Rok 1943 ve vzduchu

Autor : František Novotný 🕔12.11.2004 📕12.292

František Novotný je autorem Mrožovin na Neviditelném psovi

Plány letecké války proti mocnostem Osy pro další válečný rok se zrodily na konferenci v Casablance v lednu 1943. Mezi nimi i dohoda o kombinované bombardovací ofenzívě CBO anglo-amerického letectva proti německým cílům s těmito prioritami: ponorkové základny a loděnice, letecký průmysl, hlavní dopravní uzly, rafinérie a výrobny syntetického benzínu, závody na výrobu kuličkových ložisek a zbrojní průmysl. Priority se týkaly především amerického letectva, neboť v rámci dělby práce měla USAAF denními nálety napadat průmyslové cíle, kdežto RAF měla pokračovat v nočních plošných útocích na městské obytné čtvrtě. Tyto nálety byly v závěrečném komuniké zmíněny jako pravděpodobně rozhodující prostředek vedení války. Jak řekl maršál Harris, velitel Bomber Command RAF: „Casablanca odstranila poslední morální zábrany, nám byla pro bombardovací válku ponechána volná ruka.

K prvnímu dennímu náletu USAAF na území Říše došlo již 27. ledna 1943, kdy 64 čtyřmotorových bombardérů napadlo přístav Wilhelmshaven. V sobotu 30. ledna pak 6 Mosquit napadá v prvním denním náletu Berlín a z výše 9000 m přesnými zásahy leteckých min ničí budovu rozhlasu. Začátek roku přináší i důležitou technickou inovaci - britské bombardéry jsou vybavovány navigačním radarem H2S o vlnové délce 8,7 cm. Tím je položen první závit nikdy nekončící spirály boje mezi neustále se zdokonalujícími radary, jejich zaměřovači a rušiči.

Britové využivají radarovou techniku k vypracování taktiky značkařů, což jsou letouny, které před příletem hlavní bombardovací vlny cíl označují světlicemi. Takto je v noci z 2. na 3. února 1943 137 bombardéry napaden Kolín nad Rýnem. Mezi sestřelenými letouny je i značkovací Stirling a H2S padá Němcům do rukou. Němečtí odborníci jsou šokováni, neboť byli přesvědčeni, že je fyzikálně nemožné sestrojit radar pracující v oblasti centimetrových vln.

Letecká ofenzíva proti Porúří je zahájena v pátek 5. března 1943, když 22 Lancasterů a 6 Mosquit v roli značkařů v 20:58 shazuje světlice nad závody Krupp v centru Essenu. Ze 412 bombardérů Halifax, Stirling a Wellington 369 strojů dosáhne cíle, z nichž je pak 14 sestřeleno. V Essenu je zničeno 5000 domů a zabito 400 lidí. Ofenzíva pokračuje další 4 měsíce a průmyslové srdce Německa si u posádek bombardérů vyslouží přezdívku „The Flak Valley“ (Údolí flaků).

Koncem března jsou Američané donuceni přehodnotit svoji představu, že více než 10 kulomety vyzbrojené „létající pevnosti“ nového modelu B-17G jsou schopny se samy ubránit útokům německých stíhačů. Osmá letecká armáda USAAF dislokovaná ve Velké Británii proto vytváří tři doprovodné stíhací skupiny. Začátkem dubna bombarduje tato armáda závody Renault u Paříže a přístav Antverpy, kde je zabito 2130 lidí,z toho 300 dětí. Týden poté, co byly zařazeny do operační služby, dochází 15. dubna 1943 k prvnímu souboji mezi 65 robustními americkými doprovodnými stíhači P-47 Thunderbolt a 25 stíhači FW 190. Téhož dne je Churchill informován o německých pokusech s řízenými a balistickými střelami.

Ve dnech 16. a 17. dubna 1943 předvádějí Spojenci vzorek nonstop bombardování Říše. V noci z pátku na sobotu útočí RAF na Mannheim (225 strojů) a na Škodovy závody v Plzni (242 strojů), v sobotu následuje první těžký nálet 8. armády na závody Focke Wulf v Brémách. I přes doprovod dvoutrupých stíhačů P-38 Lightning (jež se hned druhý den, v neděli 18. dubna 1943, proslaví na druhé straně zeměkoule likvidací strůjce útoku na Pearl Harbor japonského admirála Jamamota) utrpí Američané těžké ztráty - 15 % strojů se nikdy nevrátí.

Ofenzíva proti Porúří stojí RAF stále více bombardérů. Příčinou je nový německý palubní radar FuG 202 „Lichtenstein“. Tento výrobek firmy Telefunken je montován do dvoumotorových nočních stíhačů Luftwaffe. Poté, co je pozemní přehledové radiolokátory „Freya“ a „Würzburg“ navedou do blízkosti cíle, „Lichtenstein“ ukáže palubnímu operátorovi jeho přesnou polohu na obrazovce. Antény typu Yagi, které trčí z přídí nočních JU-88, Me-110 a Do-217 jako paroží, sice vyhlížejí směšně, ale němečtí noční stíhači přístroje rychle ocení.

Pásmo radarů od Dánska až po Bodamské jezero, jemuž se i s příslušnými útvary spolupracujících nočních stíhačů přezdívá „Kammhuberova linie“ a celé taktice pak „Himmelbett“, dosahuje největší účinnosti právě na jaře 1943.

Změnu situace přináší sobota 9. května 1943. Odpoledne v 18:05 dvojice hlídkových Sptifirů u skotského pobřeží zaskakuje Ju-88, odřízne mu únikovou cestu, a když se připravuje k útoku, Němec nečekaně vysune podvozek a vypálí červené světlice na znamení, že se vzdává. Nad letištěm v Dyce vystřeluje další světlice a těsně sledován Spitfiry pokojně přistává. Tak padá Britům do rukou noční radarový Ju-88C-6/R-1, kód D5 + EV, z eskadry NJG 3. Jedná se o skvěle naplánovanou a provedenou akci britské SIS. K tomu, aby přeběhl, přemluvil německého pilota jeho otec, v podzemí působící sociální demokrat a britský agent. Ukořistěný letoun je okamžitě podroben důkladné prohlídce a zkoušen v simulovaných soubojích s bombardérem Halifax. Šéf vědeckého oddělení britské tajné služby dr. Jones činí nejdůležitější odhalení - staniolové proužky nachystané pro rušení pozemních radarů „Würzburg“ ruší i palubní „Lichtenstein“!

Večer 16. května startuje 19 speciálně upravených bombardérů Lancaster 617. perutě k nejkurióznějšímu náletu 2. světové války. V pumovnici nesou pumu v podobě obřího barelu (2,5 t trhaviny) uloženého v ložiscích. Pumu,jejíž osa rotace je kolmá k ose letounu, je možno řetězovým náhonem protisměrně roztočit. Celá tato instalace má jediný účel - aby po vypuštění za nízkého letu protisměrně roztočená puma se po dopadu odrážela od vodní hladiny a skákala po ní jako žabka. Cílem útoku jsou totiž hráze porúrských přehrad Möhne, Sorpe a Eder, chráněné protitorpédovými sítěmi. Puma je má přeskákat a pak se, díky rotaci, „nalepit“ na stěnu hráze, po ní se skutálet k její patě a tam explozí způsobit její protržení. Jelikož přehrady regulují dvě třetiny vod v Porúří, jejich zničení by ochromilo zásobování jak užitkovou tak pitnou vodou a znemožnilo vodní dopravu. Útoky z výše 20 m při rychlosti 370 km/hod jsou úspěšné jenom napůl, neboť nejdůležitější přehrada Sorpe zůstává nedotčena a dvě poškozené jsou opraveny do dvou měsíců. Bitva o Porúří vrcholí náletem v noci z 29. na 30. květen 1943, kdy 644 britských bombardérů shazuje 1822 tun pum na Wuppertal-Barmen. V téměř zcela vypáleném městě přichází o život 2450 lidí a na 120 000 o přístřeší.

Vlastní kombinovaná bombardovací ofenzíva CBO podle směrnic z Casablanky začíná 10. června 1943. Další noc 693 britských bombardérů vypaluje Düsseldorf, část domů zachraňuje před požárem preparace krovů hašeným vápnem. Bez přístřeší je rázem 120 000 lidí. Ačkoli jsou němečtí stíhači během vlastního náletu odlákáni, podaří se jim během zpáteční cesty sestřelit 27 bombardérů.

Britům pomáhá nový prostředek vedení radiolektronického boje (REB). Jedná se o výstražný přístroj „Serrate“, který identifikuje vyzařování německého radaru „Lichtenstein“. Jako první dostává tyto přístroje 141. peruť nočních stíhačů RAF. Její Beufightery pak loví lovce - za červen 1943 je s pomocí „Serrate“ sestřeleno 23 německých nočních stíhačů. Dochází i k taktické inovaci. Kvůli krátkým letním nocím přechází RAF na kyvadlové nálety. Po odbombardování pokračují bombardéry přes Evropu a Středozemní moře do severní Afriky. Zde jsou přes den na spojeneckých základnách doplněny palivem a dozbrojeny, aby při nočním návratu do Velké Británie mohly cestou znovu napadnout cíle na území Říše. Britskému „kyvadlu“ se do cesty připlete i Friedrichshafen, kde se stanou cílem útoku Zeppelinovy závody. Britové vůbec netuší, že bezděčně zasadili tvrdou ránu německému raketovému programu. Závody u Bodamského jezera jsou tak těžce poškozeny, že se musí upustit od plánu, podle něhož měly vyrábět až 300 balistických raket V-2 měsíčně.

Nastává „peenemündské léto“. 23. června 1943 přináší průzkumné Mosquito první jasné snímky tohoto německého raketového výzkumného střediska. Následuje britský plán na letecký útok proti Peenemünde, k němuž pak dochází v noci ze 17. na 18. srpen 1943. Léto přináší i změny v obranné taktice německé stíhací obrany. Majora Herrmana inspirují krátké a jasné noci, aby veliteli nočního stíhacího letectva generálu Kammhuberovi navrhl nasazení denních jednomotorových stíhačů Me 109 a FW 190. A skutečně ve světle britských světlic se v noci z 3. na 4. července podaří 12 denním stíhačům sestřelit tentýž počet britských bombardérů. Taktika majora Herrmana dostává název Wilde Sau (Divoká svině) a stává se trvalým doplňkem operací Himmelbett těžkých nočních stíhačů naváděných radarem - obzvláště poté, co Britové konečně uplatní rušení pomocí staniolových proužků.

Churchill vydává povolení k jejich použití 15. července 1943, až poté, co byl ujištěn, že proužky nezaruší radary britských nočních stíhaček. Je to právě včas, aby Window, jak se krycím názvem rušení pomocí staniolových proužků říká, mohlo být uplatněno v první obří bitvě CBO. V noci z 24. na 25. července 1943 Spojenci spouštějí operaci „Gomorrha“, jejímž cílem je Hamburk. K prvnímu náletu odstartuje 791 bombardérů, krytých 2000 svazků staniolových proužků, jež zcela oslepí radarem řízená protiletadlová děla a celý systém Himmelbett. Po náletu je v plamenech řada domů o celkové délce 87 km. To je ale teprve začátek. V poledne 26. července napadne hořící přístav 122 létajících pevností a v noci z 27. na 28. července znovu útočí 739 britských bombardérů. Druhý útok vyvolá tzv. „ohnivou smršť“. Teplota vzduchu dosahuje neuvěřitelných 1200 stupňů Celsia, účinky požárů jsou patrné ve výši 6000 m a nasávaný studený vzduch vytváří uragán o rychlosti 120 km/hod. Mnohá těla 44 000 obětí se vůbec nenašla, neboť se beze zbytku vypařila a 85 % je tak zuhelnatělých, že se nedají identifikovat. Třetí útok v noci z 29. na 30. července, který provedlo 726 strojů, byl již zbytečný. Nicméně poslední nálet operace „Gomorrha“ se uskutečňuje z 2. na 3. srpen 1943. Vystrašený Hitler zničené město, v němž celkem zahynulo 55 000 obětí, o přístřeší přišlo 600 000 lidí a v přístavech bylo potopeno 180 000 BRT lodního prostoru, odmítá navštívit.

Také Američané nezahálejí. Berou „Festung Evropa“ do vzdušných kleští, když k 8. armádě operující z Anglie se připojuje 9. letecká armáda USAAF útočící ze základen v severní Africe. A do konce roku se ještě přidá 15. letecká armáda vzlétající z letišť obsazené Itálie. Němcům docházejí hlavně lidské zdroje. Luftwaffe není schopna nahrazovat ztracené stíhací piloty stejně dobře vycvičenými nováčky, z nichž více než polovina je sestřelena do svého 10. letu. Rušení „Window“ nutí Němce, aby použili taktiku „stálé reportáže“. Jedná se o rádiový dispečink, který neustále udává pozice nepřátelských bombardovacích svazů ve vzdušném prostoru Říše. Stíhač, který ztratí kontakt s nepřítelem, se tak může orientovat a zopakovat útok. Této taktice se říká „Zahme Sau“ (Krotká svině).

Dne 17. srpna dochází k legendárnímu dennímu náletu USAAF na továrny kuličkových ložisek ve Schweinfurtu u Řezna. Útok není soustředěný, dalším cílem je montážní závod Messerschmitt v Řezně. Poté, co se stíhací doprovod P-47 musí kvůli nedostatku paliva vrátit, dochází k řeži. Německé stíhačky masakrují bombardéry od Rýnu a Mohanu až po Lucembursko a Belgii. 59 Fortressů je sestřeleno a dalších 100 poškozených po přistání odepsáno.

Dne 19. srpna začíná nonstop letecká ofenzíva Spojenců pod názvem „Round-the-Clock“. Cílem se stává i Berlín. Z 23. na 24. srpna 1943 na hlavní město Říše útočí 724 čtyřmotorových bombardérů. Výsledkem je 35 000 lidí bez přístřeší. Němci odpovídají zbrojními novinkami. Britská plavidla ve Středomoří se stávají cíli rádiem řízené kluzákové pumy Hs 293, kterou vypouštějí Dorniery 217 jednotky KG 100. V noci na 1. září následuje další nálet RAF na Berlín. Dne 1. října pak USAAF čtyři dny poté, co byla dobyta, již používá italskou leteckou základnu Foggia k útoku na závody Messerschmitt v rakouském Wiener Neustadtu.

Němečtí noční stíhači získávají významného pomocníka v nové verzi radaru „Lichtenstein“. Typ Sn (Fug 220) pracuje na kratší frekvenci 85 MHz, nedá se rušit staniolovými proužky a spolehlivě zaměří cíl na vzdálenost 6,5 km. Noční stíhačky též nesou zaměřovače „Flensburg“ a „Naxos“, které umožňují lokalizovat britské palubní radary. Dochází též k inovaci kanonové výzbroje. Poddůstojník Luftwaffe P. Mahle přijde s nápadem zalafetovat do hřbetu dvoumotorového stíhače dvojici šikmo vzhůru střílejících 20mm kanonů FF. Tato Schräge Musik (šikmá muzika) umožňuje stíhači, aby se ukryl v mrtvém prostoru pod a za bombardérem a odtud jej pohodlně zničil.

Ke gigantické vzdušné bitvě nad celou západní Evropou dochází 14. října 1943, kdy USAAF opakuje nálet na Schweinfurt. Poté, co se musely doprovodné P-47 odpoutat, se na 291 Fortressů vrhne na 160 německých stíhaček, které útočí nejen kulomety a kanony, ale i raketami a dokonce i pumami. USAAF ztrácí 60 bombardérů, Němci 35 strojů.

Následuje nálet na Kassel, kde se, podle informací spojenecké zpravodajské služby, vyrábí letounové pumy V-1. V noci na 23. října 1943 letí 486 bombardérů na Kassel, zatímco skupina Stirlingů klamně útočí na Frankfurt nad Mohanem a skupina Mosquit falešně značkuje Kolín. V Kasselu vypukává tatáž ohnivá smršť jako v Hamburku, 12 000 obyvatel je zabito. Na britském úspěchu se také podílelo klamné vysílání „stálé reportáže“ Zahme Sau.

Dne 22. listopadu 1943 se v 20:00 nad Berlínem rozžíhají značkovací světlice. Začíná doposud nejničivější nálet na hlavní město Říše. Cílem útoku 631 letounů je střed města a čtvrt Moabit. Příští noc se nálet opakuje 325 stroji, které zasahují čtvrtě Lankwitz a Südense. Útoky pokračují i ve dne rušivými nálety Mosquit.

Dne 1. prosince 1943 si Constance Babigton-Smithová, vyhodnocovačka leteckých fotografií v Medmenhamu, všimne, že zařízení ve tvaru lyže na dělostřelecké střelnici Zemplin je totožné s množstvím objektů, které Němci horečně budují v severozápadní Francii podél pobřeží La Manche. Britové jsou v kleštích. Ačkoli se v pozdním odpoledni uskuteční další nálet na Berlín, přesouvají útočnou sílu svých bombardérů na záhadné stavby, v nichž tuší velké nebezpečí. V neděli 5. prosince provádí 2. taktická letecká armáda a 9. americká letecká armáda první nálety na lyžovité objekty. Dostatek materiálu umožňuje USAAF pokračovat v bombardování Německa. A to bezpečněji než kdy dříve, neboť 13. prosince mohou poprvé zařadit do doprovodu stíhací letouny P-51 Mustang s přídavnými nádržemi. Obratné letouny, které si nikterak nezadají s německými protivníky, sledují „velké bratry“ během celého náletu na Kiel a zatahují útočící Němce do soubojů, takže nemají čas a prostor na útoky proti bombardérům. Doprovod Mustangů se pak stává pravidlem až do konce války.

Dne 20. prosince 1943 zahajuje RAF A USAAF sérii těžkých náletů na odpalovací rampy V-1, ony lyžovité objekty, a na velký bunkr u Wizernes, aniž vědí, k čemu má sloužit (jako centrální sklad a odpalovací základna pro V-2). Téhož dne bombarduje RAF 576 stroji Frankfurt nad Mohanem, avšak poslední velký nálet roku je vyhrazen Berlínu. V noci z 29. na 30. prosince 1943 ze 712 odstartovaných strojů dosahuje cíle 656 bombardérů, na nějž svrhnou 2 315 tun bomb. Nepříznivé počasí koncem roku hraje do karet Spojencům. Zatímco ztráty bombardéru RAF nejsou vyšší než 2 % nasazených strojů, německé ztráty nočních stíhačů činí 3 %.

Tak skončil ten rok, v němž před 60 léty Spojenci s trvalou platností prolomili protivzdušnou obranu nacistického Německa. Z dnešního pohledu je bilance tehdejších vzdušných operací strašná. V roce 1943 svrhli Spojenci na Říši, a to převážně na civilisty, 226 500 tun bomb a Němci na Velkou Británii „jenom“ 2 298 tun. Takže kdyby bratři Wrightové toho dne přesně před 100 lety viděli do budoucnosti, asi by nevzlétli, svůj Flyer polili benzínem a škrtli zápalkou. Nelze ale zapomínat na skutečnost, že to byla Luftwaffe, která objevila teroristický „půvab“ plošného bombardování obytných čtvrtí, připomeňme si Guerniku, Rotterdam, Londýn, Leningrad, Stalingrad... Kdyby mečem nezacházeli, mečem by nesešli.

Psáno v Praze 16. 12. 2003. Data z knihy „Letecká válka 1939 - 1945“ Janusze Piekalkiewicze
Autor : František Novotný 🕔12.11.2004 📕12.292

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře