Aikido

Autor : Nippon 🕔19.01.2005 📕4.213

Seriál

  1. Aikido
  2. Aikido
  3. Aikido

Podobné články

Další články autora

Rozhovor s Moriheiem Ueshibou

A: Když jsem byl na vysoké škole, tak nám můj učitel filozofie ukázal portrét známého filozofa a dnes jsem zasažen tou podobou na vás, Sensei.

O Sensei: Vidím. Možná bych se měl raději zapsat na pole filozofie. Moje spirituální stránka je více zdůrazněna, než ta tělesná.

B: Říká se, že Aikido je velice odlišné od Karate a Kendo.

O Sensei: Já si myslím, že se mu může říkat pravé bojové umění. Důvodem proto je, že je to bojové umění založené na vesmírné pravdě. Tento vesmír je složen z mnoha odlišných částí a ještě je vesmír, jako celek, sjednocen jako rodina a symbolizuje konečný stav míru. Pokud si podržíte tento názor univerzálnosti, pak nemůže být Aikidó ničím jiným, než bojovým uměním lásky. Nemůže být bojovým uměním násilí. Z tohoto důvodů může být Aikido popsáno jako jiná manifestace Stvořitele vesmíru. Jinými slovy, Aikido je jako obr. Potom se v Aikido stávají tréninkovými zeměmi nebe a země. Stav mysli Aikidoky musí být mírumilovný a zcela nenásilný. Dá se o tom říct, že je to zvláštní stav mysli, který přináší násilí do stavu harmonie. A tohle je myslím si pravý duch japonských bojových umění. Byli jsme dáni této zemi, abychom ji přeměnili na nebe na zemi. Jakoby válečná činnost je zcela mimo prostor.

A: Pak je to zcela odlišné od tradičních bojových umění.

O Sensei: Skutečně je docela odlišné. Když hledíme zpět do minulosti, můžeme vidět, jak byla bojová umění zneužívána. Během období Sengoku (1482 - 1558), lokální lordi využívali bojová umění jako bojovné zbraně, aby jim sloužila pro jejich soukromé zájmy a k uspokojení jejich nenasytnosti. To bylo, myslím si, zcela nepatřičné. Jakmile jsem sebe naučil bojová umění, aby byla využívána za záměrem zabíjení ostatních vojáků během války, poté co konflikt skončil jsem měl veliké problémy. To mě motivovalo k objevení pravého ducha Aikido před sedmi lety, v čase, kdy jsem objevil myšlenku zřízení nebe na zemi. Důvodem pro toto rozhodnutí bylo, že ačkoli nebe a země dosáhli stavu dokonalosti a jsou relativně stabilní ve své evoluci, lidsto, zejména Japonci, se zdají být ve stavu pozdvižení. Nejdříve musíme změnit tuto situaci. Realizace této mise je cesta evoluce všeobecné lidskosti. Když jsem přišel na tuto realizaci, usoudil jsem, že pravý stav Aikido je harmonie a láska. Aikido se zrodilo v souladu s principy a činností vesmíru. Tudíž je to budo absolutního vítězství.

B: Řekl byste nám něco o principech Aikido? Všeobecná veřejnost považuje Aikidó za něco mystického jako nindžucu, jakmile jste Vy, Sensei, porazil množství nepřátel bleskovou rychlostí a zvedl jste objekty vážící několik stovek liber.

O Sensei: To se pouze zdá být mystické. V Aikidó využíváme zcela sílu oponenta. Takže čím více síly oponent užívá, tím je to pro vás snažší.

B: Pak je v tomto smyslu Aiki i v Judo, jakmile se v Judo seřídíte s rytmem vašeho oponenta. Pokud táhne, tlačíte, pokud tlačí, táhnete. Hýbete s ním podle těchto principů a donutíte ho ztratit rovnováhu, a pak aplikujete svou techniku.

O Sensei: V Aikido není absolutně žádný útok. Útočit znamená, že se duch již ztratil. Držíme se principů absolutního neodporování, což se dá říci, že neodporujeme oponentovi. Čili v Aikido žádný oponent není. V Aikido je vítězství masamatsu a agatsu, jakmile nade vším zvítězíš v souladu s misí nebe, vlastníš naprostou sílu.

B: Znamená to — o no sen?

O Sensei: Rozhodně ne. Není to otázka jak sensen no sen tak sen no sen. Pokud bych se to snažil vyjádřit slovy, řekl bych, že kontrolujete oponenta bez snahy ho kontrolovat. To je stav neustálého vítězství. Není to žádná otázka získání oponenta, nebo jeho ztráty. V tomto smyslu není v Aikido vůbec oponent. A pokud máte oponenta, stává se vaší součástí, partnerem, kterého pouze kontrolujete.

B: Jaké množství technik je v Aikidó?

O Sensei: V Aikido je okolo 3000 základních technik a každá z nich má okolo 16 variací. Takže celkově je tu okolo mnoha tisíců. Podle situace si vytváříte další.

A: Kdy jste začal studovat bojová umění?

O Sensei: Asi okolo svých 14-15 let. Nejdříve jsem se učil Tenshinyo ryu jujutsu Sensei Tozawa Tokusaburo, pak Kito ryu, Yagyu ryu, Aioi ryu, Shinkage ryu, všechny jejich formy jujutsu. Jakkoli jsem studoval, bych jsem toho názoru, že by někde měla být skutečná forma Budó. Zkoušel jsem Hozoin ryu Sojutsu a Kendo. Ale všechna tato umění se týkají jednostylových bojových forem, které mě neuspokojily. Tak jsem navštívil mnoho částí země, hledajíce Cestu a trénink, ale vše marně.

A: Je toto asketický trénink válečníka?

O Sensei: Ano, hledání pravého Budo. Kdykoli jsem šel do jiné školy, nikdy bych nevyzýval senseie dojo. Jedinec ve vazbě dojo je zatížený mnoha věcmi, takže je pro něho velice obtížné prokázat svou pravou schopnost. Měl bych k němu pravý respekt a učil bych se od něho. Kdybych soudil svou nadřazenost, znova bych mu vzdal velký respekt a vrátil bych se domů.

B: Jak naučíte Aikidó od začátku. Kdy se zrodilo Aikido?

O Sensei: Jak jsem již řekl, šel jsem na mnohá místa, kde jsem hledal skutečné budo. Pak asi okolo mých třiseti jsem přesídlil na Hokkaidó. Při jedné příležitosti, během pobytu v hospodě v Hisada v Engaru, provincii Kitami, potkal jsem jistého Takeda Sokaku Senseie z klanu Aizu. Učil Daito ryu jujutsu. Během třiceti dnů, kdy jsem se od něho učil, jsem cítil cosi jako inspiraci. Později jsem tohoto učitele pozval do svého domu a spolu s mými 15-16 zaměstnanci jsem se stal student hledající podstatu budo.

B: Objevil jste Aikido zatímco jste se učil Daito ryu pod Sokaku Takedou?

O Sensei: Ne, bylo by více výstižné říci, že Takeda Sensei otevřel mé oči budo.

A: Pak, byly zde nějaké zvláštní okolnosti obklopující vaše objevení Aikido?

O Sensei: Ano, stalo se to takto. Můj otec se stal v roce 1918 vážně nemocný. Požádal jsem Takedu Senseie o propuštění a vyrazil jsem domů. Na té cestě mi bylo řečeno, že pokud půjdu do Ayabe vedle Kyota a věnuju modlitbu, pak se každá nemoc vyléčí. Šel jsem tam a potkal jsem Deguchi Onisaburoa. Později, když jsem přijel domů jsem se dozvěděl, že můj otec již zemřel. Ačkoli jsem potkal Deguchiho pouze jednou, rozhodl jsem přestěhovat se do Ayabe se svou rodinou a skončil jsem tam pobytem do sklonku období Taisho (okolo 1925). Ano... tehdy mi bylo asi 40 let. Jednoho dne jsem se pokoušel vypnout. Náhle se snesla z nebe kaskáda oslňujících záblesků obalující moje tělo. Pak ihned se moje tělo stalo větší a větší, dosahující velikosti celého vesmíru. Jak jsem byl ohromený touto událostí, najednou jsem si uvědomil, že by člověk neměl myslet pokoušet se vyhrát. Forma budo musí být láska. Člověk by měl žít v lásce. Tohle je Aikido a toto je stará forma postoje v Kenjutsu. Po tomto pochopení jsem byl velice šťastný a nemohl jsem zadržet slzy.

B: Pak není dobré být v budó silný. Jakmile jsou učeny dávné časy sjednocení „ken“ a „Zen“. Ve skutečnosti nemůže být podsata budo pochopena bez vyprázdnění vlastní mysli. V tomto stavu nemají smysl dobré nebo špatné.

O Sensei: Jak jsem již předtím řekl, podstata budo je Cesta makatsu a agatsu.

B: Slyšel jsem příběh jak jste byl zatažen do boje se 150 dělníky.

O Sensei: To, že jsem byl? Jak já si pamatuji.... Deguchi Sensei šel do Mongolska v roce 1924, proto aby uskutečnil svůj cíl velké asijské obce, v linii s národní politikou. Doprovázel jsem ho na jeho vlastní žádost, třebaže jsem byl žádán, abych vstoupil do Armády. Odjeli jsme do Mongolska a Manchuria. Zatímco jsem byli v té druhé zemi, setkali jsme se skupinou jízdních banditů a vysvobodili jsme se z těžké palby. Opětoval jsem jejich palbu s mauseru, a pak jsem pokračoval výpadem do jejich středu s divokým útokem a oni se rozehnali. Uspěl jsem ve vyváznutí z nebezpečí.

A: Chápu, Sensei, že máte mnoho kontaktů s Machuria. Strávil jste tam dlouhou dobu:

O Sensei: Od té příhody jsem byl v Machuria docela často. Byl jsem rádcem pro bojová umění v organizaci Shimbuden, tak jako na Univerzitě Kenkyoku v Mongolsku. Z tohoto důvodu jsem tam byl dobře přijímán.

B: Hino Ashihei napsal povídku nazvanou „Oja no Za“ v Shosecu Shincho, ve které pojednává o mladickém období Tenryu Saburo, rebela světa Sumo a jeho setkání s bojovým uměním Aikidó a jeho pravém duchu. Týká to i vás, Sensei?

O Sensei: Ano.

B: Znamená to pak, že jste v nějakém období spojen s Tenryu?

O Sensei: Ano, zůstal v mém domě asi tři měsíce.

B: Bylo to v Machuria?

O Sensei: Ano. Já jsem ho potkal, když jsme dělali inspekce po oslavě označující 10.výročí vzniku správy Machuria. Byl zde pěkně vypadající muž na párty a mnoho lidí ho ponoukalo těmito komentáři: „Tento Sensei má obrovskou sílu. Co takhle vyzkoušet se proti němu ?“ Zeptal jsem se někoho kolem mě, kdo je ten muž. Bylo mi vysvětleno, že je to známý Tenryu, který opustil Asociaci Sumo zápasníků. Pak jsem mu byl představen. Sedl jsem si a řekl jsem Tenryu: „Prosím, zkus mě povalit. Tlač silně, není potřeba držet se zpátky.“ Od té doby, co jsem poznal tajemství Aikido, nemohl jsem být posunut ani o píď. I Tenrjú se tím zdál překvapen. Výsledkem této zkušenosti bylo, že se stal studentem Aikido. Byl to dobrý muž.

A: Sensei, měl jste také něco společného s námořnictvem?

O Sensei: Ano a docela dlouhou dobu. Začalo to asi roku 1927-8 asi na deset let. Byl jsem profesor na zkrácenou pracovní dobu na námořní akademii.

B: Vyučoval jste vojáky během doby, co jste učil na Akademii?

O Sensei: Pro armádu jsem vyučoval docela často, začal jsem s Námořní akademií okolo 1927-8. V letech 1932 nebo 1933 jsem začal výuku bojových umění pro armádu ve škole Toyama. Pak v 1941-42 jsem učil Aikido studenty Vojenské policejní akademie. Také jsem při jedné příležitosti provedl ukázku Aikidó na pozvání generála Toshie Maedy, superintendanta Vojenské akademie.

B: Jakmile jste se začal zabývat výukou vojáků, jistě při ní muselo být mnoho zajímavých epizod a mnoho nepříjemných typů.

O Sensei: Ano, jednou jsem byl i ze zálohy napaden.

B: Bylo to protože vás považovali za porazitelného učitele?

O Sensei: Ne, tak to nebylo. Bylo to, aby vyzkoušeli mou sílu. Jeden večer, když jsem šel přes tréninkový prostor jsem cítil, jak přichází něco cizího. Cítil jsem, že se něco děje. Náhle se ze všech směrů zpoza křoví a jam objevilo mnoho vojáků, kteří mě obklíčili. Začali na mě útočit dřevěnými meči a puškami. Ale protože jsem byl navyklý takovému způsobu věci, vůbec jsem nepřemýšlel. Jak se mě pokoušeli zasáhnout, otáčel jsem své tělo tímto směrem a zase jiným a oni padali snadno. Nakonec se všichni zcela vyčerpali. V jakékoli míře je svět plný překvapení. Další den jsem potkal jednoho z mužů, kteří mě napadli. Jsem poradce absolventů Vojenské policie v prefektuře Wakajama. Na nedávném mítinku mě jeden člověk poznal a přišel ke mě s úsměvem. Poté, co jsem spolu pár minut mluvili, poznal jsem, že to byl jeden z mužů, kteří mě tenkrát před mnoha lety napadli. Zatímco se škrábal na hlavě mě vyprávěl následující: „Velice se omlouvám za ten incident. Tehdy jsem se bavili o tom, zda je či není ten nový učitel Aikidó skutečně silný. Skupiná nás, horkokrevných druhů vojenské policie o tom diskutovala, a pak se rozhodla ho vyzkoušet. Asi třicet mužů zalehlo a čekalo. Byli jsem zcela ohromeni, že 30 sebevědomých chlapů nezmůže zcela nic proti Vaší síle.

C: Byli zde ještě jiné epizody, zatímco jste učil na škole Toyama?

O Sensei: Soutěže síly? Jeden případ se stal, myslím, před epizodou s vojenskou policií. Několik kapitánů, kteří byli učiteli na škole Toyama mě vyzvalo, abych s nimi změřil svou sílu. Všichni byli velice pyšní na své schopnosti a říkali věci jako: „Byl jsem schopen zvednou takovou a takovou váhu.“ Nebo „Zlomil jsem špalek tolika palců v průměru.“ Já jsem jim vysvětloval „Já nemám sílu jako vy, ale lidi jako jste vy umím porazit pouhým malíčkem. Bylo by mi líto, že vás hodím, takže pojdmě raději zkusit tohle." Natáhl jsem pravou ruku a opřel špičku ukazováčku a konec stolu a vyzval jsem je, aby si lehli přes moji ruku svým břichem. Jeden, dva, a pak tři vojáci sami na mojí ruce, s očima na vrchu hlavy. Pokračoval jsem dokud na mojí ruce neleželo 6 mužů, a pak jsem požádal vojáka, který stál vedle mě o sklenici vody. Jak jsem levou rukou pil, všichni okolo byli zticha a vyměňovali si pohledy.

B: Stranou Aikido, musíte mít nesmírnou tělesnou sílu.

O Sensei: Ve skutečnosti ne.

Kisshomaru Ueshiba: Ovšemže má sílu, ale ta se dá popsat jako síla ki, raději než tělesná síla. Před nějakým časem, když jsme šli do nové osady v kraji, jsme uviděli 7-8 dělníků, kteří se marně pokoušeli zvednout obrovský pařez stromu. Můj otec stál a chvíli se na ně díval, pak je požádal, aby ustoupili stranou tak, aby to mohl zkusit. Zvedl pařez snadno a pohotově ho odnesl stranou. Je zcela nemyslitelné provést takovou věc pouhou tělesnou silou. Také zde byl případ týkající se jistého Mihamahiro.

B: Byl to ten samý Mihamahiro z Takasago Beya Sumo zápasnické asociace?

O Sensei: Ano. Byl z provincie Kishu. Když jsem se zastavil v Shingu ve Wakayama, Mihamahiro si velice dobře vedl v hodnostech Sumo. Měl obrovskou sílu a mohl by zvednout tři břemena, které váží několik stovek liber. Když jsem se dozvěděl, že Mihamahiro pobývá ve městě, pozval jsem ho, aby se zastavil. Zatímco jsme hovořili, Mihamahiro řekl: „Také jsem slyšel, že vy, Sensei, máte velkou sílu. Proč si nezměříme naše síly?“ Já jsem odpověděl: „Dobře. Mohu tě přitlačit a udržet pouhým ukazováčkem.“ Pak jsem ho nechal tlačit do mě, zatímco jsem seděl. Tento chlapík, schopný zvednou velké váhy se mračil lapal po dechu, ale nemohl mě přetlačit. Potom jsem přesměroval jeho sílu mimo mě a on okolo mě proletěl. Jak padal, přišpendlil jsem ho ukazováčkem a on zůstal zcela neschopný pohybu. Bylo to jako když dospělý drží dítě. Pak jsem navrhnul, ať to znova zkusí a nechal jsem ho tlačit proti svému čelu. Avšak vůbec se mnou nemohl pohnout. Pak jsem natáhnul dopředu nohy, vyrovnal jsem se a zvedl nohy nad podlahu, zatímco on do mě tlačil. Stále se mnou nemohl pohnout. Byl překvapen a začal Aikido studovat.

A: Když říkáte, že přišpendlíte osobu jedním prstem, tlačíte na atemi bod?

O Sensei: Narýsuji okolo něj kruh. Jeho síla je obsažena uvnitř toho kruhu. Nezáleží na tom, jak může být člověk silný, nemůže rozšířit svou sílu ven z kruhu. Stává se bezmocným. A tudíž, pokud přidržíš svého oponenta zatímco jsi mimo jeho kruh, můžeš ho držet svým ukazováčkem nebo malíčkem. Tohle je možné, protože se oponent právě stal bezmocným.

B: Ještě jednou, je to otázka fyziky. V Judo také, když hodíte oponenta nebo ho držíte, dostáváte se do stejné pozice. V Judo se pohybujete v mnoha směrech a sbažíte se umístit oponenta do takovéto pozice.

A: Je vaše žena také z prefektury Wakayama?

O Sensei: Její dívčí jméno ve Wakayama bylo Takeda.

A: Jméno rodiny Takeda je pevně spojeno s bojovými uměními.

O Sensei: Dá se to tak říct. Má rodina byla loajální císařskému dvoru po mnohé generace. A byli jsme bezvýhradní v naší podpoře. Vlastně mí předkové se vzdali vlastnictví a bohatství a přenechali vše v provozu císařské rodiny.

B: Avšak Vy též, Sensei, jste se pravidelně stěhoval od té doby, co jste dospěl, muselo to být pro vaši ženu velice obtížné.

O Sensei: Vzhledem k tomu, že jsem byl velice zaměstán, jsem neměl mnoho volna, které bych trávil doma.

Kisshomaru Ueshiba: Ačkoli byla rodina mého otce poměrně bohatá, byl schopen provádět budo shugyo - asketický trénink v bojovém umění. A jiná věc, jiná charakteristika mého otce je, že že se velice málo zajímal o peníze. Následující incident se stal při jedné události. Když se můj otec usadil v Tokiu roku 1926, byla to jeho druhá návštěva hlavního města, nejdříve přišel sám, později ho následovala rodina, která přišla z Tanabe v roce 1927. Místo, kde jsme se všichni usadili, bylo v Sarumachi, Shibashirogane v Tokiu. Pronajali jsme si toto místi za pomoci pana Kiyoshi Yamamota, syna generála Gambei Yamamota. Tehdy můj otec vlastnil docela velkou částku jmění okolo Tanabe, zahrnující jak obdělaná, tak i neobdělaná pole a horský terén. Ale stejně jsme měli málo peněz. Museli jsme si půjčit peníze, abychom vystačili. Navzdory tomu ho to ale nikdy nepřinutilo prodat jakoukoli zem. Nejenom to, když jeho studenti přinesli vybrané měsíční poplatky, odpovídal: „Nechci tento druh věcí“. Řekl jim, aby to nabídli kami sama božstvu a nikdy nepřijímal peníze přímo. A když potřeboval peníze, skromně předstoupil přes oltář kami - sama a přijmul dary od božstev. Nikdy jsme nepomýšleli na účtování peněz za budo. Tréninková hala byl tehdy kulečníkový pokoj v sídle hraběte Shimazu. Mnoho hodnostářů, zahrnující armádní důstojníky jako admirála Isamu Takeshitu, tak jako mnoho aristokratů, přišli na cvičení. Jméno, které jsme užívali bylo Aikijujutsu nebo Ueshiba ryu Aikijutsu.

B: Jaký je dobrý věk na začátek tréninku Aikidó?

Kisshomaru Ueshiba: Můžete začít trénink okolo let 7-8, ale skutečný trénink by měl začít tak v 15-16 letech. Z fyzického hlediska se tělesná kostra v tom věku stává masívní a kosti trochu silnější. Kromě toho obsahuje Aikido mnoho duševních aspektů, takže v tomto věku člověk začíná získávat pohled na svět a na podstatu budo. Takže když dám vše dohromady, je věk 15-16 let dobrý pro začátek studia Aikido.

B: Srovnáním s Judo, je zde velmi málo příležitostí, kdy se člověk pere v Aikido se svým oponentem. Takže v Aikidó se nevyžaduje mnoho tělesné síly. Mimo to se nemůžete zybývat pouze jedním oponentem, ale s mnoha oponenty najednou. Jako budo je to skutečně ideál. Když se na to díváte takto, chodí také mnoho rváčských typů, aby začali studovat Aikido?

Kisshomaru Ueshiba: Samozřejmě, že se zapíše i taková sorta. Ale když tento typ studuje Aikido s úmyslem užívat ho jako nástroje pro boj, nevydrží dlouho. Budo není jako tanec, nebo sledování filmu. Ať je déšť nebo svítí slunce, musíš neustále cvičit během svého denního života proto, abys pokročil. Zejména Aikido je jako duševní trénink praktikovaný užitím formy budó. Nikdy nemůže být pěstováni jako nástroj těmi, kteří by ho používali pro bojování. Tedy jedinci, mající sklony směrem k násilí se přestávají takto chovat, když se učí Aikido.

B: Takže... díky soustavnému tréninku se přestanou chovat jako násilníci.

O Sensei: Protože aikidó není bu jako bojová metoda násilí, ale spíše bojové umění lásky, nechováme se násilně. Proměňujete násilného oponenta jemou cestou. Nemohou se již chovat jako rváči.

B: To vidím. Není to kontrola násilí násilím, ale přeměna násilí na lásku.

A: Co učíte nejdříve jako základy Aikido? V Judo se učí ukemi...

Kisshomaru Ueshiba: Nejdříve pohyby těla, taisabaki, pak tok ki...

A: Co je tok ki?

Kisshomaru Ueshiba: V Aikido neustále trénujeme, abychom volně kontrolovali partnerovo ki skrz pohyb našeho vlastního ki, zatažením partnera do našeho vlastního pohybu. Pak cvičíme, jak otáčet naše těla. Nehýbáme pouze naším tělem, ale rukama a nohama společně. Pak se celé tělo stává sjednocené a pohybuje se plynuje.

B: Když sledujeme trénink Aikido, zdá se, že studenti padají přirozeně. Jaký druh cvičení provádíte k nacvičení ukemi?

Kisshomaru Ueshiba: Narozdíl od Judo, kde se s oponentem perete, tak v Aikido skoro vždy podporujete nějakou vzdálenost. Proto je možný volný druh ukemi. Místo padání s bouchnutím jako v Judo, děláme kruhové pády, velmi přirozenou formu ukemi. Tak pilně cvičíme tyto čtyři elementy.

B: Takže cvičíte tai no sabaki (pohyby těla), ki no nagare (tok ki), tai no tenkan ho, ukemi, a pak začnete cvičit techniky. Jaký typ techniky cvičíte nejdříve?

Kisshomaru Ueshiba: Shihonage, techniku k hození oponenta do mnoha odlišných směrů. To se dělá stejným způsobem jako technika meče. Samozřejmě také používáme boken. Jak jsem již dříve uvedl, v Aikido se i oponent stává částí vašeho pohybu. Mohu podle libosti volně s oponentem pohybovat. Přirozeně následuje, že když cvičíte s jakýmikoli prostředky, které máte k dispozici, jako tyč, nebo dřevěný meč, tak ty se stávají tak mnoho vaší součástí, jako ruka nebo noha. Proto to, co v Aikido držíte, přestává být pouhým objektem. Stává se prodloužením vašeho vlastního těla. Poté je Iriminage. V této technice vstoupíte právě ve chvíli, když se vás oponent pokouší zasáhnout a tehdy se dělají dva nebo tři atemi údery. Například, oponent udeřuje na jednu stranu vaší tváře svou pěstí, nebo mečovou rukou - tegatana. Použitím síly vašeho protivníka otevřete své tělo na levou zadní část tak, jak vedete oponentovu pravou ruku oběma svýma nataženýma rukama, pokračujíce ve směru jeho pohybu. Pak, když držíte jeho hlavu, se pohybujete okolo ní v kruhovém pohybu. On pak padá se svou rukou obtočenou okolo své hlavy... Tohle je také tok ki... Je mnoho složitých teorií o této věci. Oponent je zanechá zcela bezmocný, nebo spíše oponentova síla je vedena ve směru, do kterého ho chcete dostat. Takže čím více má oponent síly, tím je to pro vás snažší. Na druhou stranu pokud se utkáte s oponentovou silou, nemůžete nikdy doufat ve výhru proti velmi silné osobě.

O Sensei: Také nejdete v Aikido nikdy proti protivníkově síle. Když na vás útočí úderem, nebo sekem mečem, je zde v základě jedna čára jeden bod. Vše, co musíte udělat je se tomu vyhnout.

Kisshomaru Ueshiba: Pak děláme následující techniky : ikkyo v seiza z útoku shomenuchi, nikyo, kloubové techniky a držící techniky, atd.

B: Aikidó obsahuje mnoho duševních prvků. Jak dlouho by trvalo osvojení si základní pochopení Aikidó začínající od úplného počátku?

Kisshomaru Ueshiba: Protože jsou sladění a nekoordinovaní lidé, nemohu učinit žádný zásadní výrok, ale když osoba cvičí okolo tří měsíců, začne mít jistý pojem o tom, co je Aikido. A ti, kteří mají dokončené tři měsíce cvičení budou trénovat šest měsíců. Pokud cvičíte šest měsíců, tak můžete pokračovat v neomezeném čase. Ti, kteří mají pouze povrchní zájem skončí před třemi měsíci.

B: Dozvěděl jsem se, že bude zkouška na šódan, 28. tohoto měsíce. Kolik je zde nyní držitelů černých pásků?

Kisshomaru Ueshiba: Nejvyšší stupeň je osmý stupeň a jsou zde čtyři. Máme šest držitelů sedmého stupně. Držitelů prvního stupně je zde mnoho, ale samozřejmě toto číslo zahrnuje pouze ty, kteří měli spojení s Hombu Dojo po válce.

B: Dozvěděl jsem se, že je také značné množství lidí, učících se Aikido v cizích zemí.

Kisshomaru Ueshiba: Pan Tohei navštívil Hawai a Spojené Státy za účelem výuky Aikido. Nejpopulárnějším místem Aikidó je Havaj, kde cvičí 1200 až 1300 lidí. Tento počet by byl ekvivalentem pro 70 000 až 80 000 Aikidoků v Tokiu. Ve Francii je také dost držitelů černého pásku. Je zde jeden Francouz, který začal studovat Aikido poté, co se zranil na tréninku Judo. Chtěl poznat ducha Aikidó, ale nebyl schopen toho dosáhnout ve Francii. Cítil, že hledat pravého duch Aikido musí v jeho rodišti. Vysvětloval, že proto přišel do Japonska. Panamanský velvyslanec také studuje Aikido, ale zdá se, že je japonské klima pro něho příliš chladné, a proto necvičí v zimě. Také je zde jedna dáma, jménem Onada Haru, kteří odjela do Říma učit se sochařství. Navštěvovala dódžó od doby, kdy se stala studentem tokijské školy výtvarných umění. Nedávno jsem od ní obdržel dopis, kde říká, že se jí poštěstilo potkat Itala, který studuje Aikido a který s ní jednal velice mile.

A: A co se týče interpretace technik Aikido?

O Sensei: Základními body se staly makatsu, agatsu a katsuhachi. Jak jsem přetím řekl, makatsu znamená „korektní vítězství“ a agatsu „vyhrát v souladu s nebeskou misí, která ti byla dána“. Katsuhachi znamená „stav mysli rychlého vítezství“.

A: Cesta je dlouhá, že?

O Sensei: Cesta Aiki je nekonečná. Nyní je mi 76 let a stále pokračuji ve svém hledání. Není to jednoduchý úkol zvládnout Cestu v Budo nebo v umění. V Aikido musíte pochopit každý jev ve vesmíru. Například rotaci Země a nejsložitější a daleko zasahující systém vesmíru. Je to celoživotní trénink.

B: Takže Aiki je učení Kami tak jako bojová cesta. Pak, co je duch Aikidó?

O Sensei: Aikido je ai - láska. Tvoříte tuto velkou lásku svým srdcem, a pak musíte učinit svou vlastní misi ochrany a lásky všech věcí. Splnění této mise musí být pravé budo. Pravé budó znamená vyhrát nad sebou a vyloučit bojující srdce nepřítele... Ne, je to cesta absolutního sebezdokonalení, ve kterém je vyloučen skutečný nepřítel. Technika Aiki je asketický trénink a cesta díky které dosáhnete stavu sjednocení těla a ducha realizecí principu nebe.

B: Je pak Aiki cestou světového míru?

O Sensei: Konečným cílem Aiki je stvoření nebe na zemi. V každém případě musí být celý svět v harmonii. Pak nemáme potřebu atomových a vodíkových bomb. Může to být pohodlný a radostný svět.

Tento rozhovor, byl vedený dvěma neznámými novináři a objevil se v pojendání o Aikido od Kishomaru Ueshiby z roku 1957. Byl přeloženo z japonštiny Stanley Praninem a Katsuaki Terasawou.

Pramen:
se souhlasem od pavels převzato z www.japonsko.tnet.cz

Seriál

  1. Aikido
  2. Aikido
  3. Aikido

Podobné články

Další články autora

Autor : Nippon 🕔19.01.2005 📕4.213

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře