Válečný hrdina a dokonalý politik nebo despota a netvor?

Autor : Martin Kaltoun (MART.in) / MART.in 🕔09.03.2005 📕16.465

Narodil se 25. dubna 1599 v Huntingdonu. Jeho rodina byla příbuzná s Thomasem Cromwellem, který pro ně zajistil v letech 1538-39 bývalé klášterní pozemky. Cromwellův dědeček postavil na okraji Huntingdonu přepychový dům a pravidelně pořádal zábavy a hony pro krále Jakuba a jeho dvořany. Cromwellův otec byl mladším synem v rodině a tak zdědil menší část rodinného majetku. Vzhledem k tomu vyrůstal Cromwell v skromnějším městském domě.

Zatížen dluhy a poklesem rodiného jmění, roku 1630 Cromwell dům prodal a pronajal si farmu o několik mil dále, v St. Ives. Roku 1634 se pokusil emigrovat do Connecticutu do USA, ale nebylo mu to vládou povoleno.

Cromwell v té době přešel k puritánské víře a odmítal víru „zabalenou“ do přepychových ceremonií. Byla mu bližší víra prostá, kázaná pro obyčejné lidi. Sám se stával radikálnějším a často kázal na ilegálních náboženských schromážděních. Při první příležitosti kandidoval do parlamentu.

Kandidoval nejdříve za Huntingdon roku 1628 a později od roku 1640 za Cambridge. Stal se okamžitě velmi viditelným členem, k čemuž mu dopomáhal jeho strohý vzhled, vyrovnanost a velitelský hlas. Nejdříve byl členem tzv. Krátkého parlamentu (krátký odvozeno od doby trvání) v dubnu 1640 a poté Dlouhého parlamentu (srpen 1640–duben 1660). Prosazoval reformu církve, zrušení biskupů. Vzhledem k zadlužení krále chtěl i tvrdou kontrolu fiskální politiky parlamentem. Zasazoval se též o kontrolu armády a námořnictva důstojníky jmenovanými přímo parlamentem. Parlament nakonec převzal kontrolu nad financemi i nad armádou a námořnictvem a velmi tak omezil královy pravomoci. Když nakonec po rozehnání parlamentu a zatčení jeho pěti členů (mezi nimi i Cromwellova příbuzného Johna Pyma) vypukla občanská válka, Cromwell se projevil i jako excelentní voják. Roku 1643 se stává plukovníkem. Cromwell začal jednat po neúspěchu v bitvě u Edge Hill, kde k porážce přispěla hlavně královská kavalerie. Základem armády pod jeho velením se stalo jezdectvo tzv „Ironsides“ a obsazování velitelských funkcí nebylo již závislé na původu, ale na schopnostech. Prvním vítězstvím této armády byla bitva u Marston Moor v červenci 1644. Cromwell se stává generálporučíkem. Konečná porážka královské kavalerie přišla 14. června 1645 u Nasseby a Cromwell hrál hlavní roli v následných vyjednáváních. Při tomto vyjednávání byl nakonec všemi stranami obviněn ze spiknutí a znovu propukla občanská válka. Počátkem bylo Cromwellovo rozehnání parlamentu, při němž silou vyhnal 110 jeho členů. Poté s armádou rozdrtil hlavní povstání v Jižním Walesu a triumfem jeho armády zvané „Nový model“ byla porážka skotské invaze v Prestonu 18. srpna 1648. Po zajetí a následné popravě krále roku 1649 se vypravil v létě 1649 potlačit povstání v Irsku a převzetí kontroly nad ním. Na počátku tažení měl na svědomí masakr ve městech Drogheda a Wexford. Pozdější tažení však již probíhalo mnohem klidněji obzvláště proto, že se města, pravděpodobně pod dojmem předešlých událostí, vzdala sama ještě před příchodem armády. A i Cromwell pak úzkostlivě dodržoval podmínky kapitulace. V létě 1650 se vrátil do Anglie. Následně zamířil do Skotska, kde byl korunován Karel II. V neúprosném tažení naprosto zničil královské armády v bitvě u Dunbaru 3. září 1650 a bitvě u Worcesteru 3. září 1651. Okupoval nížiny a západ země. Ještě v září 1651 se triumfálně vrátil do Londýna.

Od té doby už jen málokdy opustil Londýn a silně se prosazoval v parlamentu. 20. dubna 1653 mu došla trpělivost s liknavostí parlamentu a násilně ho rozpustil. Pokusil se ustanovit nový parlament, tzv. Parlament vybraných (nebo taky svatých), od nichž si sliboval, že mu pomohou v dosažení jeho cíle. Tímto cílem mělo být vytvoření ústavy, jež by zahrnovala evangelické hodnoty a učila lid zodpovědnosti za svobodu. Ovšem tento úkol se ukázal být nad síly tohoto shromáždění a po pěti měsících předali moc do rukou Cromwella. Jeho spolupracovníci ho chtěli dosadit do funkce konstitučního panovníka. Cromwell sice nebyl proti monarchii (chtěl dokonce dosadit jednoho ze svých synů místo Karla I.), ale odmítal sám se stát králem. Vyhlásil tzv. Dokument vlády, v němž sám sebe ustanovil Lordem protektorem. Spolupracoval s jednokomorovým parlamentem. Nejvíce se prosazoval v otázkách náboženské svobody. Naproti tomu vytvořil krutý politický aparát jimž trestal každého, kdo se mu postavil do cesty. V roce 1657 se více konzervativní stoupenci Cromwella (především právníci) pokusili opět ustanovit ho králem, ve snaze omezit jeho vliv starověkými pravidly a omezeními. Cromwell opět titul odmítl, ale přijal předefinování své moci ve „Skromné prosbě a oznámení“. Roku 1658 jeho zdraví selhalo. Zemřel 3. září ve Whitehallu a byl pohřben ve Westminsterském opatství. Vždy vedl menšinovou vládu a koalice, kterou reprezentoval, se po jeho smrti rozpadla. Tím se otevřela cesta k restauraci Karla II. o 20 měsíců později. V lednu roku 1661 byl exhumován a posmrtně popraven. Další osudy jeho těla i hlavy jsou nejisté.

Prameny:
http://www.olivercromwell.org
http://www.bbc.co.uk/history/state/monarchs_leaders/cromwell_01.shtml
další internetové stránky, jež už nejsem zpětně schopen určit
Autor : Martin Kaltoun (MART.in) / MART.in 🕔09.03.2005 📕16.465

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře