V těžkých dobách (18/20)

Autor : Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔07.09.2005 📕15.983

Seriál

  1. V těžkých dobách (1/20)
  2. V těžkých dobách (2/20)
  3. V těžkých dobách (3/20)
  4. V těžkých dobách (4/20)
  5. V těžkých dobách (5/20)
  6. V těžkých dobách (6/20)
  7. V těžkých dobách (7/20)
  8. V těžkých dobách (8/20)
  9. V těžkých dobách (9/20)
  10. V těžkých dobách (10/20)
  11. V těžkých dobách (11/20)
  12. V těžkých dobách (12/20)
  13. V těžkých dobách (13/20)
  14. V těžkých dobách (14/20)
  15. V těžkých dobách (15/20)
  16. V těžkých dobách (16/20)
  17. V těžkých dobách (17/20)
  18. V těžkých dobách (18/20)
  19. V těžkých dobách (19/20)
  20. V těžkých dobách (20/20)

Podobné články

Další články autora

Bitva o Slovenské Nové Mesto a související boje

Když byla od Sárospataku 4. 6. odvelena velitelem armády skupina pplk. Gillaina, o síle 5 a půl praporu a 1 dělostřelecké baterie, do Ždaně a N. Myšle k obraně Košic, byla obrana údolí kolem Bodrogu svěřena velitelem armádní východní skupiny gen. Hennocque tzv. „Karpatské skupině“, která tak měla hájit obranu u Slovenského Nového Mesta. Tato smíšená skupina se skládala ze 4 domácích pluků (dom. 21. pěší pluk, dom. 28. pěší pluk, dom. 3. pěší pluk, dom. 36. pěší pluk) a 3 samostatných praporů od pluků, operujících v rámci jiných skupin, spolu se 2 dělostřeleckými bateriemi. Skupině velel francouzský gen. Destremeau. Jelikož jednotlivé pluky byly roztroušeny v obraně podél demarkační linie (dom. 21. pěší pluk západní úsek u Čopu, dom. 28. pěší pluk východní úsek u Čopu, dom. 3. pěší pluk u Latorice severně od Mukačeva, dom. 36. pěší pluk v povodí řeky Uh), bylo obtížné rychle tyto pluky přesunout k obraně Slovenského Nového Mesta, kde zatím byly v obraně jen ony 3 samostatné prapory.

Při zahájení přesunu skupiny pplk. Gillaina ke Košicím 4. 6., kdy obranu prostoru obsazoval dom. 3. pěší pluk, který právě dorazil od Mukačeva, zaútočila maďarská III. brigáda silným úderem na Sárospatak, mimo jiné i za podpory dvou maďarských letadel. U jednoho praporu skupiny pplk. Gillaina vyvolal tento silný útok přechodnou paniku, opozdil tím svůj přesun a ustoupil do Slovenského Nového Mesta.

Velitelem obrany Slovenského Nového Mesta byl tehdy plk. Sokol. Ten ještě předtím v očekávání silného maďarského útoku na město začal budovat v rámci možností co nejúčinnější obranu, přestože měl nyní k dispozici jen slabé jednotky, které jen ztěží mohly útočící brigádě nepřítele vzdorovat. Měl k dispozici celkem 2 prapory, 2 samostatné ženijní roty, samostatnou železniční rotu, a 1 prapor s jednou samostatnou ženijní rotou z Gillainovy skupiny, která tedy do města ustoupila ve zmatku od Sárospataku. Celkem to představovalo bojovou sílu 1.000 bodáků a 18 kulometů. Plk. Sokol doufal, že zbylé části Karpatské skupiny gen. Destremeau dorazí co nejdříve. Jelikož most před řeku Bodrog, který byl zničený již dříve ustupujícími maďarskými gardami v bojích koncem dubna, nebyl ještě opraven a byla zde jen provizorní pěší lávka, bylo nutné přesunující se Karpatskou skupinu pracně přes řeku převážet, což přesun značně protahovalo. Přes řeku přepravené jednotky Karpatské skupiny potom okamžitě postupovaly ke Slovenskému Novému Mestu na pomoc.

Dne 5. 6. již stál nepřítel před Slovenským Novým Mestem. Rozhořel se urputný boj o město, kdy početně daleko slabší čs. obrana houževnatě vzdorovala vytrvale maďarskému útoku. Během boje dorazilo k městu prvních 5 praporů a 1 dělostřelecká baterie z Karpatské skupiny. Byly okamžitě vrženy do boje. Jen s vypětím sil se totiž dařilo velkou přesilu nepřítele Čechoslovákům odrážet. Boj trval celý den.

Večer se podařilo Maďarům konečně vzdorující slabou čs. obranu prorazit a obsadit následně výšiny kolem města. Před maďarským obchvatem, který byl tím zahájen, nařídil plk. Sokol z této kritické situace ústup na linii M. Bara – Borša, kterou nedlouho předtím obsadily I. prapor dom. 28. pěšího pluku a II. prapor dom. 74. pěšího pluku. Ústup ze Slovenského Nového Mesta trval celou noc a jednotlivé prapory se soustřeďovaly potom u Cejkova. III. prapor dom. 28. pěšího pluku ale neobdržel v nastalém zmatku a neexistence spojení rozkaz k ústupu a zůstal tak v boji, až nakonec musel pod silným tlakem nepřítele rovněž ustoupit severním směrem a 9. 6. dorazil do Bardejova. Ustoupivší prapory 6. 6. prodloužily potom obranu u M. Bary severním směrem.

Dne 6. 6. ale Maďaři znovu udeřili a podařilo se jim čs. postavení u M. Bary obejít. Po tvrdých bojích nakonec čs. jednotky ustoupily od M. Bary v noci k hoře Nagy, kde vybudovaly novou obranu. 2 prapory od Borše musely před nepřítelem ustoupit na jižní břeh řeky Bodrog, kde obsadily linii Somotor – V. Kýveš, bráníc tím přístup na Užhorod a Čop. Tyto pozice byly drženy celý den. Až večer 7. 6. byl nařízen na úrovní jednotek před silným tlakem nepřítele ústup do Michalovců. Šířila se také tehdy dezinformace mezi jednotkami, že Michalovce mezitím obsadil již nepřítel. Proto některé jednotky samovolně ustoupily v této obavě až do Užhorodu. Dom. 21. pěší pluk ustoupil na jih od řeky Uh a obsadil úsek od Vajan kolem řeky Latorice k Čopu.

Maďaři 8. 6. nakonec bez boje obsadili i Michalovce, kde se jejich postup zatím zastavil. Jen 9. 6. ještě získali Humenné a Vranov a 10. 6. následně Bardejov. Hrozilo nebezpečí, že se maďarské rudé armádě skutečně podaří prorazit a spojit frontu se sovětským Ruskem. Zároveň tím byla odříznuta Karpatská skupina.

Velitel Karpatské skupiny, gen. Destremeau, nesouhlasil s ústupem jednotek na Michalovce. Nařídil přesun jednotek do prostoru Sobrance. Ve dnech 10. – 11. 6. byl rozkaz jednotkami Karpatské skupiny splněn. Gen. Destremeau dal následně rozkaz k opětovnému dobytí Michalovců.

Útok jednotek byl zahájen 12. 6. za svítání jedním praporem dom. 36. pěšího pluku ve směru od Závadky s podporou jedné roty dom. 28. pěšího pluku ze směru od Lastomíru. Maďarskou obranu Michalovců tvořil tehdy jen jeden prapor. Jelikož Maďaři tak odhodlaný útok v oblasti nečekali, byli tím překvapeni. Čechoslovákům se podařilo následně Michalovce dobýt a maďarský prapor zahnat na ústup.

Nepřítel se však nehodlal smířit ani se ztrátou Michalovců a 13. 6. provedl silný protiútok, kterým město opět dobyl zase zpět. Čs. prapor během boje musel z města ustoupit. Destremeau neměl žádné větší zálohy, jimiž by se mohl znovu pokusit o dobytí Michalovců, kam Maďaři přisouvali rychle posily. Stáhl tedy svou Karpatskou skupinu do obrany na linii Úbrež – Zálužice – Stretovo – Vajany – Ptrukša – Čop, čímž bránil přístup na Užhorod. Karpatská skupina tak byla tím odříznuta od celé armádní východní skupiny až do konce bojů. Ocitla se tím v izolaci odříznutá nepřítelem, což znemožňovalo i zásobování skupiny. S velitelstvím armádní východní skupiny udržovala odříznutá Karpatská skupina spojení do 14. 6. světelným vysíláním a od 14. 6. potom i letecky. V této izolaci byla skupina přeorganizována v divizi (3 pluky, 3 dělostřelecké baterie, zesílená jezdecká eskadrona a 2 samostatné ženijní roty) a tzv. “Teritoriální brigádu“ (3 prapory, 2 samostatné ženijní roty, 2 pracovní roty – velitel plk. Koppstein). Teritoriální brigáda měla zajišťovat týl této obrany, kterou držela nově vytvořená uvedená divize.

Celková situace v této oblasti byla ještě ztížena tím, že do bojů s maďarskými jednotkami na východním Slovensku musely čs. jednotky ještě zadržet nápor polské armády, která využila situace a pronikla mezitím navzdory předchozím dohodám do oblasti Spiši na linii Tatranská Lomnica – Slovenská Ves – Lipník.

Hromy na východě divo bijú

V době, kdy armádní západní skupina zahájila protiútok, hodlal se gen. Hennocque, velitel armádní východní skupiny, po zadržení postupu nepřítele na linii Dobšiná – V. Poloma – Štos – K. Hámre – Klembarok – Lipiany,připojit k operacím k zadržení maďarského náporu. Na 14. 6. naplánoval zahájení operace, kterou chtěl dobýt zpět Prešov, Košice a jejich okolí, dále linií Tornaľa – Perkupa – hora Magas – Garadna – Vizsoly – Slovenske Nové Město a Sečovce – Trebišov. Na Košice měla hlavní útok vést leg. 6. divize povodím Hornádu za podpory skupiny francouzského pplk. Poirée, skupiny mjr. Rotona a tzv. Provizorní divize. Na 16. 6. byl potom naplánován útok celé fronty pro podporu onoho třetího útoku na Levice, vázáním sil nepřítele. Následně byla předpokládaná linie postupu při dokončení operace, ve shodě se zasláním druhého ultimata mezinárodní mírovou konferencí Maďarsku, upravena na Plešivec – Silice – Turňa n. B. – Moldava – Perín, Abaújvár – Michaľany. Pokud by se podařilo dle plánu vytlačit nepřítele až za tuto linii, neměl být již dále pronásledován.

Francouzský pplk. Poirée se svou skupinou zahájil tak postup 15. 6. průnikem do Lucina a Pečkovské Nové Vsi. Poté co odrazil maďarský útok, dobyl následný den, 16. 6., Sabinov.

Již 16. 6. však také zahájil novou silou nepřítel nové útoky své ofenzivy, posílen jednotkami z tiské fronty, kde s Rumunskem uzavřelo Maďarsko předtím dočasné příměří, čímž se tyto jednotky z této fronty uvolnily a mohly tak posílit maďarský útok na Slovensku.

Na podporu československého postupu soustředil již dříve velitel X. brigády, plk. Slezáček, ze své brigády 2 prapory s 2 dělostřeleckými bateriemi u Bertotovce, kde se střetly se silnými jednotkami protivníka a musely přejít rychle do obrany. Skupina pplk. Poirée pokračovala zatím v postupu a 17. 6. za stálých menších bojů dobyla Michaľany. Následně však nepřítel provedl silný protiútok s podporou obrněného vlaku, a Poirée se musel se svými jednotkami stáhnout zpět do Orkucan. Na základě tohoto postupu pronikl čs. prapor, posílený jednou kulometnou rotou, jenž držel Obručnou, do 19. 6. Bardejova, který zajistil k obraně. Na základě houževnaté silné obrany nepřítele, a nastalé kritické situaci v úseku Klembaroku, kde nepřítel zahájil tehdy také silný protiútok, dal armádní velitel rozkaz Poiréemu zastavit zatím další postup a přejít do obrany dobyté linie. Následně měl pplk. Poirée vyslat oddíly na pomoc do ohroženého úseku Klembarok, což hned učinil.

Nepřítel na skupinu pplk. Poirée znovu zaútočil 21. 6. Ten musel bez spojení s okolními částmi obrany a nebezpečí obchvatu nepřítelem ustoupit zpět na linii Pečkovská Nová Ves – Lucina. Nepodařilo se tedy získat Prešov. Přešel zde následně na této linii do houževnaté obrany proti silnému útoku nepřítele, kterému však brzy došel dech a zastavil též další postup.

Jelikož se nepodařilo dobýt Prešov, byl ohrožen i plán k dobytí Košic, mimo jiné i proto, že maďarská strana rychle přisunula další silné posily z rumunské fronty (o síle celé divize – část 7. divize a samostatné dvě pěší brigády), kde ponechala jen nejnutnější zabezpečení oblasti, zabezpečené s již uvedeným uzavřeným příměřím s Rumunskem.

V Prešově byla tehdy 16. 6. 1919 bolševickými skupinami, za silné podpory Maďarů, vyhlášena regionálně Slovenská republika rad (!). V jejím čele stanul český bolševik – novinář A. Janoušek. Ten se následně pokoušel rychle sestavit pro boj po boku maďarské rudé armády „mezinárodní rudý pluk“. Byla dále šířena bolševická propaganda mezi místním obyvatelstvem v okolí a vyjadřováno spojenectví s Maďarskem. Tato vzdoro-republika však neměla dlouhého trvání. Zanikla později, po třech týdnech existence.

V ten den rovněž zahájil nepřítel opět silný útok na pozice dom. 30. pěšího pluku skupiny pplk. Berana v prostoru jižně od Hornádu. Silným útokem nepřítel pronikl do postavení této skupiny na kotě 705, nacházející se severně u Košické Belé. Následně pplk. Beran ale rozhodným protiútokem svých jednotek nepřítele odrazil. Následně 17. 6. svůj útok Maďaři v tomto úseku opakovali, obsadili nyní již opuštěnou kotu 705, kde se tehdy udrželi před čs. protiútoky a přitom ještě zatlačili houževnatě se bránící skupinu pplk. Berana k V. Folkmáru a Margecanům, kde na okolních výšinách zaujal potom pplk. Beran novou obranu. Zároveň Beran navrhoval velitelsví leg. 6. divize plán útoku jeho posíleného pluku na Košice z prostoru Kassabela – Opatka – Aranyida, čímž počítal se zhroucením celého maďarského severního křídla. Následkem dalších událostí však nebyly již vytvořeny podmínky pro provedení akce.

Během ústupu docházelo i k určitým zmatkům, kdy některé jednotky nevěděly o přítomnosti a dislokaci vlastních okolních jednotek. Zároveň bylo v rámci leg. 6. divize jejím velitelem preventivně zakázáno používat v hlášení české názvy pro maďarské obce a pozice, protože tím vznikala zbytečná nedorozumění z dvojjazyčnosti.

…Z rozkazu 6. div. Zapovězeno jest užívati ve hlášeních českých názvů map, a má se k uvarování všelikých nedorozumění jedině užívati jmen maďarských. Dále musí býti udáno, dle které mapy se hlásí (1:75000 nebo 1:200 000). Brigádě dochází písemné zprávy bez jakéhokoliv udání času, kdy se zpráva odesílá, čímž jsou takové zprávy jednoduše bezcenné…“ (Vysokomýtský 30. pěší pluk v bojích o Slovensko“ – J. Junek).

Další den, 19. 6., přišel silný útok nepřítele i na sousední úsek dom. X. brigády v linii Široká – Vitež – Klembarok, přičemž čs. jednotky této brigády musely bojem ustoupit následně před nepřítelem k lesům Branisko a do Rychnavy. Další postup nepřítele severním směrem od řeky Hornád zastavil teprve až rozhodný protiútok III. praporu leg. 21. stř. pluku, který tvořil zbytek zálohy celé leg. 6. divize v úseku Široká – Vitež.

Dom. 30. pěší pluk nemohl dlouhodobě v dané těžké situaci svými dvěma prapory držet obranu svého třináctikilometrového úseku u Hornádu. I. prapor držel kotu 822 „Žielezný vrch“, kterou bránil v tvrdém boji přes šest hodin za cenu citelných ztrát (26 mužů), kdy několikrát byla kota ztracena a pak následně znovu dobyta. Poté unavený prapor musel ustoupit na Kojšov. Dobře vyzbrojený nepřítel, navíc s velkým množství ručních granátů, stále zvyšoval dalšími útoky posil svůj tlak i na tyto obránce.

K večeru již byla situace kritická v rámci celé fronty v úseku leg. 6. divize. Jednotky divize musely před útoky přesily nepřítele ustupovat. Některé jednotky, které srdnatě dále držely obranu, byly přitom maďarským útokem takřka zničeny. Byl tedy proveden v celém úseku této divize ústup na linii Košické Hámry – Velký Folkmar – Gelnica.

Ráno 20. 6. se Maďaři pokusili pokračovat v útoku, po silné dělostřelecké přípravě, ale byli na většině fronty již odraženi houževnatou čs. obranou. Podařilo se jim přesto dobýt ještě Margecany, které tvořily důležitý železniční uzel. Již před maďarským útokem bylo vesměs mužstvo čs. jednotek v úseku z předchozích těžkých bojů v obtížném terénu unaveno a demoralizováno, což ještě zvyšoval cítěný nedostatek silnější výzbroje a výstroje. Tehdejší situaci přibližují i dobová hlášení, např. hlášení npor. Ejema ráno před maďarským útokem:

7.40 hlásí Ejem: mužstvo vysíleno, spí na strážích a je nějakého odporu neschopno. 8.00 hlášeno brigádě, situace krajně kritická!…“ V poledne, po zahájení maďarského útoku, přichází na velitelství leg. 6. divize další hlášení od dom. 30.pěšího pluku: „…12.00 v pol. U Kelembéru horký boj – ústup rozbitých oddílů! 12.30 hlášen brigádě všeobecný zmatek, ústup rozličných oddílů hlásí, že Maďaři vnikli do pozic a postupují…

Silný a dobře vyzbrojený nepřítel, navíc se silnou dělostřeleckou podporou, dosáhl sice větších úspěchů, ale na mnoha úsecích fronty byl odražen.

Následně 21. 6. se ještě podařilo Maďarům v tomto úseku získat vrch Turzoh u Krompachu. Tím byla částečně skupina pplk. Berana odříznuta od skupiny mjr. Rotona. Beran se pokusil okamžitě zaútočit a navázat tím ztracený dotyk s mjr. Rotonem, byl však nepřítelem odražen. Následný den, 22. 6., provedl překvapivý útok na vrch Turzoh Beran znovu. Tehdy překvapené maďarské jednotky zachvátila panika a unikly rychle k Mníšku n. H., kde je zaskočil se svou skupinou zase mjr. Roton, který je nakonec zcela rozprášil. Při dobytí vrchu Turzoh ukořistila skupina pplk. Berana zde zanechaný maďarský vojenský materiál s povozy. Maďarskému postupu tím došel v tomto úseku dech. Proto Maďaři přešli zde do obrany na dosažené linii. Na jiném místě se podařilo dosáhnout maďarským jednotkám ale dalších dílčích úspěchů a přinutit tak čs. jednotky k ústupu. Na čs. straně byly vydávány rozkazy zamezující kategoricky jakýkoliv ústup z pozic. V této těžké situaci měly svůj účinek. Situaci navíc podtrhovalo to, že v úseku se musela celá leg. 6. divize potýkat mnohdy i s částí nepřátelsky smýšlejícího obyvatelstva, především revolučního dělnictva, ovlivněného tehdy maďarskou bolševickou propagandou. Některé dělnické organizace v oblasti tak často podporovaly postupující maďarské jednotky, či se s pomocí Maďarů vyzbrojovaly a vytvářely různé polovojenské gardy. Maďaři šířili mezi obyvatelstvem na Slovensku letáky s bolševickou agitací, psané i přímo slovensky či někdy přímo i místními dialekty. Velitelé čs. jednotek se s touto nebezpečnou situací často vypořádali účinně tím, že zatkli v případě nepokojů po dobu jejich trvání vybrané dělnické vůdce.

Ještě 23. 6. se tvrdě v úseku dom. 30. pěšího pluku bojovalo. Tento den zaútočil II. prapor pluku a I. prapor dom. 88. pěšího pluku (jenž působil v rámci dom. 30. p. p.) na maďarské pozice na kotě 1030. Čechoslovákům se v boji tehdy podařilo Maďary rozprášit - zbytky maďarských jednotek utekly do Zakarfalvy, za vlastních ztrát 6 padlých (u I. praporu dom. 88. p. p.) a 18 zraněných (17 z nich u I. praporu dom. 88. p. p.)

Ve Spišské Nové Vsi vytvořil mezitím velitel armádního úseku, gen. Hennocque, novou zálohu divize, která se měla účastnit další připravované čs. ofenzívy, i v souladu s připravovaným třetím útokem na Levice u sousedního západního armádního úseku. Byl tehdy vytvořen plán k dobytí Košic, jenž měl podpořit i zvláštní oddíl, o síle asi 200 mužů, jehož velení bylo svěřeno mjr. gšt. Smetánkovi. Měl proniknout do týlu maďarských jednotek. Celá akce byla naplánována na 25. 6., avšak vzhledem k uzavřenému příměří 24. 6. k ní již nedošlo.

V době postupu skupiny mjr. Prignota pronikla za menších přestřelek i skupina mjr. Rotona do N. Medzevu. Dne 17. 6. také pronikl bojem leg. 32. stř. pluk, jenž tvořil předvoj celé skupiny, do blízkého Jasova. Následný den obsadil severní výšiny u Moldavy, kde zaujal obranu na rozkaz velitele skupiny, aby tím kryl zbytek skupiny v Jasově, na nějž útočil nepřítel směrem od Novočan. Roton očekával, že během dne jistě přijde silný maďarský útok. Jelikož byl rozhodnut ubránit pozice u Jasova a neměl zde žádných dalších záloh, stáhl od Moldavy i leg. 32. stř. pluk do Jasova.

Dne 19. 6. skutečně Maďaři znovu udeřili na Jasov, ve snaze získat jej zpět. Sousední jednotky pplk. Berana byly jak dříve uvedeno nepřítelem zatlačeny a skupina mjr. Rotona se tím ocitla ve vysunuté pozici proti útočícímu nepříteli, jenž ji ohrožoval zároveň i ze severu, a hrozilo tím tak obklíčení skupiny. Ve dnech 20. – 21. 6. se tedy se svou skupinou stáhl Roton přes N. Medzev a Štos do Smolnické Huti. Během tohoto ústupu došlo zároveň k tvrdým bojům s přesilou jednotek nepřítele u Štosu a u Smolnické Huti. Nakonec skupina úspěšně ustoupila a zaujala celkem výhodnou obranu u Švedlaru. Během těchto bojů padlo v řadách leg. 32. stř. pluku 21 mužů. Dom. 98. pěší pluk, jenž zde v rámci skupiny též operoval, ztratil v těchto bojích 6 padlých. U Mníšku n. H. potom skupina navázala opět dotyk se sousední skupinou pplk. Berana.

Československého protiútoku u armádní východní skupiny se účastnila i tzv. Provizorní divize. Ta zahájila postup také 16. 6.

Hlavní útočný proud skupiny, pod velením mjr. Prignota měl tehdy provést útok na Rožňavu. Ještě ráno 16. 6. však byly napadeny jeho dva prapory v obraně na severních výšinách u V. Polomy. Ustoupily pak bojem. II. prapor leg. 23. stř. pluku, pod velením mjr. Klouda, který jim vyrazil na pomoc, okamžitě s odhodláním zaútočil na nepřítele. Svým útokem strhl v útok i oba ustupující prapory. Během dopoledne tím byly severní výšiny u V. Polomy znovu dobyty čs. vojáky. Maďaři ustoupili, jen ještě vzdorovali na výšinách u Betliaru, odkud byli zatlačeni dalším čs. útokem hned odpoledne.

Samostatné námořnické rotě a 5. domobraneckému praporu se podařilo také překvapivým útokem zaskočit u Nabaduly štáb maďarské XIII. brigády. Poté co se nakonec části této brigády postavily na odpor, byly čs. vojáky během tuhého boje rozprášeny, přitom většina nepřátel padla v nelítostném boji. Další čs. prapor se pokoušel o obchvat pozic nepřítele postupem přes Volovec a Čučmu k Rožňavě, což nepřítel zaregistroval a začal se následně stahovat k Rožňavě.

Při následném útoku na Rožňavu pomohl i půlprapor II. praporu leg. 35. stř. pluku, pod velením kpt. Vysloužila, který obchvatem zprava ohrožoval též silně maďarské pozice. Při následném boji čs. jednotek Provizorní divize o Rožňavu zachvátila jednotky nepřítele panika. Ty se potom daly na zmatený útěk před čs. jednotkami do Plešivce. Rožňava tak byla zajištěna čs. vojskem. Během samotného krátkého boje padlo 5 čs. vojáků a dalších 42 jich bylo zraněno. Po zajištění obrany Rožňavy bylo druhý den pokračováno v pronásledování nepřítele a dosaženo linie Jólész – Lipovník.

Jednotky skupiny následně pronikly ještě do Siliče, Jablonova n. T. a před Plešivec.

K Plešivci dorazil tehdy bez problémů i styčný oddíl, mezi dvěma částmi postupující divize – hlavní částí mjr. Prignota a vedlejší částí mjr. Battestiho. Tomuto oddílu velel mjr. Aujeský. Pokusil se vniknout do Plešivce a zajistit jej, avšak nepřítel zde přešel k silnému protiútoku, před nímž musel bojem mjr. Aujeský se svým styčným oddílem ustoupit na severní výšiny u města.

Mezitím postupovala také sem k Plešivci vedlejší skupina mjr. Battestiho přes Jelšavu, kterou obsadila a kde 17. 6. odrazila protiútok nepřátelského praporu. Pomohla ohroženému styčnému oddílu odrazit zde silný protiútok nepřítele. Následný den, 19. 6., části celé Provizorní divize stojící u Plešivce podnikly nový útok na město. Tentokrát se již podařilo město dobýt a zajistit. Při pokusu zajistit i okolí města však narazily jednotky opět ještě na silný odpor nepřítele. Tlak nepřítele překvapivě však rychle sílil a čs. jednotky bez dělostřelecké podpory a záloh se musely opět z Plešivce v boji stáhnout. Tuhé boje probíhaly zde až do 23. 6., kdy se podařilo čs. jednotkám ustálit nakonec svou obranu na linii Ardovo – Horka – Licince – Držkovce, kde se soustředily k zahájení připravované silné čs. ofenzívy. Zastavením těchto jednotek v bojích u Plešivce byl však také oslaben připravovaný útok na Košice.

Útoku na Košice se měla účastnit i Podkarpatská skupina, která měla do úseku proniknout do 18. 6. Byl vypracován plán, podle něhož měla tato skupina postupem přes Šečovce, Dargov, Slanec proniknout do prostoru V. Olčváru a V. Myšľi, čímž by se dostala do týlu pozic nepřítele u Košic. Jednotky skupiny, účastnící se tohoto obchvatu, měly sílu 10 slabých praporů a 3 dělostřeleckých baterií. Byly v rámci plánu k dosažení Košic rozděleny do tří hlavních částí. Hlavní útočná skupina, o síle 5 praporů, měla získat Ozorovce a Trebišov, dále Križovany, Stanče a Baranč. Vedlejší skupina, o síle 2 praporů, měla nejprve vázat síly nepřítele, a poté až hlavní útočná skupina získá Trebišov, zahájit postup přes Malčice, Baranč a Velaty na Legiňu, čímž vázat na sebe dále síly nepřítele a usnadňovat tak postup hlavní útočné skupině. Jedním praporem měla vedlejší skupina zároveň udržovat i dotyk se sousedním rumunským vojskem. Záloha, která o síle 3 praporů byla 17. 6. již v Michalovcích poté co nepřítel opustil město bez boje, měla pomalu postupovat za hlavní útočnou skupinou.

Tvrdé dlouhé boje sváděla skupina 18. - 19. 6. o přechody přes Topľu. Těžištěm hlavních bojů o přechod byl most na kotě 107, kde na straně silné obrany nepřítele působil účinně i obrněný vlak. Dále se bojovalo i o most na kotě 114 přes Tarnavu u Trhoviště. Hlavní útočené skupině, jejíž 3 prapory v těchto bojích bojovaly, se nakonec podařilo odpor nepřítele zdolat a přechody dobýt. Zbylé 2 prapory hlavní útočné skupiny zatím postupovaly bez větších problémů.

Pro nedostatek munice a neúspěch při postupu u leg. 6. divize, zastavila ve dnech 20. - 22. 6. skupina další postup na rozkaz velitele armádní východní skupiny, gen. Hennocqua. Přešla do obrany zejména v úseku Topľa – Ondava, kde odrážela další maďarské pokusy o dobytí přechodů přes řeku zpět. Potřebnou munici, zejména pro dělostřelectvo, se nakonec podařilo až 21. 6. získat od rumunského vojska.

Následně bylo možno tedy znovu přejít do útoku. Pro podporu dalšího postupu byl 23. 6. dobyt úsek Hriadky – Vojčice. Tento den se také podařilo nepřátelskému obrněnému vlaku proniknout z Trebišova až do Kahanovce, kde hodlal prorazit čs. obranu, avšak čs. jednotky proti němu udržely houževnatě obranu. Za vlakem u Meglisova přerušily železnici a tím odřízly tomuto vlaku možnost ústupu. Na následný den, 24. 6., byl připraven silný útok jednotek skupiny na Trebišov. Později byl však přeložen na 25. 6. Dom. 36. pěší pluk hodlal sice provést odhodlaně v původní termín útok samostatně, ale velitelem skupiny mu to přísně zakázáno.

Maďaři se pokusili, i za pomoci dalšího svého obrněného vlaku, dostat zpět svůj odříznutý obrněný vlak u Meglisova. Došlo zde k přestřelce ráno 24. 6., avšak do této situace zakročil člen francouzské vojenské mise, který tento konflikt ukončil s poukazem na příměří, které toho dne vstupovalo v platnost. Zaskočený obrněný vlak byl prohlášen za československou kořist a předán čs. straně. Maďarské jednotky spolu se druhým obrněným vlakem se neochotně stáhly.

K dobytí Trebišova, které by se připravenému silnému útoku zřejmě podařilo, již pro příměří z 24. 6. nedošlo.

V průběhu bojů se zajištění týlu československé obrany účastnily i samostatné sokolské prapory (celkem jich bylo postaveno 5), které vyvíjely v místech svého působení pro místní obyvatelstvo i kulturní činnost. Veřejná cvičení, vystoupení - tím vším si získávali Sokolové místní občany, zejména v odlehlých oblastech republiky. Takovéto akce napomáhaly probouzení národního povědomí v odlehlejších oblastech republiky. I ostatní jednotky čs. armády podobné akce místy organizovaly, včetně i různých sbírek na podporu místních občanů, postižených útrapami války.

(pokračování příště)

Pavel J. Kuthan – souborná studie „V těžkých dobách…“, 2004
pavelkuthan@seznam.cz

Výběr z hlavních použitých pramenů:
Osobní archiv autora
Vojenský historický archiv Praha – fond „Boje na Slovensku I. – skupina „Schöbl“, fond „Boje na Slovensku I. – Východní slovenská skupina“
Corvinus Library – Hungarian history, Hunyadi Ocs. Mk. - www.hungarian-history.hu, 1996-1999
Vojenský jubilejní kalendář 1918-1938, Praha 1938
Country studies – Hungary, Czech republic, www.country-studies.com
Hungarian Soviet republic, Answers.com Fast facts - www.answers.com/topic/hungarian-soviet-republic
Z bojov o južné Slovensko (Spomienky účastníkov). nakl. A. Szomolányi, Nové Zámky 1934
The Albert and Vera Weisbord Archives - www.weisbord.org, fond „The Third International Under Lenin“
Čada Václav - 28. říjen 1918 skutečnost, sny a iluze. Mladá Fronta+Naše vojsko 1988
Bandholtz Harry Hill – An Undiplomatic Diary. Simon Publications, 2001
Boháč Jaroslav - Kronika československé legie ve Francii – Rota Nazdar 1914-1916. Praha 1938
Dérer Ivan - Slovensko v prevrate a po ňom. Bratislava 1924
Fidler Jiří - Generálové legionáři. Jota Military, Brno 1999
Gašpar Ján - Po stopách bojů československého vojska a legionářů v okolí Košic v roce 1919. Český spolek na Slovensku, Košice 2001
Gräfe Karl-Heinz – Von der Asternrevolution zur Räterepublik: Ungarn 1918/1919. Utopie, 2004
Hanzal Vojtěch - Výzvědčíci v Itálii a na Slovensku. Vlastní náklad, Praha 1928
Hlavičková Zora, Lainová Radka, Straka Michal - Diktatury v rukavičkách?. Triton, 2003.
Hrdina Arnošt - Z dějin československé armády II. - Boje o Slovensko. www.minimuzeum.com
Ježek Zdeněk - Boj o Slovensko v letech 1918 – 1919. Vlastní náklad, Praha 1928
Jósika-Herczeg Imre de - Hungary after a thousand years. American Hungarian Daily, New York, 1934
Junek Jiří - Vysokomýtský 30. pěší pluk v bojích o Slovensko v letech 1918-1919. OM VM, V. Mýto 2002
Juza Josef - Čs. legionáři okresu Rychnov n. Kn. 1914-1921. OÚ RnK, Rychnov n. Kněžnou 1998.
Kavena Karel - Dějiny dělostřeleckého pluku 1. Děl. pluk 1., 1937
Marek Jindřich - Piráti svobody. Svět křídel, Cheb 2002
Olivová Věra - Dějiny první republiky. Karolinum, Praha 2000
Peroutka Ferdinand - Budování státu 1918-1919. Praha 1991
Pichlík Karel, Klípa B., Zabloudilová J. - Českoslovenští legionáři 1914-1920. Mladá Fronta, Praha 1996
Pokorná A., Hofman P., Stehlík E. - Československá armáda 1918-1938. Impuls, Praha 1991
Pospíšilová Jaroslava - Českoslovenští legionáři z okresu Hradec Králové 1914-1920. MVČ HK, H.Králové 2000
Pražák R. a kolektiv - Dějiny Maďarska. Brno 1993
Preininger Ladislav - Československá legie ve Francii 1914-1918. Praha 1928.
Prokš Petr - Politikové a vznik republiky. Prospektrum, Praha 1998
Ryšavý Jaroslav - Kronika II. pluku Stráže Svobody České Budějovice. Litera, Praha 1947
V boj! Obrázková kronika československého revolučního hnutí v Itálii 1915-1918. Praha 1927
Vachek Josef - Pamätnik pomníka padlých v bojoch o Nové Zámky na Slovensku v r. 1919. Odbor PPPBNZ, Nové Zámky 1922
Vondráček Karel - Boje na východním Slovensku v květnu a červnu 1919. Bratislava 1936.
Zapletal Řehoř - Druhý čs. pěší pluk dobrovolnický. VA RČS, Praha 1928

Seriál

  1. V těžkých dobách (1/20)
  2. V těžkých dobách (2/20)
  3. V těžkých dobách (3/20)
  4. V těžkých dobách (4/20)
  5. V těžkých dobách (5/20)
  6. V těžkých dobách (6/20)
  7. V těžkých dobách (7/20)
  8. V těžkých dobách (8/20)
  9. V těžkých dobách (9/20)
  10. V těžkých dobách (10/20)
  11. V těžkých dobách (11/20)
  12. V těžkých dobách (12/20)
  13. V těžkých dobách (13/20)
  14. V těžkých dobách (14/20)
  15. V těžkých dobách (15/20)
  16. V těžkých dobách (16/20)
  17. V těžkých dobách (17/20)
  18. V těžkých dobách (18/20)
  19. V těžkých dobách (19/20)
  20. V těžkých dobách (20/20)

Podobné články

Další články autora

Autor : Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔07.09.2005 📕15.983

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře