Protektorátní projevy - díl VIII

Autor : Lubor Dub / dodo 🕔19.04.2005 📕9.814

V každé těžké době, v moderních dějinách, vystupují v čele našich dějinnných událostí studenti a umělci v boji za svobodu. Mám na mysli roky, 1938, 1939, 1968, 1989. Bohužel v čase po atentátu na Zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byli umělci dobrovolně či z obav o ztrátu svého zaměstnání, či strachu z nařčení ze schvalování atentátu, účastni na návratu neposlušného národa, nebo alespoň jeho části do loyality vůči Velkoněmecké říši.

Většina účastníků ( herců a umělců ) manifestace v Národním divadle na svou přítomnost v hledišti po válce hrdá nebyla. A přítomna byla prakticky kompletní elita herecké smetánky tak, jak ji známe z " filmů pro pamětníky ". Nikde se o ní příliš z logických důvodů nepsalo. Ani já nechci rozebírat morální důsledky počínání herců, když podobně se chovala většina národa. Je však dobré si připomenout, kolik ponížení a patolízalství může přinášet poroba. Představuji dokument doby v neupravené podobě tak, jak byl vydán v roce 1942.


V Národním divadle
- čercen 1942 - MEZNÍK ČESKÉ SEBEZÁCHOVY

Ve středu 24. června o 18. hodině shromáždili se na pozvání ředitele Národního divadla v Praze v divadelní budově, drahé každému českému člověku, členové souboru Národního divadla a všech českých divadel vůbec, aby zaujal jasné, pevné, nedvojsmyslné stanovisko k situaci. Tohoto nadmíru významného manifestačního projevu zúčastnili se předseda vlády dr. J. Krejčí, zástupci České akademie věd a umění, kulturní rady a jiní představitelé českého kulturního života. Úvodem k slavnostnímu pořadu zahrál orchestr Národního divadla ouverturu k Wagnerovu "Lohengrinu". Na vkusně dekorovaném jevišti byla umístěna velká busta Vůdcova a v pozadí promlouval k přítomným symbol nové politické skutečnosti: pod ochranou křídel říšského orla znaky Čech a Moravy. Manifestaci zahájil ředitel Národního divadla, odborový přednosta dr. Ladislav Šíp a po něm promluvil Mistr Rudolf Deyl o nerozlučné spojitosti českého umění s německým a s nesčíslných podnětech, jež česká vzdělanost brala od svého nejbližšího a pokrevně spřízněného mocného souseda.

Po těchto bouřlivě aklamovaných a častým dlouhým potleskem přerušovaných projevech ujal  se slova ministr EMANUEL MORAVEC. Také jeho řeč byla několikrát přerušena projevy okázalého souhlasu. Vzpomenuv, že přání tragicky zesnulého Zastupujícího říšského protektora, navštíviti Národní divadlo, se bohužel nesplnilo pokračoval:

" Vyslechli jste zde slova pana ředitele Nárdního divadla a zasloužilého umělce Mistra Rudolfa Deyla. Oba mluvili stejně jasně, oba vám ukázali na skutečnost, kterou se cizí propaganda a česká krátkozrakost snažili popřít, na skutečnost, že česká kultura a české umění je rodnou mladší sestrou kultury a umění německého. Kdyby nebylo německého národa, nebylo by také národa českého, alespoň ne v té kvalitě a ryzosti genia, jaký tu od věků byl a bohdá také bude. Je pravde, že historie zaznamenala mezi oběma národy léta bojů a přechodných nedorozumění, ale vedle toho jsou tu celá staletí plodné spolupráce a velikých společných historických a uměleckých výkonů. Červen roku 1942, jak už se to dnes jeví, bude představovat veliký mezník v českém životě, mezník české sebezáchovy, sebezpytování a sebepoznání. S vámi sdílím Váš smutek a vaše rozhořčení, pokud jde o zločin a ztrátu, kterou Říše a s ní český národ utrpěli v státníku a vojáku Reinhardu Heydrichovi. Dnešek je zároveň zvláštní hrou osudu také prvou příležitostí, kdy jako člen vlády a ministr lidové osvěty mám před sebou představitele českého divadelního umění a české hudby. Jsem voják. Vojákův život je boj. A smysl boje je vítěství. Toužím po tom, aby český národ vyšel z této druhé světové války silný, zdravý a slavný. Sama Prozřetelnost zařídila chod českých věcí tak, že vedla kroky našeho státního presidenta doktora Emila Háchy před třemi lety do Berlinu a tím český národ včlenila do skupiny národů, které jdou vstříc nové veliké budoucnosti pod prapory národněsocialistické revoluce. Máme dnes jen dva prostředky prozatím, jak přispět Vůdci Říše a Nové Evropy k vítězství. Je to práce a je to víra, která práci násobí a dává křídlům národního genia nové, nečekané síly. Opakuji, jsem voják. Je-li česká práce mou armádou, pak české umění představuje moji těžkou zbraň, která práci vynucuje úctu a která jí klestí také cestu. Budu se snažit, aby tyto mé těžké zbraně byly co nejmocnější a jejich obsluha nejdokonalejší. Dobudeme si Říši, Evropu i svět českým uměním, v němž podstatnou částí je naše hudba, jejíž vítězné tóny k nám už denně doléhají ze všech končin Říše, kde česká hudba zdomácněla jako ještě nikdy. Jako v českou hudbu, věřím také v dramatickou tvorbu českého umění a jsem si jist, že ve vás naleznu ty pravé, poctivé pracovníky na poli české kultury a v ušlechtilém boji za slávu českého národa. Jsem-li tázán, kdo zastupuje české zájmy v Říši, odpovídám, že tam není náš velvyslanec sám. Máme tam vedle něho ještě dva velvyslance, a těmi jsou Smetana a Dvořák.

Jsem přesvědčen, že není daleko doba, kdy české umění překročí hranice naší země, aby bylo přátelsky uvítáno nejen německým národem, který je nám po krvi nejbližší, nýbrž také novým, přerozeným světem, Evropou, kterou zachránila k novému životu a k nové slávě, stejně jako nás, veliká německá národněsocialistická revoluce. Ve všech hymnách, které nyní vyslechneme, je hluboká vnitřní jednota. Síla Říše, vášeň víry v nový svět a krása naší země."

Nato orchestr Národního divadla zahrál hymny, které na jevišti zpíval operní sbor Národního divadla, zatímco všichni přítomní v divadle, přepněném do posledního místečka, povstali a zdravili vztyčenou paží. Tím tato manifestace, která v dějinách Národního divadla a celého českého národa patří k projevům umělecky nejzávažnějším, byla důstojně zakončena.

                                            

Seriál protektorátních projevů spěje ke konci. Příští článek ( IX. )  bude poslední a přinese závěr jedné z forem boje o navrácení "pobloudilých" Čechů v lůno Říše. Boje, který proti odboji vedla protektorátní vláda. Slib národa na Václavském náměstí byl z propagandistického hlediska vrcholem.

Autor : Lubor Dub / dodo 🕔19.04.2005 📕9.814

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře