Reparti d´assalto - italské úderné jednotky za WWI

Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔12.01.2005 📕19.029

Arditi

Italské Reparti d´assalto (Přepadové jednotky) v První světové válce byly tou nejelitnější jednotkou italské armády. V italštině slovo „ardito“ znamená něco jako statečný, nebojácný nebo smělý. Zorganizovány v létě 1917 plukovníkem Bassi, tyto speciální jednotky byly určené k taktické roli prolomení nepřátelské obrany a útoku  do hluboubi v nepřátelském území, a tak připravit cestu pro další postup normální pěchoty.

Organizace

Normálně byla jedna Reparto d´assalto přidělena ke každému sboru (Corpo d´Armata) a přijímala rozkazy od velitele sboru. Oni byli něco, co bychom dnes nazvali „sborové jednotky“. V polovině roku 1918, Italská armáda také vytvořila dvě přepadové divize, a z každé bylo vybudováno okolo devíti Reparti d´assalto. Arditi nebylo pěchotní vojsko, ale byly považovány za oddělenou bojovou zbraň. Někteří italští historikové je považují za vůbec  první opravdové Speciální jednotky. V kontrastu, Rakouské a Německé „Sturmtruppen“, ačkoli měly podobnou bojovou roli, byly regulérními pěchotními jednotkami.

Jako většina Speciálních jednotek, Reparti d´assalto byly relativně malé, celkově čítající okolo 600 mužů a důstojníků, oproti italskému pěchotnímu praporu, který normálně čítal kolem 1000 mužů a důstojníků. Organizace Reparti d´assalto se vyvíjela pomalu v letech 1917 a 1918, každé Reparto d´assalto bylo rozděleno do 3 rot po 150 mužích podpořených 6 kulometnými sekcemi a 6 sekcemi s plamenomety. Každá rota byla rozdělena do 4 čet a čety byly dále rozděleny do 4 družstev; 1 přepadové družstvo, 2 družstva na křídlech byly vybaveny kulomety a 1 krycí družstvo.

Nábor a výcvik

Arditi byly většinou vybíráni z řad dobrovolníků. Před Caporettem, italská armáda založila „Arditi školu“ v Sdricce na severovýchodě Itálie. Výcvikový program byl silně zaměřen na gymnastiku, boj zblízka, ovládání granátů a cvičeni přepadů na zákopové pozice. Poté, co škola Arditi byla ztracena v bitvě u Caporetta, každá Reparto d´assalto si vedla svůj vlastní tréninkový program, často se smíšenými výsledky. V březnu 1918 v úsilí o standardizaci tréninkového programu, jednotky nazývané Reparti d´assalto di marcia byly formovány v každé italské armádě (Armata). Tyto jednotky trénovaly nováčky pro regulérní Reparti d´assalto přidělené ke každému sboru pod vedením armádního velitele. Ke konci války italská armáda měla kolem 42 Reparti d´assalto, včetně 8 Reparti d´assalto di marcia.

Výzbroj

Není překvapením, že Reparti d´assalto byly velmi těžce vyzbrojeni. Byly vybaveni velkým počtem kulometů a těžkých kulometů. Každá Arditi byla ozbrojena puškami „moschetto“ (lehká verze standardní pěchotní zbraně), dýkou a 25 ručními granáty. Dýka  a granáty byly vhodné pro boj na blízko v prostředí zákopové války a  podoba Ardita s granátem v ruce a dýkou sevřenou mezi zuby, se stala slavnou v úsilí Italské válečné propagandy. Symbolem útočnosti a průvodním znakem Arditů se stal útočný nůž zvaný pugnale (tento nůž měly ve výzbroji speciálně útočné jednotky Arditů a jako takový byl velmi ceněn oběma válčícími stranami).

Taktika

Reparti d´assalto spoléhalo na moment překvapení, rychlosti, důsledném plánování a na sekundu přesné koordinaci mezi každou sekcí. Přepady obvykle začínaly velmi intenzivní, ale krátkou dělostřeleckou palbou, která nutila nepřítele odhalit obsazené úkryty v jejich dírách či zákopech. Arditi začínali svůj postup vůči první zákopové linii během dělostřelecké palby a normálně se dostaly až na pár metrů od dopadajících nábojů, než signalizovaly dělostřelecké artilerii prodloužit jejich palbu do druhé zákopové linii. Jakmile artilerie prodloužila palbu, Arditi začala přepad, často vrhající granáty před a do nepřátelského zákopu v úsilí zmást nepřítele a donutit ho myslet si, že palba artilerie stále pokračuje. Jestliže všechno šlo dobře, Arditi mohly převzít kontrolu nad zákopem ve chvíli, kdy nepřátelské vojsko bylo stále uzavřeno v jejich dírách. Kulometné sekce byly užívány k obstarání krycí palby, když přepadové sekce manévrovaly skrz nepřátelský zákopový systém. Jakmile jednou byl dobyt první nepřátelský zakop, Reparti d´assalto by zaútočila na druhou a třetí řadu zákopů. Přepady obvykle končily bojem zblízka, používající dýky a ruční granáty.

Male skupiny Arditi byly také užívány k provedeni průzkumných misí a útokům s menším rozsahem s úmyslem chytit zajatce a zničit nepřátelskou morálku.

Moschetto pušky, nebyly normálně používány k přepadu. Byly povazovány za obranné zbraně sloužící v boji s nepřítelem při jeho protiútoku, když Arditi čekaly na italskou pěchotu aby je osvobodila. Ač byly Reparti d´assalto ozbrojeny téměř kompletně ofenzivními zbraněmi, byly často zranitelní při protiútocích, když čekaly na pomoc od těžce vyzbrojených, ale také pomalých pěchotních jednotek. Obtíže byly také zažívány, když byly Arditi použity k obranným účelům, pro které nebyly vyzbrojeny. Toto byly nové, experimentální jednotky a někdy jednoduše jejich vyšší velitele nevěděli, jak jich správně využít.

Privilegia, výhody a morálka

Arditi z Reparti d´assalto dostávaly ty nejriskantnější a nejnebezpečnější bojové úkoly a trpěly vyšším počtem zraněni, než ostatní jednotky. Za dobrovolnictví dostali vyšší plat, více  lepšího jídla, dávky „grappy“ navíc a žili v hezčích kasárnách, když nebyli v poli. Nesloužili v zákopech (nejnenáviděnější bojová činnost První sv. války) nebo nenosily tak těžké batohy plné polní jako běžná pěchota. Dostávali na přesun nákladní dopravu a vzácně pochodovali delší vzdálenosti. Disciplina byla více uvolněná a propustky byly udělovány častěji.

Byly tak jako elita hýčkáni. Arditi byla skupina těžce ozbrojených, vysoce trénovaných motivovaných a sebevědomých mladých mužů s uvolněnou morálkou a není proto překvapením, že mnoho lidi v italské armádě, zvláště z důstojnického sboru na ně pohlíželi se směsí respektu, obdivu a strachu.

Uniformy

Uniformy Reparti d´assalto byly zcela odlišné od uniforem pěchoty. Arditi nosili otevřené tuniky (k usnadnění pohybů rukou v boji) Černé klobouky a stejné kalhoty jako nosívali italské cyklistické jednotky doplňovaly jejich uniformu. Jednotky zřízené v roce 1917 nosili pod tunikami černé nebo velmi tmavé zelené košile bez límce, zatímco jednotky z roku 1918 nosili flanelové košile s černými vázankami. Symboly lebky jako znak smrti a pohrdání smrtí se staly průvodním znakem Arditů stejně jako u většiny úderných jednotek obou stran za první světové války.

 

Akce

Bohužel, italské vojenské archivy obsahují velice málo dokumentace o Reparti d`assalto. Proto je velmi obtížné zrekonstruovat detailní historii jejich vojenských akcí. Nicméně některé z jejich operaci jsem zde shrnul v krátkém popise.

  • První útok Arditů se konal v noci z 18. na 19. srpna 1917, kdy zaútočili na rakousko-uherské pozice na Monte Fratta v sektoru Bainsizza Plateau Isonzské fronty (Soči). Operace byla úspěšná, zajali 500 nepřátelských vojáků a  8 kulometů ukořistili. Obětí bylo málo.
  • 4. září 1917 I Reparti d´assalto zaútočili na rakousko-uherské pozice u San Gabriele, znovu v sektoru Bainsizza Plateau. Útok byl velice úspěšný – 3100 zajatých (včetně jednoho generála), ukořistěno 55 kulometů a 26 kanonů. Někteří Reparti d´assalto předvedli účinné aktivní zdržovací boje během ústupu z Caporetta s dobrými výsledky,často ale s velkými obětmi. Tyto rané úspěchy zapůsobily na italské vrchní velitelství a 8.ledna 1918 byl počet Reparti d`assalto rozšířen.
  • 28. a 29. ledna 1918 I., II., IV.&XVI. se Reparti d´assalto účastnili Bitvy o Tři Hory (Monte Valbella, Col del Roso&Col d`Echele) na Asiago Plateau. Útok byl koordinován mezi třemi pěšími brigádami, 5 horskými prapory a 3 pluky Bersaglieri a Reparti d´assalto, ač chyběli zkušenosti ve značně těžké koordinaci přesunu s ostatními, pomalejšími jednotkami. V některých případech, strategická postavení dobytá Reparti d´assalto musela být opuštěna kvůli silným rakousko-uherským protiútokům. Nakonec ale byly všechny tři hory dobyty a udrženy proti R-U protiútokům.
  • Na jaře 1918 bojovali Reparti d´assalto v malém rozsahu podél řeky Piavy. Účelem byl hlavně průzkum bojem nepřátelských pozic a získání zajatců.
  • Několik Reparti d`assalto bylo vyznamenáno během R-U ofenzivy v červnu 1918, kdy byli použiti na protiútok do R-U pozic. XXIII. Reparto d´assalto  byl vyznamenán zlatou medailí (italské nejvyšší  vyznamenání) za svou roli v sériích protiútoků při řece Piavě. XXVII. Reparto d´assalto byl vyznamenán Stříbrnou medailí (2.nejvyšší vyznamenání) za akce proti R-U.postupu na Mt.Montello. Obětí bylo u obou případů velmi mnoho, v rozsahu od 75 do 80%. IX. Reparto d´assalto se zasloužil o zastaveni R-U průlomu v sektoru na západě Monte Grappa brilantními sériemi tří protiútoků na vrcholcích Col Fenilon, Col Fagheron a Col Moschin 15. a  16. června 1918. Útok na Col Moschin byl ukončen během pouhých 10 minut a považován na jednu z nejslavnějších akcí Arditů  celé války.
  • Od konce rakousko-uherské ofenzivy v červnu 1918 po bitvu o Vittorio Veneto v říjnu 1918, byli Reparti d´assalto využité k sériím útoků o znovuzískání ztracených teritorií a klíčových pozic považovaných za důležité při případných ofenzivách italských sil.
  • Během bitvy o Vittorio Veneto (24.10.-4.11.) mnoho Repartu d´assalto bojovalo na Monte Grappa, kde byly v čele útoků proti R-U pozicím. XXIII.,LV.,III.,XVIII.,IX. Repartu d´assalto - všechny jejich akce na Monte Grappa často trpěly těžkými ztrátami a přesto dosahovaly místních úspěchů v místech, které rakousko-uherské síly odmítly ustoupit v posledních dnech války. Nicméně v pozdějších stadiích bitvy LII.,LXX. Reparti d´assalto a VI. Reparti di marcia byli schopni postoupit hluboko za nepřátelské zákopové linie.
  • XXVII.,XI. a LXXII. Reparti udělali veliký průlom podél řeky Piavy, navzdory R-U odporu.

Celkový bojový záznam Reparti d´assalto byl výčtem úspěchů. Poskytly italské armádě efektivní cestu, jak prolomit nepřátelská postavení v zákopové válce na taktické úrovni. Také sloužily jako model pro nižší úroveň přepadových jednotek nazývaných „Plotoni di arditi reggimentali“ nebo Regimental Arditi čety. Tyto čety byly vytvořeny v roce 1917 a plánovány s jednou četou Arditi pro každý pěší pluky. Účastnily se širokého tréninkového kurzu vytvořeného dle vzoru Reparti d´assalto ale zůstávaly u svého pěchotního regimentu. Plotoni di arditi reggimantali si přisvojily úkoly bojových hlídek a malých akcí boje zblízka. Jejich organizace se tak podobala Rakousko-Uherským Stosstruppen, např. se strukturou pěchotního velitelství.

Italský generál Caviglia považoval vojsko Reparti d´assalto za klíč k italským plánům vyššího velení změnit dosavadní poziční válku na pohyblivou. Jeho chování na bitevním poli bylo příkladné a zaujaly čestné místo v historii italského válčení.

Čs. legie a ardité

Tradice Arditů je spojena i s historií československých legií v Itálii - již od roku 1917 byly první Čechoslováci nasazováni v samostatných jednotkách proti Rakousko-Uhersku. Zejména pro své odhodlání, znalost řeči a systému armády nepřítele. V případě zajetí je čekala smrt, takže od nich všichni čekali, že se budou bít do posledních sil. Byli nasazováni na nebezpečné akce v nepřátelském týlu. Později byli československé jednotky Arditů organizovány i v rámci legionářských pluků. Používali i stejnou výzbroj jako italští Ardité, jen na otevřeném límci u nášivky granátu byl plamen granátu červenobílý,narozdíl od italských jednotek, kde byl černý. Na levém nadloktí rovněž nosili nášivky Arditů. Pod blůzou většinou nosili černý rolák a na hlavě buď přilbu Adrien nebo častěji černý fez ze střapcem (velmi často jsou tak zachyceni na fotkách z Itálie, nebo z bojů na jižním Slovensku). V září 1918 byly tyto výzvědné a útočné oddíly čs. Arditů sloučeny v 39. střelecký pluk "Výzvědný" jeho příslušníky Italové nazývali "bíločervenými ardity". Tento pluk na rozdíl od ostatních nosil otevřený límec. Jako pokrývku hlavy měl stejně jako ostatní československé střelecké pluky klobouk italských Alpinů. Několik oddílů čs. Arditů však zůstalo a jejich příslušních s hrdostí nosili svůj černý fez se střapcem. Jednotky čs. Arditů se vyznamenaly i po skončení První světové války v bojích proti Maďarsku na území jižního Slovenska.

Demobilizace

Reparti d´assalto byli rychle demobilizováni hned po válce. Mnozí Arditi se stali stoupenci nové nacionalistické politiky Benita Mussoliniho a Gabriele D`Annunzio. Velké množství Arditu šlo do polovojenských jednotek AWOL které se v roce 1919, zúčastnili pochodu D`Annunzia v přístavním městě Fiume za jeho připojení k Itálii, protože nebylo ve Versailles přiděleno Itálii navzdory rozsáhlé italské populaci. V Miláně se ex-Arditi zapojili do násilných pouličních demonstraci proti italským komunistům.

 

V chaotické politické atmosféře poválečné Itálie Arditi naháněli strach. Představa těchto vysoce motivovaných speciálních sil bok po boku s politickými radikálními pravicovými stranami přesvědčila italské politické a vojenské vedení k co nejrychlejší demobilizaci Reparti d´assalto. V prosinci 1919 byly téměř všechny jednotky rozpuštěny. Za příslušnost k úderným jednotkám se po válce uděloval kříž Arditi s motivem lebky což symbolizovalo jejich pohrdání smrtí v boji.

Po válce se díky značné podpoře staly symbolem elity a po uchopení moci fašisty znovu zřízeny. Jejich činy byly propagandou hodnoceny za Druhé světové války stejně vysoce jako za WWI.

 

Odborná konzultace Pavel J. Kuthan

Pramen k překladu: http://www.worldwar1.com/itafront/arditi.htm
Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔12.01.2005 📕19.029

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře