Záznam Jaltské konference - 6.díl

Autor : Jan Flieger / Dav 🕔29.05.2005 📕8.409

ŠESTÉ ZASEDÁNI - 9. února 1945

Roosevelt navrhuje, aby Stettinius přednesl zprávu o poradě tří ministrů zahraničních věcí.

Stettinius prohlašuje, že by chtěl jménem ministrů zahraničních věcí přednést krátkou zprávu o výsledcích jejich práce. Ministři zahraničních věcí podrobně projednávali polskou otázku na základě memoranda americké delegace. Z tohoto memoranda byla na návrh sovětské delegace vyňata otázka presidentské rady. Pokud jde o formulaci vytvoření polské vlády, bylo rozhodnuto pokračovat v diskusi o této otázce a oznámit, že tři ministři zahraničních věcí zatím nedospěli k dohodě. Na poradě ministrů se jednalo také o otázce reparací.

Churchill říká, že by snad bylo lépe projednat nejprve polskou otázku.

Roosevelt souhlasí.

Sovětská delegace k memorandu delegace USA o otázce polské vlády prohlásila, že s ohledem na svou snahu vypracovat bez dalších odkladů jednotný názor bere za základ americký návrh, avšak předkládá k němu určité opravy. Sovětská delegace navrhla tuto úpravu první věty americké formulace vytvoření polské vlády: „Nynější prozatímní polská vláda musí být reorganizována na základě širšího demokratismu tak, že do ní budou zapojeni demokratičtí činitelé žijící v Polsku i v zahraničí. Tato vláda se bude nazývat národní prozatímní vládou."
Na konci odstavce navrhla sovětská delegace doplnit slova: „nefašistické a protifašistické strany", takže celá věta měla znít takto: „V těchto volbách musí mít všechny nefašistické a protifašistické demokratické strany právo navrhovat své kandidáty."
Sovětská delegace považovala za nutné doplnit také tuto větu: „Jakmile bude polská vláda národní jednoty vytvořena tak, jak bylo uvedeno, tři vlády ji uznají." Závěrem sovětská delegace navrhla, aby byla vypuštěna poslední věta amerického návrhu, podle níž by velvyslanci tří velmocí ve Varšavě měli dohlížet na plnění závazků týkajících se svobodných voleb a referovat o jejich plnění, a to proto, že velvyslanci tří mocností akreditovaní u polské vlády mají neomezenou možnost pozorovat všechno, co se v Polsku děje a že je to jejich bezprostřední povinností. Sovětská delegace oznámila, že s těmito opravami pokládá americký návrh za přijatelný.

Churchill prohlašuje, že je rád, že byl učiněn významný krok k dohodě o polské otázce. Dříve než však bude pokračovat diskuse o této otázce, rád by vyslovil ještě několik všeobecných připomínek. Churchill se domnívá, že by nebylo správné řešit tuto otázku ve spěchu. Již se rýsuje možnost dohody, a proto by bylo nebezpečné všechno pokazit přílišnou ukvapeností. Bylo by lépe ještě se poněkud zamyslit nad návrhem sovětské delegace. Pro naše porady sice zbývá jen 48 hodin, Churchill by však nechtěl celou věc pokazit jen proto, že se konferenci nedostávalo 24 hodin. Bude-li k dosažení výsledku zapotřebí těchto 24 hodin, bude nutné je najít. Nesmíme zapomínat na jedno: rozejdou-li se účastníci konference, aniž dosáhli dohody o polské otázce, bude celá konference považována za neúspěch.

Roosevelt navrhuje, aby Stettinius dokončil svou zprávu a pak aby byla vyhlášena půlhodinová přestávka k prostudování návrhů sovětské delegace.

Churchill znovu zdůrazňuje, že účastníci konference již téměř drží v rukou cenu, jež má velkou hodnotu. Nelze připustit, aby byla zmařena přílišnou ukvapeností. Je třeba vyzískat trochu času k rozmyšlení. Churchill ovšem nemá námitek proti Rooseveltovu návrhu.

Stalin rovněž Rooseveltův návrh přijímá.

Stettinius pokračuje ve zprávě a oznamuje, že nyní přistoupí k otázce reparací. Americká delegace předložila svůj návrh zásad, podle nichž by měly být od Německa vymáhány reparace. V bodech l a 2 se názor delegací shoduje. U bodu 3 dosáhly kompromisu, a to takového: moskevská reparační komise se bude ve své práci opírat o celkovou částku reparací 20 miliard dolarů ve formě jednorázového vyvlastnění a ročních zbožních dodávek, z čehož 50 procent připadne Sovětskému svazu.

Eden vyslovil k této otázce výhradu, že zatím nedostal z Londýna směrnice. Sovětská delegace prohlásila, že rozpočty reparací budou prováděny podle cen z roku 1938, které budou zvýšeny o 10—15 procent podle charakteru objektu.

Stettinius se dále zmiňuje o nadcházející konferenci Spojených národů. Říká, že americká delegace navrhuje, aby stálí členové Rady uspořádali před konferencí diplomatické konzultace o poruěenství nad koloniálními a závislými zeměmi.

Churchill (silně rozrušen) důrazně protestuje proti projednávání této otázky. Velká Británie již tolik let tvrdě bojuje o zachování celistvosti Britského společenství národů a Britského impéria. Je přesvědčen, že tento boj skončí zcela úspěšně, a dokud nad zeměmi britské koruny vlaje britská vlajka, nepřipustí, aby se třeba sebemenší kousek britské půdy dostal do dražby za účasti 40 států. Britské impérium nikdy nezasedne u Mezinárodního soudu na lavici obžalovaných pro otázku ,,poručenství" nad neplnoletými národy.

Stettinius Churchilla uklidňuje, že nejde o Britské impérium. Americká delegace chce, aby světová organizace v případě nutnosti schválila poručenství nad územími, jež budou odebrána nepříteli.

Churchill prohlašuje, že jde-li o nepřátelská území, nemá námitek. Možná že by bylo účelné stanovit poručenství nad těmito zeměmi.

Stettinius dodává, že porada tří ministrů uznala jednání o otázce poručenství na konferenci Spojených národů za žádoucí.

Churchill trvá na tom, aby do textu usnesení byla doplněna výhrada, že se projednávání otázky poručenství v žádném případě netýká území Britského impéria. Ptá se Stalina, jaký by měl pocit, kdyby mezinárodní organizace navrhla, aby byl Krym převeden pod mezinárodní kontrolu jako mezinárodní lázně?

Stalin odpovídá, že by Krym ochotně poskytl třem mocnostem pro jejich konference.

Stettinius prohlašuje, že podvýbor, jenž má projednat otázku, které země mají být pozvány na konferenci Spojených národů, pokračuje v jednání a dnes oznámí výsledky ministrům zahraničních věcí.

Na Stettiniův návrh bylo dále rozhodnuto, aby osoby určené britskou a sovětskou stranou vypracovaly zprávu o jugoslávské otázce.

Churchill poznamenává, že v jugoslávské otázce se nevyskytují větší rozpory.

Stettinius prohlašuje, že bylo rozhodnuto uvést v platnost dohodu Tito-Šubašić ještě před závěrem jaltské konference bez ohledu na všechny „fantazie krále Petra".

Churchill říká, že britská delegace má k dohodě Tito-Šubašić dvě velmi cenné opravy. Tyto opravy byly odevzdány ruským přátelům. Jestliže účastníci konference uznají opravy za účelné, bude možno Šubašićovi a Titovi doporučit jejich přijetí.

Stalin poznamenává, že sovětská strana může také předložit opravy. Potom ještě něco navrhne britská delegace. Otázka se protáhne a situace v Jugoslávii zůstává labilní.

Churchill prohlašuje, že Tito je ve své zemi diktátorem. Můžeme ho požádat, aby opravy přijal.

Stalin odpovídá, že Tito vůbec není diktátor. Situace v Jugoslávii je nadále nejistá.

Eden prohlašuje, že nejde o změnu dohody Tito-Šubašić. Jde jen o ona dvě ujištění, o něž bude Subašić Tita stejně žádat.

Stalin říká, že opravy, které předložili Angličané, tkví v tom, že poslanci Skupštiny, kteří se nezkompromitovali spoluprací s Němci, mají být zapojeni do Protifašistického shromáždění. Druhá oprava záleží v návrhu, aby zákonodárná akta schválená Protifašistickým shromážděním byla dále schválena Ústavodárným shromážděním. Sovětská delegace v podstatě s těmito opravami souhlasí. Jsou oprávněné. Domnívá se však, že kvůli nim nelze zdržovat vytvoření nové vlády.

Eden prohlašuje, že britská vláda si přeje okamžitou realizaci dohody Tito-Šubašić. Potom bude možno Titovi navrhnout, aby přijal zmíněné opravy.

Stalin souhlasí.

Churchill rovněž souhlasí.

Eden říká, že Subašić měl odjet z Londýna do Jugoslávie 7. února.

Churchill poznamenává, že zítra dojdou informace, odcestoval-li či ne. Subašić rozhodně odcestuje, jakmile to dovolí počasí.

Stalin prohlašuje, že představitelé tří mocností musí před odjezdem z Krymu doporučit, aby okamžitě vstoupila v platnost dohoda Tito-Subašić a aby na jejím základě byla vytvořena jednotná jugoslávská
vláda nezávisle na fantaziích, které má v hlavě Petr.

Churchill navrhuje, aby byl do komuniké zařazen příslušný bod. V této souvislosti se Churchill táže, souhlasí-li ostatní s tím, aby pak Titovi byly navrženy výše uvedené opravy.

Stalin odpovídá, že nemluví naprázdno. Vždycky drží slovo.

Po přestávce.

Roosevelt prohlašuje, že se lépe seznámil s návrty sovětské delegace k polské otázce a vyměnil si názory s britskou stranou. Zdá se mu, že nyní jde pouze o určité slovní rozdíly. Účastníci konference se blíží k dohodě. V této otázce bylo dosaženo skutečně velkého pokroku. Věta: „Nynější prozatímní polská vláda musí být reorganizována na základě širšího demokratismu" však ztíží postavení vlád, jež uznávají polskou vládu v Londýně. Roosevelt by chtěl nahradit výraz „nynější prozatímní polská vláda" slovy „polská vláda, která nyní působí v Polsku".
Roosevelt dále říká, že sovětská delegace navrhuje odstranit poslední větu týkající se povinností velvyslanců našich tří států dohlížet na svobodné volby v Polsku. Bylo by lépe to nedělat. Roosevelt by chtěl v této souvislosti připomenout, že v USA žije 6 miliónů Poláků. Je třeba udělat vůči nim určité gesto, které by upevnilo jejich přesvědčení, že volby v Polsku budou spravedlivé a svobodné. Roosevelt se domnívá, že jsou-li účastníci konference tak blízcí dohodě, bylo by účelné, aby se ministři zahraničních věcí dnes večer dali do práce a zítra oznámili konferenci výsledky.

Churchill souhlasí s presidentem v tom, že dnes bylo dosaženo velkého pokroku na cestě k jednotné deklaraci spojeneckých mocností o polské otázce. Churchill nic nenamítá proti tomu, aby celou věc definitivně vypracovali tři ministři zahraničních věcí. Rád by se však nyní zastavil u dvou nevelkých bodů vyplývajících z toho, co včera uvedl maršál Stalin. Maršál Stalin vyprávěl, jak bylo osvobozováno Polsko a jak Rudá armáda vyhnala ze země nepřítele. To je nová skutečnost, která má velký význam, Churchill se proto domnívá, že by bylo dobře zdůraznit tuto skutečnost celému světu a zahájit prohlášení o Polsku asi těmito slovy: „Rudá armáda osvobodila Polsko. Proto je nutno vytvořit plně reprezentativní polskou vládu, která nyní může být vybudována na širší základně, než bylo možno před osvobozením západního Polska."
Druhý bod, na který by chtěl Churchill upozornit, je poslední věta amerického návrhu. Britská vláda je při jednání o polských záležitostech v nevýhodné pozici, protože zná málo z toho, co se děje přímo v Polsku. Přesto však musí britská vláda schvalovat důležitá rozhodnutí týkající se Polska. Churchill ví, že mezi jednotlivými skupinami Poláků panují velmi napjaté vztahy. Osóbka-Morawski například nedávno použil velmi výhružného tónu na adresu londýnské vlády; lublinská vláda hodlá povolat k odpovědnosti před soudem jako zrádce všechny vojáky polské armády a účastníky ilegálního hnutí. Britská vláda je tím silně znepokojena.
Především je samozřejmě nezbytné odstranit všechny překážky, které brání operacím Rudé armády. Churchill by však přesto chtěl maršála Stalina požádat, aby byl brán ohled na obtížné postavení britské vlády.
Britská vláda opravdu neví nic o tom, co se děje v Polsku, protože získává informace jedinou cestou — čas od času vysazuje v Polsku parašutisty nebo hovoří s účastníky ilegálního hnutí, kteří přijeli z Polska. Taková situace je krajně neuspokojivá.
Jak by bylo možno ji změnit a přitom neztížit operace Rudé armády? Churchill znovu opakuje, že zájmy operací sovětských vojsk klade naprosto do popředí. Nebylo by však přesto možné poskytnout Britům příslušné možnosti, jichž by, jak se Churchill domnívá, rádi využili také Američané, aby viděli na vlastní oči, jak se v Polsku uklidňují nynější nešvary? Právě proto je pro britskou delegaci poslední věta amerického návrhu tak důležitá.
Když se budou v Jugoslávii konat volby, maršál Tito nebude nic namítat, jak Churchill pochopil, proti přítomnosti sovětského, amerického a britského pozorovatele, kteří by mohli ubezpečit celý svět o tom, že volby byly provedeny jak náleží. Pokud jde o Řecko, Britové by uvítali přítomnost sovětských, amerických a britských pozorovatelů při volbách. Totéž se týká Itálie. Jakmile bude osvobozena severní Itálie, změní se prudce vnitřní situace v Itálii a budou se muset konat volby do Ústavodárného shromáždění nebo do parlamentu. Britská vláda má za to, že by sovětský, americký a britský pozorovatel měli rovněž mít možnost přihlížet k volbám v Itálii, aby ujistili velmoci o jejich normálním průběhu.
Churchillovy úvahy se opírají o reálný podklad. Například v Egyptě vždycky vítězí vláda, která volby provádí. Nahas paša se pohádal s králem a chtěl uspořádat volby. Král řekl, že dokud je Nahas paša členem vlády, nebudou se žádné volby konat. Je pochopitelné, že jakmile byl Nahas paša z vlády vyhnán, královi lidé ve volbách zvítězili a nastoupili na jeho místo.

Stalin poznamenává, že v Egyptě nemohly být skutečné volby. Dosud je tam silně rozšířena korupce. Stalin se ptá, jaké je procento gramotných v Egyptě. (Žádný člen britské delegace nemůže na tuto otázku odpovědět.) V Polsku dosahuje gramotnost 70—75 procent. Jsou to lidé, kteří čtou noviny a mohou říci svůj názor. Nelze srovnávat Egypt a Polsko.

Churchill odpovídá, že nechtěl Polsko přirovnávat k Egyptu. Chtěl pouze říci, že volby musí být svobodné a spravedlivé. Zajímá ho například, bude-li se moci voleb zúčastnit Mikołajczyk?

Stalin odpovídá, že tuto otázku je třeba projednat s Poláky.

Churchill se ptá, mají-li tuto otázku projednat velvyslanci během jednání s Poláky v Moskvě.

Stalin odpovídá, že se tak musí stát v souladu s rozhodnutím, které má být přijato.

Churchill říká, že nechce dále pokračovat v rozhovoru na toto téma, avšak chtěl by mít možnost oznámit parlamentu, že volby budou svobodné a je záruka, že budou spravedlivé.

Stalin říká, že Mikołajczyk je představitelem rolnické strany. Není to rasistická strana. Bude se samozřejmě moci zúčastnit voleb. Některý kandidát rolnické strany se stane členem vlády. Stalin se však nedomnívá, že řešení této otázky by bylo třeba odložit až do jejího projednání s Poláky. Až Poláci přijedou, bude možno je vyslechnout. Jsou mezi nimi lidé různých názorů.

Churchill prohlašuje, že usiluje pouze o to, aby po návratu do Británie mohl prosadit v parlamentu otázku východních hranic Polska. Churchill to pokládá za možné, vyřeší-li si Poláci sami mezi sebou problém vlády. Churchill sám nemá o Polácích příliš vysoké mínění.

Stalin poznamenává, že mezi Poláky jsou velmi dobří lidé. Poláci jsou stateční bojovníci. Z polského národa vyšli vynikající představitelé vědy a umění.

Churchill říká, že usiluje pouze o to, aby všechny strany měly stejné možnosti.

Stalin poznamenává, že všechny nefašistické a protifašistické strany budou mít stejné možnosti.

Churchill říká, že nepokládá za zcela správné vést předěl mezi slovy fašistický a nefašistický. Dal by přednost termínu „demokraté".

Stalin říká, že má před sebou návrh prohlášení o osvobozené Evropě, který předložila americká delegace. Návrh obsahuje větu: „Zavedení pořádku v Evropě a nové uspořádání národního hospodářského života musí být provedeno tak, aby osvobozené národy měly možnost odstranit poslední stopy fašismu a nacismu a vybudovat demokratické instituce podle vlastní volby." Správně řečeno! Tady j e rozdíl mezi fašismem a antifašismem velmi zřetelný. Tato slova dokazují, že demokracie a fašismus nemohou mít nic společného.

Churchill souhlasí, že nesmějí a nebudou mít nic společného.<

Roosevelt říká, že podle jeho názoru poslouží Polsko příkladem praktického uplatnění zásad prohlášení o osvobozené Evropě. Věta, kterou přečetl maršál Stalin, má velký význam, neboť nám umožňuje zničit veškeré stopy fašismu. V dalším odstavci této deklarace je uvedeno, že národy si budou moci zřídit prozatímní vládní úřady reprezentující všechny demokratické vrstvy obyvatelstva a poté vybudovat stálé úřady na základě svobodných a spravedlivých voleb. Roosevelt by byl rád, aby polské volby byly podobně jako Césarova žena mimo podezření.

Stalin poznamenává, že o Césarově ženě se to jen říkalo. Ve skutečnosti měla lecjaké bříšky.

Roosevelt říká, že volby v Polsku musí být naprosto „čisté", tak čisté, aby o nich nemohl nikdo pochybovat a aby sami Poláci - lidé velmi vznětliví - mohli volby přijmout zcela bez výhrad. Roosevelt uzavírá, že ministři zahraničních věcí dobře znají názory šéfů vlád na polské volby. Ať se dnes večer touto otázkou zabývají a zítra oznámí výsledky své práce.

Stalin říká, že souhlasí s Rooseveltovou opravou: nahradit slova „nynější prozatímní vláda" slovy „prozatímní vláda působící v Polsku".

Roosevelt přistupuje k další otázce - Prohlášení o osvobozené Evropě.

Churchill říká, že Eden chce k návrhu deklarace říci jednu připomínku.
Churchill sám s prohlášením souhlasí, pokládá jen za nutné poznamenat v protokolu, že Velká Británie se řídí zásadami Atlantické charty v tom pojetí, které jí Churchill dal v parlamentu po svém návratu z New Foundlandu. Text svého parlamentního prohlášení Churchill předloží na příštím zasedání. (...)

Roosevelt navrhuje zasedání ukončit.

Churchill říká, že by chtěl projednat otázku válečných zločinců. Jde o ty válečné zločince, jejichž zločiny nejsou vázány na určité zeměpisné místo.

Roosevelt prohlašuje, že otázka válečných zločinců je velmi složitá. Je nemožné projednat ji na této konferenci. Nebylo by lépe přenechat její projednání třem ministrům zahraničních věcí? Ať podají za tři čtyři týdny zprávu.

Churchill říká, že vypracovával návrh deklarace o válečných zločincích pro moskevskou konferenci v roce 1943. Churchill tehdy předložil návrh, aby zločinci byli vydáni zemím, v nichž zločiny spáchali, a tento návrh byl přijat. V uvedeném prohlášení je zmínka o hlavních zločincích, jejichž zločiny nejsou vázány na určité zeměpisné místo. Co s těmito hlavními zločinci? Podle Churchillova názoru je především třeba vypracovat seznam těchto osob s výhradou, že bude možno ho v budoucnu doplňovat. Tak by byli izolováni od svých národů. Churchill se domnívá, že by bylo nejlépe hlavní zločince zastřelit, jakmile budou chyceni.

Stalin se ptá: A co s těmi zločinci, kteří už byli chyceni, například s Hessem? Bude zařazen do seznamu, který navrhuje Churchill? Mohou být mezi zločince zařazeni váleční zajatci? Dosud existoval názor, že váleční zajatci nesmějí být souzeni.

Churchill odpovídá, že váleční zajatci, kteří porušili zákony, samozřejmě mohou být povoláni k soudu. Jinak by se váleční zločinci dávali zajmout, jen aby se vyhnuli trestu. Churchill však pochopil maršála Stalina v tom smyslu, že hlavní zločinci musejí být před zastřelením souzeni.

Stalin přisvědčuje.

Churchill se táže, jaká má být soudní procedura, zda právní nebo politická.

Roosevelt prohlašuje, že procedura nesmí být příliš právní. Soudu se v žádném případě nesmějí zúčastnit dopisovatelé a fotoreportéři.

Churchill říká, že podle jeho názoru má být soud nad hlavními zločinci akt politický a nikoli právní. Churchill by chtěl, aby v názorech tří mocností na tuto otázku bylo jasno. O tomto tématu se ovšem nesmí nic uveřejňovat, aby se hlavní zločinci nezačali již předem mstít na spojeneckých válečných zajatcích.

Roosevelt navrhuje, aby otázku válečných zločinců prostudovali ministři zahraničních věcí tří mocností.

Návrh je přijat.

Stalin se ptá, zda začal útok na západní frontě.

Churchill odpovídá, že včera v 10.00 hodin ráno zahájila stotisícová britská armáda útok v oblasti Nijmegenu. Vojska postoupila kupředu o 3000 yardů na frontě široké pět mil. Dosáhla Siegfriedovy linie. Obrana nebyla zvlášť silná, s výjimkou dvou vesnic. Bylo zajato několik set osob. Zítra začne druhá vlna útoku. Devátá americká armáda rozšiřuje útočnou frontu. Tento útok bude nepřetržitý a bude se neustále rozrůstat.

Literatura:
Antoním Šnajdárek - Druhá světová válka v dokumentech a fotografiích, nakl. Svoboda, Praha 196

Autor : Jan Flieger / Dav 🕔29.05.2005 📕8.409

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře