Stalin, Vasilij Josifovič

Autor : František Aubrecht / Aubis 🕔09.03.2005 📕21.814

Začátek

Narodil se 19. března 1921 v Moskvě jako druhý syn Josefa Vissarionoviče Stalina a jeho druhé ženy Naděždy S. Allilujevy. Jeho celý život byl poznamenán nepřirozenými vztahy v rodině. Otec, povahově velmi nevyrovnaný, osciloval ve vztahu ke svým potomkům od role milujícího otce až k odtažitému přístupu nejvyššího představitele státu a zosobnění politické moci. Matka, rovněž psychicky velmi nevyrovnaná a navíc tísněná manželem a jeho výkyvy ve vztahu k ní, za nejasných okolností zemřela, když bylo Vasilijovi pouhých 11 let. Vychováván chůvami v pokřiveném a schizofrenním prostředí nejvyšší vrstvy sovětského vedení, kde se intriky, pokrytectví a spiklenectví i strach o život projevovaly v nejvyšší míře. Přesto je možné říci, že byl Stalinovým oblíbeným potomkem. Starším synem Jakovem Džugašvillim, kterého měl se svou první manželkou Jekatěrinou „Kato“ Svanidze, Stalin pohrdal, dokonce natolik, že když se Jakov, dohnán k zoufalství otcovou tyranií, neúspěšně pokusil o sebevraždu, komentoval to slovy pohrdání: „Cha, něpapal! Rastreliťsa i to ně možet!“, tedy něco v tom duchu, že je tak neschopný, že se ani neumí sám zastřelit. Svérázný projev otcovských citů nad těžce raněným synem. Jakov v r. 1943, ve věku 35 let, zahynul v německém zajetí v hodnosti pouhého nadporučíka dělostřelectva (v originále staršij lejtěnant), který velel baterii.

Přístup vrstevníků i pozdějších historiků je navíc ovlivněn veskrze negativním pohledem na období vlády jeho otce, navíc doplněný nejoblíbenějším pramenem informací o jeho rodině – vzpomínkovou tvorbou Světlany Allilujevy, nejmladšího Stalinova dítěte a Vasilijovy sestry. Ta měla naprosto stejný osud, včetně vlády tvrdé otcovy ruky, jen byla ještě o 5 let mladší. Navíc své knihy píše od 60. let v emigraci na Západě, kdy je prakticky nemožné ověřit její tvrzení. Do své emigrace užívala příjmení Stalin, které si pak změnila podle matky na Allulijeva. Její vztah k Vasilijovi je velice negativní. A protože většina Vasilijových životopisců vychází právě z její knihy „Dvacet dopisů příteli“, napsané v r. 1963 a vydané po její emigraci v r. 1967, je jejich pohled stejně negativní. Takto jej - ve zkratce - zpětně vidí jeho nejbližší příbuzná:

Otec byl pro něho jedinou autoritou. Ostatní jakoby ani nepovažoval za lidi, zasluhující jeho pozornosti. Neuznával žádné kázeňské omezení, disponoval ohromnými částkami z armádních zdrojů, neznal cenu peněz. Žil ve své ohromné služební dače, kde si vytvořil kolosální hospodářství, psinec, stáje…  …prováděl machinace s fotbalovými a hokejovými oddíly, za služební peníze stavěl jakési budovy, bazény, paláce kultury a sportu…  …dovoloval si všechno. Využívaje blízkosti otce odklízel si z cesty jemu nepříjemné lidi…  …věnoval se intrikám na nejvyšší úrovni, jejichž důsledkem se někdo dostal do vězení, kde pak zahynul…  v r. 1947 se vrátil z Východního Německa do Moskvy, kde z něj udělali velitele letectva Moskevského vojenského okruhu – bez ohledu na to, že jako alkoholik již sám nemohl létat…  …svou třetí manželku vyhnal. Byl nemožný, stále pil. 19. března 1962 umřel, aniž by vnímal okolí, po pitce s nějakými Gruzíny. Projevil se skrytý úplný rozklad organismu alkoholem. Byl mu 41 rok.

(citováno: viz odkaz č. 1)

Jiní autoři, především jeho váleční spolubojovníci, o něm hovoří podstatně lépe. I když ani oni se netají tím, že byl velmi svérázný, že byl nezaslouženě povyšován, že velitelé úmyslně přehlíželi jeho nedostatky a zveličovali jeho úspěchy. Např. syn jeho bratrance V. Allilujev v knize, napsané společně s vojenským novinářem S. Gribanovem, na Vasilije vzpomíná takto:

Jeho nezištnost a velkorysost byly obrovské. Dokázal dát příteli poslední košili. Na vlastní oči jsem viděl, jak na místě věnoval nádherný automobil Tatra jednomu příteli, který prostě nedokázal potlačit obdiv a nadšení z vozu. Protože jsem si dobře vědom této vlastnosti, nevěřím tomu, že by si dokázal přivlastnit jakékoli prostředky nebo spekulovat s valutami. Byl velice upřímný a demokratický v jednání s lidmi.

(citováno: viz odkaz č. 2)

Cesta vzhůru

Vasilij Stalin absolvoval základní vzdělání – desetiletku – v Moskvě, v zařízení pro děti nejvyšších představitelů. Už zde se projevovala jeho nedisciplinovanost, odmítal podřizovat se autoritám, neuznával disciplínu, zanedbával vyučování, neplnil své povinnosti, vymlouval se na vymyšlené zdravotní potíže. Příznačným je i fakt, že Vasilijovy poklesky neřeší rodina, ale – ochranka. Např. dopis z 22. září 1935 o školních poklescích vysoce postaveného žáčka píše S. A. Jefimov, náčelník „Bližnej dači“ N. S. Vlasikovi – veliteli Stalinovy osobní ochranky: „Vasja se učí velmi špatně – ulejvá se, už třikrát K/arolině/ V/asilevně/ (domácí vychovatelka V. Stalina, pozn. V.L) volala vedoucí školy, říkala, že Vasja ještě ani jediný den nezůstal na hodinu chemie, několik dní již se vymlouvá na zeměpis, že se nemohl připravit… 7. IX. nepřišel do školy a vymlouval se na bolesti v krku, prohlídku lékařem odmítl a teplotu měl také normální, před volným dnem i během volného dne úkoly nedělal, proto si vymyslel bolest v krku, aby nemusel do školy.“                                                                                                                           

(citováno: viz odkaz č. 1)

I zde se ale projevilo pokrytectví okolí, neboť když si zástupce ředitele školy N. V. Makejev stěžoval na Vasilije samotnému Stalinovi a vylíčil mu synovo záškoláctví, nebyl potrestán viník Vasilij, ale okamžitě propuštěn učitel dějepisu Martyšin i zástupce Makejev. Není divu, že i Vasilij si brzy navykl na životní styl sovětské mocenské elity, že oni mohou vše a ostatní musejí poslouchat. Věnoval se jen tomu, co jej bavilo, např. sportu, a později i alkoholu. Podle V. Lebedě Vasilij desetiletku ukočil, aniž složil zkoušky.  

Po absolvování desetiletky nastoupil coby kadet do Kačinské školy vojenských pilotů, kterou absolvoval v r. 1940. I zde sehrála svou roli poddajnost některých vedoucích činitelů letecké školy, neboť, jak vyplývá z hlášení Lavrentije P. Beriji Stalinovi z 8. prosince 1938, „…Při příjezdu na Vasju na nádraží čekali komisaři školy – plukovní komisař s. Semenov a pracovník Zvláštního oddílu.  …Vasja nebyl umístěn do obvyklé ubytovny pro kursanty, ale do odděleného domu pro hosty. V prvních dnech mu vařili stravu ve velitelské  jídelně (v originále v komsostavskoj stolovoj). Stalo se, že si Vasja poručil východní jídlo, které místní kuchaři neznali, proto byl do Sevastopolu vyslán jeden člověk, aby se přípravu tohoto jídla naučil.

(citováno: viz odkaz č. 1) (Kačinská škola byla poblíže Sevastopolu, pozn. F.A.)

 I proto je opět nasnadě, že i zde měl kázeňské problémy, nerespektoval nadřízené, pil, po areálu školy se proháněl na motocyklu, neúčastnil se běžné výuky s ostatními, ale část z ní absolvoval individuálně… Přesto je v závěrečném hodnocení posuzován jako schopný pilot, letové zkoušky mají hodnocení „výborně“, zkoušející potvrzují jeho lásku k létání. V ostatním je hodnocen jako politicky na výši, věrný socialistické vlasti a oddaný myšlenkám marxismu-leninismu-stalinismu. V. Lebeď s podivem konstatuje, že v době školení Vasilije Stalina došlo k výměně velitele Kačinské letecké školy, a spojuje tento fakt právě s osobou kursanta Stalina a jeho výstřelky. Předchozímu veliteli Ivanovovi se nelíbily, nový velitel plukovník Rjabčenko mlčel… „...Krasnyj Kut. Do tohoto nevelkého městečka za Volhou byla přemístěna Kačinská škola vojenských pilotů, Začátkem srpna 1941 sem přijel Voloďa Mikojan – bylo mu pouhých17 let. Poblíž, v 8. záložním leteckém pluku končili svůj výcvik i Timur Frunze, Stěpan Mikojan a Vladimír Jaroslavskij. Chlapce často navštěvoval Vasilij. Na „išačku“ jim předváděl vyšší pilotáž, naříkal si, že se nikdy nedostane na nové stíhačky.“  Tak o Vasilijovi tohoto období píše S. V. Gribanov v článku „Založniki vremeni“. 

(citováno: viz odkaz č. 2)

Následuje raketová kariéra. V r. 1940 se také poprvé oženil, s manželkou Galinou Burdonovskou (zemřela 1990) bude mít syna Alexandra (nar. 1941) a dceru Naděždu (nar. 1943). Školu ukončil v hodnosti poručíka, v r. 1941 je již kapitánem. Na frontu přijde do velení pluku v odpovídající hodnosti plukovníka. To mu je „již“ 22 let. Do r. 1942 slouží v Hlavním štábu VVS SSSR v Moskvě v oddělení letecké inspekce (Dvaadvacetiletý mladík, čerstvý absolvent leteckého učiliště! pozn. F.A.). Výše citovaný Vl. Allilujev na toto období vzpomíná takto: „Nebylo možné jej udržet v týlu. Nesmírně aktivní člověk, činorodý, smělý. Létal překrásně, dral se na frontu a tam opravdu bylo jeho pravé místo. Tížilo jej jeho týlové zařazení, trpěl představou, že si lidé myslí, že se před frontou skrývá za otcovými zády.

(citováno: viz odkaz č. 2)

Na frontu přichází v létě 1942. To je již tento 21 letý mladík gardovým plukovníkem letectva. Silně pije, což ovšem v sovětské společnosti není ničím vyjímečným. Proto, nebo přesto, je mu svěřeno velení 434. IAP, později přeměněného na 32. GIAP, a v únoru 1943 již naplno bojuje.

Pozdější Hrdina SSSR S. F. Dolgušin, který v této době velel eskadře tohoto pluku, napíše: „Vasilij velel pluku uvážlivě, přistupoval k nám jako k bojovým pilotům, zkušenějším než on. Jako velitel mohl létat s libovolnou částí, ale nejčastěji létal s mou eskadrou. V průběhu února až března 1943 jsme společně sestřelili několik strojů nepřítele.“ (citováno: viz odkaz č. 2) Popisovaný Vasilijův přístup k lidem vůbec není obvyklý, jak například svědčí těžké osobní spory A. Pokryškina s jeho velitelem pluku Krajevem, popisované v jeho pamětech jako věc více méně běžná.) A v bojovém deníku 32. GIAP, kde jsou zapsány bojové osudy jednotky a její výsledky (pluk do konce války dosáhl 501 sestřel) je u data 5. březen 1943 zápis:

V oblasti vesnice Semkina Goruška jsme se ve výšce 200 m a níže střetli s 6 FW.190. Svedli jsme vzdušný boj.Bylo podniknuto 10 útoků. V průběhu bojů gardový plukovník Stalin sestřelil 1 FW.190, který se v plamenech zřítil v prostoru vesnice Semkina Goruška. Mladšij lejtěnant Višňakov sestřelil druhý FW.190, který se zřítil v témže prostoru. Sestřely potvrzují piloti Cholodov, Baklan, Ljepin. Skupina „Bajkal“ se držela dobře. Pád sestřelených letadel pozorovali i ze skupiny „Bajkal 3“.

(citováno: viz odkaz č. 2)

Na Vasilije se hrne proud vyznamenání. Za bojové úspěchy i za zranění. Ovšem o jednom „bojovém zranění“ je možno mít pochybnosti. 4. dubna 1943 se v kremelské nemocnici hlásí Vasilij Stalin, raněný střepinou granátu. Šéflékař nemocnice prominentního pacienta pod celkovou narkózou operuje. Zranění je označeno za „utrpěné v boji“. V. Lebeď ve svém článku „Synové generalissima“ přináší zajímavé, bohužel anonymní svědectví z r. 1953: Cituji: V r. 1943 jsem se já, v této době adjutant eskadrily, účastnil lovu ryb na řece v prostoru města Ostaškovo v Kalininské oblasti, který organizoval Vasilij Stalin. Lov skončil tím, že jedna z náloží „RS“, které jsme k lovu používali, vybuchla v ruce inženýra pluku. Výbuchem byl zabit, pilot Kotov a Vasilij Stalin byli raněni.“

(citováno: viz odkaz č. 1)

Celá aféra vyšuměla pro Vasilije domácím vězením – lov ryb výbušninou byl běžnou činností vojáků, a ke zraněním, i smrtelným, také docházelo běžně. Vždyť i sám Josef Vissarionovič takto rád „rybařil“, jak např. vzpomíná A. T. Rybkin ve své knize „Bok po boku se Stalinem (Rjadom se Stalinom). Takže když mohl otec…

O válečné kariéře Vasilije Stalina se i velmi negativně vyjadřuje i Patricia Blake, citovaná Jonathanem Shawem v článku Stalin at Home, v Harvard-magazine z července-srpna 1999: cituji: „Jako 24 letý nekvalifikovaný generál major letectva Vasilij falešně udal jednoho z nejvyšších ruských leteckých velitelů ve 2. sv. válce. Ten byl zatčen, silně mučen, a nakonec odsouzen k šesti letům vězení na samotce.“ (viz odkaz č. 3) Nakolik je tato informace věrohodná je obtížné ověřit, protože jak již bylo řečeno, prakticky všichni západní autoři znají jen jediný pramen – cca 4 vzpomínkové knihy a několik rukopisů z 60. až 90. let od Světlany Allilujevy. (Blíže o ní např. zde)

Podle citovaného pramene Soviet Fighter Aces of 1936 – 1953 years na www.acces.boom.ru odlétal Vasilij Stalin celkem 26 bojových letů a sestřelil 2 stroje nepřítele. Přesto se dočkal i ocenění nejvyššího – Zlaté hvězdy Hrdiny SSSR. Jako důvod malého počtu bojových letů autor zde cituje jiného Hrdinu, dvojnásobného Hrdinu SSSR A. Berdycha, který prohlašoval, že Vasilijovi bylo zakázáno bojově létat nejvyšším armádním velením (tedy vlastně otcem, pozn. F.A.) po smrti synů několika nejvyšších sovětských představitelů – Mikojanova syna Vladimíra, Frunzeho syna Timura, nebo Chruščovova syna Leonida. Vasilij se prý bránil, telefonoval i otci, který mu v narážce na osud staršího Jakova lakonicky odpověděl: „Jeden válečný zajatec v rodině mi stačí.“ Podle Berdycha Vasilij zákaz porušoval a tajně létal dál. Ve výše citovaném zdroji S. V. Gribanov popisuje některé okolnosti Vasilijova nástupu s odkazem na budoucího Hrdinu SSSR a poválečného maršála letectva Georgije Vasiljeviče Zimina, Vasilijova tehdejšího nadřízeného: „…před odchodem do Orla (dislokace jednotky. pozn. F. A.) Zimina pozvali na štáp Vrchního velení, kde mu generál Žigarev oznámil:

  - Pustíš Vasilije na frontu – zaplatíš hlavou!“

(citováno: viz odkaz č. 2)

Vasilijovu snahu bojovat a létat oceňují i jeho velitelé. Přesto je znát, že důvody k vysokým vyznamenáním jsou dosti obecné, a asi by u osob s jiným příjmením tak snadno neobstály. Např. v návrhu na vyznamenání z 10. března 1943, podepsaného velitelem 210. IAD plukovníkem V. P. Uchovem je uvedeno: „V únoru 1943 gardový plukovník V. J. Stalin nastoupil do velení 32. GIAP. Pod jeho vedením pluk vykonal 566 letů,z toho 225 bojových, svedl 28 vzdušných bojů, ve kterých byly sestřeleny 42 stroje nepřítele. Gardový plukovník V. J. Stalin osobně vedl pluk na bojové akce a vedl vzdušné boje… Navržen na vládní vyznamenání řádu Rudého praporu.

(citováno: viz odkaz č. 2)

Pilot Vasilij Stalin rozhodně celkovou svou činností na svá vyznamenání v tak hojném počtu příliš velký nárok neměl. Podle rozkazu č. 0271 z 9. srpna 1941 se odměny v Rudé armádě stanovovaly podle následujícího klíče: 

"Vypsat finanční odměnu stíhacím letcům za každé ve vzdušném souboji sestřelené letadlo protivníka ve výši 1000 rublů. ... Kromě finanční odměny bude stíhací letec navržen: za 3 sestřelená letadla protivníka na státní vyznamenání, za další 3 sestřelená letadla protivníka – na druhé státní vyznamenání, za 10 sestřelených letadel protivníka – na nejvyšší vyznamenání – titul Hrdina Sovětského Svazu ... Stíhací letec, který v boji použije taran na letadlo protivníka, bude navržen na státní vyznamenání a obdrží finanční odměnu ve výši 5000 rublů."

Odměňovaly se nejen prokázané sestřely, ale i ostatní bojová činnost:

"Za úspěšnou bojovou činnost proti vojskům protivníka se letci odměňují a navrhují na státní vyznamenání: za splnění 5 bojových letů za účelem zničení vojsk protivníka stíhací letec obdrží finanční odměnu ve výši 1500 rublů, za splnění 15 bojových letů se stíhací letec navrhuje na státní vyznamenání a dostává finanční odměnu ve výši 2000 rublů, za splnění 25 bojových letů se stíhací letec navrhuje na druhé státní vyznamenání a dostává finanční odměnu ve výši 3000 rublů, za splnění 40 bojových letů se stíhací letec navrhuje na nejvyšší státní vyznamenání – titul Hrdina Sovětského Svazu a dostává finanční odměnu ve výši 5000 rublů. Ve všech případech efektivnost a výsledky splnění útočné činnosti musí být potvrzeny veliteli pozemních vojsk, fotografováním a údaji průzkumu."

"Za zničení letadel na letišti protivníka se stíhací letci odměňují a navrhují na státní vyznamenání: za úspěšné splnění 4 bojových letů za účelem zničení letadel protivníka na letištích stíhací letec dostává finanční odměnu ve výši 1500 rublů, za úspěšné splnění 10 bojových letů ve dne nebo 5 v noci se stíhací letec navrhuje na státní vyznamenání a dostává finanční odměnu ve výši 2000 rublů, za úspěšné splnění 20 bojových letů ve dne nebo 10 v noci se stíhací letec navrhuje na druhé státní vyznamenání a dostává finanční odměnu ve výši 3000 rublů, za úspěšné plnění 35 bojových letů ve dne nebo 20 v noci se stíhací letec navrhuje na nejvyšší státní vyznamenání – titul Hrdina Sovětského Svazu a dostává finanční odměnu ve výši 5000 rublů. Výsledek bojové činnosti na letištích protivníka musí být potvrzen fotografováním či průzkumnými údaji.

Za úspěšné splnění průzkumných úkolů se stíhací letci odměňují a navrhují na státní vyznamenání: za úspěšné splnění 10 bojových letů na průzkum stíhací letec obdrží finanční odměnu ve výši 1000 rublů, za úspěšné splnění 20 bojových letů se stíhací letec navrhuje na státní vyznamenání a dostává finanční odměnu ve výši 2000 rublů, za úspěšné splnění 40 bojových letů se stíhací letec navrhuje na nejvyšší státní vyznamenání – titul Hrdina Sovětského Svazu a dostává finanční odměnu ve výši 3000 rublů. Ve všech případech musí být průzkumné údaje potvrzeny fotografiemi nebo hlášením posádek, které vzletěly za účelem zničení zjištěných objektů protivníka.

Za úspěšnou činnost při doprovodu letadel úderných sil a transportního letectva se stíhací piloti odměňují a navrhují na státní vyznamenání: za 5 bojových letů na doprovod, pokud nejsou v doprovázené skupině bojové ztráty, dostává stíhací letec finanční odměnu ve výši 1000 rublů, za 15 bojových letů na doprovod, pokud nejsou bojové ztráty v doprovázené skupině, se stíhací pilot navrhuje na státní vyznamenání a obdrží finanční odměnu ve výši 2000 rublů, za 30 bojových letů na doprovod, pokud nejsou bojové ztráty v doprovázené skupině, se stíhací pilot navrhuje na nejvyšší státní vyznamenání – titul Hrdina Sovětského Svazu a dostává finanční odměnu ve výši 5000 rublů. Ve všech těchto případech se ztráty doprovázených skupin určují vedoucími těchto skupin.

...letci, nezávisle od doby služby a velitelské kategorie, za každých 100 letů, s výjimkou letů na okruhu, bez všech leteckých mimořádných událostí (sestřel, havárie apod.) dostávají finanční odměnu ve výši 5000 rublů. Ztráta orientace při letu vylučuje možnost udělení finančních odměny."

(citováno z: M. Šedivý, V. Dymič, Triumf a tragédie, Svět křídel, Cheb 2001)

Podtržení jsem provedl u kritérií pro nejvyšší vyznamenání – ani jedno z nich V. Stalin nesplňuje – zato má kritérium nejdůležitější – správné příjmení a přízeň otce i nadřízených. I když mu řada spolubojovníků přiznává touhu bojovat, přeci jen takové množství ocenění je u mladíčka s jeho zkušenostmi a celkovými výsledky pozoruhodné – a podezřelé.

Další kariéra pilota Vasilije Stalina vedla do nebojové funkce – od 16. ledna 1944 plní povinnosti letce – inspektora techniky pilotáže v 1. GIAK 3. VA, 1. Příbaltského frontu. 18. května 1944 pak přebírá velení 3. GIAD. V návrhu na vyznamenání z 1. července 1944, podepsaném velitelem 1. GIAK generál-poručíkem letectva E. M. Běleckým se píše: „Divize v daném prostoru svedla 22 vzdušných bojů, ve kterých piloti zničili 29 letadel nepřítele při vlastních ztrátách 3 pilotů a 5 strojů.Gardový plukovník letectva V. J. Stalin vykazuje vynikající techniku pilotáže, piloti jej milují. Létá na všech typech stíhacích letounů. Osobně se účastní bojů. Takticky schopný. Má dobré velitelské schopnosti. Navržen na vládní vyznamenání řádem Rudého praporu.

(citováno: viz odkaz č. 2)

22. února 1945 přebírá V. J. Stalin velení 289. IAD 16. Letecké armády 1. Běloruského frontu. Je to směr velmi prestižní – směr Berlín. V rozkaze vrchního velitele, ve kterém jsou jmenovány jednotky, které se zasloužily o dobytí hlavního města fašistického Německa, jsou jmenováni i „letci gardového plukovníka Stalina“. Nechybí ani vyznamenání osobně pro Vasilije, v návrhu ze dne 11. května 1945, podepsaném velitelem 16. letecké armády generál-plukovníkem letectva S. I. Ruděnkem, se uvádí: „V období berlínské operace bylo pod vedením gardového plukovníka V. J. Stalina provedeno 949 bojových letů. Provedeno 15 vzdušných soubojů, během kterých byo zničeno 17 strojů nepřítele. Sám soudruh Stalin provedl osobně během své účasti na frontách Velké Vlastenecké války 26 bojových letů a osobně sestřelil 2 letadla protivníka. Navržen na vyznamenání řádem Suvorova 2. stupně.

(citováno: viz odkaz č. 2)

Je zajímavé, že mladík, který po absolvování leteckého učiliště prošel neuvěřitelně strmou kariérou – na frontu přišel coby plukovník, zatímco jeho vrstevníci se „těšili“ z hodností na úrovni poručíků – během války navzdory vyznamenáním, včetně nejvyššího – Zlaté Hvězdy Hrdiny SSSR, povýšil vlastně jen jednou – a to ještě nikoli hodností, ale funkcí – z velitele pluku na velitele divize. Vysvětlením by mohly být i některé záznamy v jeho spise, které vedle chvály poukazují opatrně i na některé jeho nedostatky. „Vznětlivý, snadno vybuchne, slabé sebeovládání, tvrdost a bezohlednost k podřízeným.“ (citováno: viz odkaz č. 2). Tyto charakteristiky se daly najít prakticky u všech vyšších důstojníků, a násilí či tvrdost k podřízeným, dokonce i zastřelení bez soudu, jsou sice zavrženíhodné, ale v bojové situaci nikde na světě na demokratickou diskusi mnoho místa nezbývá. A sovětská armáda nebyla vyjímkou. Kromě toho se Stalin značnou mírou neúcty a neochoty podrobit se kázni vyznačoval odmalička.

Po skončení války zůstal V. J. Stalin v okupovaném Německu. V r. 1946 byl jmenován velitelem 1. GIAK, což bylo konečně doprovázeno i povýšením – od 1. března má hodnost generál – major letectva.

(Štáb jeho 1. GIAK se nacházel v malém tichém městečku Wittstock na severu země.) V tomto roce se ožení podruhé – s manželkou Jekatěrinou Timošenkovou (dcera maršála Timošenka, zemřela 1983) bude mít syna Vasilije (1949 – 1972) a dceru Světlanu (1947 – 1990) . V r. 1947 je z Německa převeden do Moskvy. Nejprve do funkce pomocníka velitele VVS Moskevského vojenského okruhu, později (v r. 1948), převezme funkci velitele. To mu je „celých“ 27 let. Funkce mu vyhovuje a ujme se jí s elánem. I nadále se chová jako samovládce ve svém království – disponuje obrovskými částkami, rozhoduje o osudech lidí. Fakta nám ale říkají, že obrovskou moc, kterou ve svých rukách měl, nevyužívá pouze pro sebe. Doslova „vydupal“ ze země novou budovu štábu VVS MVO a osamostatnil se od Hlavního štábu MVO. Nový objekt, nacházející se vedle tehdejšího Ústředního letiště "Chodynskoje pole", naplnil uměleckými díly, obrazy, sochami. Dbal na kulturu projevu u důstojníků. (O skutečných kvalitách objektu vypovídá i to, že jej později využíval jako sídlo Hlavní štáb vojsk Varšavské smlouvy.) Pamatoval i na sebe, „přesvědčil“ generála Vlasika, aby mu přepustil svou vilu v Moskvě.

Vasilij budoval a tvořil. Pro rodiny důstojníků a techniků ve 3 posádkách vyzískal na 500 motovaných dřevěných tzv. finských domků. A to v době, kdy ve válkou zničeném SSSR má leckterá rodina štěstí, má-li vlastní samostatnou místnost. Buduje letiště, obnovuje komunikace. Ustavuje nové letecké části. Zajišťuje a vytváří služby, opravy a týlové zabezpečení jednotek, prostě veškerou nezbytnou logistiku.Vasilij sám sice své vzdělání příliš nepřeháněl, desetiletkou „prolezl“ především díky svému jménu, ale sám dbal na to, aby všichni jeho důstojníci měli odpovídající patřičné vzdělání. Dokonce vydal písemný rozkaz, kterým přikázal povinné večerní studium všem důstojníkům tak, aby každý dosáhl ukončeného desetiletého vzdělání. (naše dnešní nižší střední úroveň, pozn. F. A.).

Od r. 1948 se věnuje i dalším svým vášním – rozkazem Generálního štábu je vytvořeno nové zařízení VVS - Armádní sportovní klub, podřízený Hlavnímu štábu VVS. Finanční zabezpečení dostal na starost Hlavní štáb VVS MVO, protože každému bylo jasno, že pro péči o armádní sport je gardový generál-major letectva Vasilij Josifovič Stalin tou nejvhodnější osobou. Se svou bezohledností a neúctou k autoritám, zaštítěnou mocným příjmením, se také vrhl do organizování. Shání peníze, lidi, techniku, buduje družstva, staví stadiony a Domy kultury a sportu. Mezi tím řádně slouží, organizuje a kontroluje vojenské studium, osvojování si letecké techniky, výuku létajícího i technického personálu. V tomto směru působí další Vasilijův oblíbenec – Serpuchovské letecké učiliště, postupně přetvořené na technickou vysokou školu, podřízenou VVS.

Po vypuknutí války v Koreji dostane Vasilij Stalin další úkol – pro korejské tažení vycvičit leteckou divizi. Po celý listopad 1950 neopouští základnu Kubinka, létá a osobně cvičí piloty. Po prohlášení divize za bojeschopnou se hlásí jako dobrovolník. Samozřejmě že do velitelské funkce. Je však odmítnut – velením v Koreji bude pověřena osoba „poněkud“ kompetentnější – trojnásobný Hrdina SSSR plukovník J. N. Kožedub. Vasilij je ale svým nadřízeným, velitelem vojsk MVO maršálem SSSR K. A. Mezekovem za úspěchy v poválečné službě navržen na ocenění Leninovým řádem. Tento návrh byl velením VVS změněn na ještě vyšší ocenění – řád Rudého praporu. 18. února 1951 je zvolen poslancem Nejvyššího sovětu RSFSR. Po přeškolení na reaktivní techniku je kvalifikován „vojenským letcem 1. třídy“. Jeho kariéra opět nabírá na strmosti. V tomto roce se žení potřetí – toto manželství s Kapitolinou Vasiljevovou zůstane bezdětné. 

V r. 1952 byl Vasilij na rozkaz nejvyššího velitele - J. V. Stalina - přeřazen do hlavního velitelství VVS a přinucen předat svou funkci velitele VVS MVO generál-plukovníkovi letectva S. Krasovskému. Příčinou byla především mimořádná událost. Na 1. máje bylo velmi špatné počasí a letecká část přehlídky měla být zrušena. Vasilij Stalin využil své velitelské pravomoci a letadla nad Kremlem přelétla navzdory počasí. Při návratu po přehlídce při přistání havarovaly a byly zničeny 2 stroje. Piloti zahynuli. Vasilij byl nejen přeřazen, ale potkal jej osud, který před lety připravil svým podřízeným – dostal rozkaz studovat. Po předání všech svých funkcí byl zapsán jako posluchač Vojenské akademie Generálního štábu. Nesl to velmi těžce, vnímal to jako degradaci. Na přednášky nechodil, pil ještě více než předtím, vedl dále svůj velkopanský život plný alkoholu, lovu a žen. Jen již neměl své největší lásky – ani létání, ani armádní sportovní družstva.

Pád

5. března 1953 zemřel J. V. Stalin a již 26. března – 21 den po otcově smrti – je Vasilij Stalin na rozkaz ministra obrany N. Bulganina propuštěn z armády se ztrátou hodnosti a bez práva nosit uniformu a řády a o 2 dny později zatčen. Podle nejlepších sovětských tradic bez sdělení jakéhokoli důvodu. Později byla stanovena zvláštní komise, která měla vyšetřit jeho „morálně-politický rozklad“. Proces se táhl 2,5 roku. Zvláštní komise nakonec dospěla k rozhodnutí: „…generál-poručík letectva V. J. Stalin se sám vyřadil z morálně-politické i vojenské činnosti. Podlehl alkoholu, nechodil do zaměstnání. Služební věci vyřizoval ve svém bytě nebo na dače (v této době běžná praxe sovětských vedoucích činitelů – viz J. V. S., pozn F.A.)… …Morálně se rozložil, choval se často nedůstojně a nemorálně. Místo péče o bojovou a politickou přípravu stavěl sportovní zařízení různého druhu… (mimochodem, jako velitel Armádního sportovního klubu VVS to měl v popisu práce, pozn. F. A.) (citováno: viz odkaz č. 1 ) O kvalitách komise svědčí i různé faktické chyby v textu, od chybně uváděných hodností a chybějících vyznamenání až po nesprávné datum narození Vasilije, nemluvě o absenci jakékoli právní argumentace. 2. září 1955 Vojenské kollegium Vrchního soudu SSSR odsoudilo Vasilije Stalina na 8 let nucených prací, ale – dodnes se neví proč – trest si odpykává ve vězení. Je mu zabaven veškerý majetek. Zdá se také, že největším problémem se právě stane, jak naložit se zabaveným Vasilijovým obrovským osobním majetkem – je o něj mnoho zájemců. Šlo mimo jiné i o lovecké pušky, šavle, sedla a podobné, předměty. Traduje se že obzvláště o 9 loveckých pušek – darovaných Vasilijovi otcem, a o sedlo od Buďonného se obzvláště zajímal jiný vysoce postavený milovník lovu – maršál A. Grečko.

Vasilij spolu s tetou Annou S. Allilujevou píše z vězení dopisy nejvyšším představitelům – s většinou z nich se osobně oba znají – Chruščovovi, Vorošilovi, Bulganinovi, Molotovovi, Malenkovovi s prosbami o pomoc nebo alespoň vysvětlení, ale nikdy jim na ně nikdo neodpoví. Až 9. ledna 1960, kdy hrozí, že těžce nemocný Vasilij ve vězení zemře, což by narušilo nově budovaný obraz SSSR jako státu demokratického, který „zlořády stalinismu“ překonal, je rozhodnuto o jeho propuštění. Byl dokonce krátce přijat samotným Chruščovem, novým nejvyšším činitelem SSSR, a to pomohlo. Rozkazem Ministerstva národní obrany je změněn původní rozkaz z r. 1953 a nyní již znovu gardový generál-poručík letectva Vasilij Josifovič Stalin je převeden do zálohy v původní hodnosti (a tedy i s generálským platem ), s právem nosit uniformu a vyznamenání, včetně penzijního zabezpečení. Jedná se i o přidělení třípokojového (pro jediného člověka!!! V SSSR naprosto nepředstaitelné, pozn. F. A.) bytu v Moskvě a náhradě za neoprávněné vězení.

Ale 16. dubna 1960 je znovu zatčen KGB, tentokrát za „pokračování v protisovětské činnosti“. Dokládáno to bylo jedním z jeho dopisů nejvyšším představitelům, interpretovaným jako „pomlouvačná obvinění protisovětského charakteru“. Obviněn je dokonce z toho, že kontaktoval čínskou delegaci a za dopravu do Číny a léčení sliboval spolupráci při budování čínských ozbrojených sil. Další rok pak stráví ve známé věznici Lefortovo. 28. dubna 1961 je opět propuštěn s tím, že si svůj trest již odpykal a je mu, jako trest za pokračování v protisovětské činnosti, na 5 let přikázáno místo k pobytu s měsíčním přídělem 150 rublů (asi polovina průměrného platu). Přikázaným místem se stane Kazaň, v té době město zakázané nejen cizincům, ale i sovětští občané sem mohou jen na zvláštní propustku. Tím je režimu nežádoucí Vasilij Stalin dokonale izolován.

Ještě 5. ledna 1962 se Anna S. Allulijeva obrací osobním dopisem na Nikitu Sergejeviče Chruščova s prosbou o propuštění Vasilije z Kazaně, kde mu není možné zajistit lékařskou péči. Podle tajné lékařské zprávy z 9. prosince 1950, podepsané náčelníkem Léčebno-sanatorního zařízení Kremlu P. Jegorovem trpěl epilepsií. Na jeho zdraví se jistě i velmi negativně podepsala léta nadměrného hýření. Ale N. S. Chruščov má svých starostí dost - v té době se chystal 22. sjezd KSSS. Z Leninova mauzolea je odstraněno tělo J. V. Stalina, SSSR navazuje kontakty se světem, a zájem o osudy syna bývalého vůdce není vhodný. Ani na tento dopis nikdo neodpoví a dva a půl měsíce na to Vasilij Josifovič Stalin umírá.

Rozporuplné osudy tohoto potomka sovětského diktátora se dočkají pokračování ještě po letech. Přijde Gorbačovova perestrojka, zanikne SSSR. Na žádost příbuzných a bývalých spolubojovníků je armádním prokurátorem Ruské federace plukovníkem Igorem Tulpanovem přezkoumán proces s Vasilijem Josifovičem Stalinem. Podle časopisu The St. Petersburg Times je Vasilij Stalin zbaven obvinění z protisocialistické propagandy a rehabilitován. Definitivně je tedy zbaven všech obvinění – jak těch z r. 1953, tak těch z r. 1960. (viz odkaz č. 4.)

V textu užité zkratky:

VVS SSSR = Vojenno vozdušnyje sily SSSR – vojenské letectvo SSSR

MVO = Moskovskij vojennyi okrug – moskevský vojenský okruh

IAD = Istrebitělnaja aviacionnaja divizija – Stíhací letecká divize

IAP = Istrebitělno-aviacionnyj polk – stíhací letecký pluk

GIAP = Gvardějskij aviacionno-istrebitělnyj polk – gardový stíhací letecý pluk

RS = reaktivnyj snarjad – neřízené rakotové střely různých ráží. Nálože z nich byla užívány i jako svérázné „rybářské náčiní

GIAK = Gvardějskij istrebitělno-aviacionnyj korpus - Gardové stíhací letecké těleso

VA = Vozdušnaja armija - Letecká armáda

RSFSR = Russkaja socialističeskaja feděracija sovětskych respublik – Ruská federace sovětských socialistických republik

Prameny:
www.lebed.com/1999/art.943.htm
http://aces.boom.ru/all6_stalin2.htm
www.harvard-magazine.com/issues/ja99/right.stalin.html
www.sptimes.ru/secur/505/news/a_stalin.htm
Simon Sebag Montefiore – Stalin, na dvoře rudého cara, Beta 2004
M. Šedivý, V. Dymič, Triumf a tragédie, Svět křídel, Cheb 2001
Diskusní fórum k tématu i s galerií obrázků je zde
Autor : František Aubrecht / Aubis 🕔09.03.2005 📕21.814

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře