The Big Push

Autor : Jan Hermoch / herr66 🕔13.04.2005 📕25.242

V průběhu té akce mě překvapila absence pocitu strachu, udělal jsem jen to, co jsem v minulosti zkoušel s Robinem Oldsem.

Maj. Bob Pardo pilot USAF 1967

Je mnoho neuvěřitelných příběhů a vyprávění z války ve Vietnamu, ale když jsem poprvé četl o tomto, připadalo mně to příliš neuvěřitelné, aby to byla pravda.

Ráno 10. března 1967 začalo jako každý jiný den pro piloty zařazené u 433 TFS, 366 TFW operující ze základny královského thajského letectva Ubon. Toho dne se v rámci operace Bolo připravoval velký „cirkus“ - bombardování oceláren ve městě Thai Nguyen, nacházejícím se v Severním Vietnamu severně od Hanoje. Nic nenasvědčovalo tomu, že jedna z posádek Phantomů (F-4C) si za tuto akci vyslouží Silver Star.

Bylo naplánováno, že čtyřčlenný flight Cheetah bude určen jako ochrana bombardovacích F-105 proti nepřátelským stíhačům a pro potlačování značně velké severovietnamské protivzdušné obrany. Dle zpravodajských důstojníků tam bylo umístněno okolo 1000 kanónů a několik tuctů protiletadlových raket SA-2. Proto byly jejich F-4C vyzbrojeny každá šesti 750librovými bombami M117 a na obranu proti migům čtyřmi řízenými protiletadlovými raketami AIM-7E Sparrow.

Jako číslo tři ve flightu Cheetah (volací znak Cheetah 03) letěl na F-4C-23-MC, 64-0839[1] pilot Capt (později Major) Bob Pardo[2] a jeho WSO 1/Lt Steve Wayne.

Jeho číslo (Cheetah 04) byl F-4C-20-MC, 63-7653 pilot Capt Earl Aman, WSO 1/Lt Bob Houghton

První část mise proběhla nad očekávání dobře. Avšak hned po příletu do prostoru cíle o sobě dala vědět velmi početná protiletadlová obrana, která začala velmi přesně ostřelovat přilétávající svaz.

Cheetah 04 se dostal do problémů hned při příletu do cílové oblasti. Byl několikrát zasažen hustou protiletadlovou palbou dříve, než mohl odhodit bomby. Po jejich odhození na protiletadlová stanoviště a odpoutání se z cílového prostoru započal Aman společně s Houghtonem kontrolu svého Phantomu. „Varovná tabla v kabině červeně svítila“ vzpomíná Houghton, „mimo dalších poškození byl zjištěn značný únik paliva.“ Po rychlém propočtu zbývajícího paliva došli k závěru, že tenčící se zásoby je donutí se katapultovat ještě nad nepřátelským územím. O tomto problému neprodleně informovali svého vedoucího Cheetah 03 a pokusili se přivolat nějaké tankovací letadlo.

V mezičase se však i Cheetah 03 dostal do husté protiletadlové palby. Výsledkem bylo poškození hydraulických systémů a požár levého motoru. Proto Capt Pardo odhodil všechny závěsníky mimo centrální 600galonové přídavné nádrže a ECM rušiče QRC-160-1[3]. Po zachycení nouzového volání svého čísla, se k němu neprodleně připojil.

Po zhodnocení situace nařídil Pardo Amanovi odhodit všechny závěsníky (mimo ECM), aby odlehčil poškozenému letounu a začal se přibližovat k jeho ocasu.

Spusť záchytný hák. “ Požádal Capt Amana. Avšak první přiblížení Chetahu 03 k jeho těžce poškozenému číslu se nezdařilo, protože s Phantomem cloumaly zplodiny z trysek motoru J-75 smíchané s unikajícím palivem před ním letícího Chetahu 04. Proto následoval další pokyn Capt Parda, aby Cheetah 04 vypnul motory. Další přiblížení už bylo úspěšné a přistávací hák spuštěný. Capt Aman se zapřel o čelní pancéřový štítek kabiny Cheetahu 03.

Teď nastala pro posádku Cheetahu 03 chvíle na kontrolu poškození jejich stroje. Varovné kontrolky hlásily požár levého motoru, proto ho Capt Pardo vypnul a znovu nahodil. Po této operaci varovná kontrolka zhasla, ale stoupla teplota výstupních plynů takovým způsobem, že hrozila jeho exploze, proto motor vypnuli a dále pokračovali v tlačení zraněné F-4 jen na JEDEN motor! Rychlost obou Phantomů klesla asi na 250 uzlů.

Nechme zase chvíli vzpomínat Boba Parda. „Bylo úžasné, jakou mělo to pancéřové sklo odolnost. Tlačil jsem na něm před sebou poškozenou F-4 přes 88 mil, až na laoské hranice. Při tom hák z jeden palec tlustého skla několikrát sklouznul a musel jsem ho znovu zapřít.

Po přeletu laoských hranic, poblíž tábora amerických speciálních jednotek, dal Pardo Amanovi a Houghtonovi pokyn, aby se z poškozeného stroje katapultovali. Poté se pokusil rádiem sehnat nějaký tankovací letoun, aby doplnil tenčící se zásoby paliva. Bohužel v tu dobu nebyl v dané oblasti žádný k dispozici. Jelikož by mu palivo na návrat na základnu nevystačilo, rozhodl se Capt Pardo zůstat na místě a organizovat záchranou operaci pro posádku Cheetahu 04. Asi za dvě minuty, v době, kdy se Aman a Houghton snášeli bezpečně na padáku k zemi, došlo palivo i druhému Phantomu. I druzí dva letci provedli úspěšnou katapultáž a dopadli do džungle nedaleko prvních dvou.

V krátké době na místo dorazila záchranná skupina složená z obstarožních A-1 Skyraider a vrtulníků. Vyzvednutí všech čtyř letců z laoské džungle bylo otázkou několika minut.

Po návratu na bázi v Udornu se všichni čtyři podrobili lékařské prohlídce. „Nevěděl jsem co nás bude očekávat po návratu zpět na základnu“, říká Pardo, „za tuto akci nás mohli postavit před vojenský soud, nebo připnout medaili[4].“ Po ošetření drobnějších zranění se vrátili do činné služby[5].

Pardo odešel do výslužby v hodnosti lieutenant colonel a nyní žije ve městě Golden v Coloradu. Aman ukončil službu též v hodnosti lieutenant colonel a nyní žije v San Antoniu. Wayne odešel od USAF v hodnosti colonel a nyní žije ve městě Simpsonville. Houghton dosáhl hodnosti major a nyní žije ve městě Spanish Fork v Utahu.

Výzbroj:

Phantomy flight Cheetah byly určeny pro potlačování protiletadlové obrany v prostoru cíle a ochranu bombardérů F-105 před vietnamskými MiGy. Proto byly vyzbrojeny čtyřmi protiletadlovými raketami AIM-7E Sparrow upevněných na závěsných bodech pod trupem. Na středovém závěsníku pod trupem byla umístněna 600galonová přídavná nádrž. Na vnitřních závěsnících pod křídly bylo, na vícenásobných podvěsech (TER), zavěšeno po třech bombách [6] na každé straně. Na levém vnějším závěsníku byla další, tentokráte jen 300galonová, přídavná nádrž. Na opačné straně pod pravým křídlem byl podvěšen rušící kontejner (ECM) QRC-160-1.

Pohled na F-4C z modelářského hlediska:

Oba Phantomy, stejně jako většina ostatních u 366 TFW, byly původně nastříkány světle šedou barvou (FS36440) ze shora a lesklou bílou (FS17875) ze spodu – což je oficiální schéma US NAVY[7]. V průběhu služby ve Vietnamu byly F-4 přestříkány na standardní SEA kamufláž dle specifikace T.O.1-1-4. Ze shora byla nastříkána nepravidelná pole sestávající z barev tan (FS30219), střední zelená (FS34102) a tmavě zelená (FS34079). Ze spodu byla nastříkána světle šedá (FS36622). Jelikož byl nástřik proveden v polních podmínkách, na letadlech chyběly všechny popisky, mimo výstražných trojúhelníků a označení. V mnoha případech nově nastříkaná barva moc nedržela a loupala se, proto pod ní prosvítala původní kamufláž. V roce 1967 byly tyto Phantomy stále ještě vybaveny původně dodanými závěsníky, stejnými jaké používala US NAVY na svých F-4B.

Použitá literatura:
Osprey Combat Aircraft 45, Peter E. Davies, USAF F-4 Phantom II MiG Killers 1965-68
Squadron/Signal Publication, Lou Drendel, … and kill MiGs
Schiffer Military History, Walter J. Boyne, Phantom in Combat
Fox One Decals, 48-004, 8th TFW Wolfpack Phantoms F-4C/D January – June 1967

[1] Dne 6. 1. 1967 na tomto stroji pilot Capt Dick Pasce a WSO 1/Lt Norm Wells sestřelili raketou AIM-7vietnamský MiG-21.

[2] Akce proběhla v den jeho narozenin.

[3] ECM podvěs nebyl odhozen, aby nepadl nepříteli do rukou.

[4] Medaili opravdu dostali, ale až za 22 let po této akci, když se senátor za stát Texas John Toner seznámil s tímto příběhem, zasadil se o udělení Silver Star pro oba letce.

[5] Dne 20. 5. 1967 Maj Pardo se svým WSO 1/Lt Waynem sestřelili na F-4C-20-MC, 63-7623 raketou AIM-9B severovietnamský MiG. Tento Phantom je nyní vystaven v rodišti 1/Lt Wayna ve Městě Fairmount, Indiana.

[6] Jednalo se o bomby ze „zásob“ nashromážděných v průběhu WWII.

[7] Jednalo se o jedny z prvních F-4C dodaných USAF.

Autor : Jan Hermoch / herr66 🕔13.04.2005 📕25.242

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře