Bitva u Jankova (BN) 6. března 1645

Autor : Fantan 🕔09.03.2005 📕21.060

Vedle bitvy na Bílé hoře jde o nejvýznamnější bojovou akci třicetileté války na českém území a ani tento boj nedopadl pro „naše barvy“ dobře. Proto také se tento střet za Rakouska nepřipomínal a ani po vzniku Československé republiky se mu historici nijak zvlášť nevěnovali. Naopak Švédové ho považují za své nejskvělejší vítězství během celé této dlouhé války.

Toto střetnutí bylo pro válčení té doby atypické. Obvykle totiž armády operovaly podstatně později, jednak proto, aby bylo možno zajistit píci pro koně,  ale také kvůli rozbahněným cestám, komplikujícím pohyb doprovodného trénu.

V lednu 1645 překročila švédská armáda pod velením Lenarta Torstensona hranice Českého království v Krušných horách a 16. února opustila město Kadaň. Pod hradem Orlík během 2. března dílem po ledu, dílem broděním překonala řeku Vltavu a pokračovala dále k  severovýchodu.

Přibližně v polovině vzdálenosti mezi Voticemi a Louňovicemi  u vesnice Jankov je očekávalo rakouské císařské vojsko s přičleněnými saskými a bavorskými spojeneckými oddíly pod vrchním velením Melchlora Hatzfelda s podřízenými veliteli maršálem Janem Götzem a bavorským generálem Janem Werthem. Asi 17.000 mužů císařského vojska mělo proti Švédům převahu v pěchotě i v jízdě, jen v počtu děl poněkud zaostávalo.

Střetnutí na poměrně  velkém a členitém prostoru započalo v ranních hodinách 6. března.  Netypický charakter bitvy se projevil v obtížném a pomalém rozvíjení bojových šiků vlivem rozbahněného terénu, a také v tom, že střetnutí se odehrálo v tehdy silně zalesněném prostoru, který také omezil možnost uplatnění císařské převahy v jízdě. Samotná bitva se proto brzy změnila v sérii časově i místně oddělených šarvátek, v nichž střídavě nabývaly převahu obě strany.

Například odpoledne, kdy na hlavním bojišti již císařští ustupovali, podařilo se na jednom z vedlejších směrů císařské jízdě zmocnit se části švédského dělostřelectva, doprovodného trénu a do jejich moci se dokonce dostala i manželka švédského vrchního velitele. Místo vpádu do nechráněného švédského týlu však jízda začala drancovat opuštěná zavazadla, což se jim asi za hodinu vymstilo. Přivolanými švédskými posilami byli rozprášeni a většinou pobiti.

K večeru byla již celá císařská armáda zničena.

Bitva u Jankova patří k nejkrvavějším střetnutím třicetileté války. Na císařské straně padlo asi 4.000 vojáků včetně maršála Götze, na švédské straně 2.000 - 3.000 osob. Švédové zajali více než 4.000 vojáků včetně vrchního velitele Hatzfelda. Ten později ve své zprávě o bitvě označil právě tohoto zabitého maršála za hlavního viníka porážky.

Vzniklo z toho přirovnání „dopadl jako Kec u Jankova“, které bylo po uplynutí 130 let vystřídáno nyní známějším „dopadli jak sedláci u Chlumce“ stejného významu.

Švédi svoje vítězství nevyužili. Po řadě dalších méně významných šarvátek a neúspěšném obléhání Brna, oslabeni bojovými ztrátami i nemocemi na podzim z českých zemí odtáhli.

Pramen: Střelecká revue 8/1984, str. 32 - redakční článek
Autor : Fantan 🕔09.03.2005 📕21.060

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře