V těžkých dobách (12/20)

Autor : Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔26.05.2005 📕15.187

Seriál

  1. V těžkých dobách (1/20)
  2. V těžkých dobách (2/20)
  3. V těžkých dobách (3/20)
  4. V těžkých dobách (4/20)
  5. V těžkých dobách (5/20)
  6. V těžkých dobách (6/20)
  7. V těžkých dobách (7/20)
  8. V těžkých dobách (8/20)
  9. V těžkých dobách (9/20)
  10. V těžkých dobách (10/20)
  11. V těžkých dobách (11/20)
  12. V těžkých dobách (12/20)
  13. V těžkých dobách (13/20)
  14. V těžkých dobách (14/20)
  15. V těžkých dobách (15/20)
  16. V těžkých dobách (16/20)
  17. V těžkých dobách (17/20)
  18. V těžkých dobách (18/20)
  19. V těžkých dobách (19/20)
  20. V těžkých dobách (20/20)

Podobné články

Další články autora

Velení přebírají francouzi

Od 1. 6. 1919 počal přebírat francouzský gen. Pellé vrchní velení nad československými jednotkami na Slovensku od italského gen. Picciona, na základě dřívější československo - francouzské spojenecké smlouvy. Ještě předtím 31. 5. 1919 gen. Piccione v návaznosti na silné spory mezi francouzskou a italskou misí, a následně i s čs. vládou, rezignoval s rozhořčením na svou funkci. Svou roli pro rozhodnutí čs. vlády předat velení francouzské vojenské misi jistě sehrál i fakt otevřenějšího vystupování italské vlády, ale i některých italských důstojníků na Slovensku, ve prospěch Maďarska. Dnem 4. 6. byl prezidentem Československé republiky T. G. Masarykem jmenován francouzský gen. Pellé vrchním velitelem na Slovensku, přičemž mu byl svěřen úkol udržení obrany Slovenska před zahájenou maďarskou ofenzívou. Pellé tedy nově rozdělil slovenskou frontu na dva armádní úseky – „západní“ a „východní“. Tyto úseky byly děleny nakonec hranicí Martinová – Jelšava – Dobšiná – Poprad. Velitelství východního slovenského úseku přesunul z Užhorodu (kde bylo usídleno od posledních bojů v oblasti na příkaz italského gen. Picciona) zpět do Košic, jelikož tímto směrem očekával gen. Pellé možný silný útok nepřítele. Každý z těchto armádních úseků měl v té době zhruba dvě divize.

Pod východní slovenský úsek patřil i „úsek košický“ a „úsek karpatský“ (dříve nazývaný „úsek rusínský). Hranicí mezi košickým a karpatským úsekem byla řeka Bodrog, přičemž obrana samotného povodí řeky patřila pod karpatský úsek. Velení nad východním slovenským úsekem převzal francouzský gen. Hennocque (dosud velel smíšené 3. divizi). Podřízeným úsekům, košickému a karpatskému, veleli též již francouzští důstojníci. Košickému, jehož obranu držela leg. 6. divize, francouzský gen. Chabord. Karpatskému, kde převzal velení nad zmíněnou 3. divizí, francouzský gen. Destremeau.

Po tomto převzetí velení následoval odjezd italské vojenské mise z Československa a vztahy mezi Československem a Itálií se tím znatelně ochladily. Na druhou stranu se však vyřešením tohoto problému začala rychle zlepšovat situace v čs. vojsku na Slovensku, které konečně tak mělo jednotné velení.

Převzetí velení nad operacemi na Slovensku 1. 6. 1919 francouzskou vojenskou misí od italské přineslo i další změny ve velitelských pozicích. Velení nad skupinou dislokovanou v povodí řeky Slané, jíž původně velel italský plk. Angiono, převzal francouzský mjr. Prignot, který sloučil tuto skupinu provizorně se sousední III. brigádou domácího vojska. V povodí řeky Bodvy převzal velení nad čs. jednotkami francouzský mjr. Pujo, přičemž část této skupiny držela obranu na výšině Magas (tu svěřil velení francouzského mjr. Rotona). Nad jednotkami v povodí řeky Hornád převzal vrchní velení francouzský pplk. Gillain.

Druhý ze dvou frontových armádních úseků na Slovensku – západní - byl tvořen především úsekem na Dunaji a kolem Bratislavy - pojmenovaný „dunajský“ a úsekem u řeky Ipeľu. Velení nad západním slovenským úsekem převzal od italského gen. Picciona francouzský gen. Mittelhauser.

Obranu na dunajském úseku držela leg. 7. divize, jejíž velení bylo nyní svěřeno francouzskému gen. Shuhlerovi. V rámci dunajského úseku byly během bojů vytvořeny hlavní bojové podúseky – u Nových Zámků (velení převzal francouzský mjr. Bonneau), u Komárna (velení převzal francouzský pplk. Costier), u Nitry (velitel francouzský plk. Kieffer), u Vráblů (velení převzal francouzský pplk. Barrés).

Úsek kolem Ipeľu hájila 2. divize (dříve tzv. Lučenecká skupina). Dne 4. 6. převzal od jejího velitele gen. Letovského velení plk. Šnejdárek, známý legionář. Ten svěřil velení části divize, jednalo se o tzv. „Štiavnickou skupinu“, mjr. Bláhovi.

Jelikož francouzská vojenská mise byla oproti předchozí italské i méně početná, převzali již velení všech pluků českoslovenští důstojníci.

Armádní východní slovenský úsek čítal tehdy začátkem června 1919 celkem 47 praporů a 10 dělostřeleckých baterií. Západní slovenský úsek celkem 38 praporů a 14 dělostřeleckých baterií. Celkově tak tyto jednotky představovaly bojovou sílu asi 30.000 bodáků, 250 kulometů, 128 děl, 2 obrněných vlaků a 6 letadel.

Francouzský gen. Pellé tak částečně upravil velitelské poměry. Dále se snažil o vytváření nových záloh vojska a připravoval velkou protiofenzívu k zaražení maďarského silného útoku. Snažil se všemožně zvýšit bojovou morálku některých, z bojů proti značné přesile otřesených, jednotek a zvýšit kázeň v celém vojsku, především však v některých částech domácího vojska. Velitel západního slovenského úseku francouzský gen. Mittelhauser byl v případě koordinace se sousedním východním slovenským úsekem nadřízený veliteli tohoto úseku, francouzskému gen. Hennocqueovi. V jednání se zástupci čs. vlády dojednal Pellé i možnost udílení válečných vyznamenání pro bojující vojáky na Slovensku a další určitá společenská privilegia udílená vojákům za statečnost a zásluhy v boji. Ve svém provolání k čs. vojákům vyzýval k rozhodné obraně vlasti, k urputnému boji o každou píď země a k držení obrany třeba do posledního náboje a posledního muže. Zároveň zřídil etapní rychlé soudy pro posuzování všech případů, kdy se prokázala nedostatečná vůle k rozhodné obraně, či kde selhalo velení jednotky. Získal od čs. vlády k uklidnění týlu obrany, kde se některé promaďarské skupiny obyvatel bouřily a vyvolávaly dílčí občanské nepokoje, i souhlas k vyhlášení stanného práva na celém území Slovenska. Pokoušel se také domluvit vojenskou podporu s rumunskou armádou, avšak rumunský velitel nemohl vyhovět, neboť byl vázán uzavřenou maďarsko-rumunskou smlouvou z 2. 5. o vzájemném neútočení. Na základě organizace a podpory francouzského gen. Pellé bylo v prvních dnech června sestaveno a odesláno na Slovensko z Čech a Moravy dalších 10 pěších praporů a 3 dělostřelecké baterie domácího vojska (gen. Pellé přidělil z nich 7 praporů a všechny 3 baterie jako posilu západnímu slovenskému úseku, a zbylé 3 prapory východnímu úseku). Uspíšil též i přesun čs. domobraneckých praporů z Itálie (složených z českých a slovenských zajatců z řad bývalé rakousko-uherské c. k. armády po skončení I. sv. války) do Československa. Podařilo se mu též dojednat s Polskem (prostřednictvím francouzské vojenské mise, která zde také působila) neutralitu Polska v československo - maďarském konfliktu a záruku, že se polská armáda nepokusí o vpád na území Československa (především Těšínsko a severní Slovensko). To mu umožnilo posílení jižní fronty stažením větší části jednotek se severní hranice.

Na rozkaz francouzského gen. Pellé začala se 5. 6. tvořit též i armádní záloha o síle sboru (stavěny dvě nové pěší divize – 8. a 9. divize domácího vojska), který byl podřízen přímo gen. Pellé. Tento záložní sbor se vytvářel v okolí Hodonína, Uherského Hradiště a Kroměříže. Velení této zálohy svěřil gen. Podhajskému (zároveň zemský vojenský velitel na Moravě). Do 20. 6. byl tento záložní armádní sbor postaven a jeho část – 9. divize – se přesunula na Slovensko. Do bojů však již tento sbor nestihl být do konce bojů zasazen.

Některé z továren na území Československa, které během světové války vyráběly válečný materiál, uvedly znovu po jednání s MNO do chodu výroby potřebného válečného materiálu. Byly zřízeny dvě továrny v Praze na výrobu různého válečného materiálu, v Brně jedna továrna na výrobu pušek a kulometů, a v Poličce továrna na výrobu munice. Jelikož na Slovensku byl ve vojsku stále silný nedostatek munice a některých druhů zbraní, podařilo se gen. Pellé získat od francouzské vlády menší dodávky kulometů, munice a dokonce několika letadel.

V jednání s hlavním velitelem všech dohodových armád francouzským gen. Fochem se snažil francouzský gen. Pellé vystupovat v československém zájmu o pomoc při rychlém a definitivním uznání československé hranice s Maďarskem mezinárodní konferencí. Chtěl tím zabránit dalším vleklým bojům. Pro možnou potřebu zároveň Pellé vypracoval i plán k operaci silného rychlého útoku do vnitrozemí Maďarska pro případ, že by se Maďarsko odmítalo podrobit i později rozhodnutí mezinárodní konference.

Boje čs. armády mezitím v západním úseku

Při neutuchajícím náporu nepřítele nebylo možné, aby se jednotky západní skupiny pokusily znovu získat ztracenou demarkační linii. Tato armádní skupina se skládala především ze tří divizí – legionářské 7. divize a 2. a 4. divize domácího vojska. Leg. 7. divize se tedy v úseku Dolní Nitra – Žitava soustředila především na účinnou obranu svých pozic. 2. divize domácího vojska zaujala obranu jižně od Zvolenu, později jižně od Kremince a B. Bystrice. Mezi leg. 7. divizí a 2. divizí dom. vojska uzavřela obranu část 4. divize dom. vojska v údolí Hronu u N. Báně a B. Šťiavnice (jednotky mjr. Bláhy u B. Šťiavnice a jednotky pplk. Hofbauera u N. Báně).

Mezitím V. maďarský sbor (jenž se skládal ze 4 divizí) zaútočil v noci na 30. 5. v prostoru Parkan – Tornaľa. Hlavní maďarské útoky vedly na Nové Zámky, na Levice a na Zvolen, s cílem probít se čs. obranou a rychle postupovat do nitra Slovenska. U Parkanu obranu proti maďarské přesile držely zmiňované jednotky leg. 7. divize. Mezi Parkanem a Hidvég držely obranu 2 legionářské prapory a 1 legionářská dělostřelecká baterie. Zbytek divize byl rozložen v úseku Bratislava – Parkan. V Nových Zámcích byla divizní záloha dvou praporů leg. 34. stř. pluku.

Maďarská 3. divize, za podpory obrněného vlaku a silné podpůrné palby maďarského dělostřelectva od Estergomu a říčních člunů do čs. pozic, zaútočila na pozice u dolního toku řeky Ipeľ nedaleko Parkanu. Zde držel předsunutou obranu tehdy pouze III. prapor leg. 39. stř. pluku a polovina 1. baterie leg. 7. děl. pluku. Legionáři neměli moc šancí dlouho útočící lavině vzdorovat, ustoupili proto bojem k Parkanu kde se spojili s hlavní obranou v rámci své divize. Maďaři tak dobyli Parkan. Následný den, 31. 5., nasadil zatímní velitel divize plk. Kieffer do boje svou zálohu – dva prapory leg. 34. stř. pluku k znovuzískání Parkanu. Legionářům se podařilo v následném tvrdém boji znovu dobýt Parkan a zatlačit nepřítele až za řeku Hron. Zde však museli svůj slibný postup zastavit, neboť další silná maďarská vojenská skupina překročila mezitím řeku Ipeľ ve směru na Levice a hrozilo obklíčení legionářů u Parkanu. Jejich velitel mjr. Hampl se rozhodl tedy stáhnout na linii Kerť – Seldín, kde hodlal vybudovat obranu, kterou chtěl udržet za každou cenu. Během ústupu na zmíněnou linii byla jeho skupina ještě posílena u Köbölkútu I. praporem domácího 72. pěšího pluku a dvěma samostatnými rotami námořníků (posily od skupiny bránící Bratislavu). Nepřítel však útočil silně na ustupující legionáře i s podporou obrněného vlaku. Některé části proti vlaku byly bezbranné a v beznaději nekoordinovaně před ním ustupovaly, neboť neměly děla ani mnoho kulometů k jeho odražení. U Trnovce a Šaľy se je podařilo velení zastavit a přesunout do Hlohovce, kde se během 3. - 4. 6. shromáždily. Maďaři tak bez boje získali 1. 6. Nové Zámky. Jelikož během ústupu žádal mjr. Hampl pomoc od okolních úseků, dostal tuto zprávu i velitel Komárna – mjr. Basl. Okamžitě vyslal na pomoc 5. rotu leg. 39. stř. pluku, zesílenou ještě navíc provizorní pracovní rotou (rota dělostřelectva, která zrovna pracovala ve městě na zajištění munice z likvidované tamní muniční továrny). Této 5. rotě velel kpt. Vyčítal. Byl vyslán do směru Hetín – Sv. Peter, aby našel parkanskou skupinu a podpořil jí v boji. Jednotka kpt. Vyčítala se několikrát srazila s menšími maďarskými jednotkami, které ale odrazila a 2. 6. pronikla do Perbete. Druhý den však zde byla napadena maďarským obrněným vlakem, před nímž se musela stáhnout bojem až do Hetína.

Část 3. maďarské divize, která postupovala ve směru na Komárno, dobyla Marcelové a pronikla též až do Iže. Mezitím převzal velení Komárna francouzský mjr. Bonneau, který dorazil z Bratislavy. Přivedl s sebou posilu skládající se z I. praporu Stráže Svobody, 4. námořní roty a 3. baterie hrubých houfnic leg. 7. děl. pluku. To výrazně posílilo komárenskou posádku. 3. 6. a 4. 6. se pokoušeli Maďaři proniknout do Komárna útokem obrněného vlaku. Byl však odražen palbou zmíněné baterie hrubých houfnic a musel se stáhnout do S. Ďaly. Odhodlná obrana legionářských jednotek u Komárna tak tehdy zastavila maďarský postup v tomto směru. V době kdy se na ostatních úsecích slovenské fronty vesměs před maďarským náporem spíše ustupovalo, nebylo celkově takových úspěchů mnoho.

Na základě udržení Komárna měla být na rozkaz prozatímního velitele leg. 7. divize, plk. Kieffera, udržena obrana na linii Komárno – Nové Zámky – Šurany do doby než dorazí další posily. Po příchodu posil plánoval potom zahájit odhodlaný protiútok proti postupujícímu nepříteli.

Jelikož však parkanská skupina ustoupila již dříve z Nových Zámků, a tyto obsadily již maďarské jednotky, musela linie vést přes Šaly, kam skupina ustoupila. Pro zdlouhavý přísun svých posil musely však maďarské jednotky svůj postup v tomto směru v Nových Zámcích zastavit, neboť díky obstřelování maďarské železniční dopravy u Parkanu čs. posádkou Komárna (na rozkaz mjr. Basla) museli Maďaři přesunovat posily až přes Budapešť. Čs. jednotky v oblasti tak získaly tři dny, kdy nemohli Maďaři bez posil pokračovat v útoku, které využily k vybudování a posílení své obrany. Maďarské jednotky tak sice získaly Levice, ale čs. jednotky mezitím vybudovaly obranu a připravily se k jejich odražení a následnému protiútoku. Zároveň dorazila k Nitře leg. 7. divizi i další posila z Čech – dom. 35. pěší pluk z Plzně. Protiútok divize byl předběžně plánován na 6. 6. Ani tehdy ještě Maďaři neměli v úseku dostatek posil.

V době útoku maďarského V. sboru na postavení leg. 7. divize v prostoru Parkanu napadly brzy ráno 30. 5. silné maďarské jednotky slabé strážní oddíly (i z II. praporu leg. 34. stř. pluku) v povodí řeky Ipeľ, na úseku 2. divize domácího vojska. Tyto čs. oddíly byly velkou přesilou nepřítele jednotlivě rychle obklíčeny a osamoceně musely odrážet silné útoky. Pro vzdálenost několika kilometrů mezi jednotlivými oddíly nebylo možné jejich obranu nějak spojit. U Šah a na některých dalších místech podpořily jednotky nepřítele v útocích i části maďarskými skupinami často zbolševizovaného místního obyvatelstva – většinou Maďarů. Napadené oddíly se nakonec probily z obklíčení a ustoupily ke Krupině, kam také směřoval jeden z hlavních maďarských náporů. Přechody přes řeku Ipeľ, které byly napadenými oddíly jištěny, získal tak během dopoledne 30. 5. nepřítel. Ten přes ně rychle překročil řeku a napadl zde znovu čs. postavení.

Velitel úseku Hidvég – Peťov, pplk. Marschan, odhodlaně na postupující maďarský pluk (č. 16) ve svém úseku zaútočil se svou malou jednotkou, složenou z příslušníků poddůstojnické školy, která zde byla dislokována. Jednalo se asi o 60 mužů. Ti provedli útok z Nenince na maďarské postavení v okolí Bieleho vrchu. Některé sousední, před silným maďarským náporem již kolísající, jednotky tento oddíl svou příkladnou statečností strhl v protiútok proti nepřátelskému náporu. Podařilo se tak zde nepřítele zatlačit zpět až za řeku Ipeľ. U Záhorce se střetl v těžkém dvouhodinovém boji II. prapor 4. pěšího pluku se značnou přesilou nepřítele. Nakonec musel prapor před touto přesilou opustit obranu vesnice a ustoupit do kopců u Sklabiné. Zde se bojem v obraně držel proti nepříteli několik dalších hodin. Nakonec dostal rozkaz přesunout se do Krupiny, kam směřoval maďarský postup. Spolu s II. praporem leg. 34. stř. pluku zde měl zajistit obranu silnice Krupina – Zvolen – B. Šťiavnica. Zbytek obrany pplk. Marschana se musel pro bezpečné zajištění stáhnout na linii Nekyje – Trebohost – Batorová, jelikož neměl možnost spojení s okolními jednotkami pro vytvoření součinnosti postupu a jištění. Navíc nebylo známo přesné postavení okolních jednotek v této tíživé situaci (jedním z důvodů byl i úplný nedostatek spojovací techniky, především polních telefonů). Hned druhý den však nepřítel udeřil novou přesilou na tuto obranu a pplk. Marschan musel se svými jednotkami v ústupových bojích ustoupit až na výšiny nedaleko Čebovců. Večer se potom ještě stáhl na linii Bzovík – Litava – Lešť, kde mohl vytvořit účinnou obranu k zadržení očekávaného dalšího náporu nepřítele. Bohužel při ústupech jednotek vznikly mezi nimi široké mezery, jimiž mohl nepřítel proniknout do nitra čs. obrany. Pro nedostatek jednotek však neměl pplk. Marschan tyto mezery v obraně čím uzavřít. Jelikož mezitím probíhaly i silné boje u Krupiny a Lučence, naděje na získání posil nebyla. Ty velitelství divize posílalo do prioritnějších úseků obrany u Krupiny a Lučence.

Maďaři hlavní útočný klín svého postupu zaměřili tehdy na dobytí Lučence, což by jim umožnilo následně další snazší postup na Zvolen. Velitel obrany u Lučence, plk. Hanák, úspěšně z některých ustupujících jednotek zorganizoval 30. 5. obranu úseku u Lučence. Nepřítel však prorazil obranu u Rapovců (úsek pplk. Kendíka), kde překročením řeky Ipeľ se dostal na severní břeh a rychle postupoval směrem k Haliči. Jelikož hrozilo obklíčení jednotek u Lučence, musel se plk. Hanák se svými jednotkami také stáhnout. Provedl to ještě během dopoledne 30. 5. na výšiny severně od města.

Za této těžké situace, kdy hrozilo jednotkám obklíčení silným maďarským postupem a nebylo takřka záloh, vydal velitel 2. divize domácího vojska v lučeneckém úseku, gen. Letovský, pozdě večer 30. 5. rozkaz všem jednotkám divize. Nařizoval v případě nemožnosti obrany ve stávajících pozicích ústup nejdále na linii Bánska Šťiavnica – Dobrá Niva – Kopaný Závoz – Javor – Detva – Dobroč – Kučela. V případě ústupu na tuto linii hodlal vést Letovský následný rozhodný protiútok, kterým zamýšlel vytlačit nepřítele opět až za řeku Ipeľ. Jednotky IV. brigády této divize měly zároveň i za každou cenu udržovat dotyk se sousední leg. 6. divizí. Tři prapory ze IV. divize byly vyslány do Zvolenu jako případná záloha celkové obrany úseku.

Francouzský gen. Mittelhauser, velitel západního slovenského úseku se přesunul brzy ráno 31. 5. se svým štábem do Zvolena, kde se setkal s velitelem 2. divize domácího vojska gen. Letovským. Gen. Mittelhauser nesouhlasil s jeho postupem, jeho ústup pokládal za daných podmínek za zbytečný a nařídil mu naopak provést protiútok a opět získat postavení na řece Ipeľ. Poslal k provedení akce Letovskému na pomoc i dva prapory ze 4. divize. Gen. Letovský zastavil tedy ústup své divize na linii Krupina – Bzovík – Litava – Lešť – Šuľa – Tomášovce a nařídil na 2. 6., na základě rozkazu gen. Mittelhausera, protiútok proti postupu nepřítele a získání původního postavení na Ipeľu. Plk. Hanák se svými jednotkami a zbytek IV. brigády měl získat Lučenec a kpt. Lukavský, pplk. Marschan a pplk. Kendík se svými jednotkami měli získat opět Šahy.

Jelikož se však nepříteli podařilo tehdy prorazit v úseku mezi jednotkami plk. Hanáka a pplk. Kendíka u Abelové a Bradla, potřeboval nyní nejprve gen. Letovský tuto přetrženou část obrany svěřeného úseku opět spojit a vytlačit ty maďarské jednotky, které již pronikly do nitra obrany u Budínské skály. Vytvořil plán uzavření celé obrany, avšak nepřítel jej předešel a zaútočil velkou silou na Divín, který byl hájen jen jedním praporem. Ten byl přesilou během boje vytlačen až do Mýtny. Na základě postupu nepřítele v tomto úseku do týlu jednotek byl nucen gen. Letovský stáhnout jednotky plk. Hanáka z prostoru u Divína ke Kriváni. Večer 3. 6. tedy tato skupina zaujala obranu na linii výšina Fangov – výšina Mnich – výšina Syron. Postup na Šahy dle plánu gen. Letovského tak zahájil kvůli bojům u Divína a Mýtny (kam Letovský přesouval ostatní jednotky k posile) jen posílený prapor (leg. 34. stř. pluku) kpt. Lukavského. Tomu se podařilo 3. 6. dobýt během dílčích bojů Sebechleby a Domaniky. V Sebechlebech dostal posilu jednoho praporu z B. Šťiavnice. Zde jeho postup zarazil gen. Letovský, který čekal jak se vyvine situace jednotky plk. Hanáka, kdy případně by mu poslal jednotku kpt. Lukavského na pomoc. Ten tedy zatím zaujal obranu před vytrvalými útoky Maďarů, které předtím přinutil k ústupu. Prapor, který mu byl vyslán z B. Šťiavnice na pomoc, byl brzy zase stažen a kpt. Lukavskému tak zůstal zase jen jeho zesílený prapor o bojové síle 200 bodáků a 4 kulometů. Odrážejíce útoky přesily nepřítele nemohl Lukavský svou linii Domaniky – Sebechleby udržet a byl donucen ustoupit 4. 6. zpět do Krupiny.

Na základě sílícího tlaku nepřítele na jednotku plk. Hanáka nařídil gen. Letovský pplk. Kendíkovi, aby většinou své jednotky obklíčil nepřítele u Budínské skály obsazením výšiny Bradlo. Pplk. Kendík tedy se svými dvěma prapory 5. 6. pronikl úspěšně na Bradlo, čímž zde obklíčil maďarské jednotky, které tím začaly rychle propadat panice. Při následném útoku k rozdrcení těchto jednotek zajala jednotka pplk. Kendíka část maďarských vojáků včetně části trénu maďarského pluku. Pplk. Kendík se potom opět stáhl na výšinu Rektorov.

(pokračování příště)

Pavel J. Kuthan – souborná studie „V těžkých dobách…“, 2004
pavelkuthan@seznam.cz

Výběr z hlavních použitých pramenů:
Osobní archiv autora
Vojenský historický archiv Praha – fond „Boje na Slovensku I. – skupina „Schöbl“, fond „Boje na Slovensku I. – Východní slovenská skupina“
Corvinus Library – Hungarian history, Hunyadi Ocs. Mk. - www.hungarian-history.hu, 1996-1999
Vojenský jubilejní kalendář 1918-1938, Praha 1938
Country studies – Hungary, Czech republic, www.country-studies.com
Hungarian Soviet republic, Answers.com Fast facts - www.answers.com/topic/hungarian-soviet-republic
Z bojov o južné Slovensko (Spomienky účastníkov). nakl. A. Szomolányi, Nové Zámky 1934
The Albert and Vera Weisbord Archives - www.weisbord.org, fond „The Third International Under Lenin“
Čada Václav - 28. říjen 1918 skutečnost, sny a iluze. Mladá Fronta+Naše vojsko 1988
Bandholtz Harry Hill – An Undiplomatic Diary. Simon Publications, 2001
Boháč Jaroslav - Kronika československé legie ve Francii – Rota Nazdar 1914-1916. Praha 1938
Dérer Ivan - Slovensko v prevrate a po ňom. Bratislava 1924
Fidler Jiří - Generálové legionáři. Jota Military, Brno 1999
Gašpar Ján - Po stopách bojů československého vojska a legionářů v okolí Košic v roce 1919. Český spolek na Slovensku, Košice 2001
Gräfe Karl-Heinz – Von der Asternrevolution zur Räterepublik: Ungarn 1918/1919. Utopie, 2004
Hanzal Vojtěch - Výzvědčíci v Itálii a na Slovensku. Vlastní náklad, Praha 1928
Hlavičková Zora, Lainová Radka, Straka Michal - Diktatury v rukavičkách?. Triton, 2003.
Hrdina Arnošt - Z dějin československé armády II. - Boje o Slovensko. www.minimuzeum.com
Ježek Zdeněk - Boj o Slovensko v letech 1918 – 1919. Vlastní náklad, Praha 1928
Jósika-Herczeg Imre de - Hungary after a thousand years. American Hungarian Daily, New York, 1934
Junek Jiří - Vysokomýtský 30. pěší pluk v bojích o Slovensko v letech 1918-1919. OM VM, V. Mýto 2002
Juza Josef - Čs. legionáři okresu Rychnov n. Kn. 1914-1921. OÚ RnK, Rychnov n. Kněžnou 1998.
Kavena Karel - Dějiny dělostřeleckého pluku 1. Děl. pluk 1., 1937
Marek Jindřich - Piráti svobody. Svět křídel, Cheb 2002
Olivová Věra - Dějiny první republiky. Karolinum, Praha 2000
Peroutka Ferdinand - Budování státu 1918-1919. Praha 1991
Pichlík Karel, Klípa B., Zabloudilová J. - Českoslovenští legionáři 1914-1920. Mladá Fronta, Praha 1996
Pokorná A., Hofman P., Stehlík E. - Československá armáda 1918-1938. Impuls, Praha 1991
Pospíšilová Jaroslava - Českoslovenští legionáři z okresu Hradec Králové 1914-1920. MVČ HK, H.Králové 2000
Pražák R. a kolektiv - Dějiny Maďarska. Brno 1993
Preininger Ladislav - Československá legie ve Francii 1914-1918. Praha 1928.
Prokš Petr - Politikové a vznik republiky. Prospektrum, Praha 1998
Ryšavý Jaroslav - Kronika II. pluku Stráže Svobody České Budějovice. Litera, Praha 1947
Štvrtecký Štefan - V boj! Obrázková kronika československého revolučního hnutí v Itálii 1915-1918. Praha 1927
Vachek Josef - Pamätnik pomníka padlých v bojoch o Nové Zámky na Slovensku v r. 1919. Odbor PPPBNZ, Nové Zámky 1922
Vondráček Karel - Boje na východním Slovensku v květnu a červnu 1919. Bratislava 1936.
Zapletal Řehoř - Druhý čs. pěší pluk dobrovolnický. VA RČS, Praha 1928

Seriál

  1. V těžkých dobách (1/20)
  2. V těžkých dobách (2/20)
  3. V těžkých dobách (3/20)
  4. V těžkých dobách (4/20)
  5. V těžkých dobách (5/20)
  6. V těžkých dobách (6/20)
  7. V těžkých dobách (7/20)
  8. V těžkých dobách (8/20)
  9. V těžkých dobách (9/20)
  10. V těžkých dobách (10/20)
  11. V těžkých dobách (11/20)
  12. V těžkých dobách (12/20)
  13. V těžkých dobách (13/20)
  14. V těžkých dobách (14/20)
  15. V těžkých dobách (15/20)
  16. V těžkých dobách (16/20)
  17. V těžkých dobách (17/20)
  18. V těžkých dobách (18/20)
  19. V těžkých dobách (19/20)
  20. V těžkých dobách (20/20)

Podobné články

Další články autora

Autor : Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔26.05.2005 📕15.187

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře