Luftwaffe v Protektorátě 1943-1944

Autor : Miroslav Velík / mirella 🕔02.11.2004 📕29.442

Situace v Protektorátě 1943-1944

Protektorát Čechy a Morava, zřízený v březnu 1939 na troskách bývalého Československa, byl v průběhu války umě začleněn do soukolí německé válečné mašinérie. Bezprostřední vojenské akce se tohoto území nedotýkaly a proto splňoval Protektorát všechny předpoklady pro to, aby se stal klidným týlem pro bojující německé jednotky. Navíc se na tomto území nacházely důležité průmyslové závody a zbrojovky. Škodovy závody v Plzni, ČKD v Praze, Zbrojovka v Brně a další, to byly výrobny, které využíval Wehrmacht a které bylo třeba s pokračováním války stále více chránit. Krví německých divizí byl benzin a toho se nacistickému Německu po celou válku chronicky nedostávalo. Proto byla i na území Protektorátu věnována velká pozornost těm oblastem, ze kterých mohla tato nedostatková surovina pramenit. Těmi místy byly: rafinerie firmy David Fanto v Pardubicích, rafinerie Vacuum Oil Company v Kolíně, Kralupol v Kralupech nad Vltavou a závod na výrobu syntetického benzinu STW (Sudetenlandischen Treibstoffwerke AG) v Záluží u Mostu. S postupující frontou Německo ztrácelo území přirozeně bohaté na ropu (Rumunsko) a tím vzrůstal význam podobně důležitých týlových oblastí, které byly v relativním bezpečí před leteckými útoky. Narůstající spojenecká letecká ofenziva však zasáhla i dříve bezpečné oblasti německého zázemí a s nimi i Protektorát Čechy a Morava.

Luftwaffe v Protektorátě

Po okupaci Československa se nedávno zmobilizovaná letiště přeměnila na výcvikové základny německé Luftwaffe. Během války se našem území soustředilo přibližně 15 % veškerého německého pilotního výcviku. Od listopadu 1944 sídlilo dokonce v Praze velitelství 3. letecké školní divize podřízené Luftflotte 10, která měla na starosti výcvikové a doplňovací úkoly v rámci celé Luftwaffe. Na celém území byly rozmístěny tzv. letecké výcvikové pluky (Flieger-Ausbildungsregiment, FAR), které se skládaly ze škol (FFS) a leteckých výcvikových praporů. Piloti, kteří se cvičili v těchto leteckých školách absolvovali základní a pokračovací výcvik, na který navazovalo školení pro let bez vnější viditelnosti a letecké válečné školy. Po skončení tohoto programu odcházeli piloti do speciálních operačně výcvikových škol, které se už nacházely mimo území Protektorátu.

Pro vlastní výcvik se využívala celá řada strojů německé, ale i československé provenience. Z těch známějších šlo o německé stroje Arado 65, Ar 96, Fiesler Fi 156 Storch, He 45, He 51 nebo Messerschmitt Bf 108 Taifun. Z těžších strojů to byly Fw 58 Weihe, Junkers W 34, Siebel Si 204 a z aktivní služby vyřazené Do 17, He 111, Ju 52/3m a další. Z ukořistěných československých letounů využívala Luftwaffe pro výcvik stroje Avia Ba-122, Letov Š-328. V letech 1943-44 působily na našem území tyto výcvikové jednotky: FFS 32 v Pardubicích, FFS 71 v Prostějově, Blindflugschule 2 v Brně, Blindflugschule 3 v Praze-Ruzyni, FFS 12 tamtéž, FFS 14 v Praze-Kbelích, FFS 32 v Brně, FFS 33 v Praze-Ruzyni.

Bojové jednotky se na protektorátních letištích objevovaly jen sporadicky. Jejich návštěvy měly spíše charakter odpočinkový nebo pokud se týkaly přezbrojení či doplňování jednotek. Na Moravě například působila od roku 1942 bitevní eskadra SG 101. Její jednotlivé části operovaly z Vyškova (I./SG 101, do března 1944), Brna (II./SG 101, červen-srpen 1944). Z prostějovského letiště vzlétaly stroje operačně výcvikové I./SG 152. Třetí Gruppe této eskadry sídlila v Pardubicích (únor 1944-duben 1945). Tyto útvary se na našem území přezbrojovaly z Ju 87 na Fw 190. Vzhledem k tomu, že se v Protektorátě nenacházela aktivně činná stíhací jednotka, ležela obrana vzdušného prostoru na bedrech okolních leteckých útvarů a protiletecké obrany.


Letov Š-328 v barvách Luftwaffe
zdroj: http://www.airwar.ru/enc/spyww2/s328.html

Protivzdušná obrana Říše

Systém organizace německé Luftwaffe v letech 1943-44 příliš nelišil od situace v prvních letech války. Nejvýše stálo RLM (Reichsluftfahrtministerium), Říšské ministerstvo letectví. Jednotlivé frontové oblasti a okupovaná území spadaly do podřízenosti Luftflotten, kterých bylo v letech 1943-44 sedm. Luftflotte 1 chránila vzdušný prostor nad Baltikem, Luftflotte 2 operovala v severní Itálii, Luftflotte 3 střežila nebe nad Francií, Holandskem a Belgií, Luflotte 4 chránila Maďarsko, Jugoslávii, Bulharsko a Rumunsko, Luftlotte 5 byla v Norsku a Finsku a Luftflotte 6 působila na východní frontě. Oblohu nad Německem měly na starosti eskadry Luftflotte Reich. Luftflotten byly tvořeny leteckými sbory (Fliegerkorps, Jagdkorps) a ty řídily letecké divize (Fliegerdivision, Jagddivision). Každá letecká divize měla pod sebou jednotlivé bojové eskadry (Geschwader) a ty se ještě dále dělily.

Luftflotte Reich velel od února 1944 Generaloberst Hans-Jurgen Stumpff. Pod jeho velitelství v Berlíně-Wansee spadaly tyto jednotky: od února 1944 I. Jagdkorps a později od září 1944 i IX. Fliegerkorps a Luftwaffenkommando West. Náletům z Velké Británie čelily v této době především jednotky I. Jagdkorpsu GenLt. Josef Schmidta. Jeho sbor měl čtyři stíhací divize rozmístěné na letištích ve Francii, Beneluxu, Dánsku a Belgii. Tyto jednotky chránily hlavně prostor Německa a okupované severozápadní Evropy. Spojenecká letecká ofenziva, vedená nově i ze základen v Itálii, postavila protivzdušnou obranu Třetí říše do nelehké situace. Proti spojeneckým svazům operujícím z britských ostrovů stály jednotky I. stíhacího leteckého sboru. Tento sbor tvořily čtyři stíhací letecké divize, které kryly prostor Německa a okupovaných západoevropských zemí. Jakmile začali Spojenci využívat italské základny a jejich letecké svazy postupně pronikaly do středoevropského prostoru od jihu, ukázala se slabost německého obranného systému. Stupňující se nálety na německé cíle v jihovýchodní a střední Evropě donutily velitelství Luftwaffe k reorganizaci stávajícího systému obrany v této oblasti. Od 15. června 1944 začala působit z okolí Vídně nově vytvořená 8. stíhací letecká divize. Jejím velitelem se stal plukovník Gotthard Handrick, mimo jiné i držitel zlaté medaile v pětiboji z předválečné olympiády v Berlíně. Na konci června měla jeho divize 187 stíhacích letounů německého, maďarského, chorvatského a slovenského letectva (106, 52, 15, 14). Proti němu stojící 15. USAF měla k dispozici 650 bombardovacích a 250 stíhacích strojů. V oblasti působnosti 8. stíhací divize byla zároveň posílena protivzdušná obrana na 225 těžkých a 62 lehkých dělostřeleckých baterií. Handrickova stíhací divize měla na starosti i vzdušný prostor nad Protektorátem a zhruba v čáře českých hraničních hor navazovala na operační teritoria 7. (jižně od řeky Mohan, Bavorsko, Tyrolsko) a 1. stíhací letecké divize (severně od řeky Mohan, Sasko, Durynsko, Harz, Braniborsko).

Luftwaffe disponovala také rozsáhlým systémem výstražné a hlásné služby. Radiolokační přístroje Freya, Wurzburg-Riese, Wurzburg C, Wassermann a Jagdschloss 8. letecké divize byly pod různými krycími názvy umístněny i na území Protektorátu (Krkonoše, Krakovany okr. Kolín, Králický Sněžník okr. Moravský Krumlov, Toužim okr. Karlovy Vary, Hora Sv. Šebestiána okr. Chomutov, Mirotice okr. Písek, Dubné okr. České Budějovice). Během bojů v Normandii musel Handrick uvolnit některé své jednotky, které byly poslány na západní frontu. Po skončení leteckých bojů nad Francií byla jeho divize opět doplněna a proto také druhá polovina roku 1944 patřila v leteckých střetnutích k nejintenzivnějším.

S narůstající převahou spojeneckého letectva nad vzdušnými silami Třetí říše rostl význam protiletecké obrany. Ta se během války rozrůstala a postupně přebírala větší část odpovědnosti za obranu nebe nad Německem a okupovanými zeměmi. V roce 1943 spadala protivzdušná obrana Protektorátu pod vídeňskou Luftgau XVII (letecká župa XVII), které od září 1943 do března 1944 velel General der Flieger Stefan Frohlich a po něm General der Flieger Egon Dorstling. Nebe nad Protektorátem střežily protiletadlové prostředky 24. protiletadlové divize Gen. Maj. Fritze Grieshammera a hlavně její 184. protiletadlový pluk. Ten měl ve výzbroji nejrůznější typy zbraní od lehkého flaku ráže 20 mm, přes střední ráže 37 a 59 mm a těžké 88mm, 105mm a 128mm kanóny. Používaly se i bývalá československé děla Škoda vz. 37 ráže 75 mm. Důležitost oblasti pod správou Luftgau XVII podtrhoval fakt, že v červnu 1944 zde bylo rozmístněno 228 těžkých baterií.

Protivzdušná obrana Říše v akci

Proti náletům spojeneckých bombardérů na cíle ve střední Evropě a také v Protektorátu měla německá protivzdušná obrana vypracovaný systém aktivní i pasivní obrany. Stroje startující z italských základen zachytily nejdříve německé radiolokátory Freya na dalmatských ostrovech. Zpráva o blížícím se nepříteli putovala do velitelství 8. stíhací divize, která měla na starosti tento úsek vzdušného prostoru. Odtud pak šly rozkazy ke startu podřízeným bojovým útvarům. Nejblíže letícímu nepříteli byly základny v Maďarsku. Stroje těchto útvarů se dostaly do kontaktu s nepřítelem obvykle jako první. Pak byly zalarmovány eskadry na základnách v okolí Vídně a případně i letky okolních stíhacích divizí v Německu. Pokud v té době neprováděla 8. letecká armáda z britských ostrovů větší akci nad Německem a západní Evropou mohl velitel 8. stíhací divize počítat s podporou 1. a 7. stíhací divize. V opačném případě se musela vídeňská 8. divize spolehnout jen sama na sebe. Spojenci se samozřejmě snažili německé obránce oklamat a jejich síly co nejvíce rozptýlit. Proto probíhaly obvykle zároveň s hlavním útokem fingované nálety na jiné cíle. Americké stroje útočily například na německé pozice v Jugoslávii nebo v okupované severní Itálii. Hlavní řídicí středisko 8. německé stíhací divize muselo vždy včas rozeznat, který proud bombardérů směřuje na cíl a proti němu vyslat zkoncentrované síly. Na spojenecké letouny čekali nejen piloti stíhacích eskader, ale také silná protiletecká obrana rozmístněná po cestě do srdce Třetí říše.

Taktika a strategie

Německá Luftwaffe spoléhala v letech 1943-44 při obraně svého teritoria na dva základní typy stíhacích letounů: Bf 109G a Fw 190A. Proti americkým bombardovacím svazům nasazovali Němci také těžké stíhací stroje Bf 110 nebo Me 410, které měly rozbít kompaktní boxy a pak lehčí stíhačky Fw 190 a Bf 109. V praxi čelily lehčí Meserscmitty spojeneckým stíhačkám a opancéřované Fw 190 útočily na bombardéry. Stroje Bf 109G měla ve výzbroji většina stíhacích eskader 8. letecké divize a proto se museli její piloti při boji s bombardéry spoléhat na pomoc okolních leteckých divizí. Často operovaly Handrickovy stodevítky ve spolupráci s opancéřovanými Fw 190 od IV.(Sturm)/JG 3 „Udet“. Tyto těžké Sturmbockery verze Fw 190A-8/R2,R8 byly silně pancéřované a vyzbrojeny kanóny MK 108 ráže 30 mm v křídlech. Dodatečná ochrana kabiny, v podobě 30mm neprůstřelných skel, a motoru umožňovala pilotům těchto strojů útočit z minimální vzdálenosti a tak dosahovat podstatně lepších výsledků. Úctyhodnou palebnou silou disponovovaly i stroje Bf 109G-6 s již zmíněnými kanony MK 108 doplněné dvěma kanony 20 mm a dvěma kulomety ráže 13 mm. Další velmi účinnou zbraní proti kompaktním boxům čtyřmotorových bombardérů představovaly neřízené střely Wfr. Gr. 21 ráže 210 mm, vážící 41 kg a odpalované z trubic podvěšených pod křídly. Tyto původně dělostřelecké rakety byly dodatečně montovány pod křídla odpovídajích verzí Bf 109, Bf 110 a Fw 190. Hlavní výhodou této zbraně bylo, že ji němečtí piloti mohli odpalovat z bezpečné vzdálenosti, mimo dostřel kulometů bombardérů. Pevně přimontované schránky však ztěžovaly manévrovací schopnosti stíhaček, které tak byly vydány na milost spojeneckým stíhačům.


Messerschmitt Me 410 A, tyto letouny se účastnily prvních bojů nad Protektorátem
zdroj: http://www.airwar.ru/enc/fww2/me410.html

Obranná palebná síla amerických bombardérů, kterou A. Galland u svazu 27 B-17 v zadní polosféře vyčíslil na 200 těžkých kulometů, představovala pro německé stíhače vážné nebezpečí. Sám vrchní inspektor stíhacích pilotů a přední eso Luftwaffe Galland se o tom osobně přesvědčil při náletu amerických bombardérů na Marienburg a Anklam (09.10.1943). Někteří němečtí piloti útočili nerozhodně a palbu zahajovali jen z velké vzdálenosti. To už Luftwaffe uplatňovala taktiku, kterou si na Gallandovi vyžádal sám Goring. Němečtí piloti měli proti proudům bombardérů útočit opakovaně při jejich cestě k cíli i zpět. Využívali základen rozmístněných po trase náletu k doplnění paliva a přezbrojení a byli tak schopni zasáhnout do vzdušného boje dvakrát až třikrát. Černý čtvrtek 14. října 1943 byl vyvrcholením do té doby neúspěšných snah Luftwaffe o rozbití sevřených formací amerických strojů. Německé stodevadesátky vyzbrojené 210 mm raketomety a těžkými kulomety, celková koordinace německé akce a absence amerického stíhacího doprovodu byly hlavními příčinami krvavého masakru amerických „pevností“ nad Schweinfurtem. Z 300 bombardérů byla skoro polovina vyřazena z boje.

Další úspěšnou taktiku proti opancéřovaným Fortressům a Liberatorům vyvinula dvojice německých es E. Mayer a G. Eder. Počítali s faktem, že americké bombardéry mají slabší výzbroj v přední části a jsou tedy při čelním útoku zranitelnější. Tento náročný manévr však vyžadoval zkušeného pilota, navíc Američané postupně toto nebezpečí eliminovali zesilováním výzbroje v přední polosféře svých bombardérů.

V letech 1943-44 byla německá Luftwaffe po personální stránce směsicí zkušených letců a mladých ne plně vycvičených pilotů. V řadách I. stíhacího sboru bylo mnoho ostřílených harcovníků ale i nedospělých pilotů, kteří přicházeli ze škol, aby doplnili stále se zvětšující ztráty leteckého personálu. Mezi piloty bojujícími na jižním kraji letecké fronty nebyla sice zvučná jména jako Hartmann, Barkhorn, kteří bojovali na východě nebo Priller, Weissenberger a Bullingen, kteří létali na západě, přesto zde byli letci, kteří museli u spojeneckých stíhačů vzbuzovat respekt. Walther Dahl velel aktivně JG 300 a do konce války zatížil své konto 129 sestřelenými letouny, Anton Hackl, který krátce vedl JG 76, získal za celou válku 192 vítězství. Mezi bitevními piloty byli esy: Konrad Bauer ze II.(Sturm)/JG 300, který byl v celkovém součtu s 32 sestřelenými čtyřmotorovými bombardéry na 3. místě mezi bitevními piloty. Další následovali: Otto Dommeratzky, instruktor u 6./SG 151 (38 sestřelů), Klaus Bretschneider, velitel 5./II./JG 300 (34 sestřelů), Wilhelm Mink, instruktor u EJGr.Ost (72 sestřelů), Leopold Felerer, velitel III./NJG 6 (41 sestřelů). I mezi německými spojenci byli schopní piloti a letci. Jeden příklad za všechny: velitel maďarské 101. Vadászostály „Puma“ Aladár de Heppes se ve svých čtyřiceti letech aktivně účastnil leteckých bojů a do konce války nasbíral 10 sestřelů.

Výcvikové školy Luftwaffe na území Protektorátu 1943-44

Název školy Základna Vybavení Poz.
FFS (A/B) 13 Plzeň Ar 66, Ar 86, Ar 96, do 4/1943 Bf 108, Bu 131, Fw 44
FFS (A/B) 24 Olomouc Ar 65, Ar 66, Ar 68, do 2/1943 Ar 96, B-534, Fw 56
FFS (A/B) 32 Pardubice Ar 66, Ar 68, Ar 96, do 10/1943 Š-328, He 45, He 72
FFS (A/B) 71 Prostějov A-304, Ar 66, Ar 96, do 10/1943 Fw 58, He 51, He 72
FFS (A/B) 113 Brno Ar 65, Ar 66, Ar 68, do 9/1943 Š-328, W 33, W 34
FFS (A) 32 Pardubice Ar 68, Bu 131, Bu 181, do 2/1944, Š-328, He 45, Fw 58
FFS (A) 71 Prostějov Ar 66, Ar 96, Bu 131 do 12/1943
Blindflugschule 2 Brno Ar 66, Do 17, Fw 189, do 10/1943 Ju 52, Ju 86, He 111
Blindflugschule 3 Praha-Ruzyně Fw 58, He 111, Ju 52, do 10/1943 Ju 86, Ju 88, Si 204
FFS (B) 12 Olomouc Ju 86 do ? /1944 Praha-Ruzyně
FFS (B) 14 Praha-Kbely Do 215, He 111, Ju 52, do 2/1945 Ju 86, Ju 88, Si 204
FFS (B) 32 Brno Ar 66, Fw 58, Ju 52, do 8/1944 Ju 86, Ju 88, Si 204
FFS (B) 33 Praha-Ruzyně C 445, Fw 58, Ju 52, do 3/1945 Ju 86, Ju 88, Si 204
FFS (C) 12 Praha-Ruzyně He 111, Ju 52, Ju 86 do 10/1943 Ju 88
FFS (C) 14 Praha-Ruzyně Ar 196, C 445, Do 17, do 10/1943, Do 215, Fw 58, He 111

Zkráceno podle Rajlich J.: Mustangy nad…

Složení 8. JD při jejím vzniku v červnu 1944

Jednotka Základna Výzbroj
I./JG 302 Gotzendorf Bf 109G-6
Stab/JG 76 Vídeň-Seyring. Bf 109G-6
I./ZG 76 Vídeň-Seyring Bf 109G-6
7./ZG 76 Vídeň-Seyring Me 410
II./ZG 1 Wels Bf 110G-2
Einsatzstaffel/JG 108 Kottingbrunn Bf 110, Fw 190
Einsatzkommando I./SG 152 Prostějov Hs 123, Me 410
Vádaszostály 101 „Puma Veszprém Bf 109G-6
Letka 13 (Slov.) Piešťany Bf 109G-6
III./NJG 6 Steinamanger Bf 110G-4
II./NJG 101 Parndorf Bf 110, Do 217
Noční letka 5/1 (Maď.) Ferihegy Ju 88

Pramen: Rajlich J., Mustangy... s přihlédnutím k www.ww2.dk

Literatura
Rajlich J.: Mustangy nad Protektorátem. MBI, Praha 1997.
Rajlich J.: Jindřichův Hradec 1944. Anatomie jedné letecké bitvy, Praha 1996
Irwing D.: Luftwaffe. Vzestup a pád, Bonus A, Brno 1995.
Schmid J.: Letadla 1939-45. Stíhací a bombardovací letadla Německa 1. a 2. díl, Fraus, Plzeň 1994.
Kroulík J., Růžička B.: Vojenské rakety. Naše Vojsko, Praha 1985.
Donald D.: Německá letadla ve II. světové válce. CESTY, Praha 1997.
Válka Z.: Stíhací letadla, 1939-45, Velká Británie-Německo. VOTOBIA, Olomouc 1996.
Internetové stránky
www.ww2.dk
www.valka.cz
www.luftarchiv.de

Poznámka: další informace k jednotlivým jednotkám a zmíněným letounům najdete na http://forum.valka.cz

Autor : Miroslav Velík / mirella 🕔02.11.2004 📕29.442

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře