Druhá americká válka za nezávislost (1812–1814)

Autor : Ondřej Tupý / k. k. Unterlieutenant 🕔05.10.2004 📕18.664

Druhá americká válka za nezávislost (v anglosaské historiografii nazývaná The War of 1812 – pozn. překl.) začala 18. června oficiálním prohlášením prezidenta Jamese Madisona o válečném stavu mezi Spojenými státy a Velkou Británií. Kongres hlasoval pro válku 4. a 8. června. Válka, která způsobila velké škody americké ekonomice, následovala po dlouhém období komplikovaných vztahů mezi oběma zeměmi, způsobených zejména konfliktem Velké Británie s napoleonskou Francií. Britové se zmocňovali amerických lodí, zajímali jejich námořníky a pokoušeli se jim bránit ve vplutí do francouzských přístavů. Válka byla též výsledkem vlivu tzv. válečných jestřábů v Kongresu, především Henryho Claye a dalších kongresmanů ze západu, kteří usilovali o získání dalších území dobytím Kanady. Velká Británie, netušící nic o vyhlášení války, paradoxně přerušila 23. června nařízení omezující americkou plavbu.

1812 – americká fregata Old Ironsides (Constitution) porazila britskou loď Guerriere u Nového Skotska. Constitution velel komodor Isaac Hull.

1812 – v námořním střetu na jezeře Erie zajaly americké síly pod velením poručíka Jesse Duncana Elliotta dvě britské brigy Detroit a Caledonia. Elliott byl později nucen Detroit zapálit.

1812 – generál Stephen Van Rensselaer byl poražen Brity a indiány v bitvě u Queenstown Heights v Kanadě na niagarské hranici. Asi 1 000 amerických vojáků padlo nebo utrpělo zranění. Během střetu zahynul britský generál Isaac Brock, jenž dobyl Detroit.

1812 – americká fregata Constitution zničila britskou fregatu Java v souboji u břehů Brazílie. Old Ironsides velel komodor William Brainbridge.

1813 – kapitán James Lawrence, velící americké fregatě Hornet, zajal britskou loď Peacock.

1813 – britské síly kapitulují v kanadském Yorku, nyní Torontu, před Američany pod velením brigádního generála Zebulona M. Pikea, který však v bitvě padnul.

1813 – kapitán James Lawrence volal: „Nedejte loď!“ na svou posádku, když ležel smrtelně raněn na palubě Chesapeake, posléze poražené a zajaté britskou fregatou Shannon ve střetu u pobřeží Massachusetts.

1813 – britské námořní vítězství u pobřeží Anglie zaznamenal Pelican zajetím americké lodě Argus, která předtím ukořistila 27 britských obchodních plavidel.

1813 – bitva na jezeře Erie představovala významné americké „námořní“ vítězství. Improvizovaná americká flotila pod velením Olivera Hazarda Perryho jednoznačně porazila Brity po krvavém průběhu střetu. Během bitvy byla ochromena Perryho vlajková loď Lawrence, což jej donutilo pokračovat v boji z paluby jiné lodi. Na Lawrence se vrátil, aby přijal britskou kapitulaci, a poté odeslal generálovi Williamu Henrymu Harrisonovi, veliteli západní oblasti, vítěznou depeši obsahující slova: „Střetli jsme se s nepřítelem, a je náš.“ Američané získali kontrolu nad jezerem Erie a Britové museli vyklidit Detroit, což dále posílilo americké postavení v oblasti Velkých jezer.

1813 – Generál Harrison porazil Brity pod velením generála Henryho A. Proctora v bitvě u Thames v Ontariu v Kanadě. V bitvě padnul šavanský (Shawnee) indiánský náčelník a spojenec Britů Tecumseh. Jeho smrt přinesla rozpad indiánské konfederace.

1814 – Washington, D.C. dobyly britské jednotky pod velením generála Roberta Rosse. Kapitol, Bílý Dům a další vládní budovy byly zapáleny v odplatě za předchozí vypálení budov kanadské vlády v Yorku (Torontu) americkými oddíly.

1814 – v bitvě na jezeře Champlain zničila nově vytvořená americká flotila pod velením velitele lodi (Master-Commandant; hodnost o stupeň za kapitánem lodi – pozn. překl.) Thomase Macdonougha britskou eskadronu. To donutilo britského generála Sira George Prevosta a jeho armádu zrušit obléhání americké pevnosti Plattsburgh a ustoupit po souši do Kanady.

1814 – v Gentu byla 24. prosince zástupci Spojených států a Velké Británie podepsána dohoda ukončující americko-britskou válku. Senát dohodu ratifikoval v únoru 1815. Americkými vyjednavači byli John Quincy Adams, James A. Bayard, Henry Clay, Jonathan Russell a Albert Gallatin. Ve smyslu článků dohody se všechna dobytá území vrátila oběma stranám a ustavila se komise pro stanovení hranic mezi Spojenými státy a Kanadou od řeky St. Croix na západ k Lesnímu jezeru. Britové nedosáhli svého cíle zřídit na severozápadě nárazníkový indiánský stát. Citové pohnutky, které napomohly vzniku války, tj. utlačování amerických námořníků a práv neutrálního obchodu, dohoda nezmiňovala.

1815 – největší bitva války a nejzářivější americké vítězství se odehrálo 8. ledna 1815, dva týdny po jejím oficiálním ukončení gentskou smlouvou. V bitvě u New Orleans bojovalo na britské straně 7 500 veteránů pod velením generálmajora Sira Edwarda Pakenhama. Americké síly pod velením generála Andrewa Jacksona čítající asi 4 500 mužů, mnoho z nich zkušených střelců z Kentucky a Tennessee vyzbrojených vysoce přesnými dlouhými puškami, se silně opevnily v zákopech. Ráno 8. ledna podnikly Britové v sevřených řadách na jejich linie dva útoky. Během půl hodiny byli Britové odraženi, Pakenham padnul, a s ním zemřelo nebo utrpělo zranění dalších 2 036 mužů. Americké síly přišly o 8 mrtvých a 13 raněných. Ačkoli bitva neměla žádný vliv na výsledek války, povzbudila americkou národní hrdost, kterou během konfliktu otřáslo několik demoralizujících porážek. Bitva navíc učinila z Andrewa Jacksona válečného hrdinu a stala se základem pro vzestup jeho politické kariéry.


Bitva u New Orleans

 
Zdroje a literatura:
CARRUTH, Gorton, The Encyclopedia of American Facts and Dates. 10. vyd. New York: Harper Collins Publishers, ©1997
The West Point Atlas (New York 1959)
Autor : Ondřej Tupý / k. k. Unterlieutenant 🕔05.10.2004 📕18.664

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře