Záznam Jaltské konference - 9.díl

Autor : Jan Flieger / Dav 🕔26.06.2005 📕18.351

Komuniké o konferenci představitelů tří spojeneckých mocností —
Sovětského svazu, Spojených států amerických a Velké Británie na Krymu.
11. února 1945

V uplynulých osmi dnech se na Krymu konala konference představitelů tří spojeneckých mocností - předsedy vlády Velké Británie pana W. Churchilla, presidenta Spojených států amerických pana F. D. Roosevelta a předsedy rady lidových komisařů SSSR J. V. Stalina za účasti ministrů zahraničních věcí, náčelníků štábů a dalších poradců.

President USA, předseda rady lidových komisařů Svazu sovětských socialistických republik a předseda vlády Velké Británie učinili toto prohlášení o výsledcích krymské konference:

I. PORÁŽKA NĚMECKA

Projednali jsme a potvrdili vojenské plány tří spojeneckých mocností pro konečnou porážku společného nepřítele. V době konference se denně scházely vojenské štáby tří spojeneckých národů. Jejich porady byly všestranně uspokojivé a jejich výsledkem je ještě těsnější koordinace válečného úsilí tří spojenců než kdykoli předtím. Vyměnili jsme si nejúplnější informace. Zcela jsme dohodli a podrobně stanovili dobu, rozsah i koordinaci nových, ještě mohutnějších úderů našich vojsk a letectva do srdce Německa od východu, západu, severu a jihu.

Naše společné vojenské plány vejdou ve známost teprve tehdy, až je budeme provádět, jsme však přesvědčeni, že velmi těsné pracovní společenství tří štábů, k němuž na této konferenci došlo, zkrátí válku. Naše tři štáby se budou scházet i nadále, kdykoli bude třeba.

Nacistické Německo je odsouzeno k zániku. Pokusí-li se německý národ pokračovat v beznadějném odporu, zaplatí svou porážku ještě dráže.

II. OKUPACE A KONTROLA NĚMECKA

Dohodli jsme se na společné politice a společných plánech, jak vynutíme splnění podmínek bezpodmínečné kapitulace, které společně uložíme nacistickému Německu, až bude německý ozbrojený odpor zcela zlomen. Tyto podmínky oznámíme až po konečné porážce Německa. Podle sjednaného plánu obsadí v Německu každá z armád tří mocností samostatné pásmo. V plánu je postaráno o koordinaci správy a kontroly, kterou bude vykonávat ústřední Kontrolní komise se sídlem v Berlíně, složená z vrchních velitelů tří mocností. Bylo ujednáno, že tři mocnosti pozvou Francii, aby převzala, bude-li si přát, jedno okupační pásmo a stala se čtvrtým členem Kontrolní komise. Hranice francouzského pásma budou ujednány mezi zúčastněnými čtyřmi vládami prostřednictvím jejich zástupců v Evropské poradní komisi.

Je naším nezměnitelným cílem zničit německý militarismus i nacismus a zajistit, aby Německo nebylo už nikdy schopno rušit světový mír. Jsme pevně rozhodnuti odzbrojit a rozpustit všechny německé ozbrojené síly, rozbít provždy německý hlavní štáb, který pokaždé znovu připravoval vzkříšení německého militarismu, odstranit nebo zničit všechno německé vojenské zařízení, vyřadit nebo kontrolovat všechen německý průmysl, kterého by se mohlo použít k válečné výrobě, potrestat spravedlivě a rychle všechny válečné zločince a vymáhat věcné reparace za to, co Němci zničili; vyhladit nacistickou stranu, nacistické zákony, organizace a instituce; vymýtit z veřejných úřadů i kulturního a hospodářského života všechen nacistický a militaristický vliv a učinit v Německu i jiná dohodnutá opatření, pokud budou nezbytná pro budoucí mír a bezpečnost světa. Nezamýšlíme zničit německý národ, avšak teprve po vykořenění nacismu a militarismu budou Němci mít naději, že budou moci žít důstojně a že se jim dostane místa ve společenství národů.

III. NĚMECKÉ REPARACE

Uvažovali jsme o problému škod, jež v této válce způsobilo Německo Spojeným národům, a uznali jsme za spravedlivé, aby Německo bylo zavázáno poskytnout věcnou náhradu za tyto škody v míře co největší.

Bude zřízena komise pro náhrady škod. Komise bude pověřena zkoumat otázku, v jakém rozsahu a jakými způsoby mají být nahrazeny škody, jež Německo způsobilo spojeneckým zemím. Tato komise bude pracovat v Moskvě.

IV. KONFERENCE SPOJENÝCH NÁRODŮ

Jsme pevně rozhodnuti založit s našimi spojenci co nejdříve obecnou mezinárodní organizaci pro udržování míru a bezpečnosti. Soudíme, že je to nezbytné jak proto, abychom zabránili agresi, tak proto, abychom odstranili politické, hospodářské a sociální příčiny války těsnou a trvalou součinností všech mírumilovných národů.
Základy k tomu byly položeny v Dumbarton Oaksu. Tam však nebylo dosaženo dohody o důležité otázce způsobu hlasování. Nynější konferenci se podařilo tuto nesnáz vyřešit.

Usnesli jsme se svolat na den 25. dubna 1945 do San Franciska ve Spojených státech konferenci Spojených národů, aby připravila chartu takové organizace podle směrnic navržených na pracovních poradách v Dumbarton Oaksu.
Poradíme se neprodleně s vládou čínskou a prozatímní vládou francouzskou a požádáme je, aby společně s vládami Spojených států, Velké Británie a Svazu sovětských socialistických republik převzaly iniciativu k pozvání na konferenci. Jakmile budou porady s Čínou a Francií skončeny, bude text návrhu o způsobu hlasování uveřejněn.

V. PROHLÁŠENÍ O OSVOBOZENÉ EVROPĚ

Vypracovali a schválili jsme Prohlášení o osvobozené Evropě. Toto prohlášení zajišťuje koordinaci politiky tří mocností a společný postup, aby se politické a hospodářské problémy osvobozené Evropy řešily podle demokratických zásad. Text prohlášení zní:

Předseda rady lidových komisařů Svazu sovětských socialistických republik, ministerský předseda Spojeného království a president Spojených států amerických se navzájem radili ve společném zájmu národů svých zemí i zemí osvobozené Evropy. Prohlašují společně, že se navzájem dohodli uvádět v soulad politiku svých vlád v přechodném období politické nestálosti v osvobozené Evropě, kdy budou napomáhat národům osvobozeným z nadvlády nacistického Německa i národům býva lých satelitních států osy v Evropě, aby demokratickými prostředky vyřešily své naléhavé politické i hospodářské problémy.

Zavedení pořádku v Evropě a přebudování hospodářského života národů musí se dít takovým způsobem, který umožní osvobozeným národům zničit poslední stopy nacismu a fašismu a vytvořit demokratické zřízení, které si zvolí. Jednou ze zásad Atlantické charty je právo každého národa zvolit si vládní formu, v níž chce žít, a že musí být obnovena státní svrchovanost i samostatná vláda všech národů, jímž je útočné státy násilím odňaly.

K vytvoření podmínek, za nichž mohou osvobozené národy vykonávat tato práva, budou naše tři vlády společně pomáhat lidu v každém z osvobozených států i v bývalých satelitních státech osy v Evropě, kde podle jejich soudu poměry vyžadují:
a) vytvořit podmínky vnitřního míru;
b) provést neodkladná opatření, aby se pomohlo strádajícímu obyvatelstvu;
c) vytvořit prozatímní vládní orgány, v nichž budou zastoupeny všechny demokratické složky obyvatelstva a které budou povinny vytvořit co nejdříve na základě svobodných voleb vládu odpovídající vůli lidu;
d) usnadnit provedení takových svobodných voleb tam, kde je potřeba.

Tři vlády se budou radit s jinými Spojenými národy a s prozatímními i jinými evropskými vládami, kdykoli se bude jednat o otázkách, na nichž tyto vlády mají přímý zájem.

Kdykoli uvedené tři vlády usoudí, že poměry v některém osvobozeném evropském státě nebo v evropském státě, který byl satelitem osy, vyžadují takovou akci, poradí se neprodleně vzájemně o tom, jak třeba splnit společný závazek stanovený v tomto prohlášení. Tímto prohlášením znovu potvrzujeme svou víru v zásady Atlantické charty, své závazky z Deklarace Spojených národů i své rozhodnutí vytvořit v součinnosti s ostatními mírumilovnými národy světový řád založený na právu, který by byl zaměřen k míru, bezpečnosti, svobodě i blahobytu všeho lidstva.
Vydávajíce toto prohlášení, vyslovují tři mocnosti naději, že se k nim v navrženém postupu připojí prozatímní vláda Francouzské republiky.
"

VI. POLSKO

Přišli jsme na krymskou konferenci rozhodnuti vyřešit své rozpory o Polsku. Pojednali jsme důkladně o všech stránkách této otázky. Znovu potvrzujeme své společné přání, aby bylo zřízeno silné, svobodné, nezávislé a demokratické Polsko. V závěru svých porad jsme dospěli k dohodě o podmínkách, za nichž by bylo možno vytvořit novou polskou prozatímní vládu národní jednoty tak, aby ji mohly uznat tři hlavní mocnosti.

Dohodli jsme se na tomto:

Úplným osvobozením Polska Rudou armádou vznikla nová situace. To vyžaduje, aby byla vytvořena polská prozatímní vláda, která by měla širší základnu, než to bylo možné před nedávným osvobozením západního Polska. Prozatímní vláda, která nyní působí v Polsku, měla by tedy být přetvořena na širší demokratické základně tím, že by byli přibráni přední demokratičtí činitelé z Polska samého i z Poláků zahraničních. Tato nová vláda měla by se pak nazývat polská prozatímní vláda národní jednoty.

V. M. Molotov, pan W. A. Harriman a sir Archibald Clark Kerr jsou zmocněni, aby se jako komise poradili nejprve v Moskvě se členy nynější prozatímní vlády i s jinými polskými demokratickými vůdci z Polska samého i z ciziny, jak reorganizovat nynější vládu podle uvedených směrnic. Tato polská prozatímní vláda národní jednoty bude povinna provést co nejdříve svobodné a ničím neomezené volby na základě všeobecného hlasovacího práva a tajného hlasování. Právo účastnit se těchto voleb a navrhnout své kandidáty musí mít všechny demokratické a protinacistické strany.

Až bude tímto způsobem řádně utvořena polská prozatímní vláda národní jednoty, naváže vláda SSSR, která má nyní diplomatické styky s nynější prozatímní polskou vládou, jakož i vláda Spojeného království a vláda Spojených států diplomatické styky s novou polskou prozatímní vládou národní jednoty a vymění si s ní velvyslance, kteří budou svým vládám podávat zprávy o situaci v Polsku.

Šéfové tří vlád soudí, že východní hranice Polska má jít po Curzonově linii, přičemž se však v některých oblastech může od ní odchylovat pět až osm kilometrů ve prospěch Polska. Uznávají, že se Polsku musí dostat podstatného územního přírůstku na severu i na západě. Mají za to, že v příhodné době má být zjištěno mínění nové polské prozatímní vlády národní jednoty o rozsahu tohoto zvětšení a že se pak má s konečným vymezením polské západní hranice vyčkat až do mírové konference."

VII. JUGOSLÁVIE

Dohodli jsme se doporučit maršálu Titovi a dr. Subašiéovi, aby neprodleně uskutečnili svou dohodu a aby na základě této dohody vytvoři-li novou vládu. Rovněž doporučujeme, aby nově vytvořená vláda ihned prohlásila, že:

1. Protifašistické shromáždění národního osvobození (AVNOJ) Jugoslávie musí být rozšířeno o členy posledního jugoslávského parlamentu (Skupštiny), kteří se nekompromitovali spoluprací s nepřítelem, aby tak vznikl sbor, který bude nazván Prozatímním parlamentem.

2. Zákonodárná usnesení Protifašistického shromáždění národního osvobození (AVNOJ) budou podléhat dodatečnému schválení Ústavodárného shromáždění.

Byly všeobecně probrány také jiné balkánské otázky.

VIII. SCHŮZE MINISTRŮ ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ

Po celou konferenci se kromě schůzí šéfů vlád a ministrů zahraničních věcí denně konaly zvláštní schůze tří ministrů zahraničních věcí a jejich poradců.

Tyto porady se ukázaly nejvýš prospěšnými, a proto se konference usnesla, aby bylo pro pravidelnou konzultaci tří ministrů zahraničních věcí vytvořeno stálé zařízení. Ministři zahraničních věcí se budou tudíž scházet tak často, jak toho bude třeba, pravděpodobně asi za tři až čtyři měsíce. Tyto schůze se budou konat střídavě v jednotlivých hlavních městech; první se bude konat v Londýně po konferenci Spojených národů - 0 světové organizaci.

IX. JEDNOTA VE VÁLCE I V MÍRU

Naše setkání zde na Krymu znovu potvrdilo naše společné odhodlání udržovat a posilovat v nastávající mírové době onu jednotu v cílech i v činnosti, která umožnila a zajistila vítězství povinností našich vlád k našim národům i ke všem národům celého světa.

Jedině potrvá-li a bude-li vzrůstat součinnost a porozumění mezi našimi třemi zeměmi i mezi všemi mírumilovnými národy, bude možné uskutečnit nejvyšší tužbu lidstva, bezpečný a trvalý mír, který podle slov Atlantické charty „zaručí, že všichni lidé ve všech zemích budou moci prožít svůj život beze strachu a nouze".

Vítězství v této válce a zřízení navržené mezinárodní organizace bude dosud největší historickou příležitostí vytvořit v budoucích letech podstatné předpoklady takového míru.

Protokol o jednání jaltské konference

Konference šéfů vlád Spojených států amerických, Velké Británie a SSSR, která se konala na Krymu ve dnech 4.—11. února, dospěla k těmto závěrům:

Světová organizace

Bylo rozhodnuto, že

1. konference Spojených národů o navrhované světové organizaci má být svolána na středu 25. dubna 1945 a má se konat ve Spojených státech amerických;

2. na tuto konferenci mají být pozvány tyto státy:
a) Spojené národy v tom složení, jaké měly 8. února 1945,
b) ty ze sdružených mocností, které do 1. března 1945 vyhlásily válku společnému nepříteli (výrazem „sdružené mocnosti" je zde míněno osm sdružených mocností a Turecko). Až se bude konat konference o světové organizaci, budou delegáti Spojeného království a Spojených států amerických podporovat návrh, aby dvě sovětské socialistické republiky Ukrajina a Bělorusko dostaly zakládající členství.

3. Vláda Spojených států se poradí jménem tří mocností s vládou Číny
a s francouzskou prozatímní vládou o rozhodnutích týkajících se navrhované světové organizace, jež tato konference učinila;

4. Pozvání, které bude rozesláno všem státům, jež se zúčastní konference, bude znít takto:

Pozvání

Vláda Spojených států amerických jménem svým a jménem vlád Spojeného království, Svazu sovětských socialistických republik a Republiky čínské a prozatímní vlády Francouzské republiky zve vládu ………………………………. , aby vyslala zástupce na konferenci Spojených národů, která se bude konat dne 25. dubna 1945 nebo krátce po tomto datu v San Francisku ve Spojených státech amerických, aby připravila chartu všeobecné mezinárodní organizace pro udržování mezinárodního míru a bezpečnosti.

Uvedené vlády dávají podnět, aby konference považovala za vhodný základ takovéto charty návrhy na zřízení všeobecné mezinárodní organizace, které byly uveřejněny v říjnu m. r. jako výsledek konference v Dumbarton Oaksu a které byly nyní doplněny těmito ustanoveními pro část C kapitoly VI:

C - Hlasování

1. Každý člen Rady bezpečnosti má mít jeden hlas.

2. O věcech řízení má Rada bezpečnosti rozhodovat kladnými hlasy sedmi členů.

3. Ve všech ostatních věcech má Rada bezpečnosti rozhodovat kladnými hlasy sedmi členů, čítajíc v to kladné hlasy všech stálých členů; rozumí se však, že při rozhodování podle kapitoly VIII oddílu A a podle druhé věty odstavce l kapitoly VIII oddílu C se strana ve sporu zdrží hlasování.

Další sdělení o uspořádání konference budou doručena později.

V případě, že vláda .………………………….. si přeje předložit své názory nebo připomínky k těmto návrhům před konferencí, doručí vláda Spojených států amerických ráda tyto názory a připomínky ostatním zúčastněným vládám.

Uzemní poručenství

Bylo dohodnuto, že se pět států, které budou stálými členy Rady bezpečnosti, vzájemně poradí o otázce územního poručenství ještě před konferencí Spojených národů.

Toto doporučení se přijímá s tím, že bylo ujasněno, že se územní poručenství bude vztahovat pouze na
a) existující mandáty Společnosti národů,
b) na území odloučená cd nepřítele v důsledku současné války,
c) na jiná území, která by byla dobrovolně dána pod poručenství a
d) že na nadcházející konferenci Spojených národů ani v předběžných poradách nebude jednáno o konkrétních územích a že území, která v jednotlivých uvedených kategoriích budou dána pod poručenství, budou předmětem pozdější dohody.

Okupační pásmo pro Franci a kontrolní komise pro Německo

Bylo dohodnuto, aby Francii bylo v Německu přiděleno jedno pásmo, které by bylo obsazeno francouzskými vojsky. Toto pásmo se utvoří z amerického a britského pásma a jeho rozsah bude určen Brity a Američany v dohodě s francouzskou prozatímní vládou.

Bylo též usneseno, že francouzská prozatímní vláda bude přizvána, aby se stala členem Spojenecké kontrolní komise pro Německo.

Reparace

Byl schválen tento protokol:

Protokol o jednání šéfů tří vlád na Krymské konferenci o věcných německých reparacích

Šéfové tří vlád se dohodli takto:

1. Německo bude povinno dát věcnou náhradu za škody, které způsobilo spojeneckým národům za války. Reparace mají dostat především země, které nesly hlavní břímě války, utrpěly největší ztráty a vybojovaly vítězství nad nepřítelem.

2. Věcné reparace budou na Německu vymáhány v těchto třech formách:
a) Odnětím německého národního majetku, který je na samém území Německa i mimo jeho území (zařízení, obráběcí stroje, lodi, vozový park, německé investice v zahraničí, podíly na průmyslových, dopravních
a jiných podnicích v Německu atd.
), a to do dvou roků od kapitulace nebo ukončení organizovaného odporu; toto odnětí bude prováděno hlavně proto, aby byl zničen válečný potenciál Německa.
b) Ročními dodávkami zboží běžné výroby po dobu, která bude ustanovena.
c) Použitím německé práce.

3. V Moskvě bude zřízena Spojenecká reparační komise, aby na základě výše uvedených zásad vypracovala podrobný plán pro vymáhání německých reparací. Bude složena ze tří zástupců - jednoho za Svaz sovětských socialistických republik, jednoho za Spojené království a jednoho za Spojené státy americké.

4. Pokud jde o stanovení celkové reparační částky, jakož i jejího rozdělení mezi země, které utrpěly německou agresí, dohodly se sovětská a americká delegace takto:

Moskevská reparační komise vezme na počátku svých prací za základ diskuse návrh sovětské vlády, aby celková částka reparací v souladu s body a) a b) odstavce 2 činila 20 miliard dolarů a aby 50 procent z této částky připadlo Svazu sovětských socialistických republik.

Britská delegace byla toho názoru, že dokud otázku reparací neprozkoumá moskevská reparační komise, nemá být žádná částka reparací stanovena.

Uvedený sovětsko-americký návrh byl odevzdán moskevské reparační komisi jako jeden z návrhů, který má komise projednat.

Hlavní váleční zločinci

Konference se dohodla na tom, aby otázka hlavních válečných zločinců byla předmětem šetření tří ministrů zahraničí, kteří o ní podají zprávu v patřičné době po ukončení konference.

Dohoda spojeneckých států o válečných zajatcích a civilních příslušnících těchto států

Britská, americká a sovětská delegace jednaly na jaltské konferenci v zájmu dosažení kompletní dohody o opatřeních k ochraně, vydržování a repatriaci válečných zajatců a civilních příslušníků Velké Británie, Sovětského svazu a Spojených států amerických, kteří byli osvobozeni spojeneckými ozbrojenými silami vstupujícími nyní do Německa. Texty dohod mezi SSSR a Velkou Británií a mezi SSSR a Spojenými státy americkými podepsané 11. února jsou totožné. Dohodu mezi Sovětským svazem a Velkou Británií podepsali V. M. Molotov a pan Eden. Dohodu mezi Sovětským svazem a Spojenými státy americkými podepsali generálporučík Gryzlov a generál Deane.

Podle těchto dohod bude každý ze Spojenců poskytovat stravu, oděv, lékařskou péči příslušníkům ostatních Spojenců a bude uspokojovat jejich další potřeby, dokud nebudou přiděleny dopravní prostředky k jejich repatriaci. Sovětští důstojníci pomohou britským a americkým úřadům pečovat o sovětské občany osvobozené britskými a americkými ozbrojenými silami v době, kdy budou na území Evropy nebo ve Spojeném království čekat na transport domů.

Britští a američtí důstojníci pomohou sovětské vládě pečovat o britské poddané a americké občany.

Jelikož nyní bylo dosaženo dohody, tři vlády se zavazují, že poskytnou všestrannou pomoc slučitelnou s požadavky vedení válečných operací, aby zajistily rychlou repatriaci všech těchto válečných zajatců a civilních občanů.

Dohoda tří velmocí o otázkách Dálného východu

Vedoucí představitelé tří velmocí, Sovětského svazu, Spojených států amerických a Velké Británie se dohodli, že Sovětský svaz vstoupí za dva až tři měsíce po kapitulaci Německa a ukončení války v Evropě do války proti Japonsku na straně Spojenců pod podmínkou, že:

1. Bude zachován status quo vnějšího Mongolská (Mongolské lidové republiky);

2. Rusko získá zpět práva, která byla narušena věrolomným útokem Japonska v roce 1904 a to:
a) Sovětskému svazu bude vrácena jižní část ostrova Sachalinu a všech ostrovů k ní přilehlých;
b) obchodní přístav Dairen (Dalnij) bude zmezinárodněn, přičemž v něm budou zajištěny přednostní zájmy Sovětského svazu; dále bude obnoven nájem Port Arthuru jako válečné námořní základny SSSR;
c) bude obnoveno společné používání Východočínské železnice a Jihomandžuské železnice otevírající přístup k Dairenu (Dalnij) podle zásad organizace smíšené Sovětsko-čínské společnosti s přihlédnutím k přednostním zájmům Sovětského svazu pod podmínkou, že Číně bude v Mandžusku zachována plná svrchovanost;

3. Sovětskému svazu budou předány Kurilské ostrovy.

Předpokládá se, že dohoda o Vnějším Mongolsku a výše uvedených přístavech a železnicích bude vyžadovat souhlas generalissima Čankajška. Na radu maršála J. V. Stalina se president postará o získání tohoto souhlasu.

Šéfové vlád tří velmocí se dohodli na tom, že po vítězství nad Japonskem musejí být tyto nároky Sovětského svazu bezpodmínečně uspokojeny.

Sovětský svaz vyslovuje ochotu uzavřít s národní čínskou vládou smlouvu o přátelství a spojenectví mezi SSSR a Čínou a pomoci jí svými ozbrojenými silami osvobodit se z japonského jha.

Literatura:
Antoním Šnajdárek - Druhá světová válka v dokumentech a fotografiích, nakl. Svoboda, Praha 1968
Autor : Jan Flieger / Dav 🕔26.06.2005 📕18.351

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře