Legion Condor - průlom ke Středozemnímu moři

Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔17.04.2005 📕17.285

Na počátku listopadu začaly první schůzky německých, italských a nacionalistických důstojníků o směru dalšího útoku. Nakonec generál Franco ukončil koncem listopadu diskuze rozkazem k přípravě dalšího útoku na Madrid. V tomto případě měl být útok veden směrem od pohoří Guadarrama s tím že Legion Condor současně provede útoky proti Zaragoze, jako klamnou akci ke zmatení republikánského velení.

Koncem listopadu a v prvních prosincových dnech provedla německá letadla řadu úderů na republikánské pozice v okolí Zaragozy. Stíhačky Bf 109, které doprovázely bombardéry He 111, se mnohokrát zúčastnily vzdušných bojů. Piloti 2. letky J/88 ve dnech 29. a 30. listopadu sestřelili šest republikánských stíhaček. V následujících dnech se již tak nedařilo. Dne 4. prosince museli odepsat jednu stíhačku Bf 109, jejíž pilot padl do zajetí při nouzovém přistání. Letadlo však nebylo zničeno a po opravě bylo zakrátko převezeno přes Francii do SSSR, kde ho podrobili důkladným testů. Den nato byl ztracen další Bf 109, jehož pilot také padl do zajetí. 5. prosince sice skoroval Hauptmann Harder, když sestřelil stíhačku I-15, čímž zvýšil počet svých vítězství na jedenáct.

10., 11. a 12. prosince proběhly masové nálety proti republikánským letištím v okolí Zaragozy, s účastí 100 bombardérů a 100 stíhačů nacionalistů v každé akci. Ale nebylo dosaženo očekávaného výsledku. Plán nacionalistického útoku na Madrid měl začít 18. prosince, ale republikání vzali iniciativu do svých rukou a spustili dlouho připravovaný útok v okolí města Teruel. Soustředění přes 40 000 vojáků, silného dělostřelactva a tanků slibovaly úspěch. Nacionalistické jednotky, které bránily Teruel měly necelých 5 000 vojáků.

V noci z 15. na 16. prosince dvě republikánská úderná uskupení prolomila frontu západně a východně od Teruelu. Nacionalisté ve městě padli do obklíčení, Francovo velení bylo zaskočeno. Rychle ale odvolalo vlastní ofenzivu a začalo své divize stahovat k Teruelu. Velitel Legionu Condor Generalmajor Volkmann byl toho házoru, že nejlepší pomocí pro Teruel by byl útok na Madrid, proto 16. prosince vyslal pouze dvě baterie děl ráže 88 mm. Názor však změnil příští den a souhlasil se zapojením všech sil Legionu Condor do bojů v oblasti průlomu.

Začala tak jedna z nejkrvavějších bitev občanské války, která trvala až do února 1938. První akci podnikly německé letouny ráno 17. prosince, když vzlétlo 23 He 111 k bombardování postupujících republikánů. Z důvodů mlhy však nebylo možno cíl bombardovat. Při zpátečním letu bylo při ostřelování protiletadlovým dělostřelectvem a napadení stíhači mnoho letounů poškozeno. Ztracen byl však pouze jediný He 111, který ovšem padl nepoškozený do rukou republikánů. V následujících dnech se nelétalo z důvodů silného sněžení a teplot kolem minus dvacet stupňů Celsia.

Dne 29. prosince zahájili nacionalisté protiútok, přičemž severní a severovýchodní útok podporovaly letecky Italové a Němci útok ze západního směru. První den bombardéry K/88 shodily na republikánské pozice 50 tun pum a druhý den díky lepšímu počasí více než 80 tun. Vlastní útok pěchoty podporovala bitevními útoky 3. a 4. letka J/88. Republikáni se zuřivě bránili a útok ztroskotal. 30. prosince si 1. letka připsala dvě I-15 a jednu I-16. 5. ledna Němci sestřelili další I-16. 19. ledna převzal velení první letky Hauptmann Wolfgang Schnellmann.

Činnost J/88 zvláště v bitevních útocích republikánům vadila, a proto se letiště v Calamocha stalo stálým cílem jejich bombardérů. 7. ledna udeřilo osmnáct strojů  SB-2, které poškodily pět He 51. 8. ledna kapitulovaly obklíčené jednotky nacionalistů. Dne 12. ledna se pohotovostnímu roji 2. letky J/88 podařilo sestřelit dva bombardéry SB-2 při náletu na letiště Calamocha – čímž se zapsaly na skore J/88 jako 99. a 100. dosažené vítězství. Další dva sestřely (I-16) dosáhli 18.ledna piloti 1. letky. 20. ledna sestřelil pilot 1. letky J/88 Oberleutnant Wilhelm Balthasar jednu stíhačku I-16. 2. letka si téhož dne připsala jeden I-15 a 22. ledna jeden I-16. Při bitevním útoku padl pilot 4. letky Leutnant Klein. 26. ledna ztratila K/88 jeden letoun He 111 v okolí Teruelu.

Od 31. ledna začal Legion podporovat marocký sbor generála Yagüeho, který útočil ve směru řeky Alfambry. Úder nacionalistické pěchoty, který rozhodl osud bitvy, začal 5. února.

Před pozicemi Marokánců svrhly He 111 přibližně 50 tun pum, následovaly akce He 51 a přímé ostřelování 88mm kanony F/88. Stejný recept dali republikánům ochutnat i 6. února a poté Marokánci prolomili republikánkou obranu. V průběhu 6. a 7. února byli repubikáni donuceni opustit západní břeh řeky Alfambry a pohoří Sierra Palomera. Následující den, 7. února, dosáhla J/88 dvanácti sestřelů během jednoho dne, z nichž 10 byly SB-2 a 2 I-16, když při doprovodu bombardérů narazila na obdobné uskupení republikánů. Zvláště se vyznamenal Oberleutnant Balthasar jenž zapálil čtyři SB-2 a poté se pro poškození vlastního stroje musel odpoutat a nouzově přistál. 17. února nastala poslední etapa bojů o Teruel, nacionalistická pěchota dorazila k okraji města. V městských bojích sehrály velkou roli He 51, které se zvláště zasloužily o pokračování postupu.  He 51 ohrožovaly i nepřátelské tanky. 20. února zničil Leutnant Priebe desetikilogramovou pumou republikánský tank T-26. Dne 17. února byly poprvé nasazeny střehlavé bombardéry Ju 87 A-1. Roji Ju 87 velel Leutnant Haas. Tyto bombardéry se velmi rychle proslavily neobyčejně přesným bodovým bombardováním. 21. února nacionalisté obsadili prakticky celé město.

 

Dne 24. února 1938 rozhodlo nacionalistické velení o dalším směru postupu. Franco ustoupil od dalšího útoku na Madrid a cílem nové ofenzívy mělo být získání přístupu ke Středozemnímu moři a rozdělení republiky na dvě části. Podpora Legionu Condor se opět měla soustředit na marocký sbor a 1. navarrskou divizi. V rámci příprav se štáb Legionu přesunul do Almonaicidu.

Před útokem byla letadla Legionu aktivní zejména proti republikánským letištím a týlovým komunikacím. Z roje Ju 87 byla oficiálně vytvořena 5. letka K/88. 9. března začala v osm hodin ráno dělostřelecká palba jako úvod útoku nacionalistické pěchoty. Zároveň s tím udeřila koncentrovalou silou K/88 proti pozicím 5. republikánské divize. V deset byl zahájen útok pěchoty, podporovaný  tanky PzKpfw. I z Panzerabteilungu Drohne a letouny He 51 ze 3. a 4. letky J/88. Nálety bombardérů se několikrát opakovaly, až dosáhly 210 tun svržených pum.  Republikáni tak těžké nálety nevydrželi a po prolomení jejich pozic nacionalisté vyrazili k silnici vedoucí do Belchite. Druhý den letadla Legionu udeřila proti nepřátelským letištím, zatímco přímé podpoře u Belchite se věnovaly He 51 a Ju 87.

V noci 10, března dosáhla velkého úspěchu jednotka námořního letectva AS/88, když její plovákové He 59 dostaly za úkol zničit velký železniční most přes řeku Ebro u Tortosy, namísto obvyklých hlídek nad Středozemním mořem. Při prvním náletu svrhly tři He 59 z výšky 2500 m pět 50kg pum, které dopadly těsně vedle cíle. Při druhém útoku bylo svrženo stejné množství pum, z nichž několik most zasáhlo. Pro špatnou viditelnost zásahu byl nálet opakován. Příští den průzkumný letoun potvrdil, že střední část mostu se zřítila do řeky. V průběhu následujících dní útočily He 59 na železniční trať Vendrell-Tarragona, čímž často ochromovaly pohyb vlaků. Tyto nerušené operace plovákových letounů za dne vypovídají o slabosti republikánského letectva. První He 59 byl ztracen 15. března po zásahu protiletadlovou palbou z napadeného vlaku.

V dalších dnech ofenzívy se bombardéry Legionu věnovaly bombardování nepřátelského týlu.12. března dobyl marocký sbor města Azaila, Híjar a Escatrón.13. až 17. března se bojovalo o město Caspe. V polovině března provedlo italské letectvo sérii náletů na Barcelonů k nimž se v noci přidaly He 59 z AS/88. Do 21. března prolomila nacionalistická vojska jižně od řeky Ebro obranu republikánů v úseku širokém 92km a postoupila do hloubky 120 km. Od toho dne se bojovala v pásmu širokém téměř 250 km. Kombinace čelních útoků s útoky na křídlech vedených na cel frontě a nasazení motorizovaných jendotek a letectva přinesly konečný úspěch. Dne 15. dubna nacionalististé pronikli ke Středozenímu moři. Republika tak byla rozdělena na dvě části pobřežním pásmem, který měl šířku 30 km. Při tomto postupu letectvo Legionu podporovalo boje na sever od řeky Ebro, kde útočily sbory Navarra, Aragon a marocký sbor. Piloti J/88 neměli mnoho příležitostí ke vzdušným bojům, 24. března sestřelili tři I-15 a 29. března ještě jeden a poté až do konce dubna nepřidali ani jeden. Zato při velkém počtu bojových letů stíhačů, bombardérů a průzkumníků Legionu došlo k několika leteckým nehodám. 30. března se srazily dva He 51 oba piloti zahynuli. 2. dubna se srazily dva He 111, z nichž jeden stačil nouzově přistát, posádka druhého stroje zahynula celá. 4. dubna se pro změnu srazily dva Bf 109, což stálo život jednoho pilota. K tomu se přidaly bojové ztráty způsobené protiletadlovým dělostřelectvem.

Ve druhé polovině dubna 1938 se nacionalisté rozhodli k pokračování útočných operací. Cílem dalšího útoku měla být Valencie – důležitý přístav, který by zjednodušil spojení s Itálií. Hlavní útok měl podporovat Legion Condor. Předtím však měl proběhnout nálet proti republikánským přístavům v Cartageně a Almeríi. 17. dubna se nálety uskutečnily a přes silnou protiletadlovou palbu se podařilo zasáhnout tři lodě. Křižník Libertad dostal přímý zásah 500kg pumou, dvě jiné 250kg pumy dopadly necelých 5 metrů od boku lodi. Křižník Méndez Núňez byl poškozen dvěma 250kg pumami, které dopadly ve vzdálenosti 3 metrů od boku lodi. Několik 100kg pum vybuchlo ve vzdálenosti 15 metrů do torpédoborce Gravina. Němci sice hlásili zásah bitevní lodi Jaime I, to ale republikánská strana nepotvrdila. Akce stála dva ztracené He 111 a mnoho poškozených.

23. dubna začal útok nacionalistů na levantské frontě a Legion se začal věnovat podpoře sboru Galicia, který postupoval od městečka Cati směrem k pobřeží. Nacionalistická ofenziva prolomila frontu v šířce 120 km a pronikla do hloubky 35 km. Hlavní zásluhu na tom měl sbor Castilla generála Valina. Malou účinnost německého letectva v podpoře sboru Galicia je možno přičíst špatnému počasí a tvrdé protiletadlové obraně, z níž nejnebezpečnější byly 20mm protiletadlové kanony, jež si připsaly největší německé ztráty.

Teprve 11. května mohli Němci díky dobrému počasí opět bombardovat republikánské pozice. I na stíhače se usmálo konečně štěstí a 2. letka si na konto připsala I-16. 15. května I-16 přibyl i na konto 1. letky a 18. května sestřelili další čtyři I-16. Boje se zúčstnil i Hauptmann Harro Harder, který po dobu několika týdnů velel celé J/88 poté, co se nakrátko vrátil do Španělska, aby v bojových podmínkách testoval He 112 V9. V následujících dnech letectvo Legionu útočilo v republikánském týlu. Střemhlavé bombardéry Ju 87 bombardovaly 21. května Albocacer, 24. května Ares del Maestre, 25. května Benasal a 26. května Villar de Canes.

Po mnoha pokusech a dlouhém bombardování letouny K/88 prolomili nacionalisté 2. června frontu u městečka Albocacer. Republikánským jednotkám, které se bránily podél pobřeží, hrozilo obklíčení. 15. června dobyla po těžkých bojích 4. divize sboru Galicia Almazoru a Villareal, které se nacházely v týlu za městem Castellón, a současně dorazila k pobřežní silnici do Sagunta. Přímého útoku na Castellón se zúčastnil také tankový oddíl Drohne pod velením Obersta von Thomy.

24. května 1938 převzal velení 3. letky J/88 Oberleutnant Werner Mölders. V důsletku zostřující se situace v Evropě byly pozastaveny dodávky nových letounů z Německa a bojové ztráty vedly v polovině června ke krizi. V 1. letce se nacházely čtyři a v 2. letce sedm letuschopných Bf 109. Teprve koncem tohoto měsíce začaly z Německa přicházet dodávky nových Bf 109 C a větší množství Bf 109 D, což dovolilo doplnit 1. a 2. letku a navíc přezbrojit 3. letku. 4. letka byla rozpuštěna a všechny letuschopné He 51 byly předány nacionalistickému letectvu. V polovině června nacionalisté obnovili útok směrem na Valencii. Přes velké ztráty se ale nepodařilo dosáhnout úspěchu. Situaci nezměnil ani italský dobrovolnický sbor, nasazený v druhé polovině srpna. Republikánské letectvo bylo v reakci na rostoucí ohrožení Valencie stále aktivnější. Stíhačky I-15 a I-16 operovaly často ve skupinách v počtu 30 až 40 strojů. Piloti J/88 museli při doprovodech bombardérů podstupovat těžké souboje. Mezi 15. až 23. červencem sestřelili 27 republikánských stíhaček.

Aby republikáni zachránili pozice armády Levante, která bránila přístupy k Valencii, zahájili útočné operace v Katalánii. Úder provedla nejlepší republikánská armáda – armáda Ebro. Hlavní útok byl veden směrem na Gandesu. Republikánské jednotky překročily v noci z 24. na 25. července řeku Ebro a hned obsadily předmostí místy až do hloubky 30 km. Tento průnik vážně ohrožoval nacionalistická postavení a hrozil opětovným spojením s Katalánií.

Útok nebyl úplným překvapením, protože průzkumná letadla A/88 průběžně hlásila rostoucí koncentraci republikánských sil na dolním toku Ebra, situaci ale nacionalistické velení podcenilo, neboť se plně věnovalo útoku proti Valencii.

Generál Volkmann odletěl na bojiště a z vlastního rozhodnutí převelel letecké síly Legionu Condor k řece Ebro. K/88 zaútočila na přepravu na řece. První bojový let byl určen na 8 ráno, doprovod připadl na Bf 109, která po splnění úkolu napadla pození cíle z přízemního letu. Většina letectva nacionalistů byla odeslána do oblasti bojů na Ebru. 27. července se do bojů zapojily Ju 87. Doprovodné Messerschmitty se nesetkávaly s protivníkem. Mosty a lávky přes Ebro, které byly neustále ničeny, po celou dobu s velkým nasazením opravovali republikánští ženisté, kteří nakonec začali stavět konsturkce vystupující nízko nad hladinou řeky. Tyto mosty byly z větších výšek prakticky neviditělné a účinnost náletů se snížila. Aby nacionalisté zničili tyto mosty, nebo alespoň přepravu ztížili, začali v nepravidelných intervalech otevírat stavidla přehrady Segre, která se nacházela na horním toku řeky. 29. července dorazily na frontu první baterie F/88, které začaly podporovat palbou nacionalistickou pěchotu. Přeskupení se vztahovalo i pro jednotky Imker-Drohne a poprvé i pro dělostřeleckou slupinu Lucht, která byla dosud výhradně výcvikovou jednotkou. 30. července letouny K/88 omylem bombardovaly pozice nacionalistů u Villaabla de los Arcos, obešlo se to však bez větších ztrát. Republikánští stíhači se začali ve větších počtech objevovat až po 30. červenci. K velkým střetům poprvé došlo příštího dne, kdy se 3./ J/88 setkala s 25 letouny I-15. Němci hlásili tři sestřely při ztrátě jednoho stroje při nouzovém přistání. Téhož dne republikáni provedli v oblasti Sierra de Espadan a Villlavieja poslední útok, který nacionalisté odrazili a iniciativa na frontě přešla do jejich rukou. 2. sprna skoroval Oberleutnant Krecke v boji proti třem I-16. V noci vyslala jednotky námořního letectva AS/88 své letouny He 59 k náletu na Faitrosos. Jeden ze strojů musel nouzově přistát v oblasti Vinarozu, posádku zachránila loď. Ve dnech 3. a 4. srpna byly oblasti přepravy stále cílem náletů. Obranu zesílilo silné protiletadlové dělostřelectvo, které republikáni k řece stáhli. Začímco stíhačům se úspěch vyhýbal, navýšila své konto 6. baterie F/88 o bombardér SB-2. Naproti tomu musela A/88 odepsat jeden Do 17, který padl také za oběť protiletadlovému dělostřelectvu.

Republikáni vrhli do bitvy své letecké zálohy až teď a snažili se každý den bránit akcím nacionalistického letectva, Legionu Condor a Italů. 12. srpna sestřelila 1. letka tři letouny SB-2 a jeden I-16. Dne 14. srpna došlo k zuřivému vzdušnému boji, když se velký počet republikánských stíhačů pokoušel napadnout 27 bombardérů He 111, s nimiž bylo ve vzduchu také 90 Fiatů a Messerschmittů. Němci si nárokovali šest sestřelenůých I-16.

Úsilí K/88 bylo zaměřeno na každodenní, několikrát opakované bombardování mostů a soustředění republikánských jednotek. 15. srpna překvapili letouny Bf 109 z 1. a 2. letky J/88 stíhací doprovod letky bombardérů SB-2 a z přibližně několika desítek I-15 a I-16 nárokoval sestřelení tří z nich. K dalším vzdušným bojům došlo až 19. srpna, kdy si J/88 mohla připsat čtyři další vítězství, z nichž jedno získal Mölders. Následující den byl po zásahu protiletadlového dělostřelectva odepsán He 111 v oblasti Gendesy. Dne 23. srpna narazila 3. letka J/88 na skupinu SB-2 a Mölders si mohl jeden z nich připsat na své konto, další letky si dohromady připsaly téhož dne jeden I-15 a dva I-16. Navzdory ztrátám nebyli republikáni ve špatné situaci, protože měli k dispozici dostatečný počet letadel a na frontu v tomto období dorazili noví stíhací a bombardovací letci vycvičení v SSSR (třetí pětiměsíční výcvikový kurs). Velké ztráty je možné vysvětlit právě jejich nezkušeností. Celkově se srpen vyznačoval zvýšeným bojovým úsilím letových posádek Legionu, denně byly podniknuty průměrně 3-4 operační lety. Jenom He 111 shodily na přepravu přes Ebro 1500 tun pum. Další desítky tun pum byly svrženy na přístupy k mostům a na místa, kde se shromažďovaly republikánské jednotky. V důsledku toho republikáni udržovali přepravu přes řeku jen se značnou námahou, což omezovalo zásobování a přísun záloh. Od začátku září začalo republikánské letectvo vyvíjet aktivitu také i v noci.

Dne 5. září byla 2. letka během doprovodu bombardérů napadena přibližně padesáti letouny I-15 a I-16. V následném boji bez vlastní ztráty dosáhla  jednoho vítězství a jeden I-16 padl za oběť obranné palbě střelců He 111. 7. září skórovala J/88 dvěma letouny i 9. září došlo k dalším tvrdým bojům, kdy jeden Bf 109 byl nucen nouzově přistát. V souvislosti s Mnichovskou krizí došlo k odvelení zkušených pilotů do Německa a velitelem J/88 se stal Hauptmann Walter Grabmann, K/88 převzal Major Fritz Haerle. Změnil se také velitel 1. letky J/88, kterým se stal Hauptmann Siebelt Reents. J/88 opět skórovala 13., 18., 20 a 23. září. Ztráty naopak postihly A/88, kdy byl sestřelen He 45, posádka se ale stačila zachránit. K/88 zase odepsala jeden He 111 po zásahu protiletadlového dělostřelectva. 27. září byl zraněn pilot 1. letky J/88 Leutnant Horst Tietzen. 4. října dosáhla 1. a 3. letka několik vítězství v bojích s I-15 a I-16, ale současně byl sestřelen jeden z expertů Leutnant Otto Bertramm (9 vzdušných vítězství), který se sice zachránil na padáku, ale padl do zajetí. Stejného dne při náletu SB-2 na letiště La Cania bylo poškozeno bombami šest Bf 109 2. letky. V průběhu října piloti J/88 sestřelili 23 republikánských letadel (rekordním dne se stal 31. říjen s deseti nárokovanými sestřely). 16. října během letu nad Fatarellu vybuchl v důseldku poruchy pumového závěsníku jeden He 111 . Nehodu přežili pouze radiotelegrafista a mechanik, kteří se zachránili na padácích, ale později padli do republikánského zajetí. Ostatní tři členové posádky zahynuli na palubě letounu.

Před koncem října byla převaha nacionalistů již drtivá. Získání obsazeného přednmostí na řece Ebro byla otázkou nejbližších dvou týdnů. Operační schopnost republikánského letectva stále slábla, a tak docházelo mezi 31. říjnem a 16. listopadem ke stále menšímu počtu střetů. Přesto však piloti J/88 dosáhli ještě 20 sestřelů. Poslední boje u řeky Ebro skončily 16. listopadu, když nacionalistická vojska obsadila celý břeh. Po třech a půl měsících bojů obě strany ztratily 75 000 vojáků, nehledě na zničenou výzbroj. Nastalo období krátkého klidu. Nacionalisté se připravovali k poslednímu a rozhodujícímu útoku na Katalánii. Legion byl stažen z bojů od 17. listopadu do 1. prosince 1938. Současně byla vyměněna část létajícího personálu. Také došlo ke změně velitele Legionu a náčelníka štábu. Již 13. listopadu Španělsko opustil Generalmajor Volkmann. Dne 30. listopadu na jeho místo nastoupil Generalmajor Wolfram von Richthofen. Posledního listopadového dne přijel i nový náčelník štábu Oberstleutnant Seideman a nahradil Oberstleutnanta Plochera, který po určitou dobu zastával funkci velitele Legionu.

V očekávání nového útoku byla J/88 umístěna stále v La Cenia a disponovala 37 Bf 109 verzí B, C a D s tím, že již byla na cestě první dodávka verze E. K/88 se nacházela v Sanjuriu u Zaragozy s 40 He 111 verzí B a E, čtyřmi Ju 87 verzí A a B. A/88 se přemístila do Tauste s pěti Do 17 verzí E a F a pěti He 45, na cestě byla dodávka Hs 126. AS/88 stál v Pollense na Mallorce s osmi plovákovými He 59.

8. prosince začalo opět bojové nasazení průzkumnými lety do oblasti bojů. 16. prosince bombardovaly SB-2 letiště La Cenia a zničily dva Bf 109. Části letců se podařilo odstartovat a podařilo se jim dva SB-2 sestřelit. Začátek pozemní ofenzívy, zahájené 23. prosince, se vyznačoval zvýšenou aktivitou všech jednotek Legionu. Dne 23. prosince bombardovala K/88 republikánské pozice u Léridy. V důsledku proměnlivého zimního počasí sehrály významnou roli baterie F/88, z nichž především lehké protiletadlové kanóny se zasadily v přímé podpoře útočící pěchoty. Teprve odpoledne 25. prosince dovolilo počasí bombardovaním napadnout republikánský pokus o protiútok. Následujícího dne bombardéry pomáhaly navarrskému sboru a letouny Ju 87 bombardovaly oblast Granadelly, kde byly republikánské pokusy o protiútok za podpory tanků zlomeny přesnou palbou protiletadlových kanonů z F/88. Noční bojové akce prováděly také hydroplány z AS/88, které za špatného počasí létaly i ve dne a útočily na přístavy a města na středomořském pobřeží. Hlavními cíli byly nejen Barcelona a Tarragona, ale také i Valls a Vendrell. Při této činnosti byl 31. prosince jeden letoun ztracen. V tomto období posádky obvykle podnikaly dva noční bojové lety. V souvislosti s bojovým nasazením tankových rot z jednotky Drohne byla na frontě použita nová taktika spolupráce s dělostřelectvem. Posádky tanků, nasazených do první linie, plnily funkci předsunutých pozorovacích stanovišť, které řídily palbu těžkých baterií F/88. Toto opatření přineslo výborné výsledky. Stíhači si zabojovali 28. až 31. prosince.

Na začátku roku 1939 republikáni zaútočili v provincii Estramadura ve směru na Sevillu, aby pomohli jednotkám v Katalánii. To mohlo být pro nacionalisty značně nebezpečné, protože v prvních dnech bojů republikáni v oblasti Pozoblanco značně postoupili, a proto byli nacionalisté donuceni sem přesunout značné letecké síly. Původního stavu bylo v této oblasti nakonec dosaženo začátkem února. V Katalánii měli nacionalisté nadále aktivitu ve  svých rukou. Dne 9. ledna přešly za podpory K/88 a lehkých protiletadových děl F/88 tanky PzKpfw.I z Drohne do útoku a již 11. ledna se nacházely na předpolí Montblancu. Nyní se hlavními cíli K/88 stala obranná postavení, přístav a železniční uzel v Tarragoně. K bombardování bylo využito každého, i chvilkového zlepšení počasí. K omezení činnosti republikánského letectva byl proveden 12. ledna 1939 nálet J/88 na letiště Valls, Vendrell a Villafrenca, kde se podařilo na zemi zničit dvanáct strojů protivníka. Dne 13. ledna Ju 87 při náletu na Tarragonu potopily dvě obchodní lodě. V této době docházelo jen výjimečně k bojům s republikánským letectvem. V bojích, které se odehrávaly mezi 1. a 14. lednem, hlásili stíhači J/88 sestřelení tří I-16, dvou I-15 a jednoho SB-2. Obsazení Tarragony znamenalo konec organizovaného odporu a probíhaly pouze boje kryjící ústup zbývajících sil k francouzské hranici a pronásledování. S vážnějším odporem se nacionalisté setkali jen u Barcelony. Zbytky republikánského letectva se pustily do zuřivých bojů, bylo třeba doprovázet každé letadlo i rychlé Do 17. V bojích, které se rozpoutaly, sestřelili piloti 3./J/88  šest strojů. Barcelona, jež byla od 20. ledna bombardována ve dne v noci, padla 26. ledna 1939.

Úspěchu bylo využito ke krátké přestávce a k zajištění vítězné přehlídky kterou na 28. ledna nařídil vykonat v Barceloně Franco. J/88 se ve vzduchu již nesetkávala s odporem a útočila proto na silniční dopravu u Arenys de Mar.

Začátkem února dostala A/88 nová průzkumná letadla Hs 126, kterými byl vyzbrojen jeden z rojů (H) A/88. První operační let roj provedl 3. února. Ve dnech 3. až 6. února došlo na katalánské frontě k posledním bojům s republikánskými stíhači, J/88 ohlásila 16 sestřelů. Od 7. února se do konce bojů neobjevil nad Katalánií žádný republikánský letoun. Poslední dny katalánské kampaně se vyznačovaly zvýšeným nasazením posádek bombardérů z K/88, které bombardovaly silnice a železnice. Stíhači, kteří tvořili doprovod, dostali kategorický zákaz narušení francouzského vzdušného prostoru, aby se předešlo podobnému incidentu, jaký se stal 3. února, kdy na letadla Legionu zahájila palbu francouzská protiletadlová obrana. Jeden za zajímavějších úkolů dostala tehdy AS/88, a to pomoc nacionalistům, kteří zahájili povstání na doposud republikánské Menorce. Heinkely přistály se zásobami v zátoce Ciudadela na severu ostrova a poté dvě následující noci bombardovaly hlavní město Mahón a jiné cíle, přičemž svrhly celkem 15 tun pum. Místní boje v Katalánii trvaly do 13. února, ale už dříve byla Katalánie fakticky v rukou nacionalistů.

21. února vykonal Franco v Barceloně přehlídku, které se zúčastnily celá J/88, K/88 a A/88 a své jednotky také vyslaly F/88 a LN/88.

V souvislosti s plánovaným útokem na Madrid byl Legion Condor přemístěn do Zaragozy. Dne 28. února začaly letouny podnikat z této nové základny bombardovací nálety na silnice, mosty a komunikační uzly v okolí Madridu. Piloti nazývali tyto akce, které pokračovaly i na začátku března, „cvičnými lety“, protože se při nich nesetkávali s protivníkem. Jediné ztráty působila palba protiletadlových děl. 6. března se rozpoutal nad Alicante letecký souboj, ve kterém Oberleutnant von Bonin z 3./J/88 sestřelil republikánskou stíhačku, což byl poslední německý sestřel ve španělské občanské válce.

V té době se republika začala rozpadat. Dne 5. března v Madridu vznikla zásluhou plukovníka Casada tzv. rada obrany. Její vznik byl fakticky státím převratem, který směřoval proti Nagrinově legální váldě. Od 6. března probíhaly v hlavním městě boje mezi komunisty a vzbouřenými jednotkami, které uznávaly radu obrany. Podobné srážky se rozhořely i v Cartageně, kde dosavadní velitel republikánské flotily admirál Buiza využil zmatku a vyslal lodě na volné moře, s rozkazem plout do Bizerty. Tato akce byla zpozorována průzkumným letadlem A/88. Ačkoliv byl na Mallorce u AS/88 okamžitě vyhlášen poplach, He 59 nedokázaly lodě nalézt. Eskadra mezitím bez potíží doplula do Bizerty, kde ji internovali Francouzi. Nacionalisté nečinně očekávali další průběh událostí. Bojovou činnost provádlo pouze letectvo. Letadla K/88 bombardoval řadu cílů, ale pouze 9. března se setkala z několika republikánskými stíhačkami. Ve dnech 16. až 18. března aktivita Legionu Condor značně vzrostla. Hlavními cíli akcí byly mosty, železniční uzly a silnice. Posledního dne došlo i na bombardování republikánských pozic. Dne 23. března ostřelovala republikánské pozice Artilleriegruppe Lucht, jejíž palbu řídila posádka Hs 126 z průzkumné jednotky.

25. března se obě bojující strany pokusily jednat v Burgosu,avšak vlivem neústupného postoje generála Franca k dohodě nedošlo. Nacionalisté proto zahájili následujícího dne útok, během něhož podnikla K/88 již poslední bojové lety. Pod ochranou stíhaček bombardéry zaútočily na republikánská postavení na toledské frontě. Protože se na některých místech v Madridu začaly objevovat bílé vlajky, vydal von Richthofen rozkaz k přerušení bojových akcí. Letouny pouze demonstrovaly sílu.

Poslední dny občanské války padly 31. března v Alicante, ale kapitulace Madridu a Aranjuezu 28. března ráno znamenala pro Legion Condor konec tříletých bojů. Od 28. března se prováděly pouze průzkumné lety. Celý Legion se začal připravovat k návratu do Německa. Během čekání na transport se vojáci Legionu zúčastnili mnoha slavností, kterými chtěl Franco oslavit vítězství. Dne 17. dubna se konala přehlídka v Seville a 3. května ve Valencii. Na přehlídce 12. května v Barajasu byla předána Legionu Condor čestná bojová zástava. Největší slavnosti však proběhly 19. května v Madridu. Několikahodinovou přehlídku zahájily španělské jednotky a zakončily ji italský Corpo Truppe Volontaire a Legion Condor. Této přehlídky se zúčastnilo 5 500 členů Legionu. Poté byli legionáři převezeni do Leónu, kde došlo k předání výzbroje španělské armádě a letectvu. Byly prováděny exhumace padlých a pokud to bylo možné, jejich ostatky převáženy do Německa. Také se hledalo těch několik osob, které se do posledních dní republiky nacházely v zajetí. V průběhu 33 měsíců bojů zemřelo 298 vojáků Legionu Condor a 23 námořníků, kteří zahynuli při bombardování křižníku Deutschland.

31. května přistály lodě s navrátilci v Hamburku, kde proběhlo slavnostní uvítání. V projevu Reichsmarschall Göring oznámil dekorování novým vyznamenáním – Španělským křížem. Konečně 6. června proběhla v Berlíně slavnostní přehlídka Legionu Condor, které se účastnili všichni jeho příslušníci (i z předchozích turnusů), takže v plné síle to činilo více než 15 000 vojáků. Odpoledne proběhlo ještě setkání Hitlera s legionáři a slavnostní večeře pro vyznamenané Zlatým španělským křížem.

Následujícho dne se vojáci vrátili ke svým mateřským posádkám a Legion Condor se tak stal minulostí. Léto a podzim bylo věnováno analýzám zkušeností ze španělské občanské války a jejich zapracování do polních řádů, než v září vypukly boje v Polsku.

Prameny:
Stíhačky nad Španělskem 1936 – 1939, Svatopluk Matyáš
Mölders, Frizt von Forell
Mit Schwerten und Brillianten, Günter Fraschka
Legion Condor, M. Skotnicki, T. Nowakowski, K. Zalewski
Stíhací esa Luftwaffe, Svatopluk Matyáš
Stíhací esa Luftwaffe, Mike Spick

 

Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔17.04.2005 📕17.285

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře