Ladislav Potocký - Cizinecká legie mýma očima

Autor : Evžen Petřík / Oněgin 🕔28.03.2005 📕46.275

Proč jsem se rozhodl napsat tuto knihu?

Neustále mi vadilo, že se z časopisů, novin a dalších médií dovídám o francouzské cizinecké legii buď jen samé superlativy, nebo úplné nesmysly. Nikdy nikdo nenapsal podle pravdy, jak to v legii chodí dnes. Kolik blbostí jsem se například dočetl okolo případu zadržení dvou legionářů ve vlaku v Chebu v lednu 1999. Rovněž mi vadí, že v české republice panuje nad touto problematikou jakési tabu, způsobené existencí zákona, který zakazuje službu v cizím vojsku. Proto se každý, kdo v cizinecké legii sloužil a vrátil se zpět do rodné země, snaží držet jazyk za zuby a čeká na promlčecí lhůtu. Tyto okolnosti způsobili, že jsem si koupil notebook a ještě během služby v legii začal psát knihu o tom, co jsem v ní během pětileté služby doopravdy zažil.

Chtěl bych tím varovat případné uchazeče o pětiletou službu pro Francii, že je čeká úplně něco jiného, než si představují, pokud žijí pod vlivem propagačních materiálů...

Kapitola první – Jak to vlastně začalo

...za čtyři dny, které jsme v Aubagne strávili čekáním, jsme vydrhli snad celý barák, čítající přízemí a dvě poschodí. V té době jsem ještě nechápal rozdíl mezi záchody pro poddůstojníky a řadové vojáky. Dostal jsem totiž za úkol vyšurovat poddůstojnické WC. Jenže přišla moje chvilka a já musel vykonat velkou potřebu. Rozhodl jsem se využít k tomu své pracoviště. To, že jsem provedl špatnou věc, jsem poznal, až když totálně naštvaný caporal-šéf, který nás nováčky měl ten týden na starost, mi za můj „přečin“ nakopal prdel a rozkopl kýbl s vodou...

Kapitola třetí – Jak jsem se učil výsadkářem

...podařilo se. Nevím, jak je to možné, ale do REPu nás s Marianem vybrali jako dva poslední. Asi se commandantovi zalíbily moje výsledky fyzických testů...Překvapil nás Hrbatý, který spolu s Japoncem Isushim putoval do 1. REC (cizinecký pluk kavalerie neboli tankisté) do Orange. Hrbatý některé testy neudělal vůbec, ale velitel sekce Krajevac se nad ním částečně smiloval a nějaké výsledky mu do papírů přece jen napsal. Na to, že se měl vozit v tanku, fyzičku prý příliš nepotřebuje. Isushi snil o tancích celý čas, neboť i v japonské armádě pracoval jako mechanik tanků značky Mitsubishi...

...v úterý ráno nadešel den D. První skok byl, jak se v REPu říká, turistický, to znamená bez plné polní zabalené v gaine. Gisbern určil mě, abych skákal první. To znamená, že jsem stál ve dveřích Transalu, čekal na zelené světlo se sirénou a s respektem se díval na zemi, která ubíhala za letadlem tři sta metrů pod námi. Gisbern stál vedle mě a šklebil se na mě, protože si myslel, že zezelenám strachem. Nezezelenal jsem a ani strach jsem necítil. Říkal jsem si, že když už z letadla vyskočilo tolik lidí přede mnou, tak musím skočit taky.

...zlatý hřeb nás čekal ve čtvrtek. Letěli jsme k Bastii, největšímu městu na Korsice, kde se poblíž letiště nachází výsadková zóna Borgo. Tam jsem skočili a čeakli na večer na noční seskok. Marián se nechtěně zviditelnil, protože mu nějaký hajzl po seskoku ukradl záložní padák a mrzutost všech padala na jeho hlavu, neboť jako mladý legionář s pěti odslouženými měsíci neměl ani právo se pořádně hájit. Úplně poslední skok jsme absolvovali na Calvi. Někde se však stala chybička, možná pilot s Transalem špatně nalétl a vysypali nás do kasáren vedle baráků naší budoucí 1. kompanie. Někdo skončil na borovici, jiný na střeše baráku a někteří nohama zavadili o plot kasáren...

Kapitola osmá – Přípravy do Kosova pokračují

...na Punta Biance nás podle plánu čekala střelba z FAMASů a z MINIMI. Jenže do MIMIMI tou dobou na regimentu chyběla ostrá munice, takže jsme je táhli s sebou zbytečně. Do obou zbraní se používají náboje stejné ráže, ale MINIMI vyžaduje náboje přímo vyrobené v Belgii, které jsou kvalitnější než náboje francouzské. Ten den vál od moře neuvěřitelně silný vítr a při střelbě na 200 metrů z FAMASu odnášel střely úplně stranou. Kyždý z nás musel mířit o dva metry vedle, aby aspoň něco v terči trefil. Vítr s lehkou kulkou ráže 5,56 mm dělal, co se mu zamanulo. Vzali jsme si s sebou i dvě opakovací brokovnice a seržant-šéf Natama pro nás vymyslel kombatovou dráhu se střelbou na plechovky. Ten den s naší sekcí nepočítali do jídelny na oběd, a tak jsme každý vyfasovali ratio. Naštěstí míváme v ledničce na pokoji slušné zásoby jídla, a proto jsme ratio mohli svorně naházet do koše na odpadky...

...vyprávěla se také příhoda z posledních dnů, jak v kompanii šláborů, kterou poletíme do Mitrovice vystřídat, jeden voják zastřelil v budově sniperskou puškou FR F2 svého velitele sekce. Asi mu z celkové situace a pod neustálým stresem přeskočilo v hlavě. Také prosakovaly zvěsti, proč zatím nenasadili cizineckou legii v Mitrovici do akce, ale pouze ženisty z 1. REGu na odminování. Mitrovické brigádě velel francouzský generál, který si tam prý legionáře nepřál. Kam mohl, tam prý nasadil pouze blbečky od francouzské námořní pěchoty. Jisté je, že francouzská námořní pěchota se hodně liší od US marines. Američané jsou pověstní svým tvrdým výcvikem a jsou považováni za elitní jednotku. Kdežto ve Francii se jedná o obyčejnou průměrnou motorizovanou pěchotu, čerstvě profesionalizovanou...

Kapitola desátá – Klidnější polovina kosovské mise

...také jsme si postupně zvykli na fakt, že nás ráno provázela mírní mlha způsobená zplodinami a připomínala mi Ostravu v „lepších časech“. Večer jsme pro změnu museli dýchat smrad vzdáleně připomínající pálící se tuk. Náš kapitán doktor nás varoval, abychom nepili vodu přímo z kohoutku, a objevilo se mu spousta práce, protože za ním chodilo hodně kluků s různými vyrážkami. Řekl nám, že pokud chceme mít děti, je potřeba s jejich plozením počkat aspoň dva roky, až olovo v naší krvi aspoň trochu vstřebá. Vzhledem k znečištěnému ovzduší ne přímo zakazoval, ale nedoporučoval pěstovat sport, například posilovat...Když jsem na vlastní oči viděl pracovní podmínky dělníků, vůbec jsem se nedivil, že se nedožívají vysokého věku. Nezáviděl jsem mariňákům, kteří stáli rozestavění na každém rohu s rouškami na obličeji a hlídali továrnu.

Kapitola dvanáctá – Exhibice v Mourmelonu

...podívaná začala nejprve tankovou bitvou. Celé představení probíhalo bez jediného výstřelu. Slepé náboje, které dělají jen „bum“ a nic jiného, si šetřili pro publikum na další dny. Takže se tankisté s Leclerky, AMX 30 a motorovými houfnicemi ráže 155 mm pohybovali pouze na předem určené pozice a postupovali dále. Po nich nastoupila pěchota s pásovými AMX 10P, které jsem už v Kosově poznal jako příšerný šrot. Jedná se o zastaralé vozidlo, které by potřebovalo modernějšího nástupce. VABy si šetřili na ukázku postupu Sil rychlé reakce společně s průzkumnými tanky AMX 10 RC na kolech. Společně s nimi přijely i minomety 120 mm, zapřažené za některými VABy a jejich obsluha z nich předvedla střelbu...

Autor : Evžen Petřík / Oněgin 🕔28.03.2005 📕46.275

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře