Legion Condor – tažení na sever

Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔17.04.2005 📕17.554

Neúspěchy útočných operací nacionalistických vojsk dodaly síly argumentům Němců, aby nový útok byl veden na severní frontě. Příprava a velení nové ofenzivy bylo Francem svěřeno štábu S/88 Legionu Condor , který měl velet španělským a italským jednotkám na severu. Poprvé v průběhu občanské války byly síly Legionu soustředěny na jednom místě a udeřily koncentrovaně, na rozdíl od předchozí roztroušené bojové činnosti současně na všech frontách.

Dne 29. března byl štáb přeložen z města Salamanca do Vitorie. Technické zázemí Legionu bylo umístěno v Leónu. Vigo se stal hlavním přístavem, do kterého nyní směřovaly transporty německých zbraní a zásob. Letecké síly byly soustředěny okolo Burgosu a Vitorie.

Na letišti v Burgosu se nacházely:

Bombardovací skupina K/88 složená ze tří letek (16 Ju 52)

Zkušební bombardovací letka VB/88 (celkem šest He 111 a Do 17)

Průzkumný bombardovací roj z A/88 (šest He 70)

Baterie protiletadlových kanonů ráže 88 mm a polovina baterie protiletadlových kanonů ráže 20 mm, obě z oddílu F/88

Na letišti ve Vitorii byly umístěny:

1. a 3. letka J/88 (20 He 51)

2. letka J/88 (sedm Bf 109)

Roj bitevních letedel Stuka/88 (tři Hs 123)

Roj letadel He 45 z průzkumné jednotky A/88

Baterie protiletadlových kanonů ráže 88 mm a jedenapůl baterie protiletadlových kanonů ráže 20 mm z oddílu F/88

Zbylé baterie F/88 byly dislokovány na sever od města Vitoria a měly přímo podporovat útok nacionalistických sil.

Po dobu útoku byly velení Legionu Condor podřízeny značné síly italského letectva ve Španělsku (2 bombardovací a 3 stíhací jednotky - CTV). Nacionalistické letectvo bylo zastoupeno velmi skromně. (pět He 51 a dva transportní letouny).

Republikánské letectvo bylo na severu Španělska poměrně slabé, skládalo se z několika různých letadel, částečně již zastaralých typů, do 27. května se je podařilo posílit 15 stroji I-15.

Nacionalistický útok začal ráno 13. března 1937, když v sedm ráno začaly Ju 52 z K/88 bombardovat republikánské pozice v oblasti Ochandiano. O dvě hodiny později se do akce zapojily také He 111 a Do 17 z VB/88 a kolem desáté započaly své bitevní nálety He 51, které kroužily nad bojištěm a ostřelovaly zjištěné cíle kulomety až do vyčerpání munice. Na obranu oslabenou nálety zaútočila nacionalistická pěchota generála Moly, která obsadila tři horské hřebeny. Významnou roli sehrály také 88mm protiletadlové kanóny svou přímou i nepřímou palbou. První den ofenzivy svrhly německé letouny celkem 70 tun bomb a baterie osmaosmdesátek vystřílela okolo 1000 nábojů.

V průběhu prvních dní operace útočilo letectvo hlavně na ustupující republikánské jednotky. Nad bitevním polem neustále kroužilo kolem 50 italských a německých letadel, což se samozřejmě neobešlo beze ztrát, působených hlavně protiletadlových dělostřelectvem. Kromě bojů s pozemními jednotkami směřovaly útoky také na republikánská letiště. Špatné povětrnostní podmínky si vynutily několikadenní přestávku v bojové činnosti, kdy byly podnikány pouze jednotlivé operační lety, při nichž byl stíhačkami I-15 nad Bilbaem sestřelen Do 17. Republikánskou stíhačku pilotoval Filipe del Rio Crespo (celkem 7 sestřelů), který o čtyři dny později podlehl Bf 109 z 2. letky. Počasí se zlepšilo až 20. dubna a útok byl obnoven.

Den 26. duben se zapsal do světové historie a nesmazatelně vryl do paměti lidstva občanskou válku ve Španělsku a bombardování baskidského města Guernica.

V Guernice se nacházely zbrojovky Unceta and Co. a Beistegui Hermanos a také muniční továrna Talleres Guernica. Dále její význam spočíval v tom že ležela na důležité spojovací trase mezi Bilbaem a jedním úsekem fronty, po které dostávaly posily a po které se stahovaly před útokem nacionalistů. Zničení dopravního uzlu by republikány dostalo do obtížné situace. Štáb Legionu Condor proto navrhl, aby bombardéry zničily nádraží a kamenný most Renteria na řece Oca. Oba cíle se nacházely na východním okraji města.

Jako první zaútočily po čtvrté hodině odpoledne na nádraží bombardéry He 111 a Do 17 z VB/88, které nalétávaly jednotlivě a postupně svrhovaly zápalné a tříštivé pumy o hmotnosti 50 a 250 kg. Mnoho z nich dopadlo na budovy v okolí, a to i přes to, že útok byl veden z malé výšky. Následkem toho vypukly četné požáry a zanedlouho bylo město zahaleno kouřem. V 16:25 zaútočily na most Renteria tři italské bombardéry SM 79 z 205. Squadrilia. Italové svrhli z výšky 3 600 m 36 tříštivých 50kg pum, ale ani jedna z nich most nezasáhla, protože bombometčíci nevzali v úvahu silný severní vítr, který snesl pumy nad město a část z nich dopadla v oblasti nádraží. Krátce poté, co německé a italské bombardéry odletěly, opustili obyvatelé svoje domy a začali bojovat se zuřícími požáry, k nim se přidali i ti, co přišli do města na tradiční pondělní trh. To se již blížila druhá vlna bombardérů, která dosáhla města v 17:15. Náletu se zúčastnily všechny Ju 52, které byly v K/88 bojeschopné. Posádky Junkersů svrhly pumy prakticky naslepo, z čehož většina z nich skončila v ulicích města, což tragédii dokonalo. Z hlášení vracejících se posádek Ju 52 bylo jasné, že v důsledku požárů a kouře nebylo možno provést přesné bombardování, a proto vydalo velitelství S/88 letce VB/88 rozkaz k opakovanému náletu. Kolem půl osmé večer dopadly na Guernicu poslední pumy. Odhady následků bombardování se zprvu zmiňovaly o 1 600 obětech. Když nacionalisté dobyli 29. dubna Guernicu, byly v městském archívu nalezeny dokumenty potvrzující smrt 300 osob. Z vojenského hlediska byl nálet naprostým fiaskem K/88, protože nebyl zničen ani most a ani se nepodařilo přerušit železniční dopravu, nehledě na to že dva prapory baskické pěchoty nacházející se na okraji města, neutrpěly žádné ztráty. Pro republikány, jdoucí na frontě od porážky k porážce, se toto bombardování stalo vhodnou příležitostí, jak tento masakr využít pro propagandistické cíle. Guernica se tak stala symbolem ničivého bombardování měst a zabíjení civilistů.

Obklíčení Bilbaa bylo ukončeno 1. května. Přípravy k útoku na Bilbao trvaly přes měsíc. Po celou tuto dobu vykazovalo nacionalistické letectvo značkou aktivitu. Republikánské letectvo v podstatě nekladlo žádný odpor. Nejnebezpečnější bylo nepřátelské protiletadlové dělostřelectvo. Teprve 22. května, dosáhla J/88 dalšího vzdušného vítězství, když Oberleutnant Lützow z 2. letky sestřelil nad Bilbaem jeden I-15. Další dva I-15 si mohli němečtí stíhači připsat na konto 28. května nad Santanderem. K úspěchům Legionu Condor je třeba přičíst květnové bombardování muniční továrny v Reinose, kterou Heinkely He 111 z VB/88 zcela zničily. Poslední květnové dny byly obdobím výjimečně intenzivní činnosti všech letek K/88. Úder na opevnění „železného kruhu“ nacionalisté zahájili ráno 11. června. Útok pěchoty na úseku širokém 1 km podporovalo palbou přibližně 100 děl, mezi nimiž byli i německé osmaosmdesátky. Na republikánské pozice útočilo také několik desítek bombardovacích letadel a v bitevních útocích se angažovaly letky stíhacích He 51 a roj bitevních Hs 123, které ostřelovaly obranná postavení z kulometů a shazovaly deseti a padesátikilogramové bomby. 12. června prolomila nacionalistická pěchota linii opevnění v úseku 500 metrů a přes zuřivý odpor pronikla 19. června do Bilbaa.

5. července 1937 zahájila republikánská vojska ofenzivu západně od Madridu v okolí Brunete, což mělo odlehčit severní frontě a uvolnit sevření kolem Madridu. Generalmajor Sperrle rozhodl přesunout do oblasti průlomu všechny síly Legionu Condor . Dne 7. července byly 1. a 2. letka J/88 umístěny na letištích v Escaloně a Ávile, zatímco velitelství jednotky a 3. letka se přesunuly do Vila del Prado. Současně byla na letiště Salamanca a Ávila přesunuta K/88 a průzkumná A/88. Štáb Legionu se přemístil do San Martinu do Veldeiglesias. Část baterií F/88 byla určena k obraně letiště Salamanca a Ávila, ostatní směřovaly na frontu stejně jako tanky z Panzerabteilungu Drohne. Stejně jako na severní frontě byly velení Legionu podřízeny vyčleněné síly italského a nacionalistického letectva. Celkem 150 letadel na straně nacionalistů a skoro 200 strojů na straně republikánů. Tato koncentrace rozpoutala letecké souboje v novém měřítku. Již 8. července provedly He 111 z VB/88 a Do 17, převedené k A/88, první nálet na pozice republikánů a bombardovaly Brunete, Valdemovillo a Villanueva de la Canda. Pomalé Ju 52 operovaly hlavně v noci a v nepřátelském týlu. Heinkely a Dorniery byly zpravidla doprovázeny stíhačkami Bf 109 z 2. letky J/88, jejíž piloti absolvovali průměrně tři mise denně při délce trvání 1,5 hodiny. Často se létalo bez kyslíku ve výšce 6 000 až 7 000 metrů, což vedlo ke značnému vyčerpání pilotů. Takřka každý let znamenal střet se stíhačkami nepřítele. Přes narůstající úvahu se pilotům 2. letky podařilo v období od 8. do 25. července sestřelit 16 nepřátelských letadel. Velká únava způsobovala i tragické omyly. když 10. července sestřelili italští stíhači dva He 70 z A/88.

Téhož dne ostřeloval palubní střelec italského bombardéru Savoia Bf 109 velitel 2. letky Oberleutnanta Lützowa, který přitom utrpěl lehká zranění. Příchod nacionalistických posil a stále intenzivnější činnost jejich letectva donutily republikány od pokračování v útoku. Po 13. červenci přešla proto jejich vojska do obrany a iniciativu převzali nacionalisté. 17. července provedly bombardéry Legionu Condor společně s Italy první velký nálet na pozice republikánů, který byl začátkem nacionalistické protiofenzivy. Byla použita stejná taktika jako v bojích o Bilbao. V první fázi útok bombardérů, ihned po ukončení bombardování udeřila pěchota podporovaná letouny He 51, které ničily pozemní cíle. Bojů se zúčastnili také němečtí dělostřelci a tankisté. I přes tvrdé boje nacionalisté do 23. července postoupili o necelé 2 až 3 km. Ukázalo se však, že republikáni nasadili všechny svoje zálohy, což mělo rozhodující vliv na výsledek bitvy. Dne 24. července byl zahájen rozhodující útok nacionalistů, postup trval až do 28. července a nacionalistům se podařilo získat většinu z území ztraceného před několika týdny. Neobyčejně silná protiletadlová palba v okolí Brunete byla důvodem, že všechny He 51 se na základny vracely s průstřely od protiletadlových zbraní. Mezi piloty, kteří v okolí Brunete prodělali svůj křest ohněm, patřil i Adolf Galland. Přes masové nasazení a tvrdou obranu byl ale ztracen pouze jeden He 51, a to 24. července. V noci z 25. na 26. července ztratili v důsledku nočního stíhání I-15 první Ju 52. V noci z 26. na 27. se k němu přidal další.

Krátce po stabilizaci fronty u Brunette generál Franco znovu soustředil své zálohy na severu, s úmyslem zahájit útok na Santander již 14. srpna 1937. Po skončení bojů u Brunette byla část létajícího personálu odeslána na krátkou dovolenou. Současně s tím prováděly celkové prohlídky letounů Legionu. Dočasný klid na frontě byl využit k přeškolení dalších posádek K/88 na bombardéry He 111. Stejně tak byly v J/88 seznamováni s Bf 109 další piloti. Pouze A/88 prováděla operační lety v přípravě průzkumného materiálu pro nadcházející boje.

Již 7. srpna byl proveden útok na letiště Santander, v důsledku čehož aktivita republikánského letectva před zahájením ofenzívy značně poklesla.

Útok nacionalistů na Santander byl zahájen 14. srpna ve 3:00 ráno. Letouny Legionu Condor společně s podřízeným nacionalistickým letectvem podporovaly útok 4. navarrské divize v oblasti Aquilar del Campo. Italské letectvo operovalo pod vlastním velením, v součinnosti s jednotkami CTV (Corpo Truppe Volontaie), které útočily v oblasti Villacaredo. Útok navarrských vojáků podporovalo 18 Ju 52 a 14 He 111 z K/88, osm He 70 a tři Do 17 z A/88, 18 He 51 a devět Bf 109 z J/88 a také sedm Ju 52, šest Aero A 101, 12 He 45 a devět He 51 nacionalistického letectva. Do bojů že také zapojily dva baterie F/88 ráže 88 mm a další ráže 20 mm. Republikáni soustředili své úsilí proti Italům, proti kterým nasadili většinu letadel, největším nebezpečím tedy pro Němce zůstalo protiletadlové dělostřelectvo, které si 14. srpna mohlo připsat jeden Ju 52. Již prvního dne pronikli navarrští vojáci do republikánské obrany. Dne 15. srpna obsadily nacionalistické jednotky městečko Reinosa, jedno z nejdůležitějších středisek španělské zbrojařské výroby. Hlavním úkolem 2. letky byla ochrana vlastních bombardérů před aktivními stíhačkami republikánů. 15. srpna byl sestřelen jeden I-16, 17. srpna jeden I-15 a dva I-16, 18. srpna tři I-15, 22. srpna tři I-16, 26. srpna jeden I-15 a 27.srpna jeden I-15. Bombardéry K/88 útočily hlavně na ústupové cesty republikánů a na letiště v okolí Santanderu – 18. srpna hlásily zničení 12 letadel na zemi. Dne 23. srpna zjistila průzkumná letadla z A/88, že nepřítel soustřeďuje síly na úseku útoku navarrských divizí, přičemž z jiných částí fronty tyto jednotky rychle stahuje. S cílem zpomalit tyto přesuny útočila od rána letadle z K/88, A/88 a J/88 na komunikace mezi městem Torrelavega a mořem. Došlo také ke střetům se stíhačkami I-15 a I-16, které chránily vlastní jednotky a v boji u mostu El Musel sestřelily dva He 111. Nacionalistické a italské jednotky měly početní převahu a postupovaly nepřetržitě vpřed. Dne 25. srpna padl Santander a zbylé republikánské jednotky ustoupily do Asturie. Osud severní fronty byl zpečetěn. Navíc republikánská ofenziva u Zaragozy k odlehčení situace na severu neprobíhala úspěšně a nedonutila nacionalistické velení k přesunu větších sil na ohrožené části fronty. Již 1. září zahájili nacionalisté na severní frontě další ofenzivu, s cílem obsadit celou Asturii včetně jejího hlavního města. Boje trvaly celých sedm týdnů. Gijón padl až 21. října. Po celou dobu podporovaly útok letouny Legionu Condor a baterie z F/88. Letadla z K/88 a A/88 útočila na různé cíle, mezi něž patřily i opevněné obranné pozice, letiště, a také přístav v Gijónu. V září a říjnu svrhla německá letadla celkem 2500 tun pum. Koncem srpna bylo zahájeno přezbrojování 1. letky J/88 letouny Bf 109. Již 27. srpna velitel této letky Oberleutnant Harro Harder sestřelil na novém stroji republikánský bombardér SB-2. Dne 13. října měl Harder na svém kontě již 10 sestřelených letadel. Srovnal tím své skóre s Leutnantem Boddemem z 2. letky, který svého posledního desátého vítězství dosáhl o několik týdnů dříve, když 6. září sestřelil I-15. V září a říjnu sestřelili piloti 1. a 2. letky J/88 létající na Bf 109 15 republikánských letadel. 3. letka J/88, která létala celou dobu na zastaralých He 51, se omezila na podporu pozemních vojsk. Letouny He 51 často operovaly výpadem přes moře do nepřátelského týlu ve vzdálenosti 60–80 km a při letu k vlastním liniím útočily na zpozorované cíle. Na silnicích, po kterých republikáni přesunovali své jednotky a zásoby, prováděly Heinkely doslova hony a dokázaly ochromit denní přesuny vojsk. Dále operovaly proti republikánským obranným pozicím, ale vždy se snažily vyhnout kontaktu se stíhačkami protivníka, což se ne vždy podařilo. Občas se jim podařilo i na svých slabších strojích dosáhnout úspěchu i ve vzdušných bojích.

Po ukončení bojů v Asturii přišla doba relativního několikatýdenního klidu, kterou Němci využili k doplnění početních stavů jednotlivých oddílů Legionu Condor. Díky novým transportům dobrovolníků, které přicházely z Německa, bylo možno provést nejen doplnění stavů a osvěžení veteránů a odeslání části z nich zpět do Německa. Dobytí Gijónu bylo příležitostí i ke změně velitele Legionu Condor. A tak 30. října předal Sperrle svoji funkci Generalmajoru Helmuthu Volksmannovi. Sperrle před odjezdem do Německa obdržel od Franca Orden del Mérito Militar s brilianty – nejvyšší španělské vojenské vyznamenání. Po konfliktech s novým velitelem požádal dosavadní náčelník štábu von Richthofen o uvolnění, a tak i on předal svou funkci 11. ledna majoru Hermannu Plocherovi a 30. ledna 1938 se vrátil do Německa.

Po ukončení tažení na severu se J/88, které velel Hauptmann Gotthard Handrick, přesunula na letiště v Leónu. V listopadu se skládala z:

- 1. letky pod velením Hauptmanna Harro Hardera, která byla kompletně vyzbrojena letouny Bf 109 B, znakem letky – pták

- 2. letky pod velením Oberleutnanta Joachima Schlichtinga, vybavené letadly na Bf 109 B, znak letky – černý cylindr

- 3. letky pod velením Olbeleutnanta Adolfa Gallanda, vyzbrojené nadále He 51, znak letky – Mickey Mouse

- 4. letky pod velením Oberleutnanta Eberhardta d´Elsa, což byla nová letka, zformována v listopadu 1937 v Leónu a vyzbrojená letouny He 51, znak letky – pikové eso

Bombardovací skupina K/88, které velel Major Karl Mahnert, byla odeslána ze Santanderu do Leónu. Jednotka byla kompletně přezbrojena na bombardéry He 111. Většina letadel Ju 52 byla předána Španělům a zbylá byla přidělena mezi ostatní letky Legionu jako dopravní. Koncem října se K/88 skládala ze čtyř letek po dvanácti He 111 B. V celé skupině bylo více než 50 Heinkelů, včetně 28 strojů verze B-2.

Průzkumná jednotky A/88 pod velením Hauptmanna Joachima Gerndta byla přeložena ze Santanderu do Burgosu. V listopadu byla složena ze tří rojů Do 17 E (používaných jako lehké bombardéry), jednoho roje Do 17 F (používaných jako letouny strategického průzkumu), jednoho roje He 45 (používaných k průzkumným letům středního doletu) s tím že všechny zbylé letouny He 70, které ještě byly ve službě, byly předány Španělům.

Oddíl F/88 se na přelomu října a listopadu skládal z pěti baterií 88mm kanonů a dvou baterií kanonů ráže 20 mm. Každá baterie byla dodatečně posílena četou protiletadlových kanonů ráže 37mm a četou světlometů.

Ve spojovacím oddílu LN/88 ani v námořní průzkumné AS/88, operující z Mallorky, žádné větší změny neproběhly.

Na počátku listopadu začaly první schůzky německých, italských a nacionalistických důstojníků o směru dalšího útoku. Nakonec generál Franco ukončil koncem listopadu diskuze rozkazem k přípravě dalšího útoku na Madrid. V tomto případě měl být útok veden směrem od pohoří Guadarrama s tím, že Legion Condor současně provede útoky proti Zaragoze jako klamnou akci ke zmatení republikánského velení, ale o tom až v jiné kapitole …

Prameny:
1) Stíhačky nad Španělskem 1936 – 1939, Svatopluk Matyáš
2) Mölders, Frizt von Forell
3) Mit Schwerten und Brillianten, Günter Fraschka
4) Legion Condor, M. Skotnicki, T. Nowakowski, K. Zalewski
5) Stíhací esa Luftwaffe, Svatopluk Matyáš
6) Stíhací esa Luftwaffe, Mike Spick
Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔17.04.2005 📕17.554

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře