V těžkých dobách (1/20)

Autor : Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔01.03.2005 📕37.915

Seriál

  1. V těžkých dobách (1/20)
  2. V těžkých dobách (2/20)
  3. V těžkých dobách (3/20)
  4. V těžkých dobách (4/20)
  5. V těžkých dobách (5/20)
  6. V těžkých dobách (6/20)
  7. V těžkých dobách (7/20)
  8. V těžkých dobách (8/20)
  9. V těžkých dobách (9/20)
  10. V těžkých dobách (10/20)
  11. V těžkých dobách (11/20)
  12. V těžkých dobách (12/20)
  13. V těžkých dobách (13/20)
  14. V těžkých dobách (14/20)
  15. V těžkých dobách (15/20)
  16. V těžkých dobách (16/20)
  17. V těžkých dobách (17/20)
  18. V těžkých dobách (18/20)
  19. V těžkých dobách (19/20)
  20. V těžkých dobách (20/20)

Podobné články

Další články autora

Pár slov úvodem…

Jelikož v dnešní době je většině společnosti zcela neznáma existence vojenského konfliktu Československa s Maďarskem v letech 1918-1919, rozhodl jsem se před časem zpracovat k tomuto tématu podrobnou studii. Po několika letech usilovné práce s pátráním v různých pramenech, konfrontováním faktů i cest přímo do míst bojů, předkládám po mnoha potížích pro širokou veřejnost zpracovanou látku této války, která si mnohdy v ničem nezadala s boji právě skončené I. světové války.

V bojích tohoto konfliktu, o němž dnes především vlivem 40 let komunistického totalitního režimu většina společnosti neví, padlo při obraně mladé Československé republiky 861 mužů. Zranění, mnohdy trvalá, si odneslo 2.830 mužů. Bránili svou vlast a ubránili ji. Dnes o nich nikdo neví. Navíc se mnohdy můžeme z médií dozvědět i podobné „perly“ typu „naše armáda nikdy nebojovala, nikdy jsme se nebránili“ a další. Je to nesmysl degradující památku těch, kteří v těžkých dobách své země nabídli vše co měli. Mnohdy i svůj vlastní život.

Ze strany většiny vydavatelství, působících v České republice, nebyl výrazný zájem o knižní vydání této práce. Důvodem bylo, že daná látka údajně nikoho nezajímá a že ediční plány jsou mířeny více aktuálnějším směrem. Prostory v edičních plánech mnoha vydavatelství mají dnes především kuchařky, různé návody, senzační odhalení slavných, případně ještě v nejlepším případě próza. Přesto si nemyslím, že by znalost historie vlastního národa byla okrajovým tématem, které nikoho nezajímá.

Proto chci tento pozapomenutý kus naší národní historie znovu připomenout zveřejněním své práce. Bez nároku na autorský honorář, pouze a především s vědomím uctění památky těch, kteří tehdy padli při obraně naší země.

Autor

Čs. armáda 28.10. – 31.12. 1918

Domácí vojsko, vytvořené začátkem listopadu r. 1918

Mladý československý stát se snažil vybudovat co nejdříve potřebný počet kvalitních bojových jednotek pro obranu své suverenity v těžké době po I.světové válce. Pro mladý stát, jehož vznik si většina sousedních států nepřála, to rozhodně nebylo jednoduché. Československé zahraniční vojsko, tzv.legie, v Rusku, Itálii a Francii, nebylo ještě ve vlasti a nastalá politická situace a potřeba zajištění státní suverenity mladého Československa vyžadovala nutně potřebu čs. vojska.

Vzniklá Vojenská správa podala návrh ponechání v dosavadní činné vojenské službě všech vojáků, s československým občanstvím, ročníků 1882-1898. Ten byl Národním shromážděním schválen. Vojáci ostatních ročníků mohli býti prozatím demobilizováni.

Od 1. 11. 1918 vzniklo Vrchní velitelství čs.branné moci jako nejvyšší vojenský orgán. V jeho čele stanuli Dr. Scheiner, starosta obce Sokolské, a gen.Diviš. Mělo před sebou dva hlavní úkoly. Prvním bylo zajistit plně území Čech, Moravy a Slezska. Druhým úkolem, jak se ukázalo mnohem těžším, bylo zajistit území Slovenska a Podkarpatské Rusi. Nejprve bylo započato urychleně, ale pečlivě, s organizací tohoto velitelství. Dále šlo i o evidenční podchycení všech příslušníků nové čs. armády. V tomto nemalou měrou s velkým nasazením a nadšením pomohli vrchnímu velitelství záložní důstojníci (aktivní důstojníci z povolání – z bývalé c. k. armády – se ve velké většině v prvních měsících po převratu netěšili velké oblibě u obyvatelstva, takže často nemohli v organizování celé vojenské správy mnoho dělat, narážejíce na nedůvěru obyvatel). Velmi též pomohli v této těžké situaci, kdy takřka žádná vojenská správa a organizace fakticky neexistovala, Sokolové. Spolehlivé jednotky složené především ze Sokolů (dále i ze členů DTJ a čs. obce střelecké) konaly tolik potřebnou strážní a bezpečnostní službu. Podařilo se tak také zastavit v převratových dnech ve všeobecném poválečném materiálním nedostatku ve společnosti rozkrádání vojenského materiálu, který i část obyvatelstva považovala za zbytečný, vzhledem k rozpadu c. k. armády na území republiky. Začal se v rámci ČOS organizovat i nábor Sokolů do sokolských rot, k vyslání na Slovensko. Sokol tak v kritické době nabídl plně své služby republice, které při neexistenci většího množství spolehlivých jednotek tehdy prakticky neexistujícího čs. vojska, byly obzvláště cenné. Především díky pomoci Sokolů, několika spolehlivých vojenských jednotek (mezi nimi např. rota českých námořníků) a záložních českých důstojníků, mohla vojenská správa začít budovat čs. vojsko.

Do nového vojska mladého Československa se předběžně počítalo z částmi bývalé c. k. armády, které byly tvořeny většinou z vojáků české národnosti, jelikož byly v rámci rakouské armády doplňovány z českých zemí. Do konce roku 1918 se tak podařilo i přes nechuť velké části vojáků k další vojenské službě, po přestálé světové válce, postavit nakonec pravidelné vojsko o síle 38 pěších praporů, 20 asistenčních rot, 7 dělostřeleckých baterií, 3 jezdeckých eskadron a menšího množství technických útvarů.

Začátkem listopadu 1918 byly tyto tvořící se jednotky začleněny pod vzniklá dvě hlavní vojenská velitelství – zemské vojenské velitelství v Praze (pro oblast Čech) a zemské vojenské velitelství v Brně (pro Moravu a Slezsko). Největší potíže byla s naprostým nedostatkem zásob součástí výstroje a výzbroje (velká část zbylých skladů výstroje na našem území byla v dnech převratu, nehlídána a kriminálními živly rozkradena, než se strážní služby ujaly dobrovolně sokolské strážní jednotky).

Na Slovensku mezitím hned 30. 10. 1918 reakcí na události 28. 10. 1918 v českých zemích zasedala v Martině Slovenská národní rada, která přijala tzv. Martinskou deklaraci, potvrzující vznik Československa a začlenění slovenského území k tomuto státu. Od r. 1699 slovenské území bylo včleněno do Maďarska. Lokalizovat nějakou přesnější „národní“ hranici tedy bylo v této oblasti obtížné. Nicméně vláda se držela hranic schválených spojeneckými mocnostmi. Martinská deklarace se však zejména na východním Slovensku v okolí Košic a Prešova, tradičních oblastí pod silným maďarským vlivem, nesetkala s pochopením. Bylo nutno podpořit autoritu vlády mladého státu ozbrojenou mocí a také eliminovat velký vliv maďarské propagandy o připojení Slovenska k Maďarsku, kdy Maďarsko dokonce ve snaze získat mínění Slováků na svou stranu, nabízelo jim existenci v rámci Maďarska jako autonomní oblasti. Situace na Slovensku byla o to těžší, že jen malou část inteligence zde tvořili Slováci a také že většina úřadů byla v rukách Maďarů, kteří zde tvořili vyšší sociální vrstvy obyvatelstva.

Počátkem listopadu počalo docházet k prvním srážkám pročeskoslovenských vojenských jednotek s maďarskými jednotkami. Na pomoc vítězných spojeneckých mocností, které garantovaly Československu jeho samostatnost, se mladý stát příliš spoléhat nemohl. Teprve 2. 12. 1918 totiž potvrdil francouzský pplk.Vyx, přednosta vojenské dohodové mise v Budapešti, maďarské straně, že Dohoda uznala čs.vojsko (myšleno domácí čs.vojsko) za část dohodového vojska. Dále upozornil maďarskou stranu na to, že Československo má právo na vojenské obsazení Slovenska, jakožto svého území, a že Maďarsko je povinno stáhnout své jednotky ze Slovenska.

Jelikož bylo obtížné přesně stanovit jižní slovenskou hranici, stanovila válečná rada 25. 11. 1918 prozatímní demarkační čáru s Maďarskem (ta byla upravena 6. 12. 1918 a posunuta dále na jih).

V prosinci 1918 zřízeno na území Čech, Moravy a Slezska šest vojenských inspektorátů. Pro řízení jednotlivých vojenských útvarů v pohraničí byla zde zřízena okrsková velitelství (13 v Čechách a 8 na Moravě a ve Slezsku).

Pro obsazení Slovenska a zajištění obrany státu v této oblasti bylo vrchním velitelstvím ustaveno 10. 11. 1918 Velitelství operujících čs.vojsk na Slovensku, v jehož čele nejprve stál gen.Štika, později - od 25. 11. 1918 - plk. Schöbl. Od něho převzal tuto funkci velitele všech čs.vojsk operujících na Slovensku dne 29. 12. 1918 italský gen. Piccione, dosavadní velitel legionářského armádního sboru v Itálii. Toto velitelství mělo před sebou na Slovensku několik úkolů:

- Zajistit udržování klidu a pořádku v zemi

- Podporovat vládní orgány při přejímání správy země do pravomoci čs.státních orgánů. Pomoci při plynulém přebírání úřadů.

- Shromažďovat a zajišťovat případný získaný vojenský materiál.

- Odzbrojit maďarskou armádu a různé maďarské polovojenské jednotky na Slovensku.

- Bránit nekontrolovatelnému vývozu potravin do Maďarska a provádět i kontrolu telefonního a telegrafního spojení do doby, než v pohraničí tyto úřady budou převzaty do československých rukou.

- Zajistit státní majetek, dále zajistit osobní svobodu čs.občanům a nedotknutelnost jejich majetků.

- Zabránit všem pokusům o nepokoje v pohraničí.

Teprve ustavení první zákonné vlády dne 14. 11. 1918, v níž ministrem národní obrany se stal poslanec Klofáč, podařilo se i jeho přičiněním získat v tenkém státním rozpočtu mladého státu, a poválečné době nechuti ke zbrojení, finanční prostředky na budování nové československé armády. Do konce roku 1918 se mu podařilo zorganizovat takřka všechny „české“ jednotky bývalé rakouské c.k. armády.

Na tomto shromáždění též bylo potvrzeno slavnostně sesazení Habsburků z českého trůnu, proklamována Československa republika a zvolen prvním prezidentem T.G. Masaryk. Ustavena byla též první vláda.

Mimo potřeby čs. vojska na Slovensku se projevila také nutnost zajištění čs. moci v některých pohraničních oblastech se smíšeným obyvatelstvem, kde na některých místech se německé obyvatelstvo bouřilo a odmítalo nový stát.

Na Slovensko bylo z vojska celkem do konce roku 1918 vysláno 10 pěších praporů, 4 dělostřelecké baterie, 1 jezdecká eskadrona a 1 obrněný vlak. Tyto jednotky tvořily tehdy brigádu plk. Schöbla. Početně představovaly bojeschopných 7800 střelců, 200 jezdců, 91 kulometů, 64 děl, 1 obrněný vlak.

I přes pozdější velké úspěchy této skupiny, v níž byly i dobrovolnické formace, nezískala skupina ve zprávách inspekcí Národního shromáždění právě ty nejlepší reference. Zde je jedna z nich:

„…Kázeň mužstva celkem není dokonalá. Je také nedostatek pevné kázně důstojnictva… Mezi mužstvo zařazeni byli i mladší hoši, kteří dosud žádného výcviku neprodělali a mnozí z nich ani přísahy nesložili… Mezi mužstvem jsou vojáci vrátivší se z války, kteří jsou do služby vlákáni vysokými platy a u nichž vojenská služba není ničím jiným, než námezdným žoldnéřstvím a snadnou příležitostí k dobrodružnému loupení. Nekázeň u našeho mužstva není všeobecná, jsou oddíly za vedení jednotlivých důstojníků, které jsou úplně spořádané a spolehlivé…“

Tato zpráva, jak se později ukázalo, částečně přeháněla a jak následné události ukázaly, i skupině částečně křivdila. V dobrovolnických formacích se na Slovensko dostalo i nemálo studentů, kteří tak částečně i ve vidině dobrodružství a bez vědomí rodičů, se do vojska na Slovensko přihlásili. V několika případech se potom staly i trapné případy, kdy si pro takového studenta přijeli rodiče. Situace však byla kritická, a tak každý hlásící se voják byl vítán. V takové nouzi byla každá bojeschopná, vycvičená jednotka obzvláště cenná.

Zbytek vojska plnil především úkoly zabezpečení hranic a státní moci v příhraničních oblastech Čech, Moravy a Slezska.

(pokračování příště)

Pavel J. Kuthan – souborná studie „V těžkých dobách…“, 2004

Výběr z hlavních použitých pramenů:
Osobní archiv autora
Vojenský historický archiv Praha – fond „Boje na Slovensku I. – skupina „Schöbl“.
fond „Boje na Slovensku I. – Východní slovenská skupina“
Vojenský jubilejní kalendář 1918-1938, Praha 1938
Dérer Ivan, Slovensko v prevrate a po ňom, Bratislava 1924
Fidler Jiří, Generálové legionáři, Jota Military, Brno 1999
Gašpar Ján, Po stopách bojů československého vojska a legionářů v okolí Košic v roku 1919,
Český spolek na Slovensku, Košice 2001
Hanzal Vojtěch, Výzvědčíci v Itálii a na Slovensku, vlastní náklad, Praha 1928
Ježek Zdeněk, Boj o Slovensko v letech 1918 – 1919, vlastní náklad, Praha 1928
Junek Jiří, Vysokomýtský 30. pěší pluk v bojích o Slovensko v letech 1918-1919, OM VM, V. Mýto 2002
Juza Josef, Čs. legionáři okresu Rychnov n. Kn. 1914-1921, OÚ RnK, Rychnov n. Kněžnou 1998.
Kavena Karel, Dějiny dělostřeleckého pluku 1., děl. pluk 1., 1937
Marek Jindřich, Piráti svobody, Svět křídel, Cheb 2002
Peroutka F., Budování státu 1918-1919, Praha 1991
Pichlík Karel, Klípa B., Zabloudilová J., Českoslovenští legionáři 1914-1920, Mladá Fronta, Praha 1996
Pokorná A., Hofman P., Stehlík E., Československá armáda 1918-1938, Impuls, Praha 1991
Pospíšilová Jaroslava, Českoslovenští legionáři z okresu Hradec Králové 1914-1920, MVČ HK, H.Králové 2000
Pražák R. a kolektiv, Dějiny Maďarska, Brno 1993
Prokš Petr, Politikové a vznik republiky, Prospektrum, Praha 1998
Ryšavý Jaroslav, Kronika II. pluku Stráže Svobody České Budějovice, Litera, Praha 1947
Vachek Josef, Pamätnik pomníka padlých v bojoch o Nové Zámky na Slovensku v r. 1919, Odbor PPPBNZ,
Nové Zámky 1922
Vondráček Karel, Boje na východním Slovensku v květnu a červnu 1919, Bratislava 1936.
Zapletal Řehoř, Druhý čs. pěší pluk dobrovolnický, VA RČS, Praha 1928

Seriál

  1. V těžkých dobách (1/20)
  2. V těžkých dobách (2/20)
  3. V těžkých dobách (3/20)
  4. V těžkých dobách (4/20)
  5. V těžkých dobách (5/20)
  6. V těžkých dobách (6/20)
  7. V těžkých dobách (7/20)
  8. V těžkých dobách (8/20)
  9. V těžkých dobách (9/20)
  10. V těžkých dobách (10/20)
  11. V těžkých dobách (11/20)
  12. V těžkých dobách (12/20)
  13. V těžkých dobách (13/20)
  14. V těžkých dobách (14/20)
  15. V těžkých dobách (15/20)
  16. V těžkých dobách (16/20)
  17. V těžkých dobách (17/20)
  18. V těžkých dobách (18/20)
  19. V těžkých dobách (19/20)
  20. V těžkých dobách (20/20)

Podobné články

Další články autora

Autor : Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔01.03.2005 📕37.915

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře