Protektorátní projevy - díl IX. ( závěr )

Autor : Lubor Dub / dodo 🕔26.04.2005 📕12.606

Pátek 3. červenec 1942 lze považovat za den, kdy protektorátní vláda a státní ( protektorátní ) president dr. Emil Hácha završili své úsilí navrátit důvěru Říše v českou práci a loyalitu.

    Po atentátu na kata Heydricha ( 27. května 1942 ) loutky v české vládě vyvinuly značné úsilí, aby zamezily znovuvzkříšení odboje v Protektorátu nejen z vnitřku, ale aby co nejvíce ovlivnily i odboj vedený ze zahraničí. Vyvoláním strachu u národa a z toho plynoucí neochoty lidí v napomáhání výsadkům posílaným z Londýna či Moskvy, a ještě lépe jejich udáváním. Po chabých nebo smyšlených důkazech spojitosti s atentátem vymazali okupanti z mapy obce Lidice a Ležáky. Deně se vylepovali vyhlášky a četli seznamy popravených Čechů. Společné úsilý nacistů a jejich napomahačů přineslo ovoce. Parašutisté byli díky zradě jednoho z nich zlikvidováni, podobně jako většina statečných českých občanů, která jim jakýmkoli způsobem pomáhala. 

    Úkolu psychologického nátlaku se ze své funkce protektorátního ministra lidové osvěty chopil E. Moravec.  Krátce po spáchání atenrátu on a celá vláda organizovali po celém protektorátu manifestace, které měly ukázat oddanost Čechů Říši. Pronášely se projevy, vyhrožovalo, slibovalo, básnilo o společné cestě Čechů s Němci a vyvolával pocit velkého dluhu vůči Říši. Vše vyvrcholilo 3. července 1942 v Praze na Václavském náměstí. Slibem národa.

 

    Předehra k celému divadlu se odehrála již odpoledne, když  se v 16. hodin sál pražské Lucerny zaplnil starosty všech českých měst a obcí, vládními komisaři a předsedy správních komisí. Na výzvu ministra vnitra a Českého zemského ústředí obcí, měst a okresů, se starosrové sešli k vyjádření národního rozhořčení a obnovili slib věrnosti Velkoněmecké říši a protektorátní vládě.

S projevy vystoupili pražský primátor dr. Říha a protektorátní ministr vnitra Richard Bienert, který v závěru přednesl účastníkům jejich slib.

 

       Slib národa u pomníku sv. Václava

 

    Dávno před osmnáctou hodinou proudily na Václavské náměstí davy. Nakonec se na náměstí shromáždilo kolem 200 000 lidí. U pomníku sv. Václava stáli starostové všech českých obcí, kteří měli za sebou již svůj vlastní slib, po levé straně oddíl vládního vojska. Před devatenáctou hodinou se dostavili předseda protektorátní vlády dr. Krejčí, jeho náměstek  ministr vnitra Bienert, ministr školství a ministr lidové osvěty Moravec a další ministři dr. Kalfus, dr. Kamenický, A. Hrubý. Všichni zaujali místo na první čestné tribuně. Poté přijel protektorátní president dr. Emil Hácha spolu se členy své kanceláře. Byl uvítán fanfárami ze Smetanovy "Libuše". Ministři a další hosté na tribuně pozdravili presidenta zdviženými pažemi, Hácha odpověděl stejným pozdravem.

 

    V 19. hodin do hrobového ticha Václavského náměstí uvaděč ohlásil, že manifestaci zahájí předseda vlády ( protektorátní ) dr. Jaroslav Krejčí, který se ujal slova:

 

   "Pane státní presidente!

    Jménem vlády a všeho českého lidu děkuji vám, že jste se dostavil sem mezi nás a tím zdůraznil znovu svou jednotu s vládou a s celým českým národem. Myslím, že mluvím ze srdce všech Čechů dobré vůle, když vám, pane státní presidente, zde poděkuji za vaši starostlivost a neúnavnou práci, kterou věnujete naší drahé domovině a jejímu lidu. Děkujeme vám za vaše jasná slova, kterými jste jako náš jediný zákonný president, českým národem zvolený a jako náš jediný representant příkře odsoudil činnost zrádné emigrace a jejího náčelníka Beneše, který se snaží marně přivodit zkázu národa.

    Spoluobčané! Vláda Čech a Moravy svolala vás na Václavské náměstí, aby vám složila účty své práce v posledních pěti týdnech, z práce na záchranu českého národa. Stojíme před vámi přesvědčeni, že jsme podle svého českého svědomí  udělali všechno, co bylo v mezích našich sil. Svolali jsme vás sem také proto, abychom poděkovali všem rozumným a upřímnm Čechům, kteří svého státního presidenta a svou vládu v těchto těžkých chvílích podporovali. Dnes mohu už prohlásit, že našemu národu jsou dány nové možnosti, aby svou budoucnost zajistil. To neznamená ovšem, že máme složit ruce v klín a oddat se nějakým líným ilisím. Před námi je veliká odpovědná práce, kterou jsme dlužni Říši a našemu Vůdci Adolfu Hitlerovi.

    Zplnomocněn panem státním prsidentem a v souhlase s celou vaší vládou znovu zde slavnostně prohlašuji jménem celého českého národa, že žádný Čech nemůže a také nesmí v budoucnu dopřát toho nejmenšího sluchu nepřátelům Říše, nejméně však úhlavnímu nepříteli českého národa, zaprodanci Benešovi. Celý svět má slyšet, že se jednotně známe k Velkoněmecké říši a že svorně zatracujeme její nepřátele. Ti pak, kdo z Čechů by dokonce se opovážili nepříteli Říše a nepříteli českého národa sloužit, přestanou býti našimi bratry, jejich osud je nám lhostejný a jejich trest bude plně zasloužený, jako byly tresty, které postihly dosavadní zrádce národa a žoldáky nepřátel Říše. Věřím, že těžká zkouška, kterou jsme nyní prodělali, ukázala nám všem, jak je nutná národní svornost a jakou silou je, stojí-li vláda za národem a národ za vládou, jménem které vám nyní učiní výklad ministr školství a ministr lidové osvěty, kterého žádám, aby se ujal slova." ( Mohutný potlesk. )

 

    Následuje dlouhý projev E. Moravce. *Přemýšlel jsem, mám-li ho krátit, nakonec jsem se rozhodl uvést ho v plném rozsahu. Při jeho čtení mi nebylo dobře. Dostavil se jakýsi pocit studu a  musím ještě více obdivovat ty, kteří se v takové době a atmosféře dokázali postavit proti nacistům a kolaborantům.

 

   "Pane státní presidente, národe Český, Pražané!

   Před malou chvílí zvony hodin oznámily nám hodinu devatenáctou, hodinu významnou. Jak víte, země Čech a Moravy vrátili se právě zpět k svému starému klidnému životu, jejž vyplňuje práce. Pan Zastupující říšský protektor zrušil touto hodinou vyjímečný stav, který byl vyhlášen zde u nás 27. května. Vím, co každý z vás v těchto okamžicích cítí a musím přiznat, že také sám nemohu se ubránit pohnutí. Byly to černé dny a ještě černější týdny, měsíc úzkosti. Po pět týdnů nebylo jasno, co čeká český národ a jak se utváří jeho budoucnost.

    Naše práce nebyla snadná. Na jedné straně nepřítel Říše, kterému je každá podlost dobrá, aby dosáhl svého cíle, nepřítel, který používá národních zrádců, naprosto bezcitných k osudu českého národa, nepřítel, který dobře ví, co jej čeká a který se proto za nic nestydí, stejně jako jeho pomahači. A na druhé straně my, vaše vláda, v čele s panem státním presidentem, kteří tvrdíme, že známe svůj národ a kterým zůstala jen krátká lhůta k tomu, aby opravdu dokázali, že Čech dbá svého slova, že Čech se jednou provždy rozešel s britskými, sovětskými a americkými lháři, a že Čech zde u nás uprostřed této druhé světové války nemá nic společného s emigranty, kteří v Londýně si hrají na českou vládu jen proto, aby si vysloužili svých třicet stříbrných za to, že národ prodali.

    V uplynulých dnech jsem několikrát opakoval, že spoléhám na střízlivý rozum českého člověka, českého pracujícího, který byl vždy záchranou národa v dobách, kdy urození a učení páni zajeli s českou fůrou do příkopu. Dále jsem tvrdil, že mám jednoho mocného spojence, který přijde na pomoc českému rozumu v jeho boji s nepřátelským podvodem. A tímto spojencem, jak jsem pevně věřil, budou nové, znamenité úspěchy naší skvělé německé branné moci. Dnes mohu říci, že ani malý český člověk, ani naše branná moc mě nezklamali. Marně se pokoušejí londýnští zaprodanci vykládat, že český národ je ochoten obětovat svou krev za zájmy Anglie, jejích spojenců a světového Židovstva.

    Vyjímečný stav byl zrušen v okamžiku, kdy byla odklizena poslední větší skupina záškodníků, kteří tu v naší domovině s nepřítelem byli ve spojení, a kteří jeho agenty vzduchem k nám poslané podporovali. Před několika dny londýnští zrádci otevřeně doznali, proč potřebují, aby český lid se pokoušel zde u nás o nějaké hlouposti, proč potřebují, aby zde tekla krev. Londýnský Jidáš řekl dne 25. června doslovně: "Jedině vaše chování, nepřátelské k Říši, nám tu v Londýně umožňuje, abychom mohli vystupovat jako orgán bojujícího národa a abychom na mezinárodním foru získali příznivé podmínky pro český národ ve chvíly vítězství." Uvažujte trochu o této troufalosti. Z Londýna zřetelně českému národu se totiž hrozí, že když Beneše a jeho pochopy nebude poslouchat, že nedostane samostatnost i v případě, kdyby Anglie vyhrála. Prostě, nebude-li Čech pro Anglii umírat, Anglie s ním nebude počítat. Ale co nejvíce leží na srdci londýnským zrádcům, je, že od okamžiku, kdy Anglie přestane počítat s českým národem jako se svým spojencem, tito páni zkrachovaní čeští politikové, kteří od nás do Anglie utíkali, přijdou v Londýně o své vladařské příjmy, a že páni "ministři", "státní sekretáři" i se svým skvělým "panem presidentem" dostanou od Churchilla kopanec.

    Ztrácet slova a debatovat s touto společností, která natropila v posledních pěti týdnech v českých řadách takovou zkázu a která nás ze zahraničí čtyři roky sužuje, je ovšem marné, v nich se neozve žádné svědomí, oni nepřestanou. Proto je třeba říci pár slov jejich chlebodárci, který dobře váží své peníze, než je za špinavou práci vydá.

    Pane Churchille, jménem vlády Protektorátu Čech a Moravy vás žádám, nařid'te některému ze svých podřízených, aby prohlédl sbírku not, pamětních spisů a politických posudků i situačních zpráv, které vám v posledních třech letech předložil Beneš a spol. Myslím, že zde dojde k zajímavým závěrům, porovnáte-li, co oni vám tvrdili, s tím, co se opravdu stalo. Nemusil byste ostatně jít ani tak daleko, postačí, když váš pověřenec prozkoumá "sociologická" a "vědecko-politická" pojednání Benešova podniku z posledních několika měsíců. Beneš vám přec slíbil, že letos v květnu, nejpozději v červnu, vám předvede ve střední Evropě znamenité české povstání, které otřese Velkoněmeckou říší. Vy jste dal souhlas k tomu, aby britská letadla dopravilajeho agenty na naše území, kde se povedla těmto zločincům a žhářům pouze jediná vražda politická, která prozatím stála český národ mnoho set životů.

    Uvažujte trochu, pane Churchille, o tom, co vám Beneš vykládá a o tom, co skutečně zde u nás je. Kdyby v naší zemi byla opravdu revoluce na spadnutí, nemohla by se, pane Churchille, vláda Čech a Moravy přece před českými zástupy objevit. Kdyby bylo pravdou, pane Churchille, že český národ jde za Benešem a že president Hácha a jeho vláda jsou pouze německými agenty, které chrání německá státní policie, jak by se, prosím vás, tento president a tato vláda mohli odvážit postavit před desetitisícové davy, a jak my zde právě na Václavském náměstí vidíme, před více než statisíce českých lidí, aniž by je tyto zástupy neroztrhaly na kusy?

    Projel jsem, pane Churchille, Čechy a Moravu od západu k východu, od Plzně až do Ostravy, od Hradecka po Moravské Slovácko, kolem půl milionu Čechů a Češek stálo přede mnou, ale nikde jsem se nesetkal s nepřátelstvím. Viděl jsem pouze lid, plný obav, poněvadž tento lid dobře ví, že několik set uličníků a bláznů v jeho řadách ukládá právě nyní o národní existenci. Tento lid byl ve starostech, zda se podaří Říši a vládě Čech a Moravy opravdu tuto škodnou v našich řadách dopadnout a po zásluze ztrestat. V Brně jsem se obrátil k českému lidu s prosbou, aby vydala zločince a k zločincům samým, aby se přihlásili a pomohli vrahy pana Zastupujícího řířského protektora zneškodnit, mají-li jen trochu citu s českým národem, jehož budoucnost byla ve hře. Tato výzva setkala se s účinkem. Londýn sice může vykládat, co chce, a může tvrdit, že vrazi pana Zastupujícího říšského protektora dopadeni nebyli, může si vymýšlet ty mejnemožnější báchorky. Jisté je, že atentátníci byli zastřeleni a že napomahači Beneše byli na našem území odměněni po zásluze.

    Pane Churchille, také Beneš potvrdil pravidlo, které jste v této válce uplatnil při volbě svých spolupracovníků. Také Beneš, kterého jste povýšil na presidenta neexistujícího státu, dobře se řadí k vašim poraženým generálům. Zatím co vaši lidé selhali v Evropě, v Africe a v Asii, Beneš vás zklamal na celé čáře na vnitřní frontě. Pátá kolona, kterou, jak tvrdil, měl vybudovánu na našem území, tato pátá kolona, jako vše, co dosud Beneš dělal, existovala ve skutečnosti pouze  v jeho hlášeních. Zrušení vyjímečného stavu v Čechách a na Moravě, o kterém jste se zajisté dnes s překvapením dověděl, ukazuje, jak Beneš si vás dovolil neuctivě vodit za nos.   

    Víme také, pane Churchille, proč Židáčkové z Londýna v české řeči tvrdí, že vrazi pana Zastupujícího říšského protektora nebyli dopadeni a že u nás jde o popravy většinou zcela nevinných lidí. On totiž pan Beneš má v Anglii připravenu ještě garnituru dalších padákových agentů a byl by velmi nerad, kdyby těmto chlapcům přešla chut' do našich končin se vypravit a kdyby je napadlo to, co už několik agentů udělalo, aby se totiž přihlásili u protektorátních úřadů, které společně s úřady říšskými takovýmto ubohým dobrodruhům, často jen svedeným a přelhaným, zaručují až na další beztrestbost.

    Jidáši z Londýna tvrdí, že žádný český člověk neučinil hlášení, která vedla k dopadení vrahů a jejich pomahačů. Ale v samém Londýně vědí velmi dobře, poněvadž seznamy osob, které k nám poslali, zajisté si tam ponechali, že celý jejich plán a sít' agentů, na které byl budován, tyto dny se zhroutil. V Londýně vědí dobře, které tajné vysílačky zde u nás se odmlčely prostě proto, prněvadž jejich obsluha byla zneškodněna. My zde víme také přesně, v čí hlavě se zrodil plán atentátu proti nepohodlným říšským i protektorátním činitelům. Pamatujeme se, kdo osnoval ještě za republiky atentát na jednoho balkánského státníka, který byl Benešovi asi tak nepohodlný, jako je dnes ve Francii Churchillovi nepohodlný Laval. Je starou politickou pathologií, že tam, kde v diplomatickém zápasu se nevystačí s duchem, pomáhá si ješitný trpaslík zločinem, vraždou. I tato historie se bude psát a bude to histirie českých politických odpadků, které železný smeták národněsocialistické revoluce uklidil z Evropy až na to anglické smetiště.

    Z Londýna si mohou pokřikovat, jak chtějí. Poraženi byli zde u nás, porážku utrpěli v Africe, rozbiti byli u Sevastopolu, a tvrdí-li, že tento rok je posledním rokem války, nebudeme je z toho vyvádět. Pak to bude tedy rok, kdy opět se budou někde balit kufry, kdy se zas bude utíkat od mikrifonů a kdy se zas v samém spěchu zapomene na místě celý kompromitující archiv. Ano, letos se mnohé ještě stane, z čeho nás zde ve vlasti ovšem bolet hlava nebude, ale co připraví Benešovi i jeho smečce nejednu hodinu studeného potu. Nic jim nepomůže stálé hrození, že ten,     kdo jde s Velkoněmeckou říší, bude potrestán, a stále opakované prosby, aby se pořizovaly seznamy Čechů, kteří pana Beneše neuznávají. Tyto seznamy vyžádaly by si ovšem dnes značnou spoustu papíru. Lépe bude, když on sám si povede seznam svých lidí, kterých je dnes mnohem méně, než jak si namlouvá.

    Podíváme-li se zpět na uplynulý měsíc, členové vlády Čech a Moravy hovořili sami nejméně k jednomu milionu vzrostlých Čechů. Nesčetné korporace, odborové organisace, spolky, osazenstava a instituce svolaly několik set apelů, kterých se účastnilo daleko přes půl milionu lidí. Můžeme klidně říci, že přímo, tváří v tvář, od úst k ústům a od srdce k srdci polovina občanů Protektorátu Čechy a Morava měla příležitost vyslechnout své odpovědné činitele a rozhodnout se, jak v budoucnu zařídí svou práci, jaké stanovisko zaujme k dějům, kterých jsme svědky. Tisíce a tisíce dopisů souhlasu , hromadných podpisů na prohlášeních, které došly panu státnímu presidentovi a členům vlády, svědčí o tom, že přelom v českém lidu nastal, že mnoho netečností končilo zdravým procitnutím a že nikdy Beneš se svými ztracenými společníky nebyl tak vzdálen duši celého českého národa, jako je tomu nyní na počátku druhé poloviny roku 1942.

    Ale jediný přelom a zdravé představy nám do budoucna nestačí. Obnovuje-li se dnes opět normální život v Čechách a na Moravě, znamená to pro český národ řadu závazků, jež přejímá tentokráte národ sám k sobě. O závazcích k Říši nahovořili jsme se v tomto měsíci dost a dost, a je proto těžké, aby se ještě někdo našel, kdo při dobré vůli pochopit nemůže. Hrozná porážka Britů v severní Africe a tím také na celém Středomoří ukazuje, kde je notorická slabost  a kde prostě od řečí nedojde už nikdy k skutkům. Není to nic zvláštního, že v okamžiku, kdy nepřítel nasadil všechny své skryté zálohy, od kterých si Beneš sliboval zázraky, sjela jako blesk na jeho chlebodárce Churchilla katastrofa středomořská. Je to už stará věc, že vždy to, co Beneš mínil, dobrý osud změnil. A naší povinností nyní je tuto změnu dobře zajistit a zde u nás opět vykročit dopředu. Říšské úřady se spravily se zrádci Říše a my se zrádci národa. Má-li však náš lid opravdu kulturně obsadit ony posice, které mu po právu jeho nevšedního nadání přísluší, nestačí pouze, aby se zbavil zrádců, musí také vyklidit ze svých řad všechno, v čem zastydla přemožená minulost. Z českého a kulturního osvětového života musí pryč lidé, kteří se kdysi živili politikou, at' už to byli aktivní nebo pasivní političtí profesionálové. Stále ještě narážíme ve veřejném životě na osobnosti, o nichž je známo, že národněsocialistická revoluce a řád, který ona buduje, učinily tlustý škrt přes jejich blahobytné životní plány. Tito lidé navenek poslouchají, podřizují se, ale běda tomu, kdo jim věří a spolehne se na ně v kritické chvíli. Každý z těchto činitelů starého pořádku, který dnes nezaujal veřejně a mužně kladný postoj k národněsocialistické revoluci a k Velkoněmecké říši, bude považován za člověka nespolehlivého a proto musí z vedoucích míst a důležitých úřadů zmizet. Po Židech, zednářích, přichází dnes na řadu otázka starých politických profesionálů, kterou v nejbližší době budeme musit velmi radikálně vyřešit, abychom jednou provždy měli pokoj s tímto rozkladným odkazem  minulosti, která náš národ nejen přivedla na okraj záhuby, nýbrž která těžce ohrožuje i dnes jeho zdraví.

    Bylo by velkým omylem, kdyby se někdo domníval, že nyní kdy stanné právo bylo panem říšským protektorem zrušeno, nastává doba, ve které obnovíme naši starou ledabylost a zlopověstné české lajdáctví. V prvé řadě to bude mládež, která v nejbližší době vyrazí ke startu na Novou Evropu a k vášnivé, obětavé práci pro Říši. Českou mládež do roka nikdo nepozná. Ta bude vzpruhou loudavým, ale také postrachem všech potměšilých chytráků. Je naší společnou povinností, abychom české šiky udrželi v kázni a v jednotném kroku revoluce. Nikdy už se nesmí vrátit smutné doby, které jsme prožili na podzim minulého roku** a které se opakovaly ještě truchlivěji v měsíci právě uplynulém. Zde je třeba, aby si každý z nás uvědomil, jak dalece může v dobrém i zlém působit na budoucnost svého národa, nýbrž aby také převzal odpovědnost za každého Čecha bez rozdílu pohlaví a věku, který je svěřen jeho vedení. Rodiče za své děti, představení za své podřízené, právě tak, jako naše vláda s panem státním presidentem převzala a přejímá odpovědnost za celý národ. Že naše úloha není lehká, víte dobře. A proto také pochopíte, že budeme tvrdí ke každému, kdo na odpovědném místě trpí pod sebou nepořádek, nejasnost, nebo klam. Vláda Čech a Moravy proto zřetelně prohlašuje, že od nynějška v zájmu spásy národa bude s každým provinilcem stíhán současně i jeho bezprostřední představený.

    Bylo by zlé a vedlo by to postupně ke katastrofě, kdyby český člověk se po této těžké zkoušce z posledního měsíce opět otřepal a pokračoval v mudrování nad problémy, které problémy být přestaly, anebo dokonce aby řada jedinců, bezohledných k národním zájmům, pokračovala v rozšiřování nesmyslů z jediného snad důvodu, že chce být zajímavá. Pro tento druh lidí, kteří snad nejsou přímými zrádci, ale přece jen národní neřestí, opatříme už přiměřené zaměstnání, které bude tak upraveno, aby chut' na klepy a povídačky opravdu přešla.

    Před jedenácti dny francouzký státník Laval prohlásil jako předseda francouzské vlády, že naše generace se nesmí spokojit tím, že chtěla být generací poražených. Laval řekl, že si přeje vítězství Německa, poněvadž jinak by bolševismus všude pronikl a to by znamenalo zánik civilizace. Laval mužně přiznal, že Francie nemůže nečinně přihlížet, jak Německo přináší oběti k tomu, aby postavilo na nohy Evropu.

    Stejně hovoří také náš pan státní president. Svolává-li sbor londýnských Židáků ty nejstrašnější tresty jen na mne a na ministra Hrubého, jde o veliké vyznamenání, které si nezasloužíme. Za panem státním presidentemHáchou stojí pevně celá vláda, jak jste dnes ostatně také mohli cítit z energického projevu jejího předsedy doktora Krejčího.

    Jeden za všechny a všichni za jednoho. To neplatí jen v naší vládě, nýbrž to je také poměr této vlády k celému národu. A vláda Čech a Moravy je jednotnější a pevnější než kdy v minulosti. Přispívají také k tomu na příklad takové výroky, jaké tyto dny učinil v Londýně operetní "státní ministr" Žid Stránský, který mezi jinými prohlási, že tam v Londýně nepřestanou s bojem a že se nelekají žádných obětí. Známe toho pana Stránského dobře. Dovedl se za první světové války pěkně daleko za frontou schovat a dnes za té druhé světové války v Londýně opět se povaluje. Ale to mu nevadí, aby neštval a nehnal českého Vaška na porážku za židovské zájmy. Žid Stránský chce najednou bojovat, on prý se neleká ničeho prostě proto, že v londýnských barech ještě nalévají a že v Anglii pochybné dívky nejsou ještě na lístky.

    Z Londána se tyto dny ozval také pan Maxa, který tam předvádí "předsedu" operetní státní rady. Tento ne právě normální Maxa hlasem povýšeným dával jasně na vědomí, že naše oběti prý potvrzují jejich národní statečnost. To znamená, čím více krve zde poteče, tím více s námi bude pan Maxa spokojen a s panem Maxou opět jeho šéf pan Churchill.

    Na jednu zlomyslnost bych vás zde chtěl upozornit. Když jsem mluvil v Brně, prohlásil jsem, že svým slovem a životem zaručuji tomu ze zločinců milost, který se dobrovolně přihlásí a pomůže zneškodnit vrahy, ale nikdy jsem neřekl, že v okamžiku, kdy budou dopadeni vrahové, přestane tvrdé válečné účtování se zradou. Dopadení vrahů bylo podmínkou, abychom s úspěchem mohli bojovat o lepší osud českého národa. Dopadení vrahů neznamenalo však, že se přestane s tresty proti vyloženým nepřátelům Velkoněmecké říše, že zrada bude promíjena.

    V jednom však nikdo z vás nesmí býti na pochybách. Zrušení vyjimečného stavu neznamená, že Říše by zítra zde u nás přihlížela k novým rejdům zrádců a Benešových agentů. Kdyby došlo u nás ještě jednou k šíleným podnikům proti Říši, znamenalo by to neodvratný konec českého národa. Velkoněmecká říše má dosti sil k tomu, aby se spravila s národem, který v jejím týlu tropí přes všechna vážná varování neplechu a je nenapravitelný.

    Češi a Češky! Pan státní president, jemuš máme tolik co děkovat, že můžeme být zemí dokonalého míru, svolal vás sem před pomník svatého Václava úmyslně ve chvíli, kdy se jemu společně s námi, kteří tvoříme jeho vládu, podařilo Vůdce přesvědčit, že český národ vcelku nemá nic společného s Benešovými vrahy a jejich ojedinělými pomahači. S Benešem súčtovala česká kultura, když Národní rada česká za souhlasu 42. našich nejvýznamnějších kulturních institucí a 14. dalších, které se ještě samy dodatečně přihlásily, tohoto zaprodance vyloučila z českého národa.

    Tyto dny súčtujeme s Benešem a s jeho pomahači také právně podle platných  zákonů naší země. Právě ustavený národní soud složil už slib do rukou pana státního presidenta, aby v nejbližších dnech vynesl zasloužený ortel nad zrádci národa, kteří jsou v žoldu nepřítele. My si u nás uděláme už pořádek, o tom dovoluji si pana Churchilla na tomto místě ujistit.

    Povedlo se to, več jsme jen slabě doufali. Rozejdete se z Václavského náměstí do naší Prahy, která se tuto hodinu vrací ke starému životu. Pan státní president s vládou vás však prosí, abyste zůstali pevni ve svém rozhodnutí  a nechali nezdravého politisování, vystříhali se lidí nejasných a podezřelých, a abyste hleděli svou zvýšenou výkonností pomoci naší Velkoněmecké říši v jejím velikém boji za Němce, za Čechy a za ostatní Evropu.

    Zde vám opakujeme otevřeně, pan státní president a my, jeho vláda, že nebudeme moci pro český národ už nic učinit, kdyby si dnes odsud neodnesl ponaučení, jaké potřebuje pro další život a růst. Ještě jednou nějaké pletky s Benešovými agenty a nám nezbude než odejít, poněvadž jsme se za vás zavázali slibem. Co přijde po nás, po vašem státním presidentu a po vaší vládě, můžete si na prstech spočítat.

    Konali jsme svoji povinnost, když národu hrozila od nepřítele zkáza. Říše uznala naši snahu a proto ti, národe český, vrátila starý klid a poskytla možnost další plodné práce. Zde pod pomníkem českého patrona, který dobře viděl vývoj, který začal tu nejsprávnější českou politiku před tisíciletím, zde si všichni slibme věrnost, zde si slibme, že jeden každý z nás při každém svém kroku bude napříště stále myslit na osud svého národa a na sílu Velkoněmecké říše, jejíž pevná ruka znovu nám byla podána. Stiskněme tu tvrdou ruku chlapsky a držme slovo, které za vás dal váš státní president.

    V poměru českého národa k Velkoněmecké říši se za celých tisíc let, které nás dělí od doby svatováclavské, nic nezměnilo. Vždy, když jsme šli věrně s Říší, byli jsme silným a slavným národem. Postavili-li jsme se proti Říši, české země upadaly a měnily se ve válečnou poušt'. Dbejme už jednou toho, co učí české dějiny. Slyšte, co vám radí váš moudrý státní president a věřte nám, své vládě, která může hrdě prohlásit, že zachránila v uplynulých smutných týdnech národu více, než si můžete pomyslit a než vám smíme prozradit.

    Jděte ke svým rodinám a ke své práci s tím dobrým vědomím, že dokud nás budete poslouchat, dotud vám také ručíme za váš klid a za vaši spokojenost. Bud'te vděčni našemu Vůdci Adolfu Hitlerovi, který uvěřil našemu ujištění, že český národ nemá a nikdy už nebude mít nic společného s dobrodruhem Benešem a že český lid svorně bude stát za svou zákonnou vládou a že bude poslouchat svého stařičkého presidenta, kterému v jeho politice byl svatý Václav vzorem a posilou.

    Do nového zítřku, který je českému národu zaručen jedině věrností Říši, můžeme vstupovat plni důvěry. Na Churchillovy velkohubé sliby a Benešovy rejdy odpověděla naše skvělá německá branná moc novými velikými činy. Statečný německý voják stojí pod vedením znamenitého maršála Rommela před Alexandrií, která je nejdůležitější britskou námořní základnou ve Středomoří. Předevčírem padl Sevastopol. Nad britským panstvím Blízkého Východu stahují se zlé mraky. Nyní den za dnem bude na Brity a jejich spojence dopadat rána za ranou. Pamatujte si, že každým dnem, který přináší nepříteli porážku, rostou současně možnosti našemu národu. Zítřek je náš! Zítřek patří Nové Evropě! Zítřek pochoduje svorně pod prapory národněsocialistické revoluce.

    Zdar našemu Vůdci Adolfu Hitlerovi! Zdar naší nádherné německé branné moci! Zdar našemu státnímu presidentu doktoru Háchovi! Zdar české budoucnosti!"

 

 

    Moravcův projev skončil a "Václavák" provolával "Vůdci zdar!", slávu Říši, její branné moci a státnímu presidentovi. Náměstí zmlklo s prvními tóny národní hymny "Kde domov můj", kterou zahrála hudba vládního vojska a zpíval smíšený sbor Národního divadla. Davy zpívaly také a při tom zdravily zdviženou paží. Poté byla opět provolávána sláva a hlasatel oznámil, že manifestace končí. Lidé počkali do odjezdu dr. Háchy a poté se rozešli.

 

Pramen:

Seriál "Protektorátní projevy" jsem čerpal v publikaci, která vyšla v roce 1942 v Knižnici ministersva lidové  osvěty / protektoráru Čechy a Morava / pod názvem "V hodině dvanácté". Nakladatelství ORBIS. 

*pozn. autora

** Moravec zřejmě myslí události kolem generála Aloise Eliáše, do té doby předsedy protektorátní vlády.
Autor : Lubor Dub / dodo 🕔26.04.2005 📕12.606

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře