Rosice u Brna a jejich osvobození 24. 4. 1945 2. část

Autor : Radek Enžl / Rad 🕔22.06.2005 📕14.460

Na tuto hrozbu reagovalo velení frontu posílením západního obchvatného uskupení 64. mechanizovanou brigádou a 4. gardovým jezdeckým sborem. Tyto se spojily s jednotkami izolovanými v omických lesích a tím došlo k rozbití německých obkličovacích snah a stabilizaci situace na levém křídle. Sovětským vojskům se však nicméně na tomto úseku nepodařilo obnovit útočnou činnost a jednotky ležely v obranných postaveních ještě další tři dny. Území nikoho zatím jezdecké jednotky využívaly především k zásobování a za pomoci partyzánů je zajišťovaly průzkumem. Průzkumnou aktivitu v prostoru také vyvíjelo sovětské letectvo.

O naprosté dezorientaci německého velení a jejich zkreslených představách o situaci svědčila i epizoda, jež se odehrála 22. dubna. Osobním vozem jel z Náměště do Brna přes Rosice německý generál (údajně velitel divize, ovšem bez udání které) se svým náčelníkem štábu. Na Kývalce byli zaskočeni kozáky a oba se zastřelili.

Německé velení zorganizovalo průzkumné operace a konečně pochopilo skutečnou situaci na tomto úseku fronty. Rozhodlo se ohrozit sovětské jednotky držící obrannou linii Ivančice–Neslovice–Tetčice–Kývalka tlakem od Rosic. Partyzáni hlásili, že Němci znovu postupně obsazují obce v oblasti a zaujímají zde postavení. Dne 23. dubna vstoupily německé oddíly i do Rosic, ležících nejblíže k sovětské obranné linii, údajně se jednalo o „kárný prapor SS“ v síle 400 mužů.

Konečně Rosice

Sovětské velení na tuto hrozbu reagovalo taktéž přisunutím posil, rozhodlo se předejít Němce a posunout vlastní obrannou linii na území, které Němci dosud neobsadili, popřípadě je vypudit dříve, než se stihnou v oblasti pevněji uchytit. Rosice, jakožto důležité místo před dosavadní zabezpečovací linií, bylo rozhodnuto dobýt a obsadit, neboť tvořily výběžek z německých postavení. K Rosicím tak přibyl 2. motostřelecký prapor 16. mechanizované brigády. Sovětský útok za podpory tanků na Rosice  byl zahájen v noci z 24. na 25. dubna. Po celonočním boji byly Němci z Rosic vytlačeni. Drželi se jen ve skupině domů u říčanské silnice a na kopci na západním okraji Rosic (dnešní sídliště Kamínky).

Následující noci obsadila Rudá armáda Padochov, navečer 26. 4. byla  posílena sovětská hlídka v Kratochvílce a osvobozeny Oslavany,  28. 4. Zbýšov, tím se podařilo Sovětům linii jižně od Rosic posunout více na západ, jejich další postup byl však odražen u Zakřan.

Průběh fronty a sovětské útočné akce 24-28. 4. 1945

Večer 30. 4. zaútočili Sověti na silně opevněné Ostrovačice, do rána Němce vytlačili a od svítání pokračovali v pronásledování Němců k Říčanům, kde se fronta zastavila.  

Další průběh bojů však prokázal, že německá postavení podél silnice z Rosic do Říčan bylo velmi silné  a fronta ležící na linii Oslavany-Zbýšov-Babice (ty zůstaly v rukách Němců) - Rosice-Říčany-Veverské Knínice  tu zůstala ležet až do 8. května. Do téhož dne fronta půlila i samotné Říčany, které se tak staly jednou z nejvíce válkou zničených obcí na jižní Moravě. Také Rosice byly během této doby těžce postiženy zejména dělostřeleckou a minometnou palbou. Bylo zapáleno mnoho domů a vyhořel také parní mlýn (dnešní objekt Rosických mlýnů a těstáren), jenž byl zasažen 15 cm granátem. Taková tedy byla situace v Rosicích a jejich nejbližším okolí od konce dubna.

Průběh fronty a sovětský útok 30. 4. 1945

Sovětské velení se zatím připravovalo k provedení pražské operace, přisouvalo posily, především dělostřelectvo. Nad oblastí občas přelétla sovětská průzkumná letadla, někdy skupina bojových letounů. Koncem války (bez udání data) zde také došlo k jednomu z posledních soubojů mezi německým a sovětským letectvem. Nad Kývalkou byl sestřelen Focke – Wulf Fw – 190, zřejmě verze A-8, jeho vrak byl fotograficky zdokumentován.

Mezi Brnem a Ivančicemi se chystala k útoku vojska 53. armády, jejímž úkolem bylo útokem ve směru Jihlava, Humpolec a Velké Meziříčí vytvořit podmínky pro zasazení jednotek 1. gardové jezdecko-mechanizované skupiny, rozmístěných mezi Rosicemi a Ivančicemi. Po  boku jednotek 1. g. JZMS se tak postavily tři střelecké sbory 53. armády. 18. gardový zaujal postavení mezi Rosicemi a Oslavany, 49. se rozložil mezi Rosicemi a  Veverskými Knínicemi a poslední 50. od Knínic dál na sever.

Ráno 7. 5. tak začala všeobecná ofenzíva Rudé armády na jihomoravské frontě. Po půlhodinové dělostřelecké a letecké přípravě rozdrtila vojska 2. ukrajinského frontu přední pásmo německé obrany. Dopoledne 8.5. tak mohly být do průlomu zasazeny rychlé jednotky, v případě Rosic to tedy byly jednotky 1. gardové jezdecko – mechanizované skupiny. Útok  v Rosicích byl vedený směrem z Obory k Zastávce u Brna a od rosického koupaliště k říčanské silnici a Říčanům. Začal 8. 5. ve 12.00 po půlhodinové dělostřelecké přípravě, jíž se zúčastnilo na 700 hlavní, včetně kaťuší.

Průběh fronty ráno 8. 5. 1945

Proti Sovětům se zde zakopaly, dle informací rosického kronikáře, v prostoru Rosice, Zastávka, Veverské Knínice tři neúplné pluky SS, podporované 28 obrněnci a 72 děly. Velký strach vládl v Zastávce, Němci vyhrožovali, že pokud budou nuceni ustoupit, vyvraždí asi 800 obyvatel Zastávky a Babic, kteří byli ukryti v krytu u hnědouhelného dolu Ferdinand. Ke krveprolití nakonec naštěstí nedošlo, díky razanci a rychlosti útoku rudoarmějců. Po krátkém odporu začali Němci prchat směrem ke Zbraslavi. Radost lidí, kteří byli uvnitř dolu více než dva týdny bez jídla a lékařské pomoci, vůči osvoboditelům byla obrovská.

Útok byl úspěšný, sovětské ztráty nepatrné. Tanky 2. ukrajinského frontu měly dorazit do Prahy nejpozději do 10. 5., ve skutečnosti tam byly již od den dřív ve 13 hodin, tedy asi tři hodiny po tancích 1. ukrajinského frontu, jenž postupoval od Drážďan. Válka skončila. 

Zúčtování

V bojích o Rosice padlo 68 sovětských vojáků, dochovala se tato jména:

Cogirov, Chochin Chovatolovič (1925)

Gajdemskij, Adam Fjodorovič (1917)

Giratulin, R. G., vojín (1916)

Golinskij P. P., starší seržant (1915)

Gorjašin, Ivan Nikolajevič, starší seržant (1915)

Gumeňuk, Petr Antonovič, vojín (1925)

Jačmeněv M. S., podporučík (1923)

Jermakov Ivan Petrovič, vojín

Kinaž, Jevgenij Platonovič, seržant

Kononov, Nikolaj (1922)

Kropačev, G. J., vojín (1903)

Kulešev, Konstantin Pavlovič, vojín (1903)

Ljubimov, Nikolaj Arsentěvič, vojín (1924)

Minějev, Vasilij Makarovič, vojín (1923)

Orlovskij, Vladimir Pavlovič, podporučík  

Podirjak, Grigorij Lavrentěvič

Skakun, Dmitrij  Pavlovič (1909)

Trufanov, Ivan Andrejevič, starší seržant (1917)

Ťabet, Genadij Andrejevič, seržant (1904)

Vasil, Nikolaj Fjodorovič, seržant

Volkov P. S., starší seržant (1906)

Volkov, Petr Vasiljevič, vojín (1926)

Zinčenko, Grigorij Rodionovič, seržant (1921)

Během bojů o Rosice zahynulo 29 místních občanů, dalších sedm bylo umučeno v koncentračních táborech vesměs za ilegální činnost v odbojových organizacích. Také materiální škody byly značné. Čtyřicet domů bylo zcela zničeno a 750 dalších poškozeno. Silně demolována byla věž městské radnice, byly přerušeny dodávky elektřiny. Protože na mnoha místech byly zničeny koleje, vázlo zásobování  a zásoby se tak musely vozit  až ze Znojemska. Válečné škody byly propočítány podle předválečných cen z roku 1938 a jejich úřední odhad činil  10 457 682 Kčs. 

Epilog

V roce 1945 byl obětem války na místním hřbitově postaven pomník. Nesl tento nápis:

„Tobě, vlasti, mrtví dali dost. Jen lásky živých je Ti třeba.“

Prameny:
Vojtěch Žampach - Směr Brno, nakl. Blok v brně, 1975
Branislav Jamnický – Osvobození Moravy, Krajské nakl. v Brně, 1964
Rosice 1907-1957 – vydal MNV v Rosicích, 1957
E-metro, nezávislý internetový měsíčník, č. 25 z roku 2003
 
Autor : Radek Enžl / Rad 🕔22.06.2005 📕14.460

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře