Bitva u Brunanburhu

Autor : Martin Kaltoun (MART.in) / MART.in 🕔17.05.2005 📕9.569

Tehdy Athelstan, král, pán pánů, pravý to muž

a také jeho bratr, Edmund, čest jejich památce,

udeřili s ostřím svého meče v bitvě u Brunanburhu.

Prorazili hradby štítů, ty lámaly se pod údery jejich mečů.

Edvardovi syni nároky svého královského rodu

často v tažení otčinou proti nepřátelům hájili,

a též zásoby a domovy své. Zdrtili nepřátele.

Skotové a jejich velitelé pronásledováni padli.

Bojiště se utápělo v krvi.

 

Já slyšel říkat, že slunce od svého východu,

od časného rána jako mocná hvězda

stoupalo nad zemí, jako jasná boží svíce Pána našeho,

až do chvíle, kdy svou cestu ukončilo za obzorem.

Tam leželo mnoho mužů, jež zahubily šípy

vystřelené dánskými válečníky přes jejich štíty.

Také Skotové zde byli, unavení válkou.

Jen Angličané  šli vpřed od rána až do noci,

jejich jezdci pronásledovali nepřítele.

Prchající vojska byla znovu a znovu srážena

čerstvými  bojovníky s ostrými meči.

 

Mercianským ruka osudu, bdící nad hrdiny, vrhla ty,

kteří doprovázeli Olafa, ve  vlnách mořských na břeh,

vstříc osudnému boji.

Pět mrtvých zůstalo na smrtícím poli, mladých králů,

kteří uložili se k věčnému spánku se svými meči.

Také sedm Olafových pánů a nepočítaně

zabitých bylo i mezi námořníky a Skoty.

Tak byli vyhnáni severští páni,

nuceni uprchnout na lodích s pár vojáky na moře.

Sám král Olaf se vydal přes zaplavené bojiště,

aby zachránil svůj život.

 

Taktéž další moudrý prchal pryč,

do své severní země, Konstantin,

zkušený bojovník, jenž není pyšný na tento střet.

Jeho rod skončil zde, přátele ztratil  na tomto poli,

zabiti byli ve válce a jeho syn odešel do země mrtvých,

podlehnuvši zraněním, ach ten mladý válečník.

On sám, bělovlasý válečník,

není pyšný na své umění vládnout mečem,

ani na svoji obratnost a Olaf také tak.

S jejich zničenými armádami nemohou se chlubit,

že jejich boj byl dobrý na bojišti, kde korouhve se tříštily

a oštěpy srážely v tomto setkání mužů, v tomto ozbrojeném zápasu,

kde na smrtelném poli hráli hru osudu s Edvardovými potomky.

Seveřané odtáhli v narychlo sbitých lodích,

smutní, mnozí s ranami od oštěpů, na moře prchli

přes hluboké vody hledajíce Dublin,

do Irska zpět, zahanbeni v jejich srdcích.

Také dva bratři společně,

král a princ, svou zemi našli,

Wessexskou zem, v jásotu vítězném.

 

Mnoho mrtvých v mršiny se proměnilo,

mnozí mrtvolně bledí, mnozí zežloutlí,

mnozí byli roztrháni běloocasým orlem,

mnohým havran kosti obral,

přidal se i jestřáb, který zde hody měl,

i šedivá bestie se přidala, zjízvený vlk.

Nikdy nebylo zabito tolik hrdinů ostřím meče,

psaly staré knihy moudrých, až do této doby,

doby, kdy slavní anglo-sasští válečníci porazili nájezdníky ze Strathclydu,

kteří prahli po slávě a jejich zemi.

 

 

 

 

Zdroj:

http://www.kami.demon.co.uk/gesithas/readings (moderní anglický překlad Johna Osbourna)

Autor : Martin Kaltoun (MART.in) / MART.in 🕔17.05.2005 📕9.569

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře