Čínské nebe IV

Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔16.06.2005 📕17.770

Čína roku 1937

Dne 13. srpna 1937 zasáhla válka opět na pobřeží Šanghaje, otevřela tak novou frontu se Střední Číně a odlehčila nápor Kuantungské armády na frontě v severní Číně. Následovalo vojenské tažení, spojené se systematickým vyvražďováním. Námořní letectvo bylo uvedeno do svatu nejvyšší pohotovosti neprodleně po událostech u mostu Marca Pola. Do konfliktu ale nezasáhlo, nýbrž pokračovalo rychlým tempem ve stanoveném výcvikovém plánu. Dne 23. července Kaigun Koku Hombu změnilo dispozice a vydalo rozkaz k zahájení šanghajské operace. Předvoj expedičního sboru, Šina Homen Kantai tvořily letadlové lodě Hošo a Rjudžo ze stavu 1. Koku Sentai, pro potřeby války podřízené 3. Kantai. Zatím v námořní základně Sasebo čekaly na pokyn k přesunu do frontového pásma. Kaga až do 20. srpna doprovázela konvoje, dopravující k Šanghaji výzbroj a čerstvé posily.

Rozkazem vrchního velitele námořního letectva prince Higašikuniho, bylo pro tažení be střední Číně vyčleněno 219 bojových letadel prvního sledu ve složení 66 stíhaček, 51 střemhlavých bombardérů, 48 těžkých bombardérů, 54 torpédových letadel (v roli bitevníků), pro průzkum, pozorování a spojení bylo určeno 30 plovákových strojů na katapultech doprovodných křižníků a hydroplánového nosiče Kamoi. Mobilizované síly představovaly téměř 65 % veškerého stavu námořního letectva.

Šina Homen Kantai – srpen 1937

1. Koku Sentai – pod velením kontraadmirála Širo Takasu, vlajková loď Rjudžo

Rjudžo:

velitel plavidla: kapitán Kacuo Abe 

velící letecký důstojník: poručík Jasuna Kozono

velící důstojník stíhací Buntai: poručík Šigeru Itaja

12 palubních stíhacích letadel Nakadžima A4N1 typ 95

15 palubních střemhlavých bombardérů Aiči D1A1 typ 94

Hošo:

velitel plavidla: kapitán Rjunosuke Kusaka

velící letecký důstojník: poručík Kijoto Hanamoto

9 palubních stíhacích letadel Nakadžima A4N1 typ 95

6 palubních bitevních letounů Jokosuka B3Y1 typ 92

2. Koku Sentai – pod velením kontraadmirála Rokuro Horie, vlajková loď Kaga

Kaga:

velitel plavidla: kapitán Ajao Inagaki

velící letecký důstojník: : korvetní kapitán Takeo Šibata

velící důstojník stíhací Buntai: poručík Čikamasu Igaraši

12 palubních stíhacích letadel Nakadžima A2N1 typ 90

12 palubních střemhlavých bombardérů Aiči D1A1 typ 94

12 palubních bitevních letounů Micubiši B2M1 typ 89

12 palubních bitevních letounů Jokosuka B4Y1 typ 96

 

Pozemní letecké jednotky

1. Rengo Kokutai – pod velením kapitána Mitčitaro Tozuki dislokovaná v Taipei, Formosa, později přesunuta do Šanghaje.

Kisarazu Kokutai

velitel kapitán Rjuzo Takenaka

6 těžkých bombardérů Hiro G2H1 typ 95

24 těžkých bombardérů Micubiši G3M1/M2 typ 96

Kanoja Kokutai

velitel kapitán Šizue Išii

velitel stíhací Čutai: kapitán Asaiči Tamai

9 stíhacích letadel Nakadžima A4N1 typ 95

18 těžkých bombardérů Micubiši G3M1/M2 typ 96

2. Rengo Kokutai – pod velením kontraadmirála Teizo Micunami dislokovaná na základně Omura, prefektura Nagasaki na ostrově Kjušu, později oblast Šanghaje.

12. Kokutai

velitel kapitán Osamu Imamura

velitel stíhací Hikotai kapitán Motoharu Okadžima

12 stíhaček Nakadžima A4N1 typ 95

12 střemhlavých bombardérů Aiči D1A1 typ 94

12 bitevníků Jokosuka B3Y1 typ 92

13. Kokutai

velitel kapitán Sadatoši Senda

12 stíhaček Micubiši A5M1 typ 96

12 střemhlavých bombardérů Aiči D1A2 typ 96

12 bitevníků Jokosuka B4Y1 typ 96

Ozbrojenou akci proti Šanghaji zahájilo válečné námořnictvo vyloděním silných elitních oddílů námořní pěchoty. Obránci města, podobně jako v roce 1932, odhodlaným odporem zastavili postup a přešli do ofenzívy. Námořní pěchota musela ustoupit pod ochranu děl plavidel kotvících u ústí řeky Huang-pu. Číňané nepoužili bombardéry z letiště v Chang-čou proti lodím, ale i tak hrozilo nebezpečí neúspěchu invaze.

V ranních hodinách 14. srpna odstartoval z katapultu Izuma průzkumný plovákový leotun Nakadžima E4N3 typ 90-2 a protipěchotními pumami. Po bombardování pozic čínských oddílů byl letoun napaden kuomintangským stíhačem, který se stal kořistí palubního střelce a spadl v plamenech do čínských pozic.

V odvetu skupina kuomintangských bombardérů napadla Izumo. Pumy však odhodily příliž brzy, rovnou nad střechy hotelu Cathay a Palace do prostoru přeplněného uprchlíky, kteří hledali v mezinárodní čtvrti ochranu před palbou. Podle zpráv zahraničních dopisovatelů, zahynulo nejméně 150 běženců a několik set utrpělo zranění.

Aktivizované čínské letectvo a zprávy zpravodajské služby o přesunech Čankajškových divizí hrozící obchvatným manévrem vyloděných námořních pěšáků. Čínská přesila hrozila zatlačit Japonce zpět do moře. Průzkumné hydropány přinesly odpoledne zprávu o další hrozbě. Kolem letecké akademie v Chang-čou posádky zaznamenaly kolem tří set letounů přiravených ke startu. Ve skutečnosti před školními hangáry stálo osmnáct plně vyzbrojených stíhacích Curtiss Hawk, 23. letky 4. leteckého pluku pod velením plukovníka Kao Chih-haa. Jeho piloti představovali elitu čínského letectva.

Poplašná zvěst o koncentraci nepřátelských strojů vyvolala pohotovost Kanoja Kokutai. Předchozího dne byly vyřazeny kvůli tajfunu, i dopoledne panovalo špatné počasí, ale s vyhlídkou na zlepšení byl vydán rozkaz k útoku proti Ústřední letecké akademii v Chang-čou, aby se eliminovala zjištěná hrozba pro expediční síly. Po startu se počasí oproti předpovědi nadále nezlepšuje a v husté dešti klesá viditelnost na minimum.

Čínská hlásná služba zareagovala včas a vyhlásila poplach, ještě když se letouny blížily od moře jednotlivě, protože jejich těsnou formaci rozbil vítr o síle vichřice. Plukovník Kao Chih-hao a muži 23. letky zastihli bombardéry ještě před cílem ve výšce 4 300 metrů a po ujištění, že chybí stíhací doprovod, Hawky zaútočily z převýšení do hluchého místa mírně od spodu a ze zadní polosféry. Kanoja Kokutai spatřila nalétávající stíhačky v poslední chvíli, část bombardérů změnila směr a v mírném střemhlavém letu se pokoušela stíhače setřást. Ve vzdušném boji utrpěli Japonci citelné ztráty.

Ve stejnou dobu, kdy ztroskotala akce u Chang-čou, odrazila čínská protivzdušná obrana útok dvaceti palubních bombardérů z letadlové lodi Kaga. Hawky II s Hawky III ve spolupráci s Boeingy P-26A nad Nankingem sestřelili deset nepřátel.

V podvečer přišel i čínský protiúder. Formace sto Hawků, Bred, Fiatů a Northropů napadla zákopy námořní pěchoty a lodě křižující po řece Huang-pu a ústí Jang-c´. Nedostatečný výcvik převážně stíhacích pilotů způsobil, že většina bomb dopadla mezi budovy mezinárodní čtvrti a šanghajskou banku. Japonské předmostí vyvázlo bez újmy.

Dne 15. srpna zahájila operační činnost Kisarazu Kokutai. Svaz vzlétl ze základny Omuraa a letem k Nankingu překonal v husté oblačnosti vzdálenost 2100 km, což byl rekord dosavadních leteckých bojů. Od 14. srpna do konce září Kanoja a Kisarazu Kokutai s denní pravidelností navštěvovaly Nanking, Jang-čou, Sü-čou, Changčou, An-čeng a Nan-čang v náletech, o nichž doufali že Číňany donutí ke kapitulaci. Létaly zásadně bez stíhacího doprovodu, což bylo vykoupeno značnými ztrátami. Tři dny po začátku ofenzivy zůstalo bojeschopných pouze 18 bombardérů. Po ztrátě 54 letounů G3M a poškození 19 dalších byly nálety dočasně přerušeny.

Letadlové lodě zasáhly do konfliktu se zpožděním. Hošo 16. srpna podporovala postup námořní pěchoty na Šanghaj. Na obloze probíhaly urputné souboje stíhaček, v nichž zkušenejší císařští letci nabývali na vrchu. Téhož dne nad čtvrť Čiang-wan proniklo šest palubních stíhaček A2N1 pod velením poručíka Igarašiho z Kagy. Formaci napadly čtyři čínské letouny. Během několika minut byly tři z nich sestřeleny.

Odpoledne byly při náletu na Nanking ztraceny dva japonské bombardéry, v okolí Chang-jang tři bombardéry, u Jang-čou další dva stroje a po jednom letounu přišli Japonci nad Šanghají, Kašingem a Čekiangem. Číňané ztratili šest stíhaček a šest bylo vážně poškozeno. Mluvčí čínského letectva také nárokoval z náletu palubních bombardérů z předchozího dne na Chang-čou zničení pěti útočníků za cenu dvou strojů. V odpoledních hodinách stíhači Ústřední akademie zničili tři Japonce, při ztrátě tří stíhaček.

Na japonské tiskové konferenci bylo hlášeno zničení 87 čínských letounů (bez podrobností že se většinou jednalo o cvičná letadla zničená na zemi).

Dne 17. srpna čtyřčlená Šotai četaře Tojody zničila nad Čiang-wanem další dvě čínské stíhačky. Skóre letců z Kagy tak rychle narůstalo. Těžko to ale vyvážilo zničení jedenácti strojů z dvanáctičlenné bombardovací formace, vyslané k náletu nad Chang-čou, což byl opět důsledek náletu bez stíhacího zajištění.

20. srpna Japonci zahájili sérii náletů proti železničním uzlům, spojujícím Šanghaj s okolním světem. Tyto nálety si vyžádaly krvavou daň mezi masami civilních uprchlíků na nádražích.

Bilance první poloviny srpna ukázala na nelichotivé výsledky námořního letectva. Nejvíce kriticky vyšla nahodilá spolupráce stíhacích a bombardovacích letadel a nepružnost velení. Dále se ukázalo, že přehradná palba střelců kulomety ráže 7,7 mm není s to zastavit útočící čínské stíhače a nenahradí přítomnost doprovodu vlastních stíhaček. I koncepce konstrukce stíhaček kladla důraz na obratnost a manévrovací schopnosti, místo na vytrvalost a dolet. Z rozhodnutí vrchního velení námořnictva letadlová loď Kaga opustila bojiště a zamířilla do Saseba, kde nalodila zbrusu nové Micubiši A5M1 typ 96, vyznačující se potřebnými parametry. První operační vzlet nových stíhaček proběhl 22. srpna, ale bez kontaktu s nepřítelem. K boji došlo až 4. září, kdy Šotai poručíka Nakadžimy zaskočila letku Hawků III a v souboji tři z nich zapálila. Po přistání piloti emotivně potvrzovali, že Typ 96 je nejlepší stíhací letoun, jaký kdy pilotovali: rychlý, snadno ovladatelný a ve všech směrech nadřazený čínským dvouplošníkům i I-16.

Rozhořčené boje zuřily nad Pao-šanem. Ve stejný den, kdy měli piloti A5M1 premiéru, čelily čtyři stroje poručíka Tadaši Kaneka z Rjudža přesile osmnácti Curtissů. Japonci bez ohledu na nepříznivý poměr sil výzvu přijali a sestřelili šest Hawků.

Následujícího dne na stejném místě poručík Suzuki narazil na dvacet osm čínských stíhaček. Mezi nimi převládaly P-26A. Navzdory převaze vyznělo střetnutí v jednostrannou záležitost letců z Rjudža, kteří si připsali devět vítězství – za což se jim dostalo ocenění zvlášní citací v denním rozkaze.

Dalšího dne ráno výsadkové čluny vysadily pod Šanghají 35 000 vojáků generála Macue, kteří se bohužel vylodili přímo pod ústí děl zamaskovaných čínských baterií. Přehradná palba smetla nástup Japonců, v minutě jej změnila v krvavou lázeň a mezi zraněnými byl i císařův bratranec, princ Hirodžoši Fušimu. Dalších pět dní výsadek zůstal na místě a čekal na posilu dalších tří divizí. Pěchota získávala šanghajskou půdu za vysokou krvavou daň.

Koncem měsíce letecká aktivita značně ochabla. Dne 25. srpna tři A2N1 pod velením proučíka Harutoši Okamota z Hošo zmařily pokud dvou bombardovacích Martin 139 W o nálet a jednoho z nich sestřelili.

Jakmile pozemní jednotky získaly na předměstí Šandhaje neporušené letiště Kunda, nastoupila na novou základnu 12. Kokutai vyzbrojená A4N1 typ 95 a 9. září zde přistála A5M1 typ 96 patřící 13. Kokutai. V obou útvarech se soustředila elita pilotů námořního letectva, což se projevilo úsilím o zničení čínských vzdušných sil, často i na úkor spolupráce s pozemními vojsky. Důsledkem byly spory mezi veliteli v otázkách priority cílů. Velení námořnictva učinilo pouze jeden ústupek a obnovilo nálety na civilní cíle i přes upozornění veteránů, že omezený počet stíhacích A5M1 typ 96 nezaručuje odpovídající stupeň ochrany bombardovacích svazů a vytváří podmínky pro opakování debaklu z počátku konfliktu.

Přípravy na ofenzivu provázelo horečnaté přezbrojování moderní technikou. Kontraadmirál Rokuro Horie obdržel 15. září depeši, jež mu ukládala, aby okamžitě vyložil na pevninu všechny palubní stroje a vrátil se do Saseba, kde čekal nový náklad šestnácti A5M1 typ 96, šestnácti bitevních B4Y1 typ 96 a třiceti dvou střemhlavých D1A2 typ 96.

Dne 19. září Japonci zahájili operaci, vymezenou na deset dnů, směřující k ovládutí železniční tratě vedoucí k Nankingu, likvidaci obranných postavení na přístupech k městu a eliminaci čínského letectva. Za základny Kunda odstartovalo dvanáct stíhacích A5M1 poručíka Jamašity ze 13. Kokutai, které doplnila sestava tří A5M1 poručíka Igarašiho a sedmnácti bitevních bombardérů korvetního kapitána Wada z Kagy. Za letu formaci posílilo ještě šestnáct průzkumných hydroplánů 3. Kantai s pumami o hmotnosti 60 kg, podvěšenými pod křídly.

Obranu kolem hlavního města tvořily elitní kuomintangské letky, vyzbrojené Gladiátory, Hawky, Boeingy, I-15 a I-16, rozsáhlá síť protiletadlových baterií a dokonale fungující hlásná služba. Ohlášení náletu dorazilo včas, a tak Japonci při přiblížení k cíli narazili na padesátku čínských stíhaček připravených k odporu. Všechno úsilí obránců ale zmařily nové A5M1, které v rukou námořních pilotů po čtvrthodině souboje s čínskou přesilou sestřelily patnáct čínských stíhačů jistě a tři pravděpodobně. Tři Hawky jistě a jeden pravděpodobně sestřelil námořní pilot Kiiči Oda. Cenou za úspěch bylo odepsání jednoho A5M1, tří B4Y1 a jednoho hydroplánu. To nic neměnilo na skutečnosti, že nové stíhací stroje císařského námořnictva smetly protivníka z oblohy navzdory jeho početní převaze.

Následujícího dne letadlové lodě Hošo a Rjudžo křižovaly podél pobřeží Kantonu. Ačkoli panovalo velmi špatné počasí a rozbouřené moře ztěžovalo startovací manévr, rozhodli letečtí důstojníci obou plavidel o útoku na letiště Tien-ho a Pai-jun, kam se podle informací zpravodajské služby uchýlil větší počet bojových letadel bývalého odbojného režimu generála Wonga. Akci podniklo patnáct stíhacích dvouplošníků, dvanáct bitevních a tři střemhlavé bombardovací stroje. Přes silný odpor Japonci prorazili nad nepřátelské základny a demolovali pumami část pozemních zařízení. Ve vzduchu jim padlo za obět dvanáct Hawků, ale cestou zpět muselo pět stíhaček přistát na hladinu moře pro nedostatek pohonných hmot. Osádky z vody vytáhly hlídkující torpédoborce.

V odpoledních hodinách se Japonci vrátili. Zatímco devět bombardérů ničilo objekty letiště, devět stíhaček se pustilo do souboje s deseti Hawky a pět jich poslalo v plamenech k zemi.

Po návratu byly stroje ihned připraveny k další misi, tentokrát nad Kuang-tung. Na čele devíti stíhacích a patnácti bombardovacích letadel byl velitel akce kapitán Kozono. Vítěznou sérii Japonci nepřerušili ani tentokrát. Kuomintang vyškrtl ze stavu pět stíhaček. Zanedlouho dorazila ke Kuang-tungu druhá vlna, téhož složení a situace se opakovala se stejným výsledkem.

Bombardovací kampani předcházel psychologický nátlak. Několik dnů před začátkem průzkumné hydroplány shazovaly letáky oznamující akci a vyzývající ke kapitulaci, což vyvolalo paniku a mnoho lidí opustilo město. Dne 22. září zazněly sirény celkem třikrát. Bombardovací svazy 2. Rengo Kokutai podpořily G3M1/M2 kisarazu a Konuja Kokutai, na cestě do střední Číny byly také armádní letecké jednotky. Třítýdenní podzimní bombardovací ofenzíva změnila Nanking v požářiště. Obrana čínských stíhaček nezabránila triumfálnímu tažení 13. Kokutai. Číňané riskovali boj s obratnými japonskými dvouplošníky, při spatření rychlých A5M1 ale urychleně vyklízeli bojiště a unikali z jejich dosahu. Koncem září stíhači 2. Rengo Kokutai zaznamenali jen čtyři sestřely. O to více se mohly věnovat ostřelování kolon uprchlíků. Přeprava stíhacích A5M1 nabyla na intenzitě v říjnu. Letadlové lodě neustále pendlovaly na trase Šanghaj-Sasebo a počet bojových strojů na letištích ve střední Číně utěšeně narůstal. Provoz si vynutil vyýstavbu ještě pěti satelitních základen. Skomírající letectvo Kuomintangu se vzchopilo 6. října k jednomu z posledních záchvěvů odporu. Hlídka deseti A5M1 zápolila s formací dvaceti tří čínských stíhačů a bez vlastní ztráty zapálila devět čínských stíhačů. Duel, který se odehrál o necelý týden později, probíhal poněkud rozporuplně, přestože tentokrát měli Japonci početní převahu. Výsledek 3:5 ve prospěch Japonců mnoho chvály velitelů nepřinesl. 14. října už to bylo opět lepší, když beze ztrát sestřelila dva stíhače z jedenácti obránců Nankingu.

Jakmile Čankajšek vyčerpal zálohy, evakuoval zbylé stroje do Nan-čangu, Chan-kchou a Čchung-čchingu. Ke vzdušným soubojům proto docházelo v tomto období jen zřídka. 11. 11. 1937 tři bombardovací Northrop 2E zkoušely napadnout Kagu, ale všechny byly zničeny.

10. října vydalo námořní letectvo oficiální statistiku první etapy konfliktu. Námořní letectvo podniklo nálety na 61 měst, ve vzduchu zničilo 181 nepřátelských letadel a 141 jich zničilo na zemi. Při 3 000 bojových letech přišlo o 39 stíhaček a bombardérů. Údaje sestavené nezávislými pozorovateli ale hovoří o ztrátě plných 21 % nasazených letadel. Přesto je skóre 68 vzletů na jeden letoun více než dobré.

V polovině listopad padlo Chang-čou, ležící necelých sto kilometrů od Šanghaje. Poté, co vyloďovací čluny vysadily 80 000 mužů genrála Heisuke Janagawy, obránci rezignovali a v panice opouštěli svá obranná postavení. Sedmdesát hodin po invazi dosáhla 6. divize Hisao Tanakiho bez odporu šanghajské předměstí Sung-čching a pustila se do ničení. Na severu Šanghaje vylodila plavidla 16. divizi. Za císařskými vojáky zústávalo spáleniště, pověst, jež je předcházela, podlomila statečnost a vůli vzdorujících Číňanů. Nastal hromadný úprk a fronta se zhroutila. Šanghaj kapitulovala 12. listopadu 1937. Západní tisk přinášel výpovědi očitých svědků a fotografie, dokumentující barbarství, jež provázelo městské boje. Snímek křičícího čínského děcka, popáleného a zraněného japonskou bombou v Šanghaji, který uveřejnil časopis Life, pomáhal obracet světové mínění proti císařskému Japonsku. Tyto skutky, jež Západ považoval za porušení mezinárodních konvencí o vedení války, byly tak strašné a docházelo k nim tak běžně, že vyvolaly znepokojení i v Japonsku – navzdory přísné cenzuře. Nicméně Japonci v ukrutnostech pokračovali a nejen to, - ve srovnání s masakrem, k němuž došlo v Nankingu, se všechny barbarské činy zdály být téměř bezvýznamné. Ale o tom až v dalším díle.

Prameny:
Josef Novotný, Kantó Gun (historie Kuantungské armády)
Henry Sakaida, Aces of the rising Sun 1937-1945
Robert B. Edderton, Válečníci vycházejícího slunce
Lubomír Vejřík, Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941
Georgij Zacharov, Já stíhač
Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔16.06.2005 📕17.770

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře