Bitva na Bzuře

Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔17.04.2005 📕14.755

V prostoru bleskového postupu německé armády zhruba sto kilometrů před Varšavou na řece Bzuře se nacházely součásti armády Poznaň, která byla dosud ušetřena těžkých bojů a představovala silný bojeschopný svazek. Severněji od ní se soustřeďovalo zbylé jádro armády Pomoří, která se probila z obklíčení a přes velké ztráty si ještě zachovala bojeschopnost. Při rychlém německém postupu se objevili v jejich sestavě mezery. Plán protiútoku obhajoval generál Kutrzeba nikoli s vrchním velitelem maršálem Rydz-Smygly, ale s náčelníkem jeho štábu generálem Stachiewiczem, který byl ve Varšavě dostupný na rozdíl od vrchního velitele jenž se právě přesouval na nové velitelství do Brestu. Plán předpokládal útok v prostoru mezi Vislou a Bzurou do boku 8. německé armády na jejím křídle k 10. armádě. Souhlas náčelníka štábu ho opravňoval použít síly obou armád Poznaň a Pomoří.

Operační plán stanovil, že operační skupina generála Knolla, složená ze 14., 17. a 25. pěší divize, zaútočí ze severního břehu Bzury mezi Leczycí a Piatkem ve směru na Stryków. Úder od západu bude krýt jezdecká brigáda gen. Skotnického, která přes Uniejów obchvátí frontu nepřítele. Od východu bude operovat Velkopolská jezdecká brigáda postupem ve směru na Glowno. Při výhodném vývoji situace operační skupina gen. Knolla postoupí na jihovýchod mimo Lodž, zatímco armáda Pomoří bude postupovat na Varšavu. V případě obtíží při postupu do prostoru Glowna bude na levém křídle nasazena operační skupina gen. Boltuciho, složená ze 4. a 16. pěší divize armády Pomoří. Zatímco operační skupina překročí Bzuru a bude postupovat od západu, zbylá část armády Pomoří udeří ve směru na Skierniewice.

V noci z 8. na 9. vojska začala zaujímat výchozí prostory k útoku. Další polská vojska se připravovala k obraně na dolním Bugu a Narewu severovýchodně od Varšavy. Mezitím vydal vrchní velitel maršál Rydz-Smygly rozkaz k ústupu většiny vojsk do jihovýchodních oblastí Polska, kde měla polská armáda pokračovat v obraně. Po obdržení zprávy o připravovaném protiúderu podél Bzury svůj rozkaz odvolal, takže zůstával v platnosti původní rozkaz bránit linii řeky Narew, Bug, Visla a San. Rozkolísanost v rozkazech polského velení vyvolala zmatky, které nepříteli usnadňovaly záměr likvidace polských vojsk západně od Visly a poté obklíčit polské zálohy za Vislou v oblasti Lublinu.

9. září v pět hodin odpoledne z východiště na severním břehu Bzury vyrazila do útoku vojska operační skupiny generála Knolla v síle tří divizí. 25. pěší divize gen. Altera, posílená 69. pěším plukem a 3. oddílem 17. pluku lehkého dělostřelectva a 7. plukem těžkého dělostřelectva (bez jednoho oddílu), útočila na Leczyci. Její levý soused, 17. pěší divize plk. Mozdyniewicze (bez jednoho pěšího pluku a dělostřeleckého oddílu) s jedním oddílem 7. pluku těžkého dělostřelectva z prostoru Romartowa postupovala přes Orszewice na Horu sv. Malgorzaty, zatímco 14. pěší divize gen. Wlada útočila přes Který, Mlogoszyn na Piatek. Pravé křídlo útočné formace podle plánu zajišťovala Podolská jezdecká brigáda plk. Strzeleckého v prostoru osady Dabie ve směru na Unijów. Stejný úkol plnila na levém křídle Velkopolská jezdecká brigáda gen. Abrahama, útočící z prostoru osady Soboty přes Bielawy na Glowno. Armáda Poznaň si vedla úspěšně. V noci z 9. na 10. září 69. pěší pluk z 25. pěší divize pod velením plk. Dworzyka dobyl Leczyci a 17. pěší divize prolomila nepřátelskou obranu a dobyla Horu sv. Malgorzaty a Bryski. Úspěch dovršila 14. pěší divize 10. září, když kolem jedné hodiny odpoledne dobyla Piatek. Německá 30. pěší divize utrpěla těžké ztráty. Do rukou Poláků se dostalo na 1500 zajatců, 30 děl a spousta zbraní a válečného materiálu.

V odpoledních hodinách 14. a 17. pěší divize přešly k pronásledování zmateně ustupujícího nepřítele. Jednotky 17. divize přitom narazily na kolony německé 17. pěší divize, pochodující ze Zgierze na sever. V osadě Malacowice se rozpoutal urputný střetný boj, v němž Poláci nabyli vrchu. Němci byli donuceni k ústupu.

Velitel 8. německé armády generál Blaskowitz byl odříznut díky polskému útoku od spojení s velitelstvím skupiny armád Jih. Nařídil okamžitě zastavit postup jednotek 8. armády na Varšavu, zesílit průzkum a bojové zajištění, udržovat nejvyšší bojovou pohotovost k odrážení pronikajících polských jednotek. Jednotky 8. armády jen s nejvyšším vypětím sil a za cenu ztrát držely své roztažené a nesourodé pozice.

Polským protiútokem se zároveň uvolnil tlak na armádu Lodž, která se s využitím této okolnosti probila k Visle a dosáhla prostoru východně od Varšavy.

Na levém křídle došlo k nasazení operační skupiny gen. Boltuciho, složenou ze 4. pěší divize plk. Rawitcze-Myslowského, útočící přes dvůr Orlów-Sobota na les mezi Bielawami a Glownem. A 16. pěší pluk plk. Szyszka-Bohusze ve směru na Lowitz a Skierniewice.

Armáda Pomoří (bez operační skupiny gen. Boltuciho) byla v té době, od 9. do 11. září, přesilou německého III. Sboru zatlačena v prostoru Wloclawek-Brest Kujawski-Kolo na západ a severozápad. Armáda Poznaň však pokračovala v útoku. Jezdectvo generála Skotnického spolu s jednotkami 25. pěší divize se západně od Leczyce utkaly v rozhořčených bojích s přicházející německou 221. pěší divizí, zatímco jednotky polské 17. pěší divize vytlačily německou 17. pěší divizi z prostoru Grabiszew, Balachowice a dvůr Sokolniky.

14. divize v boji se zbytky německé 30. pěší divize k večeru obsadila osadu Makolice a Kožle. 4. pěší divize dobyla Bilawy a les mezi nimi a Glownem a vysvobodila tak Velkopolskou jezdeckou brigádu, která tu byla obklíčena. 16. pěší divize v noci na 12. září v krvavém boji dobyla Lowitz, kde rozdrtila dva pěší prapory nepřítele.

12. září se 8. německá armády vzepjala k protiútoku. Polské divize po celý den sváděly těžké obranné boje, které si vyžádaly značné ztráty na obou stranách. Německý útok se podařilo odrazit. V téže době 17. pěší divize s 56. pěším plukem rozvíjely svůj předchozí úspěch a dalším útokem dobyly vesnice Modlna, Sokolniky a dominantní výšinu Czechów i prostor východně od Ozorkówa.

Relativní úspěch polského protiútoku na Bzuře nemohl již odvrátit všeobecný rozklad polské armády. Německý vrchní velitel generál Brauchitsch nepřikládal polskému protiúderu na Bzuře žádný mimořádný význam. Vzhledem k tomu nařídil skupině armád Sever, aby pokračovala v pronásledování nepřítele jihovýchodním směrem a pravým křídlem aby postupovala na Kowel. Skupina armád Jih měla částí sil 10. armády pokračovat v pronásledování nepřítele směrem přes Krásnik na Lublin, zatímco její 14. armádě, která útočila přes San, se nařizovalo zabránit polským vojskům v ústupu do Rumunska. 8. armády se ukládalo dokončit boje u Kutna.

Polské úderné uskupení na Bzuře v té době pokračovalo v útoku na Stryków. Němci však na tomto směru zesílili svá postavení, takže generál Kutrzeba byl nucen přenést hlavní úsilí dále na severovýchod. Na polské straně se po těžkých bojích začala projevovat únava jednotek operační skupiny generála Knolla, které již celkem čtyři dny vedly nepřetržité boje s nepřítelem jehož síla stále narůstala přisouváním stále nových jednotek. Němci sem postupně přisunuli sedm motorizovaných oddílů těžkého dělostřelectva z divizí operujících v prostoru Kielce a pět oddílů těžkého dělostřelectva 8. armády, jakož i XV. Sbor z prostoru Radom v síle tří lehkých divizí a jedné divize motorizované pěchoty. Od Varšavy nepřítel stáhl čtyři tankové divize a pluk SS Liebstandarte Adolf Hitler do prostoru severně od Sochaczewa. U Plocka německá 3. pěší divize přešla na jižní břeh Visly. Změny v poměru sil přinutily již 12. září generála Kutrzebu, aby změnil dosavadní plány. Armáda Pomoří (4., 16. a 26. pěší divize s Velkopolskou jezdeckou brigádou) měla v noci z 13. na 14. září udeřit přes Lowitz na Skierniewice a zaujmout pevné postavení v Sochaczewě a v Kampinoském pralese. Operační skupině generála Knolla se ukládalo 12. září večer přerušit útok na Stryków, v noci se stáhnout za Bzuru a 13. září odpočívat, následující noc nastoupit pochod přes Žychlin-Kiernoziu-Rybno na přepraviště s úkolem otevřít cestu přes Kampinoský prales do Varšavy. K zajištění těchto operací ze západu a severu generál utvořil dvě operační skupiny. Skupině gen Tokarzewského (15. a 27. pěší divize a 19. pěší pluk s jedním oddílem 5. pluku lehkého dělostřelectva) dal úkol krýt probíhající operace od severozápadu a pod tlakem nepřítel ustupovat směrem na Gostynin a Strzelce. Operační skupině gen. Grzmoty-Skotnického (70. pěší pluk s jedním oddílem 17. pluku lehkého dělostřelectva, 17. pěší divize, Velkopolská brigáda Národní obrany, 3. prapor 58. pěšího pluku a 9. baterie 14. pluku lehkého dělostřelectva, 8. prapor střelců a 5. prapor těžkých kulometů, Podolská jezdecká brigáda a zbytky Pomořanské jezdecké brigády) se ukládalo bojové zajištění operace od jihozápadu. Večer 12. září vydal generál Kutrzeba rozkazy a v noci probíhalo přeskupování součástí armády Poznaň. Druhý den před polednem se již všechny jednotky stačily přesunout na severní břeh Bzury, aniž se jim v tom Němci pokusili zabránit.

Armáda Pomoří pod velením gen. Bortnowského zaujala východiště ne severním břehu Bzury do dvora Orlów po Sochaczew. 14. září ráno zahájila útok. 4. pěší divize na pravém křídle útočila od Orlówa po Lowicz, 16. pěší divize uprostřed od Lowicz k silnici Rybno-Nieborów a dále na východ rozvíjela útok sestava armády Poznaň. Operační skupina Boltuciho byla posílena 7. plukem těžkého dělostřelecva. Německá fronta na styku 8. a 10. armády byla otřesena a místy rozvrácena. Německé jednotky ustupovaly. Generál Rundstedt si uvědomil vážnost situace, ujal se osobně řízení operací na Bzuře a nařídil přisunout k Bzuře posily od Kielců a Varšavy.

Polská 26. pěší divize zatím zlomila silný odpor nepřítele, překročila Bzuru a pozvolna pronikala vpřed. 16. pěší divize, která rovněž překročila Bzuru a tvrdě bojovala o Lowicz. Nejlépe se vedlo 4. pěší divizi, která vnikla do mezery mezi německou 18. a 24. pěší divizí a bez odporu postupovala rychle až k silnici Lowicz-Glowno na úseku mezi Lowiczem a Krepou. Kolem desáté hodin dopoledne gen. Ortnowksi dostal hlášení leteckého průzkumu, že východně od Sochaczewa na cestách mezi Bloniem a Sochaczewem postupují kolony tanků. Byly to součásti německé 4. tankové divize, která se přesunovala z prostoru Varšavy k Sochaczewu. Úderná skupina se přesunovala ve dvou proudech. Ten, který se přesunoval nalevo od silnice spojující Blonie a Sochaczew, se skládal z 5. tankové brigády, 2. tankového praporu, 1. praporu pluku Liebstandarte Adolf Hitler, dvou praporů dělostřelectva a ženijního praporu. Skupinu na pravém křídle, pohybující se po silnici vedoucí z Leszna do Brochowskieho, tvořil 36. tankový pluk, pluk Liebstandarte Adolf Hitler (bez prvního praporu), jeden dělostřelecký a jeden protitankový prapor a oddíl protiletadlového dělostřelectva.

Ohrožení týlu vojsk útočících na Skierniewice bylo zřejmé a proto 26. pěší divize dostala rozkaz aby přerušila útok a vytvořila v prostoru dělostřeleckých postavení silný protitankový uzel obrany. Divize se při plnění tohoto rozkazu dostala do obtížné situace. Čelní jednotky, které již překročily řeku, se rázem ocitly v prudkém boji s nepřátelskými tanky, zatímco záloha a dělostřelectvo zůstaly ještě na severním břehu. Velitel divize nařídil bojujícím jednotkám odpoutat se od nepřítele a ustoupit zpět přes řeku. Ústup probíhající za dne v otevřeném terénu, který nepříteli umožnil účinnou palbu, zaplatili Poláci obrovskými ztrátami v rozsahu čtyř pěších praporů.

Na ústup se dalo i levé křídlo sousední 16. pěší divize. Rovněž generál Boltuci vydal své operační skupině posílené 7. plukem těžkého dělostřelectva rozkaz k ústupu za Bzuru. Následující dva dny, 15. a 16. září se armáda Pomoří bránila na severním břehu Bzury. 16. září v ranních hodinách se nepřítel vklínil do jejícho obranného postavení v prostoru osady Sobota. Průlom hrozil i ze severovýchodního směru v prostoru Plocka, kam směřovala berlínská 3. pěší divize, která se v noci na 13. září přepravila přes Vislu a obrátila na ústup 19. pěší pluk směrem na Lack. Na ohrožený úsek do prostoru gabina byly spěšně vyslány dva pěší pluky z polské 15. divize, ale jejich zasezení se nevydařilo. Oba byly s těžkými ztrátami vrženy zpět. Celá 15. pěší divize se poté do odpoledních hodin 19. září stáhla na čáru Sanniky-Budy Staré Witkowice, kam dorazila i Podolská jezdecká brigáda.

15. září velitel německé 8. armády generál Blaskowitz vydal rozkaz k přechodu do rozhodujícího útoku s cílem likvidace polských sil. Útok začal 16. září v šest hodin ráno. V té době se svazky gen Bortnowského bránily soustředěným útokům nepřítele. 26. a 16. divize se severním břehu Bzury v prostoru Lowicze a 4. pěší divize na řece Sludwě. Skupina gen. Skotnického bránila postavení mezi Kutnem a Zychlinem, 27. pěší divize v Gabině.

Divize armády Poznaň se nacházely v odlišné situaci. V poledních hodinách zaujímaly východiště k útoku za Bzurou v oblasti Sochaczewa. 14. divize zaujímala prostor Jeziorko-Szwarocin-les Emilianów. 17. divize (bez 70. pěšího pluku)pochodovala z Rybna na Sochaczew. 15. divize se soustřeďovala v prostoru Mlodzieszyn-Adamowa Góra-dvůr Ruszki. Velkopolská jezdecká brigáda se Witkowicích překročila Bzuru a poté se přesunula do Kampinoského pralesa.

V té době již probíhal útok německé 8. armády. 1. tanková divize XVI. Sboru, stažená zpod Góry Kalwarie u Varšavy, se v půl jedenácté přepravila přes Bzuru v Kozlowě Schlacheckém a s mohutnou podporou letectva zaútočila na 57. pěší pluk 14. divize ve Swarocině a 1. prapor 70. pěšího pluku v Rybně.

4. tanková divize, která se přepravila přes Bzuru mezi Sochaczewem a Brochowem, zahájila útok jihozápadním směrem. V čelním bojovém zajištění postupovaly jednotky Liebstandarte Adolf Hitler. Ty způsobily velké ztráty 25. pěší divizi v prostoru vesnice Adamova Góra. Kolem poledne dobyly dvůr Ruszki, kde měl své stanoviště štáb 25. divize. Další postup německých tanků zastavila přesná palba 6. baterie 17. lehkého dělostřeleckého pluku kpt. Ludwika Glowackého. Zničením 22 tanků a 31 motocyklů donutila jednotky 4. tankové divize k ústupu.

Bitva na Bzuře vstoupila do závěrečné fáze. Němci zničili 14. pěší divizi a jejich tanky vrazily klín do polského uskupení. Vzhledem k tomu generál Kutrzeba nařídil svým vojskům přerušit boj a ustoupit za Bzuru.

V noci z 16. na 17. září se vojska začala přeskupovat. 15. pěší divize a Podolská jezdecká brigáda překročily Bzuru pod Witkowicemi a velitelství 25. pěší divize s 20. a 60. pěším plukem a 1. oddílem lehkého dělostřelectva 25. dělostřeleckého pluku pod Brochowem. 17. pěší divize se přesunovala na přepraviště do rochowa a 14. pěší divize se shromažďovala v Laziskách. Armáda Pomoří se přemístila do prostoru Osmilin-Krienozia-Osiek. Skupina gen. Skotnického přešla do prostoru Lusiny na západ od Kiernozie a 27. pěší divize ustupovala z Gabina na Ilów.

17. září v šest hodin ráno Němci přešli znovu do útoku. Hlavní úder směřoval podél obou břehů Bzury k severu. Na východ od řeky z prostoru Sochaczewa útočila na Bróchow 4. tanková divize. Současně z prostoru Rybna útočila německá 19. pěší divize s 1. tankovou divizí podél levého břehu přes dvůr Ruszki na Mlodzieszyn a 18. pěší divize postupovala z prostoru Lowicze na Kompinoský prales. Ve vývoji boje došlo ke zlomu, na německé útoky již neodpovídaly tvrdými protiútoky celé divize, ale už pouze pluky či prapory s cílem umožnit probití se to Varšavy.

8. německá armáda obrátila směr svého útoku na východ. K jeho podpoře bylo nasazeno přes tři sta bombardovacích a střemhlavých bitevních letedel – bombardování jednotek armád Poznaň i Pomoří trvalo nepřetržitě od 9. hodin do setmění. Bombardování způsobilo Polákům strašlivé ztráty na litech i materiálu. Zkáze unikla jen 15. a 25. pěší divize a obě jezdecké brigády, které se zachránily v lesních prostorách Kampinoského pralesa.

Bitva na Bzuře skončila úplně až 20. září. Část sil v čele s generálem Kutrzebou se za nejtěžších podmínek probila z Kampinoského pralesa do Varšavy, kde posílila řady obránců. Část i s raněným generálem Bortnowským padla do zajetí. Generálové Boltuci, Wlad a Grzmot-Skotnicki padli. Při závěrečných střetech opouštěli polští vojáci těžkou techniku a nastupovali do protiútoků spolu s pěchotou. Během jednoho zvláště zuřivého protiútoku se jim podařilo vklínit se mezi jednotky 4. tankové divize na pravém křídle. Postupovali směrem k palebným postavením dělostřeleckých baterií, aby jim zabránili v palbě. Jak se Poláci dostávali dopředu, likvidovala je po desítkách palba dělostřelců. Za každého padlého však nastoupili dva jiní. V tomto zmateném boji šli do bitevní vřavy také důstojníci a na polské straně vedl jednu ze skupin i generál Grzmot-Skotnicki s pistolí v ruce. Při tomto protiútoku pak sám padl. Oba břehy Bzury byly hustě posety těly padlých vojáků. Také na jižním břehu Visly leželo mnoho mrtvých polských vojáků, kteří si při přechodu řeky nepovšimli, že z druhé strany kontrolují toto území jednotky německého II. sboru.

Úloha letectva v této bitvě byla velmi výrazná. Generál Kutrzeba se totiž postavil proti rozkazu zlikvidovat svůj letecký pluk a letouny si ponechal. Díky pilotům průzkumného letectva si udržoval na počátku bitvy přehled o slabých místech protivníka a mohl tak iniciativu držet ve svých rukou a své údery vhodně směřovat. Na základě informací letců o nechráněném křídlu 8. německé armády vypracoval svůj operační plán.

Německé letectvo je masově nasazeno od 11. září, kdy bylo přesměrováno z dosavadních útoků proti železniční síti a průmyslovým cílů východně od Visly a náletům na Varšavu několik bombardovacích eskader k náletům v prostoru Kutna. Na zastavení útoku Poláků se také významně podepsalo masové nasazení Stuk, bitevníků a bombardérů. Během masového bombardování armád Poznaň a Pomoří stojí východně od Visly více než 120 letounů nečinně, mezi nimi i mnoho stíhaček. Jsou mezi nimi i ty, které před několika dny byly odebrány armádě Pomoří k přidělení k oběma leteckým brigádám. Díky selhání zpravodajského spojení v Brest-litevsku ani netuší o začínající pohromě na Bzuře. Slova generála Kutrzeby: „Silné letecké útoky na přechody přes Bzuru nemají obdoby, pokud jde o počet nasazených letadel a zuřivost náletů a téměř akrobatické schopnosti pilotů. Každý náš pohyb, každé seskupení jednotek, každá pochodová cesta se dostává do všeničícího bombardování. Mosty byly zničeny, brody zablokovány a kolony s nákladem, které se dostaly do zácpy, byly zdemolovány…

17. září nastává konec polského letectva kdy vstupem SSSR do války byla postižena zejména polní letiště umístěná na východě – zejména u Kowelu, Dubna a Lucku, kde sovětské nálety ničí zbytky bombardovací a stíhací brigády a operačního letectva armády Karpaty. Polští letci sice sestřelují dva bombardéry SB-2 a pět stíhacích I-16. Sověti hlásí téhož dne sestřelení sedmi polských stíhaček a tří bombardérů. Večer téhož dne vyřizuje velení polského letectva evakuovat veškeré letouny do Rumunska – což připravilo bojující armády Poznaň a Pomoří o poslední naději na leteckou podporu proti smrti z nebes již přinášela totální vzdušná nadvláda německé Luftwaffe.

Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔17.04.2005 📕14.755

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře