Taoismus

Autor : Nippon 🕔07.09.2005 📕11.143

Podobné články

Další články autora

Pravděpodobným zakladatelem taoismu byl podle historie Lao-c' (žil v 6. – 5. století př. n. l.).

Z těchto dávných dob se zachovala kniha proměn. Je to kniha věštebná, ale zároveň i kniha moudrosti, říkající, jak se má člověk chovat v souladu s konstelací věcí a vlastní přirozeností, a vedoucí ho k sebepoznávání a sebezušlechťování.

Vychází z myšlenky, že předvídat budoucnost lze jen na základě určitého řádu, daného nejzazším principem všeho, nazvaným Tao (doslova Cesta), dle něhož se přítomnost vyvíjí v budoucnost a jenž zahrnuje též naprostou souvislost všech jevů současnosti, konstelaci věcí, do nichž je zapojen i člověk.

Tato dynamická, stále se měnící souvislost tvoří systém proměn, založený na působení dvou nejzákladnějších sil, jimiž se projevuje Tao: principu jang (pozitivního), sdružovaného se světlým, silným a mužským, a principu jin (negativního), sdružovaného s tmavým, slabým a ženským. V jevech různého druhu, jež se zdají mít něco společného, je tak viděno „totéž“ – totéž podstatné, a to se týká nejen principů jin a jang samých, ale i jejich kombinací.

Výchozích kombinací je osm a jsou zobrazovány pomocí trigramů, tj. jednotlivých spojení tří čar, přičemž plné čáry představují jang a lomené jin. Kombinace tří plných čar tvoří trigram, který představuje tvůrčí, silné a nebe; tři lomené čáry naopak to receptivní, poddajné a zemi atd. Polarita jin a jang neznamená konflikt, ale vzájemnou interakci v systémovém celku, při níž se oba principy vzájemně pronikají a v sebe dynamicky přecházejí. Přitom vzniká kombinacemi základních osmi kombinací 64 stálých vzorců charakterizujících koloběh dění v přírodě a lidském světě.

Znamená-li všechno dění neustálý proud, v němž je vše podrobeno neustálé změně od okamžiku k okamžiku, pak tyto změny probíhají ve spořádaných cyklech. Složka jang ustupuje vždy po dosažení vrcholu složce jin a naopak – život je harmonií obou.

Mnohé z moudrosti Knihy proměn zaznívá v základním spisu taoismu – Tao-te-ťing, čili Knize o Tao a hlubokém Životě. Je to sbírka sugestivních, básnicko filozofických aforismů, jež zaznamenávají učení připisované mudrci Lao-c'.

Člověk směřující k sjednocení s Tao se musí učit obtížnému umění bdělého vnitřního klidu a jím umožňované živé rovnováhy. Podmínkou dosažení onoho klidu je půst srdce (prázdnota srdce) – odpoutání se od vnějšího světa (jež se však může dít i uprostřed lidského světa), vedoucí mimo jiné ke stavům mystického pohroužení (zapomenutí na tělo a okolí), byť i ne jako konečné fázi duchovního snažení. Po dosažení onoho klidu a oné rovnováhy může pak člověk věnovat pozornost všemu a nebýt přitom ničím stržen nebo absorbován. Naučil se distancovat od pomíjivých věcí a nevidět v nich ani více ani méně, než čím jsou a chovat se podle toho. Zaujímá pak už spontánně správný postoj k životu a jeho nevyhnutelným změnám, neulpívá na ničem a přijímá vše, co osud přináší; je vnitřně nezávislý na vnějších okolnostech.

Taoističtí mystikové se snažili dojít duchovního cíle různými prostředky, mezi něž patřily: přísná dieta, rituální koupele, lektvary, rituální manželské obcování, dechová a jiná cvičení, mentální vizualizace světla proudícího z různých center v těle, opakování manter a magická kouzla.

Postupem času byla všechna vyšší učení taoismu asimilována buddhismem školy Zen.

Pramen: se souhlasem od pavels převzato z www.japonsko.tnet.cz

Podobné články

Další články autora

Autor : Nippon 🕔07.09.2005 📕11.143

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře