Dobrá trefa

Autor: Evžen Petřík / Oněgin 🕔︎︎ 👁︎ 28.566

Výstava se zabývá zajímavou tematikou střeleckých spolků, které asi všichni znáte z filmu Anton Špelec ostrostřelec s Vlastou Burianem coby zneuznaným střelcem, kterému „nedajli medaili“.

Historie těchto spolků však spadá až do středověku, kdy byli měšťané nuceni sami své město bránit. Základem mnohdy bývaly cechy, které poskytovaly peníze na zakoupení zbraní, tj. v nejstarších dobách kuší a později mušket. Ovšem co by si takový měšťan počal se zbraní bez pořádného výcviku? Členové těchto domobran se tedy učili zacházet se zbraní a po zvládnutí základních úkonů (a napnutí kuše heverem není zase tak jednoduchá věc) začali soutěžit, kdo z nich má lepší mušku. Zprvu se střílelo na pevné terče, později byla velmi oblíbená střelba „ku ptáku“. Původně živý pták byl nahrazen dřevěným a střelci byli odměňováni podle toho, kam ptáka zasáhli. Ten, kdo trefil tělo ptáka, se pak stal „ptačím králem“.

Reklama

Původní účel vzniku střeleckých spolků tak postupně ustupuje zábavě a později se členství stává otázkou společenské prestiže.

Od 15. století nastupuje éra palných zbraní – neohrabané hákovnice a píšťaly doby husitské a jagellonské jsou vystřídány doutnákovými či speciálními hubkovými mušketami, které dokonce ústí ve speciální, téměř již sportovní zbraně – terčovnice. Pod tímto pojmem si však nemůžeme představit nějakou lehkou zbraň podobnou vzduchovce. Jednalo se o těžké předovky velké ráže mnohdy opatřené hákem kvůli zpětnému rázu a vzniklé z vojenských hradebnic (ty bývaly různě lafetovány kvůli své hmotnosti).

Během třicetileté války se armády profesionalizují a domobrana se stává anachronismem. Střelecké spolky však nezanikají a členství v nich se stává otázkou prestiže a společenského postavení spojeného s řadou privilegií, mj. nošení zbraně. Začínají vznikat různé střelecké řády, které upravují chod na střelnicích a určují pravidla při samotných soutěžích. Střílí se již na speciální malované terče, které mají rozličné tvary a podoby a mnohdy jsou skutečně uměleckými díly. Zajímavostí je, že se beztrestně mohlo střílet na představitele státu, pro které se zobrazení na terči stalo vlastně výrazem jejich uznání a významu. Takovým terčům s podobou panovníka se říkalo královské terče. Zároveň ale na jiných terčích mohl být zobrazen aktuální nepřítel  např. Turek, vděčným tématem byl i patron střelců svatý Šebestián.

Vzhledem k tomu, že takováto střelba byla poměrně nákladná, členy novodobých spolků se většinou stávají bohatí měšťané, tj. především Němci. Český duch začal převládat až od konce 19. století v souvislosti s politickými změnami. Přestože spolky již většinou neplní funkci obrannou, řada jejich členů se vyznamenala např. za napoleonských válek či později během války prusko-rakouské, za což byly spolky císařem náležitě privilegovány. Skutečný rozkvět ostrostřelců nastal na přelomu století, kdy byly zakládány střelecké svazy národního charakteru.

Tento rozkvět byl ukončen první světovou válkou. V období první republiky dochází k situaci, kdy německé spolky inklinují k fašistické a nacistické ideologie, zatímco v českých řadách vznikají Národní gardy mající přispět k obraně státu. Druhá světová válka sice znamenala konec střeleckých spolků, zájem o odpočinkovou a sportovní střelbu neupadl a v rámci Svazarmu naši střelci dosáhli řady úspěchů na mezinárodním poli a i v současnosti patří mezi světovou špičku.

Reklama

Po roce 1989 dochází k uvolnění situace i na poli vlastnictví zbraní, vzniká řada vojensko-historických klubů a mezi nimi i několik historických střeleckých sborů, jako např. v Brně.

Díky Moravskému zemskému muzeu a pánům Zdeňku Fišerovi a Vlastimilu Schildbergerovi se můžeme i my seznámit s touto zajímavou stránkou historie.

PS: V Kroměříži, kde bydlím, také býval střelecký spolek založený již r. 1674. Střelnici měl u železniční trati mezi Bagrákem a Kauflandem. Kroměřížské malované terče patří mezi poslední, na které se skutečně střílelo ještě v období 1. republiky, kdy již jinde byly nahrazeny klasickými černobílými terči s kružnicemi. Němým svědkem této historie je zdevastovaný hrázděný dům z přelomu století tísněný z jedné strany bývalým vojenským objektem a z druhé strany Kauflandem.


Plakát zvoucí na výstavu vychází z originálního malovaného terče


Průřez zbraněmi od hákovnice po křesadlovku


Uniforma a výbroj člena Národní gardy


Při výročních střelbách se na terčích zaznamenávaly zásahy jednotlivých soutěžících včetně jmen


Terčové zbraně z 19. století


Na takovémto terči mohl Gavrilo Princip trénovat atentát v Sarajevu :)


Ještě v období 1. republiky udržovali kroměřížští střelci tradici malovaných terčů


Terčům s podobiznou panovníků se říkalo královské


Odměny pro nejlepšího střelce - koruna, žezlo a jablko; další trofejí bával např. řetěz

Reklama


Terč s motivem Turka, který je obklopem ženami ze svého harému - jakou odměnu asi dostal ten, kdo trefil ty nahotinky?

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více