Vojenská terminologie

Autor : Tomáš Berka / Snake 🕔16.07.2003 📕14.038

Tento text si klade za cíl poskytnout všem, kteří to potřebují, vysvětlení různých vojenských termínů a principů funkce vojenských zařízení. Nikdo se učeným nenarodil a tak sem já a další autoři tohoto serveru budeme postupně vkládat stručná vysvětlení významu dalších termínů, které „přece každý zná“, a proto je z technických popisů zbraňových systémů, tanků, letadel apod. zcela nemožné zjistit, co vlastně znamenají - pokud je zrovna neznáte. Za každým vloženým vysvětlením bude uveden autor, v případě nesrovnalostí, dotazů apod. se obracejte buď přímo na něj nebo na autora (správce) tohoto článku. Ještě bych upozornil, že vysvětlení jsou pokud možno stručná, není tedy možno očekávat zcela vyčerpávající popis veškerých detailů. Výsledkem by byla často pouze neúnosná délka popisů (a celého textu) a zejména matení čtenáře.

Raketa

Tento termín se někdy nesprávně používá jako synonymum pro pojem (řízená) střela. Raketa je projektil poháněný vlastním motorem (alespoň po část doby letu), téměř výhradně odpalovaný bez dodání další energie, pouze pomocí vlastního motoru. Tím se liší od kulky, která je vystřelována a nemá vlastní pohon. Pohonný motor je, jak naznačuje název, raketový, v posledních letech v drtivé většině na tuhé palivo. Odlišnost rakety od střely spočívá v absenci řídícího systému, který by pomocí ovládacích ploch korigoval směr letu raketu. Raketa takový systém nemá (střela ano) a proto je přesnost rakety relativně malá. Na raketách často viděné plošky mají funkci stabilizační (raketa je díky nim přesnější), nicméně základní směr letu rakety je pevně dán ve chvíli odpálení a již se nemění. Velmi často je též přesnost rakety zvyšována rotací (rychlostí od několika otáček za sekundu až po několik set otáček za sekundu). Rotací je raketa stabilizována (podobně jako gyroskop) a velice jednoduše se tak omezí účinek větru a dalších vlivů na letící raketu. Mezi první zástupce raket použité na našem kontinentu masově patřily například známé sovětské druhoválečné Kaťuše. V současnosti jsou neřízené protizemní rakety nedílnou součástí výzbroje zejména vrtulníků, obvykle nesené v odpalovacích blocích až pro několik desítek raket, například ruské bloky B8V20 či UB-32A-24 pro Mi-24.

Lze se také setkat s pojmem řízená raketa, což je významové synonymum pro střelu.

Střela

Tento termín se někdy nesprávně používá jako synonymum pro pojem raketa. Střela je projektil obvykle alespoň po část doby letu poháněný vlastním motorem, pouze zřídkakdy tomu tak není. Odlišnost střely od raket, kulek a podobných projektilů spočívá v řídícím systému střely, který pomocí ovládacích ploch koriguje směr letu. Rakety a kulky neobsahují vlastní řídící systém a proto jsou méně přesné, zejména na větší vzdálenosti. Díky řídícímu systému jsou moderní střely velmi přesné, přesnost zásahu může dosahovat i pouhý jeden metr. Tato hodnota se ale liší pro různé kategorie střel a naváděcí systémy, obvykle je dosahovaná přesnost menší, v řádu několika metrů. Na střelách často viděné aerodynamické plošky mají funkci stabilizační a řídící (ovládané řídícím systémem pro korekci směru letu). Některé střely disponují i řídícími ploškami umístěnými v trysce motoru, střela je pak řízena vektorováním tahu. Používány jsou i systémy kombinující oba typy umístění řídících ploch. Pohonný motor je zpravidla raketový. Dnes se až na vyjímky používá tuhé palivo, ale starší střely mají často i kapalinové raketové motory. Již méně rozšířené jsou motory náporové a proudové, ty se používají především ve střelách s velkým doletem (zhruba 50 a více kilometrů). Menší střely s menším doletem (protiletadlové, protitankové) jsou v drtivé většině jednostupňové, střely s velkým doletem mají stupňů více, zpravidla dva. První stupeň je startovací a urychlovací, hoří pouze několik sekund, poté je zpravidla odhozen. Druhý stupeň je pak tvořen letovým pohonným motorem, který hoří podstatně déle, ale má také menší tah (sílu). Dnešní balistické rakety (zde je zavedené české názvosloví bohužel poněkud nekonzistentní) mají obvykle stupně tři. Třetí stupeň obsahuje samotné bojové hlavice a slouží pro přesné navedení hlavic na cíl. Protiletadlové střely jsou dnes základem výzbroje moderních stíhacích letounů, ať již jde o infra-červeně naváděné AIM-9 Sidewinder nebo radarem naváděné AIM-7 Sparrow, či ruské R-27 nebo R-77. Dnes jsou též často používané protizemní střely - zejména AGM-65 Maverick (s TV i jiným naváděním), ruské protizemní Ch-29 (TV nebo laserové navádění) nebo evropské laserem naváděné Brimstone, dále protiradarové americké HARM nebo ruské Ch-31. Mezi řízené střely patří též známý obranný systém Patriot, stejně jako mnoho jiných systémů protivzdušné obrany (PVO), a konečně i snad ještě známější střely s plochou dráhou letu Tomahawk. 

Naváděné (řízené) pumy

Jsou svou funkcí podobné klasickým gravitačním pumám. Ty po vypuštění z letounu volně a něřízeně padají k zemi. Oproti tomu naváděné pumy mají řídící systém - obvykle laserem či signálem GPS naváděný nebo inerciální. Ten koriguje dráhu pumy, nejčastěji pomocí aerodynamických řídících ploch podobných řídícím plochám střel. Existují různé varianty těchto pum lišící se zejména přesností, ráží (hmotností) a také cenou. Některé řídící systémy navádějí pumu na určený cíl (ozářený laserem či určený souřadnicemi), jiné (levnější) varianty pouze korigují snos pumy větrem (pumy WCMD). Mezi naváděné pumy se řadí například americké řízené pumy systému Paveway (GBU-10 a další), které používají zejména laserové navedení nebo systém GPS. Ruské naváděné pumy série KAB používají laserové nebo televizní navádění.

Autor : Tomáš Berka / Snake 🕔16.07.2003 📕14.038

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře