První sovětské nálety na Berlín

Autor : František Aubrecht / Aubis 🕔29.03.2005 📕46.653

Podle dosud známých pramenů vznikla myšlenka bombardovat německé hlavní město hned na začátku války po prvních německých náletech na Moskvu. Problémem byla hlavně velká vzdálenost ze sovětských letišť a velmi rychlý počáteční postup německých armád. Navíc zkušenosti z prvních bojů ukázaly i fakt, že sovětské letectvo nemá k dispozici stroj, schopný takové nálety provádět. Těžké bombardovací stroje Tupolevovy konstrukce, jako např. TB-3, měly sice dostatečnou nosnost a zpočátku i dolet, ale byly příliš pomalé. A moderních konstrukcí nebylo mnoho. Byly to např. stroje Petljakovovy konstrukce Pe-8, moderní koncepce, ale zatím nevyzkoušené, používané v malých počtech jako strategické dálkové bombardéry, a prakticky dnes neznámé Jer-2, stroje, které vznikly úpravou rekordního dálkového stroje STAL-7, postaveného v SSSR působícím Italem Robertem L. Bartinim. Úpravu provedl tým Vladimíra Grigorijeviče Jermolajeva, přičemž vznikl dálkový bombardér, označený jako DB-240, posléze Jer-2. Jiný plánovaný těžký bombardér – Kalinin K-7 – nepřekročil hranici prototypu a do série neprošel.

Nápad odplaty Němcům za nálety na Moskvu se však zrodil v hlavách činitelů letectva vojenského námořnicta. Podle dostupných pramenů je autorem myšlenky velitel letectva vojenského námořnictva generál-poručík Semjon Fjodorovič Žavoronkov. Ten si nejprve získal podporu lidového komisaře (dnešní terminologií ministra) válečného námořnictva admirála N. G. Kuzněcova, který myšlenku předložil nejvyššímu veliteli – tedy přímo Stalinovi.

Námořnictvo mělo k dispozici vhodné letiště – v nově získaných baltských republikách, konkrétně v Estonsku na ostrově Saarema, a také vhodné stroje – bombardéry Iljušinovy konstrukce DB-3, později jejich modernizovanou verzi, značenou nejprve DB-3m (M = modificirovannyj = upravený), později DB-3f (F = forsirovannyj, tedy zesílený). Konstrukce byla po dalších modernizacích známa jako Il-4. Dolet, dostup i nosnost umožňoval vykonat dálkové lety, kdy se předpokládalo, že na let nad Berlín a zpět ve výšce cca 7000 m a trvající cca 7 hodin (délka trasy cca 900 km) nejen vystačí kapacita palivových nádrží, ale bude možno na cíl dopravit ještě náklad pum o váze 750 kg. Pobyt nad cílem však vzhledem ke kapacitě palivových nádrží vycházel na dobu cca 20 – 30 min, tedy žádné zatahování do soubojů s protivníkovám letectvem, žádný čas na chyby a opakování náletu.

Po schválení plánu Stalinem byly provedením akce pověřeny 2 letky 1. mino-torpédonosného leteckého pluku Baltského loďstva pod velením plukovníka letectva Jevgenije Nikolajeviče Preobraženského. Kromě toho Stalin přidělil k plnění tohoto úkolu ještě 2 letky 200. dálkového bombardovacího leteckého pluku pod velením majora letectva Ščelkunova. Jednotky dostaly k dispozici 2 letiště na ostrově Saarema – Kagul a Aste. Letiště Kagul bylo postaveno krátce před válkou, bylo ale určeno pro provoz stíhacích letounů, proto bylo nutno nejprve urychleně prodloužit jeho vzletovou a přistávací plochu. Odsud také akce proti Berlínu začaly. Letiště v Aste se teprve stavělo a bylo nutné je urychleně dobudovat. Stíhací ochranu zajišťovala 12. samostatná stíhací letka pod velením majora letectva Kudrjanceva s letouny I-153 Čajka.

První nálet se uskutečnil v noci na 8. srpna 1941. J. A. Vinogradov uvádí počet 15 strojů DB-3, L. B. Korec v práci Sovětskoje vojenno vozdušnyje sily v Velikoj otěčestvennoj vojně 1941-1945 počet 13 strojů. Podle pamětí admirála Kuzněcova se akce účastnilo 15 strojů. Sám J. A. Vinogradov uvádí ovšem výčet pouhých 13 posádek:

Letoun č. b/n
pilot – plukovník Preobraženskij
letovod – kapitán Chochlov
střelec/radista – seržant Krotěnko
střelec/radista – starší seržant Rudakov
palubní technik – staršina Kolesničenko

Letoun č 2ž
pilot – nadporučík Drozdov
letovod – poručík Kotov
střelec/radista – četař Lučnikov
střelec – námořník Silin
palubní technik – vojenský technik 1. třídy Kuzněcov

Letoun č. 2
pilot – kapitán Babuškin
letovod – nadporučík Nadcha
střelec/radista – staršina Strojkov
střelec – námořník Panfilov
technik letounu – vojenský technik 2. třídy Kapustin

Letoun č. 7
pilot – kapitán Jefremov
letovod – nadporučík Serebrjakov
střelec/radista – podporučík Anisimov
střelec – námořník Astapov
technik letounu – vojenský technik 2. třídy Michailov

Letoun č. 10
pilot – poručík Kravčenko
letovod – nadporučík Sergejev
střelec/radista – staršina Titov
střelec – námořník Račkovskij
technik letounu – staršina Šarafuldinov

Letoun č. 6č
pilot – poručík Milgunov
letovod – poručík Čubatěnko
střelec/radista – desátník Kulešov
střelec – námořník Akimov
technik letounu – vojenský technik 2. třídy Gerasimenja

Letoun č. 7g
pilot – poručík Jurin
letovod – poručík Ševčenko
střelec/radista – námořník Saranča
střelec – četař Beljajev
technik letounu – staršina Beludanov

Letoun č. 9
pilot – kapitán Jesli
letovod – kapitán Trocko
střelec/radista – četař Nikerin
střelec – námořník Njankin
technik letounu – vojenský technik 2. třídy Zubarev

Letoun č. 2g
pilot – poručík Alexandrov
letovod – kapitán Bulanov
střelec/radista – desátník Dikov
střelec – námořník Korolev
technik letounu – vojenský technik 2. třídy Serabrjakov

Letoun č. 12č
pilot – poručík Pjatkov
letovod – nadporučík Chabibulin
střelec/radista – desátník Něvredov
střelec – námořník Belousov
technik letounu – vojenský technik 2. třídy Pavlov

Letoun č. 2č
pilot – nadporučík Tryčkov
letovod – poručík Rasenko
střelec/radista – seržant Nesmelov
střelec – námořník Bondarev
technik letounu – vojenský technik 2. třídy Krasij

Letoun č. 11č
pilot – nadporučík Fokin
letovod – poručík Švecov
střelec/radista – Staršina Lukičev
střelec – námořník Belov
technik letounu – vojenský technik 2. třídy Solobanov

Letoun č. 5č
pilot – poručík Rusakov
letovod – nadporučík Volkov
střelec/radista – desátník Sobol
střelec – námořník Bolšev
technik letounu – vojenský technik 2. třídy Ševčenko

náčelník štábu skupiny – kapitán Komarov
komisař skupiny – starší politický pracovník Poljakov
lékař – vojenský lékař 3. třídy Baladin
písař – námořník Baranov
velitel pluku – plukovník Preobraženskij
vojenský komisař pluku – praporní komisař Oganězov
náčelník štábu – kapitán Borodavka

J. A. Vinogradov jmenuje ještě dalších 7 letounů s posádkami kapitánů Grečišnikova, Plotkina, Beljajeva, nadporučíků Finjagina a Semjonova a poručíků Daškovského a Leonova, které ale dorazily později, a prvního náletu se tudíž neúčastnily.

První nálet proběhl velmi úspěšně, Němce vůbec nenapadlo, že by mohl být prací Sovětů a připsali jej Angličanům. Ti byli neméně zaskočeni, neboť vítězné ohlasy z německého postupu o totálním zničení sovětských sil vytvořily dojem, že Sověti se již na nic nezmohou.

Po prvních 4 úspěšných náletech však Stalin vyjádřil nespokojenost s dopravovaným pumovým nákladem. Stoupající opotřebovanost letadel, především jejich motorů, spolu s nedostatečnou péčí v polních podmínkách a provozem z nevyhovujících ploch se významně podepsaly na výkonech. Především na nosnosti. Stalin požadoval, aby letouny nosily nejen běžné zápalné a tříštivotrhavé pumy o hmotnosti 100 až 200 kg, ale i pumu větších ráží, tedy FAB-250 o hmotnosti 250 kg, FAB-500 o hmotnosti 500 kg a FAB-1000 o hmotnosti 1 tuny. Pumy menších hmotností, jako např. zápalné ZAB-100, nosily stroje DB ve vnitřních pumovnicích, pumy větších ráží na vnějších podvěsech. Za dobrých podmínek a dobrého technického stavu zvládly 4 ks FAB-250, 2 ks FAB-500 nebo 1 ks FAB-1000. V tomto názoru jej podpořil i slavný zkušební pilot, Hrdina SSSR Vladimír Konstantinovič Kokkinaki, který na DB-3 ustanovil několik světových rekordů právě v doletu a nesené zátěži. Stalin ani Kokkinaki však nebrali v potaz fakt, že rekordy byly dosaženy na strojích pečlivě připravených, s neopotřebovanými motory a „vyladěných“ pro rekordní lety. Vydal proto nesmlouvavý příkaz o použití nejtěžších kalibrů.

Rozkaz byl jasný, takže při dalším náletu 6 nejzachovalejších strojů neslo v pumovnici 3 ks 100 kg pum a na vnějším závěsníku 1 ks 500 kg. Podvěšená FAB-500 zhoršovala letové vlastnosti a přetížené stroje na úkol nestačily. Nálet musel být pro část strojů s FAB-500 předčasně ukončen bombardováním náhradního cíle. Přesto se dařilo v jednotlivých případech na Berlín „dopravit“ i jednotlivé pumy FAB-500. Stalin přesto, ovlivněn hlášeními o anglických náletech, požadoval používání i tunových pum. Naprosto nebral ohled na námitky o opotřebovanosti motorů i draků, stejně jako o nevhodnosti letišťní plochy. Pro vzlet s plným zatížením totiž DB-3f vyžadoval zpevněné startovací dráhy, které v Estonsku k dispozici nebyly.

Nakonec Stalin do Estonska vyslal i samotného Kokkinakiho, aby osobně zajistil splnění rozkazu. Pro pokus byly vybrány nejméně opotřebované stroje kapitána Greščišnikova a nadporučíka Bogačeva. První nesl 1 pumu FAB-1000, druhý 2 FAB-500. Oba stroje byly zničeny hned po startu, kdy nedokázaly nabrat rychlost nutnou pro stoupavý let, přičemž zahynula posádka nadporučíka Bogačeva. Tunová puma naštěstí při startu nevybuchla... Ke Stalinovu požadavku se již nikdo nevrátil.

Dalšímu pokračování náletů ze Saaremy učinil konec postup Němců, kteří baltské republiky jednu po druhé obsadili. Podle J. A. Vinogradova od 8. srpna do 4. září uskutečnili piloti plukovníka letectva Preobraženského celkem 86 bojových letů (L. B. Korec ve výše zmiňovaném díle uvádí odlišný počet 72), z toho 33 na Berlín. Admirál Kuzněcov uvádí ve svých vzpomínkách odlišné datum ukončení náletů – uvádí poslední nálet 5. září – i odlišný počet letů přímo na Berlín – 10. Alexandre Savine na své stránce uvádí u data 8. srpna 1941, že šlo o první nálet na Berlín, a vypočítává celkem 81 bojový let, z toho udává 55 letů s cílem Berlín. Jednotka použila letouny DB-3 a DB-3f.

Od 11. srpna provádí nálety i armáda. Používá těžké bombardéry Pe-8 konstrukce V. M. Petljakova, a také stroje DB-240 (budoucí Jer-2) Jermolajevovy konstrukce. Akce prováděla skupina, vyčleněná z 81. letecké divize dálkového bombardovacího letectva pod velením M. V. Vodopjanova. Startovala z letiště u obce Puškino poblíž Leningradu.

 

Sovětské nálety na Berlín byly prováděny malými skupinkami strojů, a shodily jen omezený počet pum. Jejich vojenský význam byl více než skromný. Byly ovšem prováděny v samém počátku bojů, kdy Rudá armáda ustupovala prakticky na všech frontách, tudíž byly vnímány jako první projevy odplaty, a měly tak ohromný význam pro posílení bojové morálky a psychologie v SSSR. Proto se na jejich aktéry již v srpnu snesl i solidní déšť ocenění:
4 piloti – kapitáni Vasilij Alexejevič Grečišnikov (posmrtně), Andrej Jakovlevič Jefremov, Michail Nikolajevič Plotkin a plukovník Jevgenij Nikolajevič Preobraženskij byli oceněni Zlatou hvězdou, Leninovým řádem a titulem Hrdina SSSR. Leninův řád – nadporučíci Dalších 12 příslušníků jednotky obdrželo Nikolaj Grigorjevič Sergejev (posmrtně), Ivan Jegorovič Nikolajev (posmrtně), Ivan Grigorjevič Serebjakov, Petr Nikolajevič Tryčkov a Afanasij Ivanovič Fokin, poručíci Nikolaj Fjodorovič Daškovskij (posmrtně), Alexej Filipovič Kravčenko (posmrtně), Konstantin Alexandrovič Milgunov (posmrtně), Petr Jakovlevič Čubatěnko (posmrtně) a Vasilij Fjodorovič Šilov (posmrtně) a staršina Michail Michailovič Kudrjašov. Další 21 bojovník byl oceněn Řádem rudého praporu, 20 příslušníků Řádem rudé hvězdy a 14 medailí Za bojové zásluhy. Další ocenění následovala po skončení operací, např Hrdinou SSSR se stali i Petr Iljič Chochlov, Venjamin Ivanovič Lakonin, Vasilij Ivanovič Malygin i J. V. Čelnokov. 1. mino-torpédonosný pluk byl v r. 1942 jmenován gardovým a obdržel gardový prapor.

Po znovudobytí baltského prostoru a obnovení sovětské moci byl na na paměť těchto událostí a jejich aktérů na ostrově Saarema vybudován památník, mohutná stěna, na které je estonsky a rusky provedený pamětní nápis: „Odtud, z letiště Kagulu vzlétli v roce 1941 letci baltského loďstva, vyznamenaného Řádem rudého praporu, k prvnímu bombardování Berlína“.

Prameny:
J. A. Vinogradov - Letím na Berlín Naše vojsko Praha 1984
www.ctrl-c.liu.se
admiral.centro.ru
www.onwar.com
www.juntosociety.com

Pro modeláře figurek i jedna nabídka – na adrese rathbonemuseum.com lze najít model generála Žavoronkova v letní uniformě z r. 1940.

Autor : František Aubrecht / Aubis 🕔29.03.2005 📕46.653

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře