronta+Naše vojsko 1988
Bandholtz Harry Hill – An Undiplomatic Diary. Simon Publications, 2001
Boháč Jaroslav - Kronika československé legie ve Francii – Rota Nazdar 1914-1916. Praha 1938
Dérer Ivan - Slovensko v prevrate a po ňom. Bratislava 1924
Fidler Jiří - Generálové legionáři. Jota Military, Brno 1999
Gašpar Ján - Po stopách bojů československého vojska a legionářů v okolí Košic v roce 1919. Český spolek na Slovensku, Košice 2001
Gräfe Karl-Heinz – Von der Asternrevolution zur Räterepublik: Ungarn 1918/1919. Utopie, 2004
Hanzal Vojtěch - Výzvědčíci v Itálii a na Slovensku. Vlastní náklad, Praha 1928
Hlavičková Zora, Lainová Radka, Straka Michal - Diktatury v rukavičkách?. Triton, 2003.
Hrdina Arnošt - Z dějin československé armády II. - Boje o Slovensko. www.minimuzeum.com
Ježek Zdeněk - Boj o Slovensko v letech 1918 – 1919. Vlastní náklad, Praha 1928
Jósika-Herczeg Imre de - Hungary after a thousand years. American Hungarian Daily, New York, 1934
Junek Jiří - Vysokomýtský 30. pěší pluk v bojích o Slovensko v letech 1918-1919. OM VM, V. Mýto 2002
Juza Josef - Čs. legionáři okresu Rychnov n. Kn. 1914-1921. OÚ RnK, Rychnov n. Kněžnou 1998.
Kavena Karel - Dějiny dělostřeleckého pluku 1. Děl. pluk 1., 1937
Marek Jindřich - Piráti svobody. Svět křídel, Cheb 2002
Olivová Věra - Dějiny první republiky. Karolinum, Praha 2000
Peroutka Ferdinand - Budování státu 1918-1919. Praha 1991
Pichlík Karel, Klípa B., Zabloudilová J. - Českoslovenští legionáři 1914-1920. Mladá Fronta, Praha 1996
Pokorná A., Hofman P., Stehlík E. - Československá armáda 1918-1938. Impuls, Praha 1991
Pospíšilová Jaroslava - Českoslovenští legionáři z okresu Hradec Králové 1914-1920. MVČ HK, H.Králové 2000
Pražák R. a kolektiv - Dějiny Maďarska. Brno 1993
Preininger Ladislav - Československá legie ve Francii 1914-1918. Praha 1928.
Prokš Petr - Politikové a vznik republiky. Prospektrum, Praha 1998
Ryšavý Jaroslav - Kronika II. pluku Stráže Svobody České Budějovice. Litera, Praha 1947
V boj! Obrázková kronika československého revolučního hnutí v Itálii 1915-1918. Praha 1927
Vachek Josef - Pamätnik pomníka padlých v bojoch o Nové Zámky na Slovensku v r. 1919. Odbor PPPBNZ, Nové Zámky 1922
Vondráček Karel - Boje na východním Slovensku v květnu a červnu 1919. Bratislava 1936.
Zapletal Řehoř - Druhý čs. pěší pluk dobrovolnický. VA RČS, Praha 1928

Seriál

  1. V těžkých dobách (1/20)
  2. V těžkých dobách (2/20)
  3. V těžkých dobách (3/20)
  4. V těžkých dobách (4/20)
  5. V těžkých dobách (5/20)
  6. V těžkých dobách (6/20)
  7. V těžkých dobách (7/20)
  8. V těžkých dobách (8/20)
  9. V těžkých dobách (9/20)
  10. V těžkých dobách (10/20)
  11. V těžkých dobách (11/20)
  12. V těžkých dobách (12/20)
  13. V těžkých dobách (13/20)
  14. V těžkých dobách (14/20)
  15. V těžkých dobách (15/20)
  16. V těžkých dobách (16/20)
  17. V těžkých dobách (17/20)
  18. V těžkých dobách (18/20)
  19. V těžkých dobách (19/20)
  20. V těžkých dobách (20/20)

Podobné články

Další články autora

Autor : Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔27.09.2005 📕15.269

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře