Záznam Jaltské konference - 4.díl

Autor : Jan Flieger / Dav 🕔25.04.2005 📕8.380

ČTVRTÉ ZASEDÁNI - 7. února 1945

Roosevelt říká, že včera účastníci vyslechli prohlášení maršála Stalina k polské otázce. Jeho osobně zajímá nejvíce otázka polské vlády. Ty či ony hranice Polska pro něho nejsou tak důležité. Nezajímá ho zákonnost nebo stálost polské vlády, neboť je známo, že v Polsku několik let neexistovala vůbec žádná vláda. Domnívá se ovšem, že Spojené státy americké, Sovětský svaz a Spojené království by mohly Polákům pomáhat při vytváření prozatímní vlády, dokud nebudou sami moci uspořádat svobodné volby ve své zemi. Je třeba v této oblasti udělat něco nového, něco, co by v této temné otázce zavanulo jako proud čerstvého vzduchu (...).

Stalin praví, že před půldruhou hodinou obdržel od Roosevelta poselství, které obsahuje tyto návrhy: povolat z Polska dva členy lublinské vlády a dva veřejné činitele z druhého tábora (z pěti lidí, které president v dopise uvedl) a v přítomnosti těchto čtyř Poláků vyřešit otázku nové polské vlády. Bude-li mít tento krok úspěch, bude povinností nové vlády uspořádat v Polsku svobodné volby.
Rooseveltovo poselství rovněž obsahovalo přání, aby do polské vlády byli zařazeni také představitelé některých jiných kruhů. Poselství uvádí Mikcłajczyka a Grabského. Rád by věděl, kde najít osoby uvedené v Rooseveltově poselství, které podle jeho údajů žijí v Polsku? Budou-li tyto osoby nalezeny, bude možno zjistit, kdy přijedou. Kdyby přijeli Wincenty Witos nebo Sapega, jejich příjezd by celou věc usnadnil. Nezná však jejich adresy a obává se, že se účastníci této konference nedočkají příjezdu Poláků na Krym. Sovětská delegace vypracovala projekt vycházející vstříc Rooseveltovým návrhům. Zatím ještě není vytištěn, a proto Stalin navrhuje, aby se zatím jednalo o kterékoli jiné otázce, snad o otázce Dumbarton Oaksu.

Roosevelt a Churchill souhlasí.

Sovětská delegace pak vyjádřila uspokojení nad Stettiniusovou zprávou a Churchillovým vysvětlením k otázce mezinárodní organizace bezpečnosti. Sovětská delegace vyslovila názor, že jednoty tří mocností při zajišťování bezpečnosti po válce může být dosaženo a že návrhy vypracované v Dumbarton Oaksu stejně jako další návrhy, které předložil Roosevelt, mohou se stát základem budoucí spolupráce velkých i malých států v otázkách mezinárodní bezpečnosti.
Sovětská delegace uznala tyto návrhy za přijatelné a vrátila se tak k otázce, která byla vznesena v Dumbarton Oaksu, ale nebyla tam vyřešena, k otázce účasti sovětských republik v mezinárodní organizaci bezpečnosti jako zakládajících členů. Sovětská delegace nevytyčila tuto otázku v té formě, v jaké byla vznesena v Dumbarton Oaksu, ale navrhla, aby tři nebo alespoň dvě sovětské republiky byly mezi zakladateli mezinárodní organizace (šlo o Ukrajinu, Bělorusko a Litvu). Sovětská delegace se domnívala, že tyto tři sovětské republiky nebo alespoň dvě z nich musejí být prohlášeny za zakládající členy.

Roosevelt prohlašuje, že je potěšen souhlasem sovětské vlády s jeho návrhy. Bylo tím dosaženo velkého pokroku.
Další otázka, kterou bude třeba vyřešit, se týká toho, které země a těch, jež se zúčastnily války s Německem, mají být pozvány na konferenci o zřízení mezinárodní organizace. Všichni ve Spojených státech chtějí, aby se tato konference konala co nejdříve. Bylo by žádoucí svolat ji koncem března. Fyzicky je možné, aby se představitelé Spojených národů setkali za měsíc. Roosevelt osobně se domnívá, že čím dříve bude rozhodnuto o svolání konference, tím dříve bude možno přistoupit k jednání o velmi zajímavých otázkách, jež vznesla sovětská strana. Po vytvoření organizace může přijít na řadu otázka jejích zakládajících členů.
Nyní však existuje jedna důležitá praktická otázka: mají-li být na konferenci společně se zeměmi válčícími proti Německu pozvány také "připojivší se země", například Paraguay, Peru, Uruguay, Chile, Egypt, Island, které přerušily styky s Německem, ale nevyhlásily mu válku?
Otázka Ukrajiny, Běloruska a Litvy je velmi zajímavá. Můžeme na ni mít odlišný názor, neboť státní zřízení a tradice našich zemí jsou různé. Britské impérium například tvoří dominia Kanada, Austrálie atd. SSSR má mnoho republik. Spojené státy jsou na rozdíl od nich celistvá země bez kolonií. V této zemi se mluví jedním jazykem. Ústava Spojených států povoluje funkci jediného ministra zahraničních věcí. Proto je třeba otázku, kterou vytyčila sovětská strana, prostudovat. Tato otázka přesně souvisí s jiným problémem: budou mít velmoci v mezinárodní organizaci více než jeden hlas? Poskytneme-li kterékoli zemi více než jeden hlas, porušíme pravidlo, že každý člen organizace má mít pouze jeden hlas.
Roosevelt navrhuje pověřit ministry zahraničních věcí projednáním otázky zakládajících členů organizace a rovněž místa a. termínu svolání konference.

Churchill prohlašuje, že by rád srdečně poděkoval sovětské vládě za obrovský krok, který učinila vstříc společným názorům vypracovaným v Dumbarton Oaksu. Churchill je přesvědčen, že dohoda tří velmocí o tak důležité otázce potěší všechny myslící lidi.
Náš ruský spojenec vznesl otázku počtu členů shromáždění v nové formě. Každý cítí, že v tomto směru bylo dosaženo velkého kroku na cestě k dohodě. Churchill souhlasí s tím, že se postavení Spojených států a britského impéria liší. V britském impériu jsou samosprávná dominia, která po čtvrt století hrála dosti významnou úlohu v mezinárodní organizaci bezpečnosti, jež zkrachovala před začátkem této války. Všechna dominia pracovala pro mír a demokratický pokrok. Všechna dominia bez váhání vstoupila do války proti Německu, přestože věděla o slabosti Británie. Británie tehdy neměla prostředky jak donutit dominia, aby ji následovala, a neměla ani právo žádat je o to, ale všechna dominia vstoupila do války z vlastní vůle.
Churchill vyslechl návrh sovětské vlády s hlubokou sympatií. Jeho srdce je dojato a obrací se k velkému krvácejícímu Rusku, které na své cestě drtí tyrana. Churchill se domnívá, že tak velký národ jako je Rusko, by se svými 180 milióny obyvateli možná měl důvod dívat se nepřátelsky na Britské společenství národů, kdyby měl pouze jeden hlas, když počet obyvatel Ruska značně převyšuje počet bělošského obyvatelstva britského impéria.
Churchill by byl velmi rád, kdyby president dal na návrh sovětské delegace odpověď', kterou by nebylo možno považovat za zápornou. Churchill sám nemůže překročit svou kompetenci. Rád by získal nějaký čas, aby si mohl vyměnit názory na sovětský návrh s ministrem zahraničních věcí a vojenským kabinetem v Londýně. Prosí proto o prominutí, že nemůže jménem britské vlády na návrh sovětské delegace odpovědět hned.

Roosevelt opakuje svůj návrh, aby ministři zahraničních věcí projednali otázku sovětských republik, otázku místa a termínu konference a otázku, které země na ni budou pozvány. V Dumbarton Oaksu bylo rozhodnuto svolat konferenci co nejdříve. Pro Roosevelta by co nejrychlejší svolání konference mělo význam i z vnitropolitického hlediska.

Churchill říká, že bude rád, když tři ministři zahraničních věcí projednají tři body, které navrhl president. Pokud jde o konferenci, Churchill pochybuje, že bude možné svolat ji v březnu. V březnu se bude intenzívně bojovat na všech frontách. Těchto bojů se zúčastní více sil než doposud. Vnitřní problémy v různých zemích jsou velmi složité. Británie má například nedostatek bytů a musí udržovat zásobování front. V Británii kromě toho existuje parlament, který pracuje velmi aktivně, což zabírá ministrům, zejména ministru zahraničních věcí, mnoho času a pozornosti. Čtvrtina února už uplynula. Churchill se proto ptá, dovolí-li situace ve světě a v Evropě svolat konferenci v březnu? Bude-li konference v blé? Nebylo by lépe svolání shromáždění poněkud odložit?

Roosevelt vysvětluje, žřeznu přece jen svolána, povedou delegace jednotlivých zemí skutečně vedoucí představitee nyní nejde o svolání shromáždění, nýbrž o svolání konference, která by zřídila mezinárodní organizaci bezpečnosti. První shromáždění se bude pravděpodobně konat teprve za 3 - 6 měsíců.

Churchill prohlašuje, že některé země, které mají být na konferenci zastoupeny, budou ve chvíli jejího zahájení ještě pod německou okupací. Není známo, do jaké míry budou představitelé těchto zemí své národy skutečně reprezentovat. Jiné země budou v té době hladovět a trpět následky války. Churchill v této souvislosti uvádí Holandsko a Francii. Spolu s těmito nešťastnými zeměmi se na konferenci dostaví také národy, které válkou naprosto neutrpěly a neúčastnily se jí. Churchill se domnívá, že za těchto okolností může na konferenci snadno vzniknout zmatek. Některé národy budou prožívat muka agónie, zatímco jiné budou klidně jednat o problémech budoucnosti. Ze všech uvedených důvodů se Churchill domnívá, že při svolání konference vzniknou potíže, alespoň pokud jde o Velkou Británii.

Roosevelt říká, že v Dumbarton Oaksu bylo rozhodnuto vytvořit mezinárodní organizaci co nejdříve. Roosevelt má stejně jako ministerský předseda vnitropolitické potíže. Bude však pro něho snazší získat dvě třetiny hlasů v Senátě, bude-li plán mezinárodní organizace bezpečnosti realizován ještě za války.

Churchill prohlašuje, že stanovisko Velké Británie ovlivňuje její ústava. Je možné, že v Británii budou brzy parlamentní volby a zůstane-li nynější britská vláda u moci, bude muset mít podporu nového parlamentu. To je třeba brát v úvahu. Velká Británie ovšem udělá vše, co bude v jejích silách, aby Rooseveltovo přání splnila. Churchill však přesto považuje za nutné zmínit se otevřeně o praktických potížích, které, jak tuší, vzniknou při realizaci presidentova záměru. Churchill osobně by litoval, kdyby vyřešení otázky zakládajících členů organizace bylo odloženo až do svolání konference Spojených národů.

Roosevelt praví, že by rád opakoval svůj dřívější návrh, aby se otázce členů, místa a data svolání konference věnovali ministři zahraničních věcí, a pak předložili výsledky své práce šéfům tří vlád.

Stalin s tím souhlasí.

Churchill nemá námitek proti tomu, aby zmíněnou otázku projednali tři ministři zahraničních věcí, ale zároveň zdůrazňuje, že to naprosto není otázka technického rázu. Churchill si není jist úspěchem tohoto projednání, avšak vzhledem k presidentově prosbě je ochoten jeho návrh přijmout.

Stalin prohlašuje, že se tři ministři zahraničních věcí sejdou, a potom oznámí šéfům vlád výsledky své práce.(...)
Sovětská delegace pak předkládá tyto návrhy k polské otázce.
1. Východní hranice Polska má tvořit Curzonova linie, která bude v některých oblastech posunuta o 5 - 6 km ve prospěch Polska.
2. Západní hranice Polska mají probíhat od města Štětín (pro Poláky), dále na jih podél řeky Odry a pak podél řeky Nisy (západní).
3. Prozatímní polská vláda by měla být doplněna některými demokratickými činiteli z kruhů polských emigrantů.
4. Spojenecké vlády by měly uznat poválečnou prozatímní polskou vládu.
5. Prozatímní polská vláda, doplněná způsobem uvedeným v bodu 3, by měla co nejdříve svolat obyvatele Polska k všeobecným volbám, aby mohly být zřízeny stálé orgány polské státní správy.
6. Pověřit V. M. Molotova, pana Harrimana a pana Kerra, aby projednali otázku doplnění prozatímní polské vlády spolu s představiteli prozatímní polské vlády a aby své návrhy předložili třem vládám.

Roosevelt prohlašuje, že sovětské návrhy znamenají určitý pokrok. Byl by rád, kdyby měl možnost prostudovat je společně se Stettiniusem. Zatím může pouze říci, že se mu v sovětských návrzích nelíbí výraz "polské emigrantské kruhy". Jak řekl již včera, nezná nikoho z emigrantů kromě Mikołajczyka. Dále se domnívá, že není naprosto nutné zapojovat do polské vlády lidi z emigrace. Bude možno najít vhodné lidi přímo v Polsku.

Stalin poznamenává, že to je samozřejmě pravda.

Churchill říká, že sdílí Rooseveltovy pochybnosti o slově "emigranti". Jde o to, že tohoto slova bylo poprvé použito v době francouzské revoluce, kdy označovalo lidi, které francouzský lid vyhnal z Francie. Poláky, kteří jsou nyní v zahraničí, nevyhnal polský lid, ale Hitler. Churchill navrhuje, aby bylo slovo "emigranti" nahrazeno slovy "Poláci žijící v zahraničí".

Stalin s Churchillovýni návrhem souhlasí.

Churchill dále poukazuje na to, že se ve druhém bodu návrhů mluví o řece Nise. Britská vláda by chtěla k otázce přesunu polských hranic na západ vyslovit tuto výhradu: Polsko bude mít právo vzít si takové území, jaké si bude přát a jaké bude schopno spravovat. Bylo by sotva účelné, aby se polská husa přecpala německým krmením do té míry, že by zašla na špatné trávení. V Británii jsou mimo to kruhy, které se bojí myšlenky odsunu velkého počtu Němců. Churchilla taková perspektiva nijak neleká. Výsledky přesídlení Řeků a Turků po minulé světové válce byly plně uspokojivé.

Stalin říká, že v těch oblastech Německa, které obsadila Rudá armáda, není téměř žádné německé obyvatelstvo.

Churchill poznamenává, že tato okolnost ovšem úkol usnadňuje. Šest až sedm miliónů Němců již bylo mimo to zabito a do konce války jich bude zabito pravděpodobně nejméně l - 1,5 miliónu.

Stalin odpovídá, že čísla, která uvedl Churchill, jsou celkem správná.

Churchill podotýká, že naprosto nenavrhuje zastavit likvidaci Němců.
Navrhuje, aby k bodu 3. sovětského projektu byla doplněna slova: "a přímo z Polska".

Stalin odpovídá, že to lze přijmout.

Churchill praví, že je třeba promyslet sovětské návrhy a pak je projednat na příštím zasedání. Domnívá se, že tyto návrhy znamenají krok kupředu.

Literatura:
Antoním Šnajdárek - Druhá světová válka v dokumentech a fotografiích, nakl. Svoboda, Praha 1968
Autor : Jan Flieger / Dav 🕔25.04.2005 📕8.380

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře