Bobří války

Autor : Jan Zámyslický 🕔04.07.2005 📕16.231

Bobří války, které jsou označovány za nejkrvavější válku na americké půdě, byly vedeny irokézskými kmeny v 17. století, krátce po příchodu bělochů. Důvodem pro tyto války byla snaha získat monopol na kožešinový obchod s Holanďany.

Za důležitý mezník v historii, od něhož se začaly bobří války odvíjet, můžeme označit 11. září 1609. Tehdy anglický námořník a badatel ve službách Holanďanů, Henry Hudson, vplul na lodi Půlměsíc (Half Moon) do míst dnešního newyorského přístavu. Velmi záhy se setkal s indiány, kteří k němu byli přátelští a velice dobře se s nimi obchodovalo. Půlměsíc byl naložen zbožím pro obchod s Asiaty, a tak mohli indiáni za své vydří a bobří kožešiny dostat skleněné korálky, železné nože a tomahavky. Tito indiáni byli pravděpodobně Irokézové. Podle některých teorií se brzy po Hudsonově odplutí dostala zpráva o obchodu s ním až do těch nejvzdálenějších koutů irokézské Ligy. Následovala velká jednání a přípravy na obchod pro případ, že se obchodník vrátí. Hudson se již nevrátil, jelikož jej v Londýně zatkli za plavbu pod cizí vlajkou. Nechali ho však poslat zprávu o velkém bohatství, na které narazil, svým zaměstnavatelům do Holandska....

Než však dorazili dalšího roku první Holanďané, podnikli Irokézové kroky k zajištění nezbytných kožešin. Pomocí výhrůžek a bojů si vytvořili dodavatelskou síť kmenů, jež jim kožešiny předávaly. V okamžiku, kdy Holanďané přistáli na americkém pobřeží a postavili na místě pozdějšího Albany svoji první pevnost Fort Orange, byli již Irokézové schopni obchodovat ve velkém měřítku.

Obchod šel skvěle, avšak nebylo možné jej na takové výši udržet napořád. Irokézové začali pociťovat úbytek kožešin na svých územích. Již po několika desetiletích se Irokézové stali závislými na evropském obchodním zboží, a to hlavně na kovových výrobcích, jako střelných zbraních, nožích, tomahavcích, sekerách a kotlících. Když se střelné zbraně pokazily, nevěděli Irokézové, co mají dělat, a když jim došel střelný prach, byly jejich zbraně nepoužitelné. Pro Irokéze bylo proto velice důležité najít způsob jak udržet s bělochy čilé obchodní vztahy. Začali proto rozšiřovat svoji obchodní síť o další kmeny. Když byli v oblasti New Yorku bobři jako hlavní zdroj kožešin téměř vyhubeni, byli Irokézové donuceni vydat se na bohatší loviště na sever. Tímto se však dostali do konfliktu s huronskými a algonkinskými kmeny. Po deset let se Irokézové snažili s Hurony dohodnout, ale nebyli úspěšní. Proto se uchýlili k násilí a kradli jim jejich kožešiny určené pro obchod s Francouzi. Mezi lety 1640 a 1645 Irokézové objevili, že huronské skupiny převážející kožešiny jsou velice zranitelné, a přepadávali je na řekách Sv. Vavřince a Ottawě.

Na oplátku se Huroni snažili irokézské kmeny a jejich vesnice obklíčit a zlikvidovat Ligu kousek po kousku. V tomto období nastala pro Irokéze zoufalá situace. Většina z nich byla odříznuta od kožešinového obchodu a obklíčena nepřáteli. Tato situace měla pouze jediné možné řešení - provést masivní akci proti Huronům, kteří se právě nacházeli na vrcholu své prosperity, a převzít jejich obchodní síť.

Podzim a zimu strávila tisícovka irokézských bojovníků lovem na severu v Ontariu, aby mohla časně zjara, 16. března 1649 za svítání, napadnout huronské město St. Ignace. Po této nečekané akci se bojovníci vydali směrem k nedalekému St. Louis, které již kolem deváté hodiny ráno dobyli a zapálili. Huroni správně vytušili, že dalším cílem bude jejich hlavní pevnost, misie Ste. Marie, a tak se dříve, než mohli Irokézové zaútočit, pokusili u St. Louis o protiútok. Následovala krvavá bitva trvající zbytek dne a pokračující až do noci. Ze 150 huronských bojovníků, kteří se statečně postavili irokézským hordám, jich přežily asi dva tucty.

Po skončení tohoto boje se Irokézové urychleně vrátili do svých vesnic, které nechali celou zimu téměř nechráněné.

Jejich akce se vydařila. Díky pro Hurony nevysvětlitelnému, zdánlivě nemožnému přepadu se přestali Huroni na svém vlastním území cítit bezpečně. Většina z nich chtěla utéci někam do bezpečí. Spousta jich na cestách zemřela hladem a nemocemi. Huroni jako národ přestali existovat a byli rozptýleni. Irokézové tak dosáhli svého, ale za ohromnou cenu pro severovýchodní indiány. Kromě Huronů byli Irokézové odpovědni za vyhlazení několika dalších kmenů na tomto území.

Krátce poté, co si Irokézové opět upevnili svoji převahu v kožešinovém obchodě, byli jejich holandští obchodní spojenci vyhnáni a nahrazeni Angličany...

Zdroje
Muzzleloader sept/oct, nov/dec 1998
www.angelfire.com
irokezove.unas.cz
Autor : Jan Zámyslický 🕔04.07.2005 📕16.231

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře