Hurikán, tajfun, tornádo? (II.díl)

Autor : Jan Flieger / Dav 🕔12.09.2005 📕15.944

Citace pozorování G. Mendela pochází z knihy J. Munzara – Meteorologie skoro detektivní:

“Dne 13. října 1870 měli jsme v Brně příležitost pozorovat velmi vzácný jev - větrnou smršť neboli trombu - a současně jsme se mohli přesvědčit o škodách, které tento zlomyslný povětroň může způsobit. Jakkoli impozantním se může toto hřmotné drama jevit z určité vzdálenosti, tak nebezpečným a nepříjemným se stává pro všechny, kdož s ním přijdou do bezprostředního styku. To poslední mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, neboť větrná smršť z 13. října se přehnala nad mým bytem v klášterní prelatuře na Starém Brně, a mohu děkovat jen šťastné náhodě, že jsem to odnesl pouhým leknutím.

Bylo to zmíněného dne několik minut před druhou hodinou odpolední, když se vzduch náhle tak ztemnil, že zůstalo jen matné pološero. Současně se budova ve všech částech prudce otřásla a začala se chvět, že dveře zavřené na kliku se otevíraly, těžké kusy nábytku se posunovaly a místy padala omítka ze stropů a zdí. K tomu se družil zcela nepopsatelný hluk, skutečně pekelná symfonie provázená řinkotem okenních tabulí, rachotem střešních tašek, které byly roztříštěnými okny vrženy až na protější zdi místnosti….

Jakmile se prach trochu usadil, pohled z okna mi brzo pomohl odkrýt nepřítele, byla to větrná smršť takového tvaru, jak jsem ji znal z obrázků a popisů…”

"Tromba postupovala směrem od západu k východu... Podle škod, které vyznačovaly její dráhu, vznikla krátce před svým vstupem do města a brzy po jeho opuštění opět zanikla, když urazila asi 7,5 km." (pozn. J. Munzar: v originále uváděné rakouské poštovní míle a v dalším vídeňské sáhy a stopy jsou převedeny do metrické soustavy).


George Mendel

"Obloha byla převážně - zvláště k západu - zatažena slabou světlešedou oblačnou pokrývkou. Na tomto světlém pozadí se ostře rýsoval obrovský sloup tromby. Skládal se ze dvou ohromných kuželů, z nichž hořejší byl obrácen špičkou dolů, přičemž se zdálo, že visí na izolovaném kupovitém oblaku nevelké rozlohy, na němž bylo možné pozorovat velký nepokoj, prudké vlnění sem a tam. Spodní kužel měl svoji základnu na zemi a zvedal se kolmo vzhůru tak, že tupé špičky obou byly spojeny. Horní kužel, stejně jako oblaky obklopující jeho základnu, byl velmi tmavé až černé barvy, podobný kouřové vlečce, jak ji někdy vídáme vystupovat z komínů našich továren při zcela klidném a vlhkém ovzduší, která se nahoru pravidelně rozšiřuje. Spodní kužel byl šedohnědého zbarvení, které směrem k zemi postupně nabývalo tmavšího odstínu. Bylo možno zřetelně pozorovat otáčení tohoto sloupu kolem vertikální osy.

Dále bylo možno vidět, jak oblak tvořící základnu horního kužele vždy v krátkých intervalech pravidelně vzplanul elektrickým světlem. Jeden gymnazista sděluje, že viděl, jak blesk sjel z horního do spodního kužele, přičemž uslyšel hřmění. Oba tyto úkazy mému pozorování unikly.

Škody, které tromba způsobila, jsou velmi značné... Nejvíce utrpěl jeden pruh, asi 6 m široký, z něhož je dobře patrná dráha tromby. Volně ležící předměty, které se v něm nacházely, byly neodolatelnou silou vymrštěny ve směru rotačních tangent. Tím je možno vysvětlit značné škody na oknech...

Jen ve starobrněnském klášterním kostele bylo napočítáno 1300 rozbitých okenních tabulek a přibližně stejný počet v budově kláštera. Účinky této vzdušné strojní pušky zde byly skutečně zdrcující. Ve zmíněném šestimetrovém pásu, který se táhne nad mým bytem, nezůstala na střeše jediná taška, všechny latě byly strženy a odneseny, ba i krov byl poškozen. Z jednoho komínu byla horní, necelé 3 m dlouhá a několik stovek kg vážící část urvána, ve výšce rotovala a v určité vzdálenosti byla shozena dolů. Prázdné sudy, klády, prkna atd. létaly vzduchem jako stébla slámy...

Šířka dráhy, kterou tromba urazila, se dá docela dobře odhadnout podle způsobených škod. Především je zajímavé, že tato šíře (průměr tromby) se postupně zvětšovala. Asi 100 m od mlýnského náhonu v Pisárkách, kde tromba zanechala první stopy, se dá její záběr lehce určit, protože postupovala napříč stromořadím, které lemuje oba břehy řeky (Svratky - pozn. Jan Munzar). Její průměr zde nečinil ani 170 m. U starobrněnského kláštera však již dosáhl asi 190 až 200 m a u nádraží dokonce asi 210 až 220 m... Shora zmíněný šestimetrový pruh se nachází přesně uprostřed dráhy.

Rychlost jejího postupu nad budovou kláštera se dá přibližně odhadnout. Poněvadž zde její průměr činil asi 190 m a její trvání je odhadnuto na 4 až 5 sekund, vyplývá z toho postup asi 40 až 45 m/s, neboli přibližně 135 až 170 km/h, tedy rychlost téměř třikrát větší než rychlost našich železnic, rovná rychlosti našich nejprudších vichřic...

Pro určení rychlosti rotace tromby mi chybí spolehlivé vodítko. V její viditelné části však rozhodně nebyla příliš velká, poněvadž bylo patrné, že předměty vržené do spodního kužele vystupovaly ve velmi protažených spirálách. To bylo velmi zřetelně vidět na střídavě světle a tmavě zbarvených masách prachu, které byly vytaženy až do špičky. Ve srovnání s okrajem však musela být naopak dosti velká, poněvadž předměty vyzdvižené vírem do výšky byly velkou silou vrženy pryč. Z této okolnosti soudím, že rychlost rotace byla menší než rychlost postupu, a pro okrajové části bych ji odhadoval na 20 až 27 m (za sekundu - pozn. Jan Munzar).

Naproti tomu směr otáčení tromby se dá určit s jistotou. Rotovala ve stejném směru, kterým se pohybuje ručička položených hodin, tedy od východu k jihu a na západ. Naše tromba tedy učinila výjimku ze zákona (který současná meteorologie stanovila pro rotující atmosférické víry na severní polokouli), podle něhož se má otáčení dít vždy proti směru hodinových ručiček, jak je tomu u tajfunů a hurikánů.

Omyl v případě naší tromby považuji za sotva možný. Když jsem ji poprvé spatřil ze vzdálenosti asi 280 m, dal se směr rotace zcela přesně a lehce poznat... Další (a jak věřím velmi důležitý) důkaz pro přestoupení zákona rotace ze strany naší tromby spočívá ve faktu, že její severní polovina byla daleko škodlivější a nebezpečnější. Na severní straně se tedy musel postupný a rotační pohyb dít stejnosměrně, aby se jejich účinky mohly skládat, kdežto na jižní straně nastal pravý opak."

 

Tropická cyklóna a její jména.

A aby v tom byl ještě větší zmatek, tak opustíme trombu a tornádo a přejdeme zpět k jevům, které lze souhrnně nazvat tropickou cyklónou (TC), tedy k tajfunům (Tichý oceán), hurikánům (Karibská oblast), cyklonům (Indický oceán), willy-willy (severozápadní pobřeží Austrálie), a podíváme se na vývoj pojmenování těchto jevů a okrajově i na statistiku výskytu.

Pojmenování tropických cyklón jmény se začalo objevovat v průběhu čtyřicátých let minulého století v USA a postupně se ustálilo natolik, že se začalo využívat celosvětově. Toto pojmenování značně zjednodušilo komunikaci mezi jednotlivými meteorologickými službami a pomáhalo předejít nedorozuměním. Pojmenování se řídí podle abecedy, tedy tak, že první tropická cyklóna v roce dostane jméno začínající písmenem A, druhá písmenem B a tak dále. Zpočátku se pro tento systém využíval seznam 84 ženských jmen, ale v roce 1979 došlo k přepracování těchto pravidel a seznam byl doplněn i o jména mužská. Rozšíření seznamu přidělovaných jmen si vyžádalo hlavně využívání meteorologických družic, a to z toho důvodu, že díky družicím se dařilo odhalovat daleko více cyklón. Odhaduje se, že bez využití satelitů by zhruba polovina tropických cyklón nebyla nikdy odhalena, a to hlavně z důvodu místa výskytu, tedy protože většina vznikla a zároveň zanikla v neobydlených a nebo jen velmi málo obydlených oblastech oceánů.

Kdy a kde nejčastěji vzniká tropická cyklóna?

Z dlouhodobého pozorování a statistik vyplývá, že ročně se na celé planetě vyvine přibližně 120 tropických cyklón. Následná tabulka ukazuje průměrnou četnost těchto jevů podle jednotlivých regiónů :

Oblast Severní polokoule Jižní polokoule Místní název
Atlantský oceán 15 - hurikán
Tichý oceán 10 12
Tichý oceán 35 - tajfun
Indický oceán 30 15 cyklón
SZ pobřeží Austrálie - 3 willy-willy
Celkem 90 30

Nejčastějším obdobím vzniku tropických cyklón je podzim nebo období přelomu léta a podzimu, tedy období, kdy teplota vody na hladině oceánů dosahuje svého ročního maxima. Vzácnější výskyt je v zimě a téměř nikdy nevznikají na jaře. Celkově by se poměr mezi vznikem TC na podzim, v létě a v zimě dal vyjádřit takto 20:10:1. Tedy na podzim TC vzniká dvakrát častěji než v létě a v zimě pak desetkrát méně než v létě.

To by bylo k tropické cyklóně asi tak vše a možná někdy se zmíním o dalších meteorologických jevech.

Literatura:
Meteorologický slovník výkladový, Academia a MŽP ČR, Praha 1993
Jan Munzar: Meteorologie skoro detektivní
P.D. Astapenko: Jaké bude počasí?
www.tropmet.com
www.chmi.cz
Archiv OdHMZ Praha
Autor : Jan Flieger / Dav 🕔12.09.2005 📕15.944

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře