Záznam Postupimské konference - 04.díl

Autor : Jan Flieger / Dav 🕔19.09.2005 📕7.319

Seriál

  1. Záznam Postupimské konference - 01.díl
  2. Záznam Postupimské konference - 02.díl
  3. Záznam Postupimské konference - 03.díl
  4. Záznam Postupimské konference - 04.díl
  5. Záznam Postupimské konference - 05.díl
  6. Záznam Postupimské konference - 06.díl
  7. Záznam Postupimské konference - 07.díl
  8. Záznam Postupimské konference - 08.díl
  9. Záznam Postupimské konference - 09.díl
  10. Záznam Postupimské konference - 10.díl
  11. Záznam Postupimské konference - 11.díl
  12. Záznam Postupimské konference - 12.díl
  13. Záznam Postupimské konference - 13.díl

Podobné články

Další články autora

Postupimská konference vedoucích představitelů tří velmocí

(Dokumentární záznam sovětské delegace)

Čtvrté zasedání - 20. července 1945

Truman zahajuje jednání.

Sovětská delegace oznámila, že na dnešním zasedání tří ministrů zahraničních věcí byly projednávány tyto otázky:

1. Hospodářské zásady v souvislosti s Německem.

Bylo konstatováno, že komise, která byla pověřena přípravou této otázky, ještě neskončila práci, a proto tato otázka nebyla v podstatě projednávána. Bylo rozhodnuto požádat komisi, aby skončila práci do 21. července.

2. Polská otázka.

Bylo oznámeno, že komise zabývající se touto otázkou ještě není hotova s prací, a proto tato otázka nebyla v podstatě projednávána. Bylo rozhodnuto požádat komisi, aby skončila práci do 21. července.

3. O mírovém urovnání.

Protože komise, která byla pověřena přípravou textu návrhu k otázce mírového urovnání, nestačila tento úkol splnit, protože její členové byli zaneprázdněni v jiných komisích, bylo rozhodnuto, že se ministři zahraničních věcí sejdou mimořádně dnes v 15.45 hod., aby tuto otázku připravili a předložili ji na zasedání šéfů tří vlád. Ministři zahraničních věcí schválili na svém zasedání doplněk ke 3. bodu návrhu o této otázce; tento bod bude nyní znít takto:

3. „Radě se jako neodkladný a důležitý úkol ukládá vypracovat mírové smlouvy pro Itálii, Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko a Finsko, které budou předloženy Spojeným národům, a vypracovat návrhy na urovnání dosud nevyřešených územních otázek souvisejících s ukončením války v Evropě. Rady bude využito k přípravě mírového urovnání pro Německo, aby příslušný dokument mohla přijmout německá vláda vyhovující tomuto účelu, jakmile bude taková vláda vytvořena.

Pro splnění každého z těchto úkolů budou Radu tvořit členové zastupující státy, které podepsaly podmínky kapitulace týkající se toho nepřátelského státu, na který se daný úkol vztahuje. Při jednání o otázkách mírového urovnání s Itálií bude Francie pokládána za zemi, jež podepsala podmínky kapitulace Itálie.

Ostatní členové budou zváni k projednávání otázek, jež se jich budou přímo týkat.“

4. O jaltském Prohlášení o osvobozené Evropě.

Lidový komisař zahraničních věcí SSSR odevzdal ministru zahraničních věcí Velké Británie a státnímu tajemníkovi USA sovětský projekt návrhů k této otázce. V souvislosti s tímto projektem byly projednány otázky situace v Rumunsku a Bulharsku na jedné straně a situace v Řecku na straně druhé. Během diskuse se ukázalo, že ministři zahraničních věcí hodnotí situaci v těchto zemích různě.

Státní tajemník USA a ministr zahraničních věcí Velké Británie prohlásili, že v Rumunsku a Bulharsku je omezován tisk. Lidový komisař zahraničních věcí poukázal na to, že v podmínkách války byla uplatňována určitá nevyhnutelná omezení tisku. V nynější době mohou být vzhledem k ukončení války možnosti pro práci zástupců tisku v těchto zemích podstatně rozšířeny.

Státní tajemník USA navrhl uzavřít dohodu tří mocností o dohledu tří mocností nad průběhem voleb v Itálii, Řecku, Rumunsku, Bulharsku a Maďarsku, o zajištění volného přístupu zástupců tisku USA, SSSR a Velké Británie do těchto zemí a zajištění možnosti volně se pohybovat a volně odesílat informace. Britský ministr se k tomuto návrhu připojil. Lidový komisař zahraničních věcí SSSR prohlásil, že nepokládá za nutné posílat do Rumunska a Bulharska zvláštní pozorovatele. Pokud jde o Řecko, hledisko sovětské vlády bylo vysvětleno v předloženém dokumentu. Jestliže ministři zahraničních věcí Velké Británie a USA předloží k této otázce písemné návrhy, budou moci být projednány na zasedání tří ministrů.

5. O Itálii.

Státní tajemník USA předložil návrh na usnesení šéfů tří vlád o tom, že budou podporovat Itálii ve vstupu do Organizace spojených národů, že však nebudou podporovat vstup Španělska do Organizace spojených národů, dokud bude Španělsko pod kontrolou nynějšího režimu. Ministr zahraničních věcí Velké Británie prohlásil, že tento návrh podporuje a že bude-li vypracována jakákoli deklarace o této otázce, považoval by za účelné, uvést v ní, že tři mocnosti budou podporovat při vstupu do Spojených národů i některé neutrální země jako např. Švédsko, Švýcarsko a Portugalsko.

Lidový komisař zahraničních věcí SSSR vytyčil otázku, zda se tento návrh může rozšířit i na takové země, které byly původně nepřátelské a později rovněž bojovaly proti Německu. Ministr zahraničních věcí Velké Británie prohlásil, že o této otázce bude možno diskutovat, ale že on sáni se domnívá, že tyto země bude možno přijmout mezi Spojené národy, jakmile s nimi budou podepsány mírové smlouvy. Pro projednání této otázky byl vytvořen podvýbor.

V této souvislosti bylo rozhodnuto pověřit komisi zabývající se otázkami reparací, aby prostudovala otázku reparací Itálie a Rakouska.

6. O západních hranicích Polska.

Ministrům zahraničních věcí USA a Velké Británie byly odevzdány návrhy sovětské vlády na stanovení západních hranic Polska současně s příslušnou mapou. Bylo rozhodnuto předložit tuto otázku na zasedám šéfů tří vlád 20. července.

7. O poručenských územích.

Ministrům zahraničních věcí USA a Velké Británie byly odevzdány návrhy sovětské vlády týkající se opatření v rámci určování územního poručenství. Bylo rozhodnuto předložit tuto otázku na zasedání šéfů tří vlád 20. července.

8. O programu zasedání šéfů tří vlád 20. července.

Ministři se dohodli doporučit šéfům tří vlád tento program jednání:

  1. O mírovém urovnání.
  2. Memorandum presidenta USA o politice vůči Itálii ze 17. července.
  3. Situace v Rakousku, zejména ve Vídni (zpráva ministerského předsedy Velké Británie) .
  4. O západních hranicích Polska.
  5. O poručenských územích.

Churchill: Dovolte, pane presidente, abych se zmínil o malé otázce týkající se vhodné procedury naší práce. Naši ministři se scházejí každý den a připravují rozsáhlý program pro naše večerní zasedání. Dnes byli například hotovi s prací teprve ve dvě hodiny. Zbývá nám velmi málo času, abychom prostudovali a projednali dokumenty, které připravují. Snad by bylo lepší zahajovat naše večerní zasedání v pět hodin.

Truman: Nemám námitky.
Přistupujeme k diskusi o otázkách týkajících se programu. Projednáváme první otázku.

Churchill: Rozuměl jsem tomu tak, že sovětská delegace má nějakou opravu k návrhu na vytvoření Rady ministrů zahraničních věcí.

Truman: Tato oprava již byla oznámena. Souhlasím s ní.

Churchill: (po přečtení textu opravy) : Rovněž s touto opravou souhlasím.

Truman: Je třeba, abychom určili dobu a místo pro schůzku Rady ministrů zahraničních věcí. Jsem ochoten přenechat rozhodování o této otázce ministrům zahraničních věcí.

Churchill: Naprosto souhlasím s tím, že tato otázka musí být projednána, myslím však, že místem schůzky by měl být Londýn; mělo by v něm být stálé sídlo sekretariátu a zasedání by se mohla konat i jinde, bude-li vám to vyhovovat. Na ospravedlnění svého názoru bych chtěl připomenout, že Londýn je hlavní město, které bylo za války více než ostatní města pod palbou nepřítele. Pokud vím, je to největší město na světě a jedno z nejstarších měst světa. Kromě toho leží v půli cesty mezi USA a Ruskem.

Stalin: To je nejdůležitější. (Smích.)

Churchill: Mimoto je nyní řada na Londýnu.

Stalin: Správně.

Churchill: Chtěl bych pouze dodat, že jsem šestkrát přeletěl oceán, abych se mohl radit s presidentem USA a dvakrát jsem navštívil Moskvu. Londýna se však k našim schůzkám vůbec nevyužívá. V Británii to lidé těžce nesou a myslím, že pan Attlee by o tom rovněž mohl říci několik slov.

Attlee: Naprosto souhlasím s tím, co zde řekl ministerský předseda a chtěl bych dodat, že naši lidé mají právo uvítat na svém území tyto významné osobnosti. Byli by tomu velmi rádi. Mnoho vytrpěli. Domnívám se, že zeměpisná poloha Londýna hraje rovněž důležitou úlohu. Připojuji se k přání ministerského předsedy.

Truman: Souhlasím rovněž s návrhem ministerského předsedy a s tím, že zeměpisná poloha má velký význam.

Stalin: Dobře, nemám námitek.

Truman: Chtěl bych si však vyhradit právo pozvat šéfy vlád k návštěvě USA.

Churchill: Dovolte mi, abych poděkoval presidentovi a generalissimovi za to, že laskavě přijali náš návrh.

Truman: Myslím, že se k našim třem ministrům zahraničních věcí v určitou dobu připojí ministři zahraničních věcí Číny a Francie. Myslím rovněž, že bychom mohli pověřit ministry zahraničních věcí rozhodnutím o termínu svolání Rady.

(Stalin a Churchill souhlasí s Trumanovými návrhy.)

Truman: Druhá otázka se týká politiky vůči Itálii. Naše návrhy na politiku vůči Itálii byly odevzdány na prvním zasedání. Podstata mého návrhu je taková:
Domnívám se, že se postavení Itálie podstatně zlepší, uznáme-li její zásluhy jako účastnice války proti Německu. Navrhuji, aby podmínky kapitulace byly nahrazeny těmito závazky italské vlády:
1. italská vláda se zdrží veškerých nepřátelských akcí proti kterémukoli ze Spojených národů do uzavření mírové smlouvy;
2. italská vláda nebude mít žádné vojenské, námořní nebo letecké síly nebo zařízení, s výjimkou toho, ke kterému jí dají oprávnění Spojenci, a bude se podřizovat veškerým instrukcím týkajícím se těchto sil a zařízení.
Během platnosti této dohody bude kontrola nad Itálií zachována jen do té míry, v jaké to bude nezbytné:
a) pro zajištění vojenských potřeb Spojenců, dokud jsou spojenecké síly v Itálii nebo odtud podnikají operace a
b) pro zajištění spravedlivého vyřešení územních sporů.

Stalin: Bylo by dobře, kdyby ministři projednali otázku politiky vůči Itálii. Nemám zásadní námitky, ale možná že bude zapotřebí určitých redakčních oprav. Bylo by dobře odevzdat toto memorandum třem ministrům k definitivnímu projednání a současně je požádat, aby zároveň s otázkou Itálie projednali otázku Rumunska, Bulharska a Finska.
Nemáme důvod, proč vyčleňovat otázku Itálie z otázek týkajících se jiných zemí. Itálie ovšem jako první kapitulovala, a potom pomáhala ve válce proti Německu. Její síly sice nebyly velké, všeho všudy 3 divize, ale přesto pomáhala. Hodlá rovněž vstoupit do války s Japonskem. To je rovněž plus. Stejné klady však mají takové země jako Rumunsko, Bulharsko nebo Maďarsko. Tyto země hned druhého dne po kapitulaci vyslaly svá vojska proti Německu. Bulharsko vyslalo proti Německu 8—10 divizí, Rumunsko asi 9 divizí. Bylo by třeba poskytnout úlevy i těmto zemím.
Pokud jde o Finsko, tato země neprokazovala ve válce příliš velkou pomoc, ale chová se dobře, svědomitě plní své závazky. Mohli bychom také Finsku usnadnit jeho situaci.
Bylo by proto dobře poskytnout současně s Itálií úlevy i těmto zemím a všechny tyto otázky projednat najednou. Budou-li s mým názorem kolegové souhlasit, mohli bychom uložit třem ministrům zahraničních věcí, aby tyto otázky projednali jako otázku jedinou.

Truman: Itálie byla první zemí, která kapitulovala, a pokud vím, podmínky její kapitulace byly poněkud tvrdší než podmínky kapitulace jiných zemí. Souhlasím však, že je třeba prošetřit také situaci jiných satelitních států. V této otázce plně souhlasím s generalissimem Stalinem.

Churchill: Naše stanovisko v otázce Itálie se tak docela neshoduje se stanoviskem mých dvou kolegů. Itálie nás napadla v červnu 1940. Utrpěli jsme těžké ztráty ve Středozemním moři a také při obraně Egypta, kterou jsme museli organizovat v době, kdy i nám hrozil vpád. Ztratili jsme mnoho válečných lodí a lodí obchodního loďstva ve Středozemním moři. Utrpěli jsme těžké ztráty na souši, na pobřeží severní Afriky. Počet těchto obětí se zvýšil, když Německo vyslalo svá vojska do Afriky. Bez jakékoli podpory jsme museli zahájit kampaň v Etiopii, která skončila tím, že etiopský císař znovu zasedl na trůn. Z italského letectva byly vyslány zvláštní letky, aby bombardovaly Londýn.
Je třeba se zmínit i o tom, že Itálie naprosto bezdůvodné napadla Řecko a bezprostředně před začátkem války napadla stejně bezdůvodně Albánii. To všechno se stalo v době, kdy jsme byli naprosto osamoceni.
Říkám to všechno proto, že se domnívám, že by se nemělo zapomínat na ztráty, které nám způsobila Itálie. Nemůžeme ospravedlňovat italský lid, stejně jako neospravedlňujeme německý lid proto, že byl pod Hitlerovým jhem. Přesto všechno jsme se snažili podporovat myšlenku, aby Itálie byla obnovena jako jedna z důležitých mocností v Evropě a ve Středozemním moři. Když jsem tam před rokem byl, předložil jsem presidentu Rooseveltovi několik návrhů, z nichž většina byla zařazena do prohlášení, které bylo potom uveřejněno.
Nechtěl bych vyvolat dojem, že se chci Itálii mstít. Protestoval jsem proti zprávám, které se objevily v některých listech a které tvrdily, že jsme zaměřeni proti Itálii. Jménem vlády Jeho Veličenstva jsem prohlásil, že k této otázce přistupujeme s upřímným srdcem a s přáním dosáhnout co nejlepších výsledků. Chtěl bych, aby to všechno bylo vzato na vědomí.
Chci se připojit k presidentovi a ke generalissimovi v tom, že bychom měli učinit gesto vůči italskému lidu, který za války hodně vytrpěl a vynaložil velké úsilí, aby vyhnal Němce ze své země. Britská delegace proto nemá v zásadě námitky proti uzavření míru s Itálií. Příprava mírových podmínek si bezpochyby vyžádá několikaměsíční práci.
Konstatuji rovněž, že nynější italská vláda nemá demokratické základy vyplývající ze svobodných a nezávislých voleb. Skládá se prostě z politických činitelů, kteří se pokládají za vůdce jednotlivých politických stran. Pokud tomu rozumím, hodlá italská vláda uspořádat volby ještě do zimy. Ačkoli tedy souhlasím s tím, aby Rada ministrů zahraničních věcí začala připravovat mírovou smlouvu, nepovažuji za žádoucí, aby tuto práci dokončila, než bude italská vláda založena na demokratických zásadách.
Mimoto jsem nucen říci, že nesouhlasím tak docela s memorandem USA o prozatímních podmínkách, podle něhož mají být nynější podmínky příměří nahrazeny určitými závazky nynější italské vlády. Domnívám se, že žádná italská vláda nemůže poskytnout zaručenou jistotu, neopírá-li se o italský lid. Budou-li nynější práva vyplývající z kapitulace zrušena a nahrazena závazky italské vlády a zbude-li do uzavření mírové smlouvy větší časový úsek, ztratíme všechny své možnosti kromě použití síly, abychom Itálii mohli donutit ke splnění našich podmínek. Nikdo z nás ostatně nechce pro dosažení těchto cílů používat síly.
V 1. bodu amerického memoranda se nic nepraví o budoucnosti italského loďstva, o italských koloniích, o reparacích a jiných důležitých otázkách. Ztrácíme tím práva, jež nám poskytuje dokument o kapitulaci.
V neposlední řadě musím říci, že podmínky kapitulace podepsala nejen Velká Británie, ale také další státy Britského impéria, dominia — Austrálie, Nový Zéland a další, které za války utrpěly škodu. Bude nutno s nimi tuto otázku projednat. Kromě toho bylo Řecko obětí italského útoku. Nechci dnes učinit nic jiného, než vyslovit ochotu, že v zásadě souhlasím s tím, aby Rada ministrů zahraničních věcí začala připravovat mírové podmínky.
Pokud jde o další země, o nichž byla řeč, musím říci, že Bulharsko nemá právo vznášet na Velkou Británii nějaké nároky. Bulharsko nám zasadilo tvrdou ránu a učinilo všechno, aby nám na Balkánském poloostrově uškodilo. Není jistě na mně, abych mluvil o nevděku Bulharska vůči Rusku. Ruská armáda svého času Bulharsko osvobodila od turecké nadvlády po mnoha letech hrubého násilí. V této válce Bulharsko téměř vůbec neutrpělo, přisluhovalo Německu a na jeho příkaz také zaútočilo na Řecko a Jugoslávii, kterým způsobilo značné škody. O odzbrojení Bulharska se však vůbec nemluví. Mám dojem, že je nyní stejně silné jako dříve, má 15 divizí. Nebylo nic řečeno ani o reparacích Bulharska. Musím se přiznat, že nemám velkou chuť nějak brzy uzavřít mír s Bulharskem, mám k tomu rozhodně menší chuť, než uzavřít tento mír s Itálií.
Jsem svým kolegům velmi vděčen, že s takovou trpělivostí vyslechli mé úvahy. Závěrem musím říci, že v některých bodech se můj názor neshoduje s názory presidenta a generalissima.

Stalin: Zdá se mi, že otázka Itálie je otázkou velké politiky. Úkolem „velké trojky“ je odtrhnout od Německa jako hlavní síly agrese jeho satelity. Existují dvě metody. Za prvé metoda síly. Této metody jsme s úspěchem použili a vojska Spojenců jsou nyní v Itálii a rovněž na území jiných zemí. Tato metoda sama o sobě však nestačí k tomu, aby se od Německa jeho společníci odtrhli. Budeme-li se i nadále omezovat na použití metody síly, je nebezpečí, že vytvoříme prostředí pro budoucí agresi Německa. Bylo by proto účelné doplnit metodu síly metodou, jež by usnadňovala těmto zemím jejich postavení. Z perspektivního hlediska je to podle mého názoru jediný prostředek, jak tyto země kolem sebe sjednotit a definitivně je odtrhnout od Německa.
To jsou úvahy velké politiky. Všechny ostatní úvahy — o pomstě, o příkoří — odpadají.
Z tohoto hlediska se dívám také na memorandum presidenta USA. Domnívám se, že odpovídá takovéto politice, politice, jež má od Německa definitivně odtrhnout jeho satelity tím, že jim bude ulehčeno jejich postavení. Proto nemám zásadní námitky proti bodům obsaženým v presidentově memorandu. Možná že bude zapotřebí jen určitých redakčních úprav.
Nyní k druhé stránce otázky. Mám na mysli projev pana Churchilla. Itálie má jistě na svědomí velké hříchy i vůči Rusku. Bojovali jsme s italskými vojsky nejen na Ukrajině, ale i na Donu a Volze — tak daleko tato vojska pronikla do nitra naší země. Domnívám se však, že dávat se unášet vzpomínkami na příkoří nebo touhou po pomstě a z toho vycházet ve své politice by bylo nesprávné. Touha po pomstě, nenávist nebo pocit odplaty za křivdu jsou v politice velmi špatnými rádci. Podle mého názoru je třeba řídit se v politice poměrem sil.
Otázku je třeba klást takto: Chceme získat Itálii na svou stranu, abychom ji izolovali od sil, které by se někdy v Německu mohly postavit proti nám? Myslím, že si to přejeme, a proto z toho musíme vycházet. Musíme odtrhnout od Německa jeho bývalé spojence.
Země jako Rumunsko nebo Maďarsko nám způsobily mnoho obtíží, mnoho ztrát. Rumunsko postavilo proti sovětským vojskům mnoho divizí; Maďarsko mělo v posledním období války v boji proti sovětským vojskům 20 divizí. Velké ztráty nám způsobilo Finsko. Bez pomoci Finska by Německo nebylo mohlo uskutečnit blokádu Leningradu. Finsko postavilo proti našim vojskům 24 divizí.
Méně obtíží a ztrát nám způsobilo Bulharsko. Pomohlo sice Německu zaútočit na Rusko a vést proti němu útočné operace, ale samo nevstoupilo do války proti nám a nevyslalo svá vojska proti sovětským vojskům. Dohoda o příměří stanoví, že Bulharsko musí poskytnout svá vojska pro válku proti Německu. Tuto dohodu podepsali představitelé tří mocností - USA, Velké Británie a SSSR. V dohodě je dále uvedeno, že po skončení války s Německem musí být bulharská armáda demobilizována a omezena na stav z mírového období. Musíme to učinit a také to učiníme. Bulharsko se nemůže bránit plnění dohody, bude ji muset splnit.
To jsou hříchy satelitů spáchané na Spojencích a zejména na Sovětském svazu.
Začneme-li se jim mstít, vycházejíce z toho, že nám způsobili velké ztráty, bude to určitá politika. Nejsem přívržencem této politiky. Nyní, když byly tyto země poraženy a jsou v nich kontrolní komise tří mocností, aby dohlížely na plnění podmínek příměří, je čas přejít k jiné politice — usnadnit jim jejich postavení. A to znamená odtrhnout tyto země od Německa.
Nyní konkrétní návrh. Jak jsem pochopil, president Truman nenavrhuje, aby byla okamžitě vypracována smlouva s Itálií. Navrhuje pouze odstranit překážky ležící na cestě k uzavření této smlouvy v nejbližší budoucnosti a prozatím vytvořit jakousi přechodnou situaci mezi podmínkami kapitulace, které Itálie přijala, a budoucí mírovou smlouvou.
Domnívám se, že proti tomuto návrhu nelze nic namítat. Je naprosto praktický a aktuální. Pokud jde o ostatní satelity, myslím, že bychom mohli začít tím, že s nimi obnovíme diplomatické styky. Bylo by možno namítat, že v nich nejsou svobodně zvolené vlády. Taková vláda však není ani v Itálii a přesto s ní byly obnoveny diplomatické styky. Takové vlády neexistují ani ve Francii nebo Belgii. Nikdo však nepochybuje v otázce diplomatických styků s těmito zeměmi.

Churchill: To byli spojenci.

Stalin: Rozumím. Demokracie je však demokracií všude — u spojenců i u satelitů.

Truman: Rozumím-li tomu správně, situace je taková. Předložil jsem konkrétní návrh týkající se Itálie. Podmínky příměří podepsaly všechny tři naše státy.

Eden: Nepodepisovali jsme je jménem dominií.

Truman: Dominia je nepodepisovala ani v případě jiných satelitů. Vraťme se však k naší otázce. Do programu byla zařazena otázka politiky vůči Itálii. Sovětská strana vytyčila otázku Rumunska, Bulharska, Maďarska a Finska. Pokud jsem tomu porozuměl, generalissimus navrhl, aby otázka Itálie a ostatních satelitních zemí byla odevzdána k projednání našim ministrům zahraničních věcí.
Je třeba vypracovat předběžné podmínky ještě před uzavřením mírové smlouvy. Plně souhlasím s generalissimem v tom, že tyto smlouvy nesmějí vycházet z pocitů msty, nenávisti a křivdy, ale z pocitu spravedlnosti v zájmu mírové existence celého lidstva. Myslím, že bychom toho mohli plně dosáhnout již zde.
Musím říci několik slov o reparacích Itálie. Situace v Itálii je nyní taková, že stojíme před otázkou poskytnout Itálii pomoc ve výši 700 miliónů až jedné miliardy dolarů. Musím však prohlásit, že stejnou pomoc nemůžeme poskytnout jiným zemím, aniž bychom něco dostali náhradou. Myslím, že se zde musíme vynasnažit vypracovat podmínky, za kterých by tyto země mohly žít z vlastních prostředků.
Mám za to, že obě tyto otázky můžeme odevzdat k projednání ministrům zahraničních věcí, kteří vypracují základy dohody, abychom mohli dospět k jednotnému názoru na všechny tyto země.

Churchill: Myslím, že všichni souhlasíme, aby otázka Itálie byla předána ministrům zahraničních věcí. Měl jsem pouze námitky proti zrušení nynějších podmínek kapitulace, neboť tak bychom přišli o velmi důležitá práva. Souhlasím s presidentem, že je nutno učinit určité gesto vůči Itálii a usnadnit jí podmínky. Nemám námitek, aby zde bylo oznámeno, že se připravuje mírová smlouva pro Itálii.
Naprosto souhlasím se vším, co generalissimus a president řekli o tom, že nelze určovat budoucnost v duchu pomsty za způsobené škody. Vyslechl jsem s velkým uspokojením toto prohlášení od vůdců velkých národů, které zde reprezentují. Cítím k Itálii velké sympatie a v tomto duchu bude postupovat i vláda Velké Británie. Použil jsem vůči Itálii slova „reparace“; samozřejmě však pro sebe žádné reparace nežádáme; měli jsme na mysli Řecko.

Truman: Navrhoval bych, aby byla otázka Itálie a dalších zemí předána třem ministrům zahraničních věcí.

Churchill: Souhlasím, aby přípravnou prací na mírové smlouvě s Itálii byla pověřena Rada ministrů zahraničních věcí.

Stalin: Jaká Rada?

Churchill: Budoucí Rada ministrů zahraničních věcí. Učinil jsem pouze výhradu, pokud jde o prozatímní opatření. To bude možno projednat na každodenních poradách našich ministrů zahraničních věcí.

Stalin: Navrhoval bych, aby ministři zahraničních věcí projednali také otázku ostatních satelitů Německa. Pane Churchille, prosím, abyste proti tomu nic nenamítal. (Všeobecný smích.) Prosím, aby tři ministři zahraničních věcí projednali spolu s otázkou Itálie také otázku ostatních zemí.

Churchill: Nikdy jsem neměl žádné námitky. (Smích.)

Truman: Také souhlasím.
Přistupujeme k další otázce — zprávě ministerského předsedy o situaci v Rakousku, zejména ve Vídni.

Churchill: Velice lituji, že jsem byl během dnešní diskuse několikrát nucen nesouhlasit s názorem sovětské delegace. Domnívám se však, že situace v Rakousku a ve Vídni je neuspokojivá. Bylo dohodnuto, že budeme mít v Rakousku různé sektory, různá pásma. Trvá to již dlouhou dobu.
Více než před dvěma měsíci jsem žádal, aby do Vídně byli puštěni britští důstojníci, aby si mohli prohlédnout objekty, které budeme potřebovat — letiště, místo pro rozmístění našich vojsk. To všechno bylo v zásadě domluveno již dříve. Naši důstojníci Vídeň navštívili, avšak výsledky jejich návštěvy byly neuspokojivé, naše mise byly nuceny město opustit a odejít s prázdnou. Nejenže nyní nemáme přístup do Vídně, ale dokonce ani přístup našich vojsk do pásma, na němž jsme se dohodli.
Od chvíle, kdy sovětská vojska osvobodila Rakousko, uplynuly již 3—4 měsíce. Nechápu, proč v tak jednoduché věci existují takové obtíže, a to ještě po uzavření příslušné dohody. Dostávám neuspokojivé zprávy od polního maršála Alexandera. Nemáme zatím kam rozmístit svá vojska. Domnívám se, že na základě uzavřené dohody by nám k tomu mělo být dáno povolení.
Včera jsem byl požádán o to, aby ruská delegace mohla navštívit německé lodě, jež jsou v rukou Britů. Odpověděl jsem na tuto otázku: Prokažte nám vzájemnou službu. Mohou-li si ruští představitelé prohlédnout německé lodě v Británii, máme podle mého názoru právo získat přístup do nepřátelských měst, jež jsou okupována Rusy. Stáhli jsme svá vojska z ruského okupačního pásma na severu Německa, odkud odešla i americká vojska; nemáme však právo přivést svá vojska do našeho pásma v Rakousku.

Stalin: O pásmech v Rakousku dohoda existuje, nikoli však o pásmech ve Vídni. Je pochopitelné, že bylo zapotřebí určitého času k realizaci této dohody. Nyní — právě včera — jí bylo dosaženo. Bylo třeba dohodnout se, která letiště budou komu patřit. To rovněž vyžaduje určitou dobu. Bylo dosaženo i dohody o této otázce. Odpověď od Francouzů jsme dostali teprve včera. Nyní byl stanoven den, kdy mají vaše vojska vstoupit do Vídně a kdy mají naše vojska odejít. Může to začít dnes nebo zítra.
Pan Churchill je velmi rozhořčen, ale situace není tak jednoduchá. Nelze používat výrazů jako „nechtějí nás pustit do našeho pásma“. (Smích.) Tak není možno mluvit. My jsme do našeho pásma v Německu nesměli vstoupit celý měsíc. Nestěžovali jsme si, protože jsme věděli, jak složité je stáhnout vojska a připravit všechno pro příchod sovětských vojsk. Sovětská vláda naprosto nehodlá porušit dosaženou dohodu. Tkvíli otázka situace v Rakousku a zvláště ve Vídni jen v této věci, pak je už vyřešena. V okolí Berlína se postupovalo rozumněji a otázka se vyřešila dříve.
Polní maršál Alexander si nepočíná zcela vhodně, což byl rovněž jeden z faktorů, které celou záležitost zpomalily. Chová se, jako by mu ruská vojska byla podřízena. Tím se řešení otázky jen zpomalovalo. Britští a američtí vojenští představitelé v pásmu Německa tak nepostupovali. V současné době nic nebrání tomu, aby každá armáda vstoupila do svého pásma ať již jde o Vídeň nebo Štýrsko, a to proto, že již bylo dosaženo dohody.

Churchill: Jsem velmi rád, že se věc konečně vyřídila a že budeme moci vstoupit do našeho pásma. Pokud jde o polního maršála Alexandera, myslím, že není důvod si na něho stěžovat.

Stalin: Na Eisenhowera stížnosti nebyly, na Montgomeryho také nebyly, ale na Alexandera jsou.

Churchill: Velmi vás prosíme o předložení těchto stížností.

Stalin: Nechci svědčit proti Alexanderovi, nemluvil jsem jako prokurátor. (Smích.)

Churchill: Považuji za nutné říci, že jelikož na Alexandera nejsou specifické stížnosti, zachová mu vláda Velké Británie plnou důvěru. Budeme podporovat všechna opatření, která podnikne.

Stalin: Já osobně si nestěžuji, tlumočil jsem jen to, co mi oznámili velitelé, když na to poukazovali jako na jednu z příčin, proč se řešení otázky zpomalilo.

Churchill: Na této věci máme zájem nejen my, ale i američtí velitelé.

Truman: Domnívám se, že v této otázce bylo dosaženo naprosté jednoty.
Další otázkou jsou západní hranice Polska. Mám dojem, že sovětská delegace má k této otázce připomínky.

Stalin: Nejsou-li moji kolegové připraveni tuto otázku projednávat, nebylo by lepší přejít k další otázce a tuto otázku prodiskutovat zítra?

Truman: Bude lépe, projednáme-li ji zítra. Bude to první otázka programu zítřejšího zasedání.
Další otázkou je územní poručenství.

Stalin: Nebylo by lépe i tuto otázku projednat zítra?

Truman: Souhlasím. Náš program je vyčerpán. Zítřejší zasedání začíná v 5.00 hodin.

Literatura:
Antonín Šnajdárek - Druhá světová válka v dokumentech a fotografiích, nakl. Svoboda, Praha 1968

Seriál

  1. Záznam Postupimské konference - 01.díl
  2. Záznam Postupimské konference - 02.díl
  3. Záznam Postupimské konference - 03.díl
  4. Záznam Postupimské konference - 04.díl
  5. Záznam Postupimské konference - 05.díl
  6. Záznam Postupimské konference - 06.díl
  7. Záznam Postupimské konference - 07.díl
  8. Záznam Postupimské konference - 08.díl
  9. Záznam Postupimské konference - 09.díl
  10. Záznam Postupimské konference - 10.díl
  11. Záznam Postupimské konference - 11.díl
  12. Záznam Postupimské konference - 12.díl
  13. Záznam Postupimské konference - 13.díl

Podobné články

Další články autora

Autor : Jan Flieger / Dav 🕔19.09.2005 📕7.319

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře