Jak se zrodil tank

Autor : Marty / marty 🕔07.07.2003 📕18.715

Na malé vzdálenosti jedině s tankem

Války provázejí lidstvo od nepaměti. A vyvíjejí se společně s ním. Dvacáté století znamenalo obrovský zvrat. Člověk vymyslel obrněná pásová vozidla a s jejich pomocí smetl všechny dosavadní zvyklosti vedení boje. Vraťme se teď na samý počátek všeho a krůček po krůčku sledujme vývoj pozemní techniky v světě i u nás.

„Současná válka smetla všechny dosavadní vojenské teorie. Kulometná palba je tak silná, že stačí sto metrů, aby zastavila jakýkoli útok protivníka, který, aby unikl palbě dělostřelecké, si kope zákopy v týlu... Válka, místo aby se vedla na dlouhé vzdálenosti, jak se předpokládalo, se odehrává na malých vzdálenostech... Proto není nejdůležitější nápor na velkou vzdálenost, ale překonání sta nebo dvou set metrů otevřeného terénu nebo sítí z drátěných překážek. Bylo by tedy výhodné co nejrychleji vyzbrojit určitý počet pásových traktorů, zajistit je proti kulometné palbě a upravit, aby se do nich vešli lidi a kulomety.“

Stejný názor jako Winston Churchill, který tato slova pronesl v lednu 1915 z pozice prvního lorda britské admirality, měl kapitán Královského námořního letectva (RNAS) Maurray Sueter. Jeho přesvědčení bylo navíc podloženo praxí. Právě se totiž vrátil z fronty vybaven zkušenostmi s nově nasazenými obrněnými automobily Rolls Royce. Churchill jako muž činu jednal rychle. Už 20. února byla ustavena Komise pro záležitosti pozemních obrněnců (Landships Commitee), v níž mimo jiné pracoval technický ředitel továrny Foster William Tritton.

Malý a velký Vilík

Projekt prvního tanku na světě představil inženýr Tritton se svým spolupracovníkem Wilsonem už po necelých sedmi měsících – v září 1915. Little Willie, jak se obrněnec na počest svého duchovního otce jmenoval, se v celé své kráse ukázal 19. září. Se zatajeným dechem sledovali členové komise jeho „kousky“ na cvičném polygonu továrny Foster blízko Lincolnu. Malý Vilík ze sebe vydal všechno a prošel. Landships Commitee doporučila vývoj dalšího typu. Nová konstrukce dostala jméno Big Willie. Častěji se ovšem užívalo označeni Mark I (typ 1) nebo "Mother". Konstruktéři byli totiž přesvědčeni, že je jakousi matkou všech dalších tankových pokolení.

Matka měla skříňový pancéřový trup s mohutnými bočnicemi romboidního tvaru, po jejichž obvodu běžely pásy. Námořní "původ" stroje stvrzovaly Boční sponsony s výzbrojí dávaly najevo, že tvůrci tanku hledali inspiraci na moři. Děla nebo kulomety zavěšené na každém boku jasně kopírovaly kasematu na válečné lodi. Mark I za sebou vlekl jednoosý přívěs, jenž se dal natáčet a současně byl silnými pružinami přitlačován k zemi. Měl dvojí funkci: jeho natáčením pomocí řetězů se zmenšoval rádius otáčení celého tanku a zároveň mu umožňoval překonávat zákopy široké až 4,5 m. Když by se totiž obrněnec sápal na protilehlý bok zákopu bez přívěsu, hrozilo nebezpečí, že z něj nevytáhne zadek.

K řízení Matky bylo zapotřebí čtyř mužů, neměla ventilaci (zplodiny výstřelů tedy zůstávaly uvnitř) a pancéřování dosahovalo síly pouhých 5 až 10 mm. Také pohon byl velmi komplikovaný, z motoru o výkonu 105 HP se přenášel na pásy pomocí tří převodovek. Přestože nový bojový prostředek znamenal obrovský pokrok, nikdo nevěděl jak se v boji skutečně zachová. Proto padlo rozhodnutí o dvou výzbrojních variantách. Tzv. mužský, tedy silnější, obrněnec nesl 2 dlouhohlavňová děla 57 mm a 3 kulomety. Slabší „ženská" varianta byla pak vyzbrojena pouze kulomety v počtu 5 kusů.


Krycí název: tank

I přes všechny složitosti a z pohledu dnešní doby snad i nedostatky si Matka v terénu dobře poradila. V únoru 1916 byla proto oficiálně představena králi Jiřímu V. a začala se vyrábět sériově jako typ Mark I. Kvůli utajení před německou zpravodajskou službou dostala i své krycí jméno – tank. Úspěch nového bojového prostředku na bitevním poli byl tak obrovský, že toto jméno už nikdy nikdo nezapomněl a zůstalo už navždy všem Matčiným následovníkům.

V květnu 1916 byla na světě první tanková jednotka. Měla šest rot (A až F) a nesla poněkud zavádějící název: Těžká sekce kulometného sboru (Heavy Section Machine-gun Corps). 

Premiéra nestvůr z mlhy

Tu zahájila vojska Dohody (Francie, Velká Británie, carské Rusko a Itálie) 24. června dělostřeleckou přípravou z 1348 hlavní. Znamenala naprosté fiasko. První den spojenci postoupili jen o 6 km a ztratili přitom 60 000 životů. Východiskem se měla stát nová tajná zbraň Britů – tank. Do Francie byly vyslány první čtyři roty jednotky.

První skupina tanků Mark I byla odeslána do Francie 13. srpna 1916. Do zápolí ve vesničce Yvrench u Abbeville se jako první dostala rota C – ovšem s demontovanými vozidly. Sponsony totiž přesahovaly železniční profil a pro přepravu je bylo nutné rozebrat. Každý vážil 1,5 t a musel být na místě bez pomoci jeřábu nadzdvižen a současně nasunut na 16 šroubů. Jako druhá dorazila koncem srpna rota D a byla přemístěna do Bray-sur-Somme, těsně za frontu.

Formování tanků za britskými zákopy začalo 7. září 1916, avšak nebylo skončeno ani dva dny před plánovaným útokem 15. září. Roty A a B totiž stále chyběly, přesto nebyl útok odložen. Proti původním plánu 100 vozidel tedy proti nepříteli vyrazilo jen 32 tanků. Na bojiště jich však dorazilo jen 18 - 5 jich uvázlo v bahně a 9 mělo havárie pohonu. Osud zbývajícího stroje zůstává dodnes utajen.

Přestože celé taktické nasazení obrněnců bylo plné omylů – zcela nelogicky se například nepočkalo se na roty a A a B a tanky útočily rozptýleně po dvou až třech kusech po celé šířce fronty – psychologický dopad mělo velký. Jen si to představte: Na nic netušící Němce se najednou z mlhy vyvalila řinčící nestvůra pálící ze všech hlavní, kterou nelze umlčit ani soustavnou palbou z karabin. Drátěné překážky rozrazí jako pavučinu a bez problémů se otočí nad zákopem. Pak z jejího ohromného trupu vyběhne nedotčená britská pěchota a vyrazí do útoku na bodák.
Tam, kde tanky zaútočily vypukla panika a britská pěchota značně postoupila. Jenže tanků bylo málo a nedokázaly umlčet všechny kulomety, které přibily pěchotu na místo. Několik obrněnců se dokonce probilo až do Fleurs, ovšem bohužel bez pěchotní podpory. Po heroickém boji se nakonec jejich posádky musely vzdát.

Nové pokolení a úspěchy

Tvůrci "Matky" měli pravdu. I omezený úspěch na Sommě ukázal nesmírný potenciál nové zbraně. Po Mark I následovaly typy Mark II, Mark III a Mark IV. Z něho byl vytvořen tankový sbor právě včas, aby zasáhl do bity u Cambrai. Právě tady, 20. 11. 1917, operovaly tanky poprvé hromadně na příhodném a tvrdém terénu. Celý sbor o třech brigádách (celkem 476 vozidel), z nichž byla každá už vybavena radiostanicí, zaútočil bez jakékoli předchozí dělostřelecké přípravy. Byla to rána z nebe a spojenci dosáhli postupu do hloubi 6,6 km na 10km frontě s menšími ztrátami než 6000 můžu ( z toho 600 tankistů). Výročí bitvy u Cambrai je dodnes slaveno příslušníky britského Royal Tank Regiment jako svátek.


Naše obrněné pokusy

Nejen Britové měli počátek 20. století svůj pancéřovaný Rolls Royce. Už v roce 1903 tajně pracoval ing. Paul Daimler, jeden z nejvýznamnějších rakousko-uherských mužů v automobilovém průmyslu doby, na svém kolovém obrněnci. Jednalo se o čtyřválec typu daimler o výkonu 22 kW s pohonem na obě osy. Na podvozku byla umístěna korba s polootevřenou, později pak plně krytou, otočnou věží. Ta se mohla pochlubit výzbrojí 1 nebo 2 kulometů typu Maxim z niklové oceli tlusté. 3 mm.Automobil o hmotnosti 2100 kg byl dokončen v Daimlerově společnosti pro výrobu motorů v Novém Městě ve Vídni a byl označován jako Daimler 1905. S velkým úspěchem se představil roku 1905 na vojenském cvičení a o rok později se s ním seznámil i rakouský císař. Jeho generální štáb však nakonec výrobu zamítl s tímto odůvodněním: Vůz není vhodný pro vojenské účely, protože plaší koně.

Nebyl to ale jediný pokus o výrobu obrněných automobilů na našem území. „Velice málo se například ví, že i ve Škodových závodech v Plzni vyvíjeli obrněné automobily. A podobně také v továrně Praga,“ tvrdí Vladimír Francev z Historického ústavu Armády České republiky.


Nemotorné pojízdné střeliště

Škodovka byla tehdy proslulým a také velice dravým průmyslovým podnikem zaměřeným na zbrojní výrobu. Vlastní automobilové oddělení sice neměla, ale společně s některými dalšími rakousko-uherskými podniky uzavřela jakési zájmové společenství – nechyběla v něm ani Daimlerova společnost. Když však jeho obrněný automobil u generality propadl, zahájilo vedení Škody vývoj vozu podle vlastních plánů. „Postaven byl ale jen prototyp,“ konstatuje Vladimír Francev, „Najdeme ho mezi kanony a jiným materiálem v katalogu Škody z roku 1907, technický popis a parametry však odvál čas. Nevíme nic ani o jeho dalším osudu.“ Z katalogu lze však vyčíst alespoň něco. Podvozek měl dvě tuhé nápravy, podélná listová pera a náhon na zadní nápravu. S určitostí lze také tvrdit, že pancíř byl z plochých plechů tlustých 3 mm a vyrobený ze speciální oceli. Při jízdě bylo možné spodní a zadní plechy zcela zvednout, takže motor zůstal odkrytý. V palebném postavení se naopak plechy spustily až k zemi, aby motor chránily. Nahoře nebyla pancéřová korba krytá..Řidiči chyběli průzory, vůz proto musel řídit z vyvýšené sedačky.Vozidlo disponovalo celkem šesti kulometnými střelišti s otočnými čepy pro těžké kulomety, z toho čtyřmi po stranách a po jednom vpředu a vzadu..Výzbroj byla tvořena dvěma těžkými kulomety soustavy Škoda,ráže 8 mm. Náboje byly umístěny ve schránkách po 510 ks zavěšených uvnitř korby vozu.Součástí výbavy byly i dvě trojnožky pro použití kulometů mimo vozidlo. Nejlépe by se asi tento vůz dal charakterizovat jako pojízdné kulometné střeliště. Představíte-li si ho, asi se pousmějete, ale tehdy šlo o pokus, který vývoj posunul alespoň o malý krůček dopředu. O tom koneckonců svědčí i dva další návrhy z roku 1914 – jeden na podvozku osobního a druhý nákladního automobilu. Nesly označení Pancéřový automobil 35 a 60, Hmotnost se předpokládala 3550 a 3750 kg, rychlost asi 50 km/h. Pancéřování zůstalo klasické. 3 mm. Posádka měli tvořit tři muži a výzbroj jeden kulomet soustavy Škoda vzor14 na pivotovém podstavci v otočné věži. Další údaje bohužel opět pohřbil čas.

Policejní vůz pro Turecko

Pražská Pragovka byla však podle Vladimíra Franceva úspěšnější. Svůj obrněný automobil vyvinula v roce s konkrétním cílem – měl s sloužit v Turecku, které zmítaly značné vnitropolitické problémy, jako policejní. Prototyp využil rámového podvozku s pevnými nápravami a agregátů vozu typu R serie 4-II. Motor byl čtyřválcový, zážehový, vodou chlazený, s rozvodem SV a oběžným tlakovým mazáním o objemu 3824 cm. Vozidlo mělo čtyřlamelovou spojku, a převodovku se čtyřmi stupni vpřed a jedním vzad. Mělo loukoťová kola s plnými pryžovými obručemi, zadní kola byla dvojitá hnaná hřídelí a nebyla krytá pancířem. Pancéřová nástavba byla snýtovaná z plechů silných 5 mm. Otočná věž byla shora odkrytá, ale chráněná nouzovou stříškou.Výzbroj tvořila jeden těžký kulomet vz 07/12 se zásobou 5000 nábojů. Osádku tvořili tři muži. Prototyp prošel provozními zkouškami v roce 1917 a byl schválen do výroby. Celkem spatřilo světla světa asi deset kusů.
 
Co uvést závěrem? Snad to, že český zbrojní průmysl nepromeškal žádnou příležitost podílet se na vývoji moderních bojových prostředků. Každý začátek je ale těžký, ale stojí za to se jím probít. Jaké přinesla tato průkopnická práce ovoce se dozvíte příště, kdy vkročíme do let 1918 – 1923.

Autor : Marty / marty 🕔07.07.2003 📕18.715

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře