General der Panzertruppe von Thoma

Autor : Melkor 🕔30.07.2004 📕14.187

Podobné články

Další články autora


Wilhelm Josef Ritter von Thoma

JMÉNO: Wilhelm Josef Ritter von Thoma

HODNOST: General der Panzertruppe

ZAJAT: Tel el Mampsra, západně od El Alamein, Egypt

DATUM: 4.listopad 1942

Osobní údaje

DATUM NAROZENÍ: 11.září 1891

MÍSTO NAROZENÍ: Dachau, Bavorsko

DATUM SMRTI: 30.duben 1948

MÍSTO SMRTI: Dachau, Bavorsko

NÁRODNOST: Německá

NÁBOŽENSTVÍ: katolík

ZAMĚSTNÁNÍ: voják z povolání

PŘÍBUZNÍ:

Rodiče: Eduard a Sabine (Kleinová) Thomovy, otec zemřel 21.listopadu 1899 v Dachau a matka 4.května 1921 v Mnichově

Povýšení:

Fahnenjunker: 23.září 1912

Fahnenjunker-Unteroffizier: 25.leden 1913

Fähnrich: 20.květen 1913

Leutnant: 1.srpen 1914

Oberleutnant: 14.prosinec 1917-později změněno RDA na 18.duben 1917

Hauptmann: 1.únor 1925

Major: 1.duben 1934

Oberstleutnant: 1.srpen 1936

Oberst: 1.duben 1938-později změněno RDA na 1.říjen 1936

Generalmajor: 1.srpen 1940

Generalleutnant: 1.srpen 1942

General der Panzertruppe: 1.listopad 1942

Velení/přidělení:

1903-1912: Docházka na střední školu v Mnichově, kde odmaturoval

23.září 1912: Vstoupil do Bavorské královské armády jako Fahnenjunker do bavorského 3.pěšího pluku Prinz Karl von Bayern

1.říjen 1913-1.srpen 1914: Odvelen na válečnou školu v Mnichově

2.srpen 1914: V poli s bavorským 3.pěším plukem

25.září 1914: Zraněn během bitvy na Sommě (škrábnutí kulkou na hlavě) byl ošetřen na frontě a zůstal s jednotkou

28.září 1914: Velitel 11.roty bavorského 3.pěšího pluku

2.říjen 1914: Zraněn (zasažen šrapnelem na lokti) během bitvy na Sommě, ošetřen na frontě a zůstal s jednotkou

24.leden 1915: Plukovní pobočník bavorského 3.pěšího pluku

12.říjen 1915: Zraněn (střelou do hrudníku) během tažení v Srbsku-pět dní v nemocnici

11.listopad 1916: Jmenován Rytířem bavorského vojenského řádu Maxe Josefa s platností od 5.července 1916. 4.června 1916 rozpoutali Rusové Brusilovovu ofenzívu proti rakousko-německým silám na východní frontě. Pod velením generála Alexeje Brusilova zaútočil ruský jihozápadní front, skládající se ze čtyř armád, podél téměř 300km široké fronty a do konce měsíce postoupil téměř o 90km a zajal asi 350 000 rakouských vojáků. Když se Rakušané zhroutili a začali ustupovat, kladly německé jednotky tvrdý odpor a udržovaly disciplinovaný ústup tváří tvář ruské ofenzívě. 5.července 1916 uskutečnil Leutnant Thoma čin, za který dostal Rytířský kříž bavorského vojenského řádu Maxe Josefa, nejvyšší vojenské vyznamenání, které mohlo být uděleno bavorským důstojníkům za statečnost ve válce.

Po těžkých bojích během bitvy mezi řekami Styr a Stokhod a navzdory vyčerpání jednotek, byla bavorská 11.pěší divize opět přidělena do oblasti Ugli-Gruziatyn 5.července 1916, protože Rakušané ustupovali. Leutnant Thoma a jeho plukovní velitel přijeli na rakouské velitelství pro hlášení o situaci, které bylo přímo v cestě ruského útoku. Rakušané se stáhli do týlu a velitelské postavení bylo vyklizeno. Navzdory boji z blízka, Thoma sám vytrval a doručil důležité zprávy k pluku a brigádě. Když se Rusové přiblížili k velitelskému stanovišti, Thoma, ze své vlastní iniciativy, rychle shromáždil dohromady oslabený rakouský prapor, který, povzbuzen jeho chladnokrevností a naprosto neohroženým hrdinstvím, zahnal nepřítele zpět. Podobně odrazil druhý i třetí ruský útok, čímž zabránil ruskému průlomu, což dalo vrchnímu velení čas a možnost na poslání přiměřených posil.

4.-8.duben 1917: Odvelen na tréninkový kurs s oddílem vzducholodí č.14 v Colmaru

4.-9.únor 1918: Odvelen do 62.kurzu v armádní plynové Škole v Berlíně

23.-27.březen 1918: Odvelen do 6.velitelského kursu ve Wörthu

25.duben 1918: Zraněn (úlomek granátu v pravém zápěstí) během bitvy o Kemmel, byl ošetřen na frontě a zůstal s jednotkou

2.květen 1918: Velitel 3.kulometné roty bavorského 3.pěšího pluku

14.květen 1918: Velitel I.praporu bavorského 3.pěšího pluku

18.červenec 1918-27.říjen 1919: Válečný zajatec ve francouzském/americkém zajetí. (Po selhání páté a poslední z německých Ludendorffových ofenzív (15.-17. červenec 1918), Francouzi a Američané, podporovaní mnoha francouzskými tanky, zahájili 18.července první fázi protiofenzívy na řekách Marně a Aisně proti německé linii jihozápadně od Soissons. V tento den byl von Thoma zajat americkými jednotkami, když velel I.praporu během obrany pravého křídla své divize, pravděpodobně americkou 1.divizí Generálmajora Charlese P. Summeralla.)

28.říjen 1919: Propuštěn ze zajetí

10.únor 1920: Přeložen do pěšího pluku Reichswehru č.42 brigády Reichswehru č.21 pod velením Obersta Franze Rittera von Eppa

11.únor 1920-1.duben 1920: Velitel náborové kanceláře brigády Reichswehru č.21

17.-25.květen 1920: Zástupce pobočníka praporu vvv pěším pluku Reichswehru č.42 brigády Reichswehru č.21

29.květen 1920-10.červen 1920: Zástupce Hauptmann ve štábu pěšího pluku Reichswehru č.42 brigády Reichswehru č.21

1.leden 1921: Přeložen do pěšího pluku č.19

15.květen 1921: Velitel 6.roty pěšího pluku č.19

1.červenec 1922: Přeložen do 7. (bavorského) motorizovaného praporu jako pobočník praporu. (Zúčastnil se potlačení nacistického povstání (pivní převrat) v Mnichově 8.-23.listopadu 1923.)

27.listopad 1923: Důstojník v 2.rotě 7. (bavorského) motorizovaného praporu

22.březen 1924-14.duben 1924: Odvelen do kursu velení čet obrněných motorových vozidel

24.květen 1924-7.červen 1924: Odvelen jako velitel motocyklové čety na výcvik horského pluku č.18 v Grafenwöhru

12.leden 1925: Zástupce ve velení 2.roty 7. (bavorského) motorizovaného praporu

1.duben 1925: Velitel 2.roty 7. (bavorského) motorizovaného praporu

9.srpen 1929: Odvelen do štábu velení pluku č.2

1.říjen 1929: Přeložen do velení pluku č.2 a odvelen do motorizovaného výcvikového oddílu 3. (pruského) motorizovaného praporu

14.-21.prosinec 1930: Odvelen do kursu E ochrany před plyny v Berlíně

1.únor 1931: Přeložen do 7. (bavorského) motorizovaného praporu a odvelen do štábu 7.divize jako štábní důstojník pro motorovou přepravu

1.březen 1931: Přeložen do 7. (bavorského) lékařského praporu

6.-31.říjen 1931: Odvelen do motorizovaného předváděcího štábu v Berlíně za účast ve výcvikovém a testovacím kursu řidičů vojenských motorových vozidel.

25.-26.listopad 1931: Účast na zkoušce montáže podvozku Krupp-Daimler o síle 100 koní ve firmě Daimler-Benz v Berlíně

1.květen 1933: Přeložen do štábu 7.divize

1.srpen 1934: Přeložen do motorizovaného předváděcího oddílu v Ohrdrufu. (první německá tanková jednotka)

15.říjen 1935: Velitel II.praporu 4.tankového pluku 2.tankové divize

9.-14.prosinec 1935: Odvelen do signálního kursu armády/Luftwaffe v signální škole v Halle/Salle.

23.září 1936-8.červen 1939: Na příkaz armádního vrchního velení byl jmenován velitelem skupiny „Imker“ (včelař) (Příjezd do Španělska-začátek října 1936. Personál skupiny „Imker“ byli hlavně dobrovolníci z 6.tankového pluku „Neuruppin“ z 3.tankové divize. Jejich úkol byl výcvik důstojníků a vojáků z Francovy armády, konkrétně výcvik tankový, pěší taktika a používání dělostřelectva a signálů, skupina „Imker“ udržovala dvě, poté tři tankové výcvikové roty, vyzbrojené lehkými tanky Pzkpfw I (tankové jednotky měly krycí jméno skupina „Drohne“ neboli trubec). Po dokončení jejich výcviku, získaly španělské posádky tanky Pzkpfw I, které byly dopraveny z Německa. Dodatečně používala skupina „Drohne“ velký počet lepších ruských tanků ukořistěných republikánským jednotkám (tank T-26 byl obzvlášť ceněn)).

8.červen 1939: Přidělen jako štábní důstojník do Berlína-povinnosti určeny velitelem mobilních jednotek

1.srpen 1939-18.září 1939: Přeložen do štábu 3.tankového pluku 2.tankové divize a zároveň zástupce ve velení pluku. (V září 1939 se 2..tanková divize pod velením Generalleutnanta Rudolfa Veiela zúčastnila invaze do Polska jako součást XXII. armádního sboru (motorizovaného), kterému velel General der Kavallerie Ewald von Kleist. Útokem z údolí Orava na Slovensku, postupoval von Kleistův sbor jižně od Krakowa a zabral přechody přes řeku Dunajec v Tarnówu. Pokračováním postupu z Rzeszówu se sbor zachytil na předmostí na řece San v Jaroslawi odkud 2..tanková divize postupovala na severovýchod do Zamošče. Potom 2..tanková divize zaútočila na polské jednotky v Rawa Ruska, Kulikowu, Zolkiewu, Tomaszówu and Krasnobródu, před tím, než ukončila svůj postup a stáhnula se za řeku San, která sloužila jako německo-ruská hranice v tomto sektoru. Von Thoma obdržel spony k oboum svým železným křížům z 1.světové války za své výkony během tažení.)

19.září 1939-5.březen 1940: Velitel 3.tankového pluku 2..tankové divize.

5.březen 1940: Velitel mobilních jednotek v armádním vrchním velení.

17.červenec 1941-15.září 1941: Zároveň zástupce ve velení 17.tankové divize na Východní frontě (velitel Generalmajor Dipl. Ing. Karl Ritter von Weber (zastupující velitel na místě Generalleutnanta Hanse-Jürgena von Arnima, který byl 26.června 1941 zraněn blízko Stolpce), 17.tanková divize se zúčastnila invaze do Sovětského svazu jako součást skupiny armád Střed. 17.července 1941 přijal von Thoma dočasné velení divize po Generalmajoru Ritteru von Weberovi-držitelovi Rytířského kříže bavorského vojenského řádu Maxe Josefa-který byl těžce zraněn blízko města Krassnyj, jižně od Smolenska (zemřel o dva dny později). Generaloberst Heinz Guderian, velitel 2.tankové skupiny, si poznamenal do svých pamětí k jmenování von Thomy do 17..tankové divize: Byl jedním z našich nejdůležitějších a nejzkušenějších tankových důstojníků, byl proslulý svým ledovým klidem a svým mimořádným hrdinstvím, jak v 1.světové válce, tak ve Španělsku a teď měl dokázat své schopnosti ještě jednou. Von Thoma velel divizi do 15.září 1941, kdy se Generalleutnant Hans-Jurgen von Arnim, zotavený ze zranění, znovu chopil velení.)

15.září 1941: Záloha vrchního armádního velení-povinnosti určeny velitelem Wehrkreisu III, Berlín

14.říjen 1941-1.červenec 1942: Velitel 20.tankové divize na Východní frontě. (Po nahrazení Generalmajora Horsta Stumpffa jako divizního velitele, vedl von Thoma svoji novou jednotku během postupu na Moskvu, který začal 15.listopadu 1941. Navzdory začátku kruté zimy, Němci zarputile postupovali na Moskvu ze severu i z jihu, čímž se pokoušeli hlavní město obklíčit. Nicméně, zvětšující se chlad, prudké místní protiútoky a nedostatek rezerv německý postup zpomalil. 6.prosince 1941, zahájili Rusové první ze série velkých protiofenzív, které donutily Němce stáhnout se od Moskvy. Na konce měsíce obdržel von Thoma Rytířský kříž za organizaci a udržení nových obranných pozic na řece Ruza, přestože byl z blízka pronásledován silnými sovětskými jednotkami. 15.ledna 1942 Hitler konečně povolil zmrzlé a vyčerpané armádě pomalý ústup na linii Ržev-Gžatsk-Orel-Kursk. Po skončení služby na Moskevské frontě, přenechal von Thoma velení 20.tankové divize Generalmajoru Waltheru Düvertovi.)

1.červenec 1942: Záloha vrchního armádního velení-povinnosti určeny velitelem Wehrkreisu III, Berlín

1.září 1942-4.listopad 1942: Zástupce ve velení německého Afrika Korpsu po dobu nepřítomnosti velitele. (V ranních hodinách 31.srpna 1942 byl General der Panzertruppe Walther Nehring, velitel německého Afrika Korpsu, zraněn, když britské letadlo zaútočilo na jeho velitelský vůz během bitvy u Alam Halfa. Dočasné velení bylo nakrátko převzato Nehringovým šéfem štábu, Oberstem Fritzem Bayerleinem, než se později ráno Generalmajor Gustav von Vaerst vzdal velení 15.tankové divize, aby převzal velení Afrika Korpsu. Ačkoliv byl formálně jmenován velitelem 1.září 1942, různé zdroje uvádějí, že von Thoma ve kutečnosti nepřijel do severní Afriky převzat velení Afrika Korpsu před 17.zářím.)

24.-25.říjen 1942: Zástupce ve velení tankové armády Afrika. (Von Thoma velel armádě poté co její velitel, General der Kavallerie Georg Stumme, prodělal smrtelný srdeční záchvat během bitvy u El Alamein. V té době byl Generalfeldmarschall Erwin Rommel ny cestě do severní Afriky z Německa, kde byl na zdravotní dovolené. Rommel přijel a opět se ujal velení tankové armády Afrika 25.října.)

4.listopad 1942: Zajat Brity v Tel el Mampsra, západně od El Alamein, Egypt.

4.listopad 1942-1946: Válečný zajatec v britském zajetí

Vyznamenání/Dekorace:

Rytířský kříž: 31.prosinec 1941, Generalmajor, velitel 20.tankové divize

Bavorský vojenský řád Maxe Josefa, Rytířský kříž: 5.červenec 1916, Leutnant, pobočník v královském bavorském 3.pěším pluku Prinz Karl von Bayern. (Zaveden 8.června 1797 kurfiřtem Karlem Theodorem Bavorským, vojenský řád Maxe Josefa byl nejvyšší vojenské vyznamenání, které mohlo být uděleno bavorským důstojníkům za statečnost ve válce. Držitelé řádu získali výsadu osobního, nedědičného šlechtictví ve formě titulu „Ritter von...“ Včetně 35 udělení ne-Bavořanům byl řád udělen pouze 300krát během 1.světové války: Velký kříž (25), Velitelský kříž (22) a Rytířský kříž (253). Do řádu bylo vepsáno motto VIRTUTI PRO PATRIA neboli Odvaha pro vlast.)

Pruský Železný kříž, 1.třída (1914): 3.červen 1915

Pruský Železný kříž, 2.třída (1914): 17.říjen 1914

1939 Spona k Pruský Železný kříž, 1.třída: 1939

1939 Spona k Pruský Železný kříž, 2.třída: 1939

Medaile za zimní tažení v Rusku 1941/1942 (Východní medaile)-Není známe, jestli ji von Thoma obdržel před svým zajetím, ale jeho služba na Východní frontě během zimy 1941-1942 splňovala podmínky udělení

Bavorský vojenský záslužný řád, 4.třída s meči: 16.listopad 1914

Kříž cti pro bojovníky 1914-1918: 1935

Vyznamenání za dlouhou službu v ozbrojených silách, 1.třída (25 let-služební kříž)

Vyznamenání za dlouhou službu v ozbrojených silách, 3.třída (12 let-služební medaile)

Rakouský vojenský záslužný kříž, 3.třída s válečnou dekorací: 5.duben 1916

Německý Španělský kříž ve zlatě s Meči a Diamanty

Španělská vojenská medaile s Diamanty

Medaile za španělské tažení

Tankový odznak legie Condor ve zlatě: Tato unikátní verze standartního stříbrného odznaku byla předána von Thomovi muži z jeho oddílu v den nacionalistického vítězství v Madridu 19.května 1939

Odznak za zranění ve stříbře-1.světová válka: 22.listopad 1916 (Von Thoma byl během 1.světové války 4krát zraněn)

Podobné články

Další články autora

Autor : Melkor 🕔30.07.2004 📕14.187

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře