Micubiši A6M - Reisen (Zero, Zeke) a jeho verze

Autor : Fantan 🕔02.07.2004 📕20.196

Vývoj stíhačky Micubiši (Mitsubishi)  A6M REISEN je podrobně popsán v časopise „Letectví a kosmonautika“, č.25/1971, str. 22-24. (V pramenech je používána jak česká, tak anglická transkribce - „Shi - Ši“, „Mitsubishi - Micubiši“, „Nakajima - Nakadžima“. Prosím, nechť je toto akceptováno, nejde o důležité rozdíly).

Rozpětí 12 m
Délka 9,06 m
Nosná plocha 22,44 m2
Hmotnost prázdná 1680 kg, vzletová 2410 kg - 2795 kg
Motor Nakadžima Sakae 12, 2 hvězdicový vzduchem chlazený 14 válec 940 ks
Max. rychlost 532 km/hod
Dolet 2340 km
Dostup 10 000 m
Stoupavost 6000 m za 7,45 min
Výzbroj 2 kulomety 7,7 mm před pilotem, 2 kanony 20 mm v křídlech
Prameny: V.Němeček, Vojenská letadla 3, str.308-309;  SPM 2 (Modela, podnik ÚV Svazarmu 1978)

První vzlet prototypu „palubního stíhacího letounu podle specifikace 12 Shi“ se uskutečnil dne 1.4.1939 z letiště Kagamigahara, vzdáleného 50 km od továrny Micubiši v Nagoji. Letadlo tam bylo přepraveno naloženo na žebřiňáku, taženým voly. Po provedení pozemních zkoušek a opravě některých zjištěných závad nová stíhačka vzlétla ještě s dvoulistou vrtulí, která byla později nahrazena 3 listou. Tento a ještě druhý prototyp (zalétán až 18.10.1939) létaly s motorem Micubiši Mk2 Zuisei 13 o výkonu 750 ks/551 kW. Válcovitý kryt motoru těchto dvou prototypů nebyl njak tvarován. V úrovni zakončení krytu před kabinou byly vybaveny nasávacím „komínkem“. Námořnictvo letoun oficiálně přijalo 14. září 1939 a přidělilo mu vojenské označení „A6M1 -  palubní stíhací letoun typ 0“. Druhý prototyp byl 11. března 1940 zničen havárií při střemhlavém letu.

A6M2
Třetí prototyp letadla již byl osazen silnějším motorem Nakajima NKIC Sakae 12 o výkonu 950 k/700 kW a proto byl označen jako „A6M2“. Nový motor byl nejen o něco těžší, než jeho předchůdce, ale měl i o několik cm větší průměr. Proto byl kryt upraven - byly v něm prolisovány výstřelné kanály pro oba kulomety, byl opatřen rychlozámky pro snímání a “komínek“ pro přívod vzduchu ke karburátorům byl nahrazen vystupujícím kanálem na spodní straně krytu. Na výškových kormidlech, která doznala drobných tvarových změn, již nebyla vyvažovací závaží, byl upraven mechanismus vyhazování vystřelených nábojnic a článků nábojových pásů. 
Firma Micubiši od prosince 1939 do 30.7.1940 vyrobila nesériovým způsobem celkem 17 prototypů typu A6M2, z nichž 15 bylo od 21.7.1940  nasazeno do bojů v Číně, oblasti Hankov.

A6M2, palubní stíhací letoun typ 0 model 11
Modifikace byla pod tímto označením zařazena do služby na konci července 1940. a od začátku srpna 1940 byla v závodě v Nagoji zahájena sériová výroba. V průběhu výroby byly na jednotlivých letadlech realizovány úpravy a změny, vycházející z výrobních a bojových zkušeností. Od září 1940 se křídlo vyrábělo se zesíleným hlavním nosníkem, na vnějším vzhledu se tato úprava nijak neprojevila. Celkem bylo vyrobeno 47 kusů této verze letadla.

A6M2 model 21
Modifikace, která se začala uplatňovat koncem listopadu 1940- od 65. vyrobeného stroje, spočívala v instalaci sklápěcích konců křídel, kterým se zmenšilo rozpětí z 12 na 11 metrů, aby bylo možno přepravovat letouny na výtazích letadlových lodí, které měly tento rozměr. Počínaje 127. vyrobeným strojem byla křidélka vybavena stavitelnými trimry. Do výroby se zapojila i firma Nakajima v závodech v Koizumi.  K 7. prosinci 1941 disponovalo císařské námořnictvo 328 letouny A6M2. Celkem bylo tohoto typu vyrobeno asi  1 552 ks.

A6M2a model 21A - v r. 1943 bylo vyrobeno cca 35 ks letounů A6M2 model 21, které byly vyzbrojeny odlišně - v křídlech měly zabudována kanóny ráže 20 mm s delší hlavní, vyčnívající před náběžnou hranu. Jednalo se o kanón  typ 99 model 2 Mk. 3 s bubnovým zásobníkem a kadencí 490 ran/min.

A6M3  model 32
První prototyp byl dokončen v červnu 1941. Tento letoun v základu A6M3 disponoval silnějším motorem Sakae 21 s dvou rychlostním kompresorem, který měl startovní výkon 1130 ks, ve výši 6000 m si udržoval výkon 980 ks (720 kW). Motor Sakae 21 měl větší průměr, než motor Sakae 12 a proto i kryt motoru je větší, nemá již tak válcovitý tvar jako u A6M2 a místo prolisů pro výstřelné kanály jsou v krytu motoru výstřelné otvory kulometů. Zepředu je dole v čelní straně krytu nasávací otvor vzduchu pro karburátory, který již nevystupuje mimo obrys, jako předchozí kanál. 
Model 32 vznikl na základě doporučení bojových pilotů. Rozpoznávacím znakem jsou rovně useknutá křídla, zbavená zcela sklápěcích konců, čímž se zmenšilo rozpětí na 11 m.. Zjednodušila se tím výroba křídla i provoz a zvýšila se obratnost letounu při vyšších rychlostech. Tohoto modelu bylo vyrobeno celkem 543 ks

A6M3 model 22
Letouny A6M3 byly uvedeny do služby v době bojů nad Novou Guinei a Šalamounovými ostrovy a zde se ukázal nečekaný nedostatek. Větší váha a rozměry motoru Sakae 21 vedly ke zmenšení trupové nádrže z 98 na 60 litrů. Navíc silnější motor měl i vyšší spotřebu, což nepříznivě ovlivnilo hodnotu doletu, jehož zvýšení začaly bojové jednotky brzy požadovat.
Proto firma Micubiši začala vyrábět model 22, který měl opět křídlo s okrouhlými a sklápěcími konci jako A6M2 a navíc v náběžné hraně každého křídla mezi přepážkami po vnější straně kanonů palivovou nádrž objemu 45 litrů.
Nejméně u 3 strojů tohoto typu byly křídelní kanony ráže 20 mm nahrazeny kanony ráže 30 mm a byly zkoušeny v boji proti spojeneckým bombardérům v oblasti Rabaulu.

A6M3 model 22A byla výzbrojní modifikace předchozího typu - pozdější serie byly standardně vyzbrojovány kanonem typu 99 model 2 s dlouhou hlavní s rozšířením u ústí, které už se osvědčily u typu A6M2a model 21A. Oproti starším kanonům měly tyto vyšší zásobu střeliva (100 proti 60 granátům).

A6M4
Toto označení bylo použito jen u dvou pokusných letounů typu A6M2, jejichž motor Sakae 21 byl vybaven turbokompresorem. Vývoj realizoval Arsenál v Jokosuce. Pro nedostatek speciálních slitin, nutných k provozu turbokompresoru a pro nedořešenost vznikajících problémů byl celý projekt zrušen a tato verze nebyla nikdy vyráběna.

A6M5 Model 52
V r. 1943 se firma Micubiši pokusila řešit zásadní nedostatek, spočívající v neschopnosti Zera dosahovat vyšších rychlostí v letu střemhlav, čehož spojenečtí piloti v boji často využívali. Od 904. vyrobeného stroje A6M3 Model 32  proto opatřila novým křídlem s pevnějším potahem o rozpětí 11 m, plochou 21,3 m2 s obloukovými konci křídla bez sklápění. Výzbroj i motor výchozího typu zůstaly nezměněny, ale páry motorových válců byly opatřeny individuálními výfuky, které za letu vykazovaly určitý přídavný tah. Tytro výfuky jsou také důležitým rozpoznávacím znakem této verze. Stroje byly předávány bojovým jednotkám od podzimu 1944

A6M5a Model 52a
Tato varianta byla projektována a vyvíjena koncem r. 1943 současně s typem Model 52. Měla silnější potahový plech křídel pro dosažení ještě vyšší rychlosti při střemhlavém letu. Vyzbrojen byl 20 mm kanóny typ 99 Model 2 Mark 4, jejichž střelivo bylo v pásech - předchozí typy měly zásobníky bubnové. Tím se zvýšila zásoba střeliva ze 100 na 125 granátů na hlaveň. Od března 1944 vyrobila firma Micubiši  391 ks těchto letadel, množství vyrobených firmou Nakajima není znám.

A6M5b Model 52b
byla první varianta, kde se objevila ochrana pilota 50 mm tlustým čelním sklem a ochrana palivových nádrží automatickým hasicím zařízením s CO2. Výzbroj byla zesílena výměnou jednoho trupového kulometu 7,7 mm za kulomet typ 3 ráže 13 mm. Od r. 1944 vyrobila firma Micubiši celkem 470 ks této varianty.

A6M5c Model 52c
Podle pokynů velení japonského námořnictva z 23.6.1944 byly provedeny další úpravy typu A6M5. Přidáním pancéřové desky za sedačku byla zvýšena ochrana pilota, pro zvýšení doletu byla za jeho sedačku instalována 70 litrová samosvorná nádrž. Výzbroj byla značně posílena zabudováním 13 mm kulometu vz.3 do křídla vně každého kanónu, přičemž v trupu zůstal jen kulomet 13 mm, kulomet ráže 7,7 mm byl odstraněn. V místě uložení zbraní byl značně zesílen potah křídel a na jejich spodní stranu byly instalovány malé závěsy na raketové střely vzduch - vzduch.
To všechno znamenalo značně zvýšenou váhu, na kterou již původní motor Sakae 21 nestačil a výkonnější v potřebném počtu k dispozici nebyl. Proto letouny této verze svými výkony rozhodně neuspokojovaly.

A6M6c Model 53c
V listopadu 1944 byl již k dispozici motor Sakae Model 31A, - byl to vlastně původní typ 21, ale opatřený zařízením pro vstřikování vody s metanolem pro krátkodobé zvýšení výkonu. Byl zamontován do letadla verze A6M5c, jehož křídelní nádrže již byly opatřeny samosvornými obaly. Firma Micubiši vyrobila jen jeden kus a další výrobu předala firmě Nakajima, která těchto letadel vyrobila menší počet. Výkony letounů v této době již trpěly nedokonalým dílenským zpracováním draků i motorů.

A6M7 model 63
byla varianta, určená pro nasazení z malých letadlových lodí a střemhlavé bombardování. Měl zesíleny vodorovné ocasní plochy, pod křídly měl závěsníky pro dvě 350 l přídavné nádrže. Na místě přídavné nádrže pod trupem byl namontován pumový závěsník  vyvinutý firmou Micubiši a tak mohl být letoun vyzbrojen pumou o váze 250kg, nebo 500 kg. Podle některých pramenů byl závěs pro pumu výklopný, který při střemhlavém letu vynesla pumu mimo okruh vrtule. Dodávky A6M7 byly zahájeny v květnu 1945 a byly houfně používány při akcích kamikaze. Přesný počet vyrobených kusů není znám.

A6M8 Model 64
Neuspokojivé výkony typů A6M5c a A6M6c přinutily velení námořního letectva vyhovět naléhání firmy Micubiši a v listopadu 1944 povolilo náhradu již nevyhovujícího motoru Sakae motorem Micubiši Kinsei 62 o výkonu 1650 ks. K jeho instalaci byl použit drak A6M7, u něhož byly odstraněny trupové kulomety a byl upraven hasicí systém palivových nádrží. Pro umístění většího motoru bylo nutno překonstruovat přední část letadla. Následné armádní zkoušky ukázaly, že se silnějším motorem se zrodilo letadlo, schopné v některých parametrech překonat americké Hellcaty. Byly vyrobeny pouze dva prototypy, výrobě dalších kusů zabránilo bombardování leteckých továren svazy B-29.


Speciální verze A6M Zero

A6M2 - K
byla dvoumístná cvičná verze, určená k výcviku nových pilotů. První exemplář byl dodán v listopadu 1943. Do původního draku A6M2 byla nainstalována dvoumístná kabina se zdvojeným řízením, na boky zadní části trupu byly umístěny dvě malé horizontální plošky, které měly pomoci při vybírání vývrtky. Aby se ušetřilo na váze, nebyly do křídel montovány kanony a byly odstraněny i kryty  podvozkových kol. Výroba této verze byla zahájena firmou Micubiši na konci roku 1943 a následně v květnu 1944 i u koncernu Hitachi.
Verze pro vlekání terčů - v letecké jednotce KONOIKE KOKUTAI byl modifikován blíže neurčený počet letadel A6M2-K pro vlekání terčů. Úprava zahrnovala odstranění dvojího řízení a zabudování odkrytí zadní části trupu a instalaci závěsů pro pouzdra terčů.

A6M5 - K
byla obdoba předchozí verze, vycházející ovšem z letadla A6M5. Jejich vývoj začal v srpnu 1944 a v březnu 1945 byl hotov první ze sedmi prototypů. Od listopadu 1944 do skončení války bylo vyrobeno 508 ks verze A6M2-K a 7 ks verze A6M5-K. Mnoho z nich bylo použito při sebevražedných náletech jednotek kamikaze.

A6M5d - S
Pod tímto neoficiálním označením bylo modifikováno několik kusů verze A6M5 na noční stíhací verzi. Byla charakteristická umístěním dalšího kanonu ráže 20 mm, jehož hlaveň mířila šikmo vzhůru v trupu vlevo za kabinou. Jde o obdobu „schräge Musik“, používané proti náletům piloty Luftwaffe. I Japonci tyto stroje užívali proti svazům B-29 v jednotkách protivzdušné obrany japonských ostrovů.

Micubiši A6M2 - atypická kurýrní konverze
Koncem 70. let 20. století objevila skupina australských nadšenců v moři havarované Zero. Po vyzvednutí z mořského dna provedli kompletní renovaci a podařilo se dostat stroj do stavu, v jakém je možno jej vystavovat. Jde o netypickou dvoumístnou variantu A6M2, která nebyla nikdy sériově, ani továrně vyráběna a úpravu provedla některá opravárenská jednotka. Letoun neměl zdvojené řízení, za pilotním prostorem je pod prodlouženým překrytem vytvořeno místo pro pasažéra, jehož prostor byl vybaven jen spartánsky. Přesný účel úpravy není znám, mohlo jít o přepravu kurýrů, velitelů a pod. Rovněž není známo, kolik takových letounů bylo vyrobeno, znám je pouze tento jediný exemplář.

Nakadžima A6M2 - N - RUFE
Plováková verze ZERA bývá popisována jako samostatná konstrukce a také mu spojenecká komise přidělila samostatné jméno. Jeho vznik byl podmíněn specifikací 15-Shi, vydanou japonským námořnictvem na podzim 1940. Měl být vyvinut stíhací plovákový letoun, schopný poskytnout stíhací ochranu vyloďovacím operacím nebo chránit pobřežní základny tam, kde nejsou vybudována letiště. Aby se vývoj urychlil, námořnictvo na firmě Nakajima požadovalo, aby tuto plovákovou stíhací verzi vyvinulo za použití letedla A6M2 model 11.
Práce byly zahájeny v únoru 1941. Zachován zůstal trup, motor, křídla, vybavení kabiny a výzbroj. Byl odstraněn podvozek, prostor pro něj byl zakrytován a byl namontován velký centrální plovák s dopředu vybíhajícím aerodynamickým pylonem a dvěma vzpěrami ve tvaru V. Do plováku byla umístěna palivová nádrž. Pod křídly byly dva vyvažovací plováky. Byla zvětšena směrovka a pod ocasní část trupu byla instalována přídavná kýlová ploška.
Letadlo bylo zalétáno začátkem prosince 1941 a do konce roku 1943 bylo vyrobeno celkem 327 ks.

Celkem bylo vyrobeno 10 449 ks různých modifikací letadla A6M - ZERO

Autor : Fantan 🕔02.07.2004 📕20.196

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře