Nebeský kouzelník - F/Lt Josef Hubáček, AFC

Autor : Joey Pytlák Říha / Pytlák 🕔02.02.2005 📕14.650

Třicátá léta 20. století nesla se ve znamení velkých úspěchů našeho letectva na mezinárodní scéně. Naši letečtí akrobaté dosahovali na leteckých soutěžích významných úspěchů a jména jako Novák, Široký, Holubec, Peřina, Půda, Flekal vyslovovala v úctě celá Evropa. Jedním z největších úspěchů předválečného československého letectva pak byla účast na IV. ročníku mezinárodního leteckého mítinku v Curychu v roce 1937. Tato soutěž byla jednou z nejprestižnějších a v té době byla jakýmsi měřítkem vyspělosti letectev různých států. Jako taková byla vždy i velice silně obsazena. V roce 1937 získala naše akrobatická výprava v sedmi kategoriích celkem tři první, tři druhá a čtyři třetí místa. Jedním z členů naší úspěšné výpravy byl již tehdy uznávaný letecký akrobat a mnohonásobný reprezentant na leteckých soutěžích, rtm. Josef Hubáček…

Když poprvé spatřil světlo světa, 14. října 1909 v Kdyni, jeho matka Františka (roz. Lochmannová) a otec Václav mohli jen stěží tušit, že se stane jedním z nejslavnějších československých letců. V Kdyni vychodil měšťanku, vyučil se strojním zámečníkem a poté i získal zaměstnání u Akciové přádelny. Již po roce však podlehl vábení výšek a přihlásil se do Školy pro odborný dorost letectva při VLU v Prostějově. Zde nastoupil 1. října 1928. Po absolvování pilotního výcviku a stíhacího kurzu v Chebu nastoupil 1. října 1930 službu u 32. letky Leteckého pluku 1 "T. G. Masaryka"...

Stíhací kurz v Chebu stal se pro Josefa Hubáčka osudovým. Vedoucím výcviku zde totiž tehdy byl již známý letecký akrobat František Novák a instruktorem třetí člen budoucí slavné akrobatické trojice, Petr Široký. Novák si členy své skupiny pečlivě vybíral. Hubáček se však dostal do jeho týmu zcela po právu. Byl vynikajícím letcem, ať už při skupinové nebo sólové akrobacii. Nad rámec osnov tak začal létat skupinovou akrobacii, s Novákem a později ve trojicí s Janem Kauckým a Josefem Řechkou. Létali na Aviích Ba-33, jejichž křídla byla spojená spletenými gumičkami padákových lan. Poprvé se na veřejnosti tato sestava představila na armádním leteckém dni ve Kbelích 10. září 1933. Již o rok později byla tato sestava předvedena ve složení Novák - Široký - Hubáček. Tentokrát však již na akrobatických speciálech Avia Ba-122. Se svým vystoupením nadchli desetitisíce diváků nejen doma v Československu ale například i v Jugoslávii, Rumunsku, v Rusku a dalších zemích...

Hubáček prokázal svoji zručnost a umění též jako sólový akrobat. Přestože zůstával tak trochu ve stínu slavnějšího Františka Nováka, získal na již zmíněném armádním leteckém dnu v roce 1933 2. místo v sólové akrobacii (za Bohumilem Holubcem). Při I. národní soutěži v letecké akrobacii, v září 1935 svoje umístění zopakoval (první byl opět Holubec), o dva roky později, při II. ročníku, však již zvítězil. To už létal na Avii Ba-122 a zanechal za sebou taková zvučná jména, jako byli Rajmund Půda a Rudolf Motyčka...

Jeho letecké umění se však neodrazilo pouze v úspěších na domácí i mezinárodní letecké akrobatické scéně. Již 15. prosince 1933 byl Josef Hubáček přidělen ke cvičné letce Leteckého pluku 1 "TGM" jako učitel létání. U Leteckého pluku 5 absolvoval kurz pro noční létání, načež působil jako zkušební pilot u VTLÚ v Praze-Letňanech. Ke stíhacímu letectvu se vrátil 31. srpna 1935, kdy nastoupil opět ve Kbelích u LP 1 ke 43. stíhací letce. Velitelem 43. letky, vyzbrojené tehdy nejmodernějším československým stíhacím letounem Avia B-534, nebyl nikdo jiný, než František Novák...

S blížícím se koncem služebního závazku rozhodl se Josef Truhlář pro dráhu vojáka z povolání. Podmínkou bylo absolvování devítiměsíční Přípravné školy pro rotmistry z povolání v Milovicích, kde nastoupil 1. října 1936. Rotmistrem letectva se stal ke dni 1. 7. 1937 a 30. září téhož roku se navrátil do Kbel k 34. letce LP 1 (opět pod velením Františka Nováka...). V prosinci 1937 se měl Letecký pluk 1 stěhovat do Hradce Králové, výměnou za Letecký pluk 4. aby mohl zůstat v Praze, stal se Hubáček příslušníkem 40. letky LP 4 (a npor. Novák velitelem jeho 44. letky). 28. února 1938, po sedmi letech mimořádně úspěšné služby v armádním letectvu, odešel rtm. Hubáček do zálohy. Přijal lukrativní nabídku jako pilot u Československých aerolinií. Zanedlouho však přišel březen 1939 a okupace Československa...

     

Několik fotografií československých leteckých akrobatů. Vlevo fotografie z Prahy-Kbel, rok 1935, těsně před odletem do Bukurešti. Uprostřed a vlevo fotografie z Curych v roce 1937...

I nadále byla jeho životní pouť spojená velmi těsně s Františkem Novákem. S ním a dalšími dvěma společníky (čet. Půda a brig. gen. MUDr. Langer) překročil 17. července 1939 v uhelném vagónu hranice do Polska, aby se v Krakowě připojili k zárodku československé zahraniční armády. Podepsal formální závazek na službu v Cizinecké legii a odplul na parníku Chrobry do Francie. 1. srpna 1939 se vylodil se skupinou československých vojáků v Boulogne...

Narozdíl od Čechoslováků z předchozích transportů neměl to "štěstí" okusit horkou půdu severní Afriky. Absolvoval přeškolení na francouzskou leteckou techniku a bojový výcvik na bázi v Chartres. Vzhledem k jeho bohatým zkušenostem (v té době měl nalétáno již cca 1600 hodin) byl jedním z prvních, kdo odešel k bojové jednotce. 2. prosince 1939 se stal příslušníkem Grouppe de Chasse GC III/3 vyzbrojené stíhacími letouny Morane-Saulnier MS.406C.1. Na Moranu nalétal operačně něco málo přes 60 hodin a dosáhl jednoho uznaného sestřelu...

11. května 1940, dva dny po zahájení německé ofenzívy na západní frontě, doprovázelo 18 Moranů z GC III/3 a GC II/6 dvě šestky moderních dvoumotorových bombardérů LeO-451, jejichž úkolem bylo bombardovat mosty a německé kolony proudící do Belgie. Západně od Maastrichtu sestavu napadlo asi třicet Messerschmittů Bf 109 E od I./JG1. Jednu německou stíhačku Hubáček sestřelil. Vzápětí však také on dostal svůj příděl olova a jen tak tak se mu podařilo poškozený Morane posadit na břicho u Tongerenu, západně od Namuru. Pilot sám vyvázl z boje s prostřelenou rukou. Znamenalo to pro něj pobyt v nemocnici a konec bojového nasazení ve Francii. Ještě nedoléčený nalodil se 24. června v přístavu St. Jean de Luz na loď Arrandora Star. O tři dny později, 27. červa 1940, vystoupil Hubáček i ostatní členové transportu pod velením plk. Kaliny v Liverpoolu na anglickou půdu...

Do svazku RAF VR byl přijat v hodnosti Sergeant. 12. července byl přidělen k právě se formující 310. (československé) peruti, aby s ní za krátko úspěšně zasáhl do probíhající slavné bitvy o Británii. V jejím průběhu si na konto připsal další dvě vítězství. 9. září pravděpodobně sestřelil těžký stíhací Messerschmitt Bf 110 a 15. září se podílel na jistém sestřelu bombardovacího Dornieru Do 17. Ten samý den odpoledne se však také připletl do dráhy Mjr. Adolfu Gallandovi, Geschwaderkommodorovi JG26 "Schlageter". Po zásahu kanónem do kormidel se mu jen tak tak podařilo dostat se z neovladatelného Hurricanu a zachránit se na padáku. Udeřil se přitom o kormidlo do hlavy a záchranný padák otevřel v podstatě jen podvědomě. Major Galland si mohl připsat své 33. vítězství...

Hubáček se k 310. peruti do Duxfordu navrátil za dva týdny. Nepobyl zde však příliš dlouho. Mezi 5. a 18. listopadem 1940 nakrátko pobýval v Hendonu u 24. spojovací perutě, v rámci docvičení československých pilotů s dosud nízkým počtem nalétaných hodin. Vzhledem k vysokému věkovému průměru (nejvyššímu u Fighter Command) v první polovině roku "Třistadesítku" opustila většina třicátníků a byla přeřazena k jednotkám dopravního letectva, nočním stíhacím perutím, do různých jednotek určených k zalétávání nových a opravených strojů nebo do školních jednotek jako instruktoři nových pilotů. P/O Hubáček byl nejprve přeřazen 14. března 1941 do Czechoslovak Depot. Od 28. dubna pak působil jako zalétávač u SFTS RAF Kemble, od 28. května v Hullavingtonu u 10.MU, od 14. srpna u 15.MU ve Wroughtonu a od 21. října opět u 10.MU. Poté byl zařazen do skupiny československých letců, kteří měli přelétávat nové stroje ze Severní Ameriky do Anglie. 3. listopadu 1941 se přesunul do skotského Prestwicku, cílové stanice transatlantických přeletů. 12. listopadu se pak stal oficiálně příslušníkem Ferry Command…

Po příslušném zaškolení, zejména v oboru astronavigace, radionavigace a létání podle přístrojů, se stal jedním z prvních dvou Čechoslováků, kteří přeletěli Atlantický oceán. 5. dubna 1942 spolu s Karlem Balíkem, ve funkcích druhého a třetího pilota posádky Jamese Powella, přeletěli z Kanady (Dorval) přes Labrador (Goose Bay), Grónsko (Bluie west 8) a Island (Rejkjavík) do Skotska (Prestwick) na dvoumotorovém hydroplánu Catalina Mk.IIIA. Trasu o délce více než 5100 km překonali za 29 hodin a 2 minuty...

F/O Josef Hubáček takových přeletů absolvoval celkem šest. Kromě již zmíněné Cataliny také na letounech Ventura Mk.I, Liberator Mk.III, Hudson Mk.IV a Boston Mk.IIIA (2x). Přičemž nalétal 146 hodin. 5. prosince 1942 se navrátil zpět do Czechoslovak Depot...

I nadále však působil u dopravního letectva. Už 18. prosince byl přeřazen do Hendonu k 24. dopravní peruti, u které působil až do 17. srpna 1945. Převážně na dopravních Dakotách dopravoval vojáky, raněné i civilisty na dálkových tratích do Gibraltaru, na Maltu, do Egypta, Iráku, Indie, Řecka, na Cejlon, Island, Azory a v závěrečných měsících války i do osvobozených zemí v Evropě. Po skončení války se v jeho letovém zápisníku objevila úctyhodná cifra více než 5500 hodin...

Během náročné služby u Transport Command byl povýšen do hodnosti Flight Lieutenant a za své výkony obdržel nejvyšší "nebojové" vyznamenání - Air Force Cross (AFC). K 1. červenci 1945 byl povýšen na kapitána letectva v záloze. Dvakrát obdržel Československý válečný kříž, dále Československou medaili Za chrabrost, Československou medaili Za zásluhy I. stupně, Pamětní medaili československé zahraniční armády se štítky F a VB, francouzský Croix de Guerre, Médaille Militaire, francouzský odznak za válečné zranění, The 1939-1945 Star wit Battle of Britain Clasp, Atlantic Star, Africa Star, War Medal a Defence Medal. V roce 1947 obdržel ještě jugoslávský Orden zasluge za narod II. st. a norský řád Haakona VI....

Po válce se i on zapojil do budování a obnovy československého letectva.31. srpna 1945 byl ustanoven velitelem letky Letecké dopravní skupiny, která byla tehdy výhradním leteckým dopravcem na našem území. Po transformaci LDS na Letecký dopravní pluk (LDP) se stal jeho provozním důstojníkem. K 1. lednu 1946 byl navíc povýšen na majora letectva a na vlastní žádost se stal důstojníkem z povolání. K 1. srpnu 1947 se však nakonec přeci jen vrátil k povolání civilního dopravního pilota. Do civilu odešel k 1. dubnu 1948 jako major letectva v záloze...

Jako šéfpilot pracoval u ČSA až do roku 1950. Po únorových událostech roku 1948 sice uvažoval o opětovném odchodu do exilu, avšak vzhledem na vážné zdravotní potíže jeho ženy, která v té době byla navíc těhotná, se rozhodl zůstat. V roce 1950 byl v rámci propouštění bývalých "zápaďáků" od aerolinek vyhozen a několikrát vyslýchán. Hrozilo mu i vězení. Musel i s rodinou opustit Prahu a tak se navrátil do rodné Kdyně. Vystřídal několikero nekvalifikovaných zaměstnání, nejčastěji pracoval jako závozník ve strojírnách. Až v roce 1958 se dočkal částečného výsluhového důchodu...

Letečtí nadšenci na Josefa Hubáčka však nezapomněli. Koncem 60. let, když byl znovu obnoven Pošumavský aeroklub v Klatovech, jej požádali, aby se stal jeho předsedou. Nevynechal jediné setkání, jedinou leteckou soutěž, či letecký den. Válečné útrapy, nemoc a smrt manželky se však na něm hluboce podepsaly. Stále častěji měl problémy se srdcem. 9. dubna 1988 ve věku 79 let v rodné Kdyni zemřel. Porevoluční satisfakce bývalým příslušníkům RAF se tedy nedočkal…

Autor : Joey Pytlák Říha / Pytlák 🕔02.02.2005 📕14.650

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře