General der Panzertruppe Traugott Herr

Autor : Melkor 🕔12.07.2004 📕11.654

Podobné články

Další články autora

JMÉNO: Traugott Herr

HODNOST: General der Panzertruppe

OSOBNÍ ÚDAJE

DATUM NAROZENÍ: 16. září 1890

MÍSTO NAROZENÍ: Weferlingen/Kreis Gardelegen v Altmarku

DATUM SMRTI: 13. duben 1976

MÍSTO SMRTI: Achterwehr/Schleswig - Holstein

NÁRODNOST: Německá

ZAMĚSTNÁNÍ: Voják z povolání

Povýšení:

Fahnenjunker: 18. duben 1911

Fahnenjunker - Unteroffizier: 9. srpen 1911

Fähnrich: 19. prosinec 1911

Leutnant: 18. srpen 1912

Oberleutnant: 28. listopad 1917

Hauptmann: 1. leden 1926

Major: 1. červen 1934

Oberstleutnant: 1. říjen 1936

Oberst: 1. srpen 1939 (později změněno na 1. duben 1938)

Generalmajor: 1. duben 1942

Generalleutnant: 15. únor 1943

General der Panzertruppen: 1. září 1943

Velení / Přidělení:

18. duben 1911: Vstoupil do armády jako Fahnenjunker, do fysilírského pluku „Prinz Heinrich von Preussen“ (1. Brandenburský) č. 35, Brandenburg/Havel.

říjen 1911 - červenec 1912: Odvelen do Válečné školy v Glogau.

5. srpen 1914: V poli s fysilírským plukem č. 35

10. říjen 1914: Pobočník II. praporu fysilírského pluku č. 35

12. prosinec 1914: Zraněn - pobyt v nemocnici

12. leden 1915: Opět, pobočník II. praporu fysilírského pluku č. 35

1. březen 1916: Zástupce plukovního pobočníka fysilírského pluku č. 35

19. březen 1916: Pobočník II. praporu fysilírského pluku č. 35

31. srpen 1916: Zraněn - pobyt v nemocnici

20. říjen 1916: Přidělen k doplňového praporu fysilírského pluku č. 35

1. prosinec 1916: Výcvik - velitel kulometné roty s 2. doplňkové kulometné roty III. Armádního sboru

15. leden 1917: Velitel 2. kulometné roty pěšího pluku č. 451

6. listopad 1917: Kulometný důstojník ve štábu 234. pěší divize

14. únor 1918: Návrat k pěšímu pluku č. 451

24. únor 1918: Kulometný důstojník ve štábu pěšího pluku č. 451

1. březen 1918: Zástupce velitele praporu v pěším pluku č. 451

29. červen 1918: Nemoc - pobyt v nemocnici

22. červen 1918: Návrat k pěšímu pluku č. 451

14. prosinec 1918: Velitel roty v náhradním praporu fysilírského pluku č. 35

1. únor 1919: Pobočník Brandenburského oblastního velitelství

23. říjen 1919: Přeložen k 3. kulometné rotě pěšího pluku Reichswehru č. 5 brigády Reichswehru č. 3

25. říjen 1920: Pobočník fysilírského praporu pěšího pluku Reichswehru č. 5 brigády Reichswehru č. 3

1. listopad 1920: Velitel prozatímního praporu pěšího pluku Reichswehru č. 5 brigády Reichswehru č. 3

1. leden 1921: Přeložen do 4. kulometné roty 9. (pruského) pěšího pluku ve formaci nového Reichsheeru z Übergangsheer nebo Prozatímní armády

19. červen 1922 - 7. červenec 1922: V tutéž dobu, zástupce velitele roty v 9. (pruském) pěším pluku

1. říjen 1923: Přeložen do 9. (pruského) Jízdního pluku, Fürstenwalde a odvelen do Wehrkreis (Vojenská oblast) Velitelství III.

1. říjen 1924: Návrat k 9. (pruskému) pěšímu pluku.

29. září 1925 - 23. prosinec 1925: Odvelen do řidičského technického kursu s 3. (pruským) motorizovaným praporem

1. únor 1926: Kapitán štábu 9. (pruského) pěšího pluku

21. duben 1926 - 6. květen 1926: Odvelen do kursu s 3. (pruským) motorizovaným praporem

28. červen 1926 - 23. červenec 1926: Odvelen do kursu s 3. (pruským) motorizovaným praporem

1. únor 1927: Velitel 4. kulometné roty 9. (pruského) pěšího pluku

26. září 1927 - 15. říjen 1927: Odvelen do kursu těžkých kulometů v Döberitzu

1. říjen 1929 - 21. prosinec 1929: Odvelen do řidičského kursu s 3. (pruským) motorizovaným praporem

6. leden 1931 - 13. únor 1931: Odvelen do Takticko - technického důstojnického kursu v motorizovaném výcvikovém velitelství, Berlín

1. červenec 1933: Taktický instruktor v Pěchotní Škole, přejmenována na Drážďanskou Válečnou Školu 1. ledna 1935

1. leden 1937: Velitel III. praporu pěšího(motorizovaného) pluku č. 33, Zerbst

26. srpen 1939: Velitel pěšího (motorizovaného) náhradního pluku č. 13 191. divize (Základna v Madgeburgu, tento pluk prováděl základní výcvik pro nové rekruty.)

18. září 1939: Velitel pěšího (motorizovaného) pluku č. 66 13. pěší (motorizované) divize. (V září 1939, se divize, které velel Generalleutnant Moritz Faber du Faur (Generalleutnant Paul Otto od 7. září 1939), zúčastnila invaze do Polska, během které pomáhala obklíčit a porazit 7 polských divizí v Radomské kapse. 1. listopadu 1939 převzal velení Generalmajor Friedrich - Wilhelm von Rothkirch und Panthen, který velel 13. . pěší (motorizované) divizi během invaze do Francie v květnu 1940. Byla podřízena tankové skupině Kleist, po počátečním postupu ustanovila obrannou linii na řece Sommě. Během druhé fáze Bitvy o Francii byla divize připojena k XVI. Armádnímu (Motorizovanému) sboru, kterému velel General der Kavallerie. Po překročení řeky Seiny, vyrazil Hoepnerův sbor do jižní Francie, kde se dostal k městu Lyon v údolí řeky Rhony, v době kdy nastal klid zbraní 25. července 1940.)

14. říjen 1940: Velitel 13. Schützen - brigády 13. tankové divize. (zformována ve Vídni z 13. pěší (motorizované) divize 11. října 1940, nová 13. tanková divize pod velením Generalmajora von Rothkirch und Panthen se přesunula do Rumunska, kde fungovala jako výcviková jednotka. 22. června 1941, poté co se přesunula do Polska se divize zúčastnila invaze do Sovětského svazu jako součást Tankové skupiny č. 1 pod velením Generalobersta Ewalda von Kleista v sektoru Skupiny armád Jih. Pod velením Generalmajora Walthera Düwerta, který převzal velení 14. června 1941 se 13. tanková divize zúčastnila těžkých bojů u Umaně a Kijeva během postupu jižním Ruskem. Spolu s III. Tankovým sborem dobyla 21. listopad 1941 Rostov, ze kterého se však musela o týden později spolu se sborem stáhnout kvůli sovětskému protiútoku.)

1. prosinec 1941: Přidělen do velení 13. tankové divize na Východní frontě. (Po převzetí velení od Generalmajora Düverta zůstala divize pod 1. Tankovou armádou v obranných pozicích podél řeky Mius blízko Taganrogu během zimy 1941 - 1942.)

1. duben 1942: Velitel 13. tankové divize na Východní frontě. (1. Tanková armáda, která spadala pod Skupinu armád A se zúčastnila německé letní ofenzívy v roce 1942. Po znovudobytí Rostova v červenci 1942 překročila 13. tanková divize řeku Don a postoupila hluboko na jih ke Kavkazu. Po obsazení předmostí na řece Terek blízko Mozdoku v září se divize pokusila neúspěšně dobýt Ordžonikidze později téhož měsíce.)

31. říjen 1942: Vážně zraněn na lebce šrapnelem v Urukhu blízko Dzagiparsu během postupu na Ordžonikidze/v nemocnici/rezerva Armádního Vrchního velení. (Generalleutnant Helmut von der Chevallerie převzal velení 13. tankové divize po dobu zranění Generalmajora Herra.)

15. červen 1943: Odvelen ke Skupině armád D ve Francii.

29. červen 1943: Přidělen k velení LXXVI. Armádního sboru v Itálii, reorganizován na LXXVI. Tankový sbor 22. července 1943. (Přidělen k nově vzniklé 10. armádě, které velel General der Panzertruppen (později Generaloberst) Heinrich - Gottfried von Viethinghoff genannt Scheel v srpnu 1943, LXXVI. Tankový sbor byl umístěn v Kalábrii, ve špičce italské boty s 26. tankovou a 29. divizí pancéřových granátníků, které spadaly pod jeho velení.)

1. září 1943 - 28. únor 1944: Velitel LXXVI. Tankového sboru v Itálii (1. březen 1944 - 15. duben 1944: velení sboru převzal Generalleutnant Dietrich von Choltitz). (3. září 1943, provedli Spojenci invazi na italskou pevninu, když britská 8. armáda překročila Messinský průliv a vylodila se v Kalábrii (operace Baytown). Sbor měl podle rozkazů vést zdržovací akce a poté se stáhnout na sever. Herrův sbor se pomalu stahoval a německé vrchní velení plánovalo, jak čelit hlavnímu spojeneckému vylodění. 9. září 1943 britské a americké síly americké 5. armády spustily operaci Avalanche, hlavní obojživelné vylodění v Salernu. Německá 10. armáda, včetně Herrova sboru se ihned pokusila ovládnout pláže, aby získala čas na ústup německých sil z jižní Itálie. Ačkoliv byli Němci téměř úspěšní při dobytí pláží u Salerna, von Vietinghoff nařídil svým silám ustoupit 16. září. Po bojích podél řeky Volturno, kde byla 10. armáda jako zadní voj, zaujala obranné pozice na Bernhardově a Gustavově linii u řek Garigliano a Rapido od listopadu 1943. Herrův sbor byl odsunut z Jaderské fronty a podřízen 14. armádě, které velel Generaloberst Eberhard von Mackensen na začátku února 1944, v této době Herrův sbor pomáhal zničit spojenecké předmostí u Anzia, které vzniklo po britsko - americkém obojživelném vylodění 22. ledna 1944 (operace Shingle).

16. duben 1944 - 26. prosinec 1944: Opět velitel LXXVI. . Tankového sboru v Itálii (od 24. listopadu 1944 do 13. prosince 1944 převzal velení sboru Generalleutnant Friedrich - Wilhelm Hauck). (Po proražení Gustavovy linie v Cassinu a průlomu z Anzijského předmostí, dobyli Spojenci 4. června 1944 Řím. 14. armáda (které velel od 2. června 1944 General der Panzertruppen Joachim Lemelsen), společně s přiléhající von Vietinghoffovou 10. armádou vykonala obtížný ústup centrální Itálií. V srpnu 1944 zaujaly obě armády obranné pozice na Arnoské? a Gotické linii v severních Apeninách.)

24. listopad 1944 - 16. prosinec 1944: Přidělen do velení 14. armády v Itálii. (Herr převzal velení od Generala der Artillerie Heinze Zieglera), který velel pouze dočasně minulý měsíc. Kromě tří týdnů, kdy velel 14. armádě, Herr musel uvolnit místo velitele Generalovi der Infanterie Kurtu von Tippelskirchovi kvůli zdravotním důvodům, které pravděpodobně pramenily z komplikací způsobených zraněním hlavy z Ruska - 31. října 1942.

Prosinec 1944: Podstoupil operaci hlavy/pobyt v nemocnici

17. leden 1945 - 15. únor 1945: Rekonvalescenční dovolená/ve Velitelské záloze

15. únor 1945 - 2. květen 1945: Přidělen k velení 10. armády v Itálii. (Po nahrazení Generala der Panzertruppen Joachima Lemelsena, Herr velel 10. armádě po zbytek války). V dubnu 1945, Spojenci zahájili letní ofenzívu v Itálii. Herrova armáda, která se skládala z LXXVI. Tankového sboru (General der Panzertruppe Gerhard Graf von Schwerin, od 26. dubna 1945 Generalleutnant Karl von Graffen), I. Parašutistického sboru (General der Fallschirmtruppe Richard Heidrich) a z LXXIII. Armádního sboru pro speciální úkoly (General der Infanterie Anton Dostler) bránila linii od Boloně k jaderskému pobřeží proti britské 8. armádě, které velel Lieutenant - General Sir Richard L. McCreery. Po proniknutí linií herrova sboru, Brotivé dobyli města Ferrara, Rovigo, Padova a Benátky před stočením na východ k italsko - yugoslávské hranici. Poražené síly Osy v Itálii, které zastupovali Generaloberst von Vietinghoff genannt Scheel a SS - Obergruppenführer und General der Waffen - SS Karl Wolff, podepsaly místní kapitulaci 29. dubna 1945 v Casertě. V poledne 2. května 1945, všechny síly Osy, které spadaly pod Velitele - jihozápad a Skupinu armád C se vzdaly Spojencům, což ukončilo dlouhou a náročnou Italskou kampaň.

2. květen 1945 - 17. květen 1948: Válečný zajatec v britském držení.

Vyznamenání/Dekorace:

Rytířský kříž: 2. říjen 1941, Oberst, velitel 13. Schützen - brigády

Dubové ratolesti (110. ): 9. srpen 1942, Generalmajor, velitel 13. tankové divize

Meče (117. ):18. prosinec 1944, General der Panzertruppe, velitel LXXVI. Tankového sboru

Pruský Královský Hohenzollernský řád, Rytířský kříž s meči: 24. listopad 1917

Pruský železný kříž 1. třída (1914): 21. říjen 1915

Pruský železný kříž 2. třída (1914): 14. září 1914

1939 spona k Pruskému železnému kříži 1. třída (1914): 12. květen 1940

1939 spona k Pruskému železnému kříži 2. třída (1914): 24. září 1939

Medaile za zimní tažení v Rusku 1941/1942 (Východní medaile): 3. srpen 1942

Hamburský hanzovní kříž

Kříž cti pro bojovníky 1914 - 1918

Vyznamenání za dlouhou službu v ozbrojených silách, 1. třída (25 let, Služební kříž)

Vyznamenání za dlouhou službu v ozbrojených silách, 3. třída (12 let, Služební medaile)

Rakouská Válečná Pamětní medaile s meči

Pamětní medaile 1. října 1938

Odznak za tankový útok - stříbrný

Odznak za zranění - černý, 1. světová válka

Odznak za zranění - stříbrný, 2. světová válka

Uvedený ve zprávě Wehrmachtu: 24. červen 1944, 22. září 1944

Podobné články

Další články autora

Autor : Melkor 🕔12.07.2004 📕11.654

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře