Protektorátní projevy - díl VII

Autor : Lubor Dub / dodo 🕔13.04.2005 📕10.042

Psychologický nátlak ze strany protektorátní vlády, její hrozby a sliby amnestie pro ty, kteří udají každého, kdo se nějakým spůsobem podílel na atentátu na tyrana Heydricha i slib amnestie od K.H. Franka, jakož i teror ze strany okupantů přinesl své ovoce.
   
Jeden z vysazených parašutistů Karel Čurda podlehl tomuto tlaku a přihlásil se na gestapu. Jeho výpověd' at' dobrovolná či v některých bodech vynucená, dovedla gestapo k těm, co parašutistům pomáhali i k samotným parašutistům ukrytým v kryptě kostela Cyrila a Metoděje. 18. června 1942 po statečném a marném boji s mnohonásobnou přesilou bylo před kostel vyneseno 5 mrtvých hrdinů. Zbylí dva, Kubiš a Bublík zemřeli na následky zranění.
   
V této době bylo samozřejmě pro protektorátní vládu nutné přijít s projevy a  maximálně využít vzniklou situaci ve vylepšení obrazu před Hitlerem.


Manifestace v Táboře.

V Táboře se konala v sobotu 20. června 1942 protektorátní vládou svolaná manifestace na podporu Velkoněmecké říše a odsouzení atentátu na Zastupujícího říšského protektora Heydricha. Podobné akce se konaly po celém Protektorátu Čechy a Morava.
   
Ve městě husitských tradic zahájil manifestaci předseda protektorátní vlády dr. Jaroslav Krejčí. Na konci svého projevu požádal shromážděné, aby si vyslechli manifest státního presidenta dr. E. Háchy. Na řečnickou tribunu vystoupil člen Národního divadla Jiří Dohnal, který manifest přečetl:

   
Manifest E. Háchy.
   
Občané!
   
Prozřetelnost svěřila mi úlohu těžkou a odpovědnou. Jako váš nejvyšší představitel před Velkoněmeckou říší obracím se k vám znovu v obavách, ale i ve víře, že osud nás neopustil a že český rozum dobře zvážil tuto svou dějinnou chvíli.
   
Nebojím se budoucnosti, ve které příští generace pronesou soud nad mou prací a nad tím, jak jsem vedl vaše věci v době, kdy selhala politika nepřítele lidu a zrádce Beneše, kdy u nás úplně selhal stranický aparát demokratický, kdy naše země představovaly lod' bez kapitána, bez kormidla, unášenou vlnobitím proti skalám. Co se ještě dalo zachránit, zachránil jsem tehdy, když jsem požádal Vůdce, aby naše země převzal do své ochrany. Tři roky jsme mohli být zemí klidné práce, zemí, kam nedoléhá hukot války, zemí, která prožívá štěstí, že zde otcové jsou u svých rodin a synové u svých matek.
   
Prosím vás, abyste si ještě jednou uvědomili velkomyslnost Adolfa Hitlera, který od českého národa nic jiného nežádal, než aby tento národ šel klidně za svou prací. Je proto přirozené, že nevděk za tuto velkorysost musí být potrestána všude tam, kde se projeví a že tím spíše musí býti potrestána věrolomnost, která nevděk stupňuje až do zrady.
   
Od chvíle, kdy Vůdce převzal ochranu našich zemí, poskytl nám práva národní autonomie, začež jsme se zavázali k povinnostem, které spočívají hlavně v práci ke společnému cíli a ve věrnosti k Říši. Každý Čech, který nedbá těchto dvou povinností k Říši, dává současně v sázku všechna naše práva, která jsou našimi povinnostmi zaručena. Jakmile český národ nebude zachovávat své povinnosti, je Říše oprávněna nedbat vůči němu svých závazků.
   
A to, prosím, abyste si ještě jednou uvědomili v této chvíli, která by pro národ mohla končit tragicky a která pro mne, starce a vašeho představitele, je nad jiné smutná a trpká. Zvenčí nám nemůže pomoci nikdo, jen my to můžeme.Vidím jen jedinou cestu do světlejšího zítřku, a to je návrat k povinnostem, jež jsme převzali k Říši, návrat bezvýhradný, celonárodní, otevřený a jednoznačný. Není Čechem, kdo se protiví Velkoněmecké říši a kdo tím zločinně hraje o jednou zaručená práva. Není Čechem, kdo jde s Anglií a se sovětským Ruskem, není Čechem, kdo do našich krajů vnáší rozklad, zradu a zločin. Pro tyto lidi nemějte slitování. Jde o zločinné žháře, kteří nás chtějí připravit o rodnou střechu nad hlavou, o náš drahý český domov. Tyto zrádce, na prvém místě pana Beneše, jsme navždy vyloučili z národa.
   
Přičiňte se, aby z našich krajin zmizely zločin se zradou, pracujte a všechno vynaložte, aby Vůdce českému národu znovu důvěřoval a abychom si tak své bytí uprostřed Velkoněmecké říše zasloužili a zajistili. K tomu nám dopomáhej Bůh a svatý Václav!
   
Dáno na pražském Hradě 19. června léta Páně 1942.
                                                                                          Státní president
                                                                                      Dr. E m y l  H á ch a
     
   

Následoval projev ministra zemědělství a lesnictví Adolfa Hrubého.

   
Vystoupení A. Hrubého.
   
V jeho závěru ministr pravil:
   
"Věřte svému politickému vedení, svému státnímu presidentu a nám, členům jeho vlády. Jsme lidé vaší krve, srostlí s půdou a se svými rodinami těsně připoutáni k osudu vašich rodin. My jsme neutekli, my jsme neopustili národ a nezradili, my se nikomu nezaprodali a my také odnikud ze závětří vám nic nenalháváme a do žádných krvavých lázní neženeme.
   
Naší snahou, snahou poctivou a upřímnou, jest ručit za vaše osudy a vést vás rozvážně a s plnou odpovědností po cestách, které vedou k lepším zítřkům a ke spolužití národů v evropském společenství před Bohem a historií.
   
Nepřeji si nic upřímněji, než abychom, až se opětně sejdeme, nevyprávěli si již o strastech, ale o krásných výsledcích této cesty, po které kráčíme. O krásných a plodných výsledcích spolužití a spolupráce v naší Velkoněmecké říši. O velikém vítězném boji, kterým jsme si probojovali od münchenské zrady cestu k novému životu pravdy a spravedlivějčích řádů mezi národy.
   
Nebot' tímto vítězstvím znovu se dokáže pravda, že nikdy nezahynul a nikdy nezahyne národ, který neopustil vlast, pravda, napsaná Dykovým veršem o mluvě rodné půdy, veršem, který je také výstrahou emigraci:

                                        Opustíš-li mne, nezahynu,
                                        opustíš-li mne, zahyneš.  
   
My zůstali a zůstaneme věrni vlasti. Nikdy neutečeme a svou zemi, rodiny, bratry a krajany neopustíme. S vámi tu na české půdě zůstaneme sdílet dobré i zlé.
   
My s vámi, vy s námi. Jeden za všechny a všichni za jednoho!"
  
   
Jak bylo zvykem, nejdelší a nejplamenější projev přednesl ministr školství a lidové osvěty Emanuel Moravec.
   
Jako vždy neopomměl řádně znectít Eduarda Beneše jako zrádce českého národa, nepřítele Říše a zaprodance Anglie. Připoměl jeho omyly a vyzdvihl jeho porážku, kterou utržil od českého národa, když v bláhové naději protiněmeckého povstání vyslal do Protektorátu zákeřné žoldácké parašutisty a ti po hanebném činu na Zatupujícího říšského protektora pouze zvedli vlnu odporu proti zrádné emigraci a ještě více přimkli národ k Říši. Dále vybídl národ k zamyšlení:


Projev E. Moravce.
   
"Na jedno bych tě rád, český lide, upozornil. Britští zaprodanci z Londýna i z Moskvy kdejaký evropský národ vyzývají k vzpouře proti Němcům, jen k jedinému národu se takto nemluví. A to je ten, který s Velkoněmeckou říší a s Adolfem Hitlerem válčí na život a na smrt, a to k národu židovskému. Ze žádného mikrofonu na straně nepřítele se ještě neozvalo: Židé, bouřete se, páchejte atentáty a sabotáže, ničte Německo!
   
Také mezi atentátníky, která k nám Beneš poslal v britských letadlech, nebyl ani jediný Žid. Pro takové hloupé pošetilosti je totiž Židů škoda. Žid je přece k tomu, aby vládl, vyssával, z lidské hlouposti tyl a jiné na smrt posílal. Bude dobré, když se také nad touto skutečností trochu zamyslíte."
   
Poté Moravec poukázal na rozpory mezi českými emigranty a dále pokračoval:
   
"Jaro končí tedy letos velikou porážkou našich nepřátel a velikou blamáží emigrace. Vrazi SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha byli dopadeni, jejich pomocníci pochytáni. Toto vítězství na vnitřní frontě naplňují český národ radostí. Oddechli jsme si zhluboka, ale bylo by chybou, kdybychom z toho odvozovali nějaké zvlášt' příznivé důsledky. Hanbou pro nás je a zůstane, že Benešovi zločinci, které k nám dopravil letadly, byli Čechy a že našli v českém národě pomocníky, kteří jim umožnili na naší půdě žít a skrývat se. Toto vítěztví na vnitřní frontě musí být proto ve všech směrech využito a poražený nepřítel pronásledován zde až do úplného zničení, aby se už nikdy nevzchopil. To znamená, že tu u nás, na naší půdě, musíme společnými silami potřít všechno, co ještě benešovinou zapáchá a co má sklon k politické dobrodružnosti a k různým záludům, které by mohly zkazit dobrý poměr českého národa k Velkoněmecké říši, o který se všemi silami nyní snažíme a který bohdá opět obnovíme.
   
Uplynulé tři týdny těžkého napětí, naplněné upřímnou starostí o osud českého národa, jsou pro nás pro všechny zaslouženou školou. Ukázaly nám, že pouze ve svorném odmítnutí všech nepřátel Říše je síla, a že kázeň je naším největším kapitálem ve válce, kterou za nás a za Evropu vede německý národ. Viděli jste, že jsme tu ve vládě udělali vše, abychom národ přivedli na správnou cestu a abychom Říši přesvědčili, že Češi nejsou zbojníky, kteří porušují dané slovo. Znovu opakuji, že není ještě všechno vyhráno a že pan president doktor Hácha s celou vládou od vás očekává, že nám pomůžete splnit slib, který jsme dali Vůdci Adolfu Hitlerovi, slib, že z českého národa všemi prostředky odstraníme živly nežádoucí, s nepřítelem spolčné a lhostejné k osudu národa a k jeho společným cílům s Velkoněmeckou říší.
   
Vláda splnila v těchto pohnutých dnech svou povinnost k národu a je tedy dnes, národe, na tobě, abys také splnil poctivě všechny své povinnosti k sobě. Nelekej se proto nejtvrdších opatření proti těm, kteří ohrožují tvou budoucnost. V naší zemi musí být mír a musíme z ní vyplenit všechno, co mír ruší. Pamatuj si, že v bitvě u Lipan proti Táboritům bojoval mladý Jiří Poděbradský a že týž Jiří jako správce země musil v roce 1452 nakonec vrhnouti proti tomuto městu, proti Táboru, kde stále ještě se rotily živly fanatické, dobu nechápající, nepřístupné jakékoliv rozumné myšlence. Právě Tábor je pro nás varováním. Český národ vždy doplácel na to, když jeho část se postavila proti vývoji doby a když doktrinářství, podnícené vášní, obětovalo národ, který byl jen prostředkem a nástrojem. Cíl měli tito slepci zcela jiný, osobní, jak to vidíme také dnes.
   
Starejme se o sebe, pomáhejme Velkoněmecké říši, aby porazila Anglii a sovětské Rusko, stůjme při sobě svorně a potírejme odrodilce, kteří jsou hotovi přibít národ na kříž utrpení jen proto, aby jejich ctižádost byla ukojena.
   
V této veliké válce čeká nás ještě několik těžkých zkoušek a proto učiňme vše, abychom po vítěztví mohli se hrdě hlásit o svůj podíl na právech národněsocialistické revoluce. Jděte s námi svorně za Adolfem Hitlerem, který je také naším Vůdcem, a bud'te poslušni svého státního presidenta, který se k vám dnes opět jako starostlivý ochránce národa obrátil.
   
Spoléhejte na skvělou brannou moc naší Říše a věnujte svou lásku německému vojáku, který se statečně bije také za to, abyste vy mohli v klidu pracovat a aby naše drahá domovina byla uchráněna válečné zhouby.
   
Zde, v památném Táboře, opět si slibujeme všichni, že nikdo z nás nevybočí z řady a že tento boj po boku Velkoněmecké říše dovedeme pevně k vítěznému konci."

Na závěr manifestace v Táboře byla provolána sláva Vůdci Adolfu Hitlerovi a zdaru naší krásné vlasti. Ukončena byla národní hymnou.

Autor : Lubor Dub / dodo 🕔13.04.2005 📕10.042

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře