Lipjagy 1918

Autor : Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔10.05.2004 📕21.221

Na jaře 1918 sváděli v Rusku čs. legionáři, jejichž jednotky byly přepady bolševických jednotek rozděleny na několik skupin po železnici, těžké ale úspěšné boje s ohromnou přesilou sovětské armády. Jednou z těchto skupin byla i Penzenská skupina poručíka Čečka.

Penzenské skupině stálo v postupu město Samara. Jednalo se o důležité středisko obchodu, do něhož před postupujícími Čechoslováky soustředili bolševici mnoho jednotek. Měli v úmyslu zde velkou přesilou početní i palebnou Čechoslováky rozdrtit, a zvrátit tak důsledek ztráty Penzy, kterou předtím Čechoslováci dobyli.

Před Samarou se nachází na železnici stanice Lipjagy, kterou si samarský bolševický štáb zvolili jako místo k zachycení a plánované porážce československého postupu. Stáhl sem tedy nejlepší zkušené jednotky, vyslané z Moskvy, Kazaně a Ufy, složené z ruských bolševiků, dále převážně lotyšské bolševické jednotky ze Sibiře a jednotky, složené z rudých internacionalistů, převážně bývalých zajatců. Mezi internacionalisty byli v největším procentu zastoupeni Němci a Maďaři, nechyběli zde však například ani čeští komunisté. Celkem bylo u Lipjag v rámci jednotlivých jednotek bolševiky shromážděno kolem 4 000 mužů. Byli též oproti Čechoslovákům velmi dobře vyzbrojeni a měli i dostatek munice a granátů. Jejich výzbroj doplňovalo 180 kulometů a 13 děl různých ráží, spolu s 10 bombomety. Připraveny k boji byly i 2 pancéřové automobily a pancéřový vlak. Bolševici vybudovali zde pásma zákopů, kulometných opevněných hnízd a protipěchotních překážek pro účinnou obranu železniční stanice. Věnovali tomu všechnu energii včetně nuceného zapojení místního obyvatelstva všech věkových skupin. Při budování pozic využívali skvěle přírodních překážek, především na základě rad a plánů interbrigadistů, kteří měli mnohdy velké válečné zkušenosti. Po dokončení považovali bolševici tyto pozice za nedobytné, což jim dodávalo i vzhledem k jejich početní a palební síle značné sebevědomí.

Velitelem všech sovětských jednotek v tomto úseku byl komisař Kadomcev. Jeho zástupcem, náčelníkem štábu, byl německý interbrigadista oberleutnant Schmidt, jenž byl bývalým válečným zajatcem. Dle plánu, který oba vypracovali, měli být Čechoslováci zadržováni účinnou obranou před Lipjagy a vyslaným obchvatem napadení z týlu. Potom společným útokem obou částí měli být Čechoslováci před stanicí zničeni.

Mezitím se k Lipjagám blížila vojenská Penzenská skupina poručíka Čečka. V její sestavě byl i 4. čs. střelecký pluk „Prokopa Holého“. I s doprovodnými částmi jiných jednotek měl poručík Čeček k dispozici proti opevněným silám nepřítele pouze 1 600 mužů s podporou 32 kulometů, 7 děl a pancéřového vlaku „Orlík

S pomocí zorganizované československé zpravodajské služby a zpráv příslušníků samarských protibolševických skupin, kteří přecházeli frontu, se o přípravách bolševiků a jejich úmyslech v nadcházející bitvě dozvěděl i poručík Čeček. Ten vydal své vojenské skupině rozkazy k přípravě bojové operace dobytí Lipjag a tím uvolnění cesty na Samaru. Na 4. 6. naplánoval provedení hlavního útoku všemi silami. Předtím však ještě musela zákopnická četa opravila jeden most za stanicí Tomylov ve směru na Lipjagy a druhý dále postavila skoro celý znovu. Tyto mosty za sebou při zmatku během panického ústupu od Penzy zničili bolševici, když ustupovali z Tomylova. Během 3. 6. byly nejnutnější práce na stavbě mostů provedeny.

Ještě předtím, 2. 6. večer, vyslal velitel 4. stř. pluku poručík Gayer na rozkaz velitele vojenské skupiny poručíka Čečka dvanáctičlenný průzkum, pod vedením praporčíka Musílka, k Lipjagům. Když se ráno průzkum vrátil, praporčík Musílek potvrdil předchozí informace od zpravodajské sítě. Nepřátelské zákopy jsou vybudovány velmi precizně, dobře opevněny, a táhnou se na západním a jižním svahu výšiny asi 5 km od Lipjag až k lesu na východě a močálům na severu. Při útoku na tyto pozice je jasné, že útočník bude útočit ve značné nevýhodě a do mírného kopce. Z opevněného návrší mohli bolševici šikovně palbou ovládat plně terén před stanicí.

Poručík Čeček připravil tedy plán, podle kterého část vojenské skupiny měla s podporou pancéřového vlaku Orlík (s výzbrojí 1 děla a 11 kulometů) postupovat podél železnice přes vesnice Mordovskije Lipjagy a Ruskije Lipjagy na železniční stanici Lipjagy. Tato část se  bude snažit vázat na sebe jednotky nepřítele. Druhá část vojenské skupiny se přesune nepozorovaně obchvatem k vesnici Voskresenské a zaútočí na nepřítele nenadále z boku a z týlu, čímž zároveň zabrání bolševikům v ústupu k Samaře.

Večer 3. 6. vydal poručík Čeček, který si pro operaci určil své velitelské stanoviště v domku u železnice nedaleko Tomylova, rozkazy 4. stř. pluku pro zítřejší útok.

První skupinu, která měla postupovat čelně podél trati na Lipjagy proti opevněným pozicím bolševiků, měl tvořit II. prapor pluku (600 mužů) s podporou 6 kulometů. Velení svěřil podporučíku Noskovi. Cestou měla skupina zajistit vesnice Mordovskije Lipjagy a Ruskije Lipjagy. Podporována bude  jedním dělem a pancéřovým vlakem „Orlík“.

Druhou skupinu, která měla provést obchvat, měl tvořit I. prapor pluku (450 mužů) s podporou 6 kulometů, III. prapor pluku (300 mužů) s podporou 4 kulometů, vozatajská rota pluku (60 mužů) se 3 kulomety, rota nováčků (60 mužů) s podporou 1 kulometu, pancéřový automobil se 2 kulomety, četa 8cm děl s 2 děly. Velení svěřil poručíku Gayerovi, veliteli 4. čs. stř. pluku. Skupina měla vyrazit k provedení obchvatu již v půl jedné ráno 4. 6. a po dosažení vesnice Voskresenké provést zajištění vesnice a okolí. Potom provést útok do boku nepřátelské obrany u Lipjag.

Za čelně postupující skupinou bude postupovat ještě 9. rota s polovinou 12. roty pluku (dohromady 370 mužů) jako záloha. Další záloha bude v Tomylově ve formě I. a II. praporu záložního pluku a zákopnické roty pluku s technickou rotou.

Ze směru východně od dráhy bude palbou postupující skupiny podporovat četa 8cm děl poručíka Choljavina.

V nočních hodinách ještě byla dokončena oprava mostů za Tomylovem s krajním nasazením zákopnické a technické roty pluku. Krátkou dobu byla oblast i pod nepřátelským dělostřeleckým obstřelem, avšak svůj úkol tyto roty splnily.

4. 6. 1918

Těsně před půlnocí 3. 6. zahájila dle plánu postup obchvatná skupina poručíka Gayera. V chladné noci s jasnou oblohou, kdy všude bylo ticho a Čechoslováci museli postupovat opatrně a potichu, dorazila skupina po asi 20 kilometrech k vesnici Voskresenské. Během nočního pomalého pochodu se zastavovala po každých 5 kilometrech ke krátkému odpočinku, aby se pochodem mužstvo nevyčerpalo. Všichni byli připraveni na tvrdý boj, během něhož hodlali nasadit všechny své síly k probití se nepřátelskou obranou. Během postupu dorazila spojka od poručíka Čečka s radostnou novinkou, že zadní československý voj odrazil před pár hodinami útok bolševiků u Bezenčuku a zahnal bolševiky na ústup. Zpráva vzbudila ihned mezi všemi všeobecné nadšení a všichni se již nemohli dočkat útoku na nepřítele.

Skupina, využívajíc terénních nerovností, nepozorovaně postupovala krajinou k vesnici. Kolem 6.00 slyšela skupina palbu od trati, což potvrzovalo postup čelní skupiny podél trati dle plánu. Gayer vydal rozkaz k obsazení vesnice Voskresenské. Jako první vnikl do vesnice I. prapor, který zde překvapil bolševickou jezdeckou jednotku o 30 jezdcích. Okamžitě na ně zahájil palbu, během níž  se okamžitě snažil bolševický jezdecký oddíl uniknout. Dva jezdci padli zasaženi střelbou Čechoslováků, ostatní unikli. V 6,45 byla vesnice Voskresenské v československých rukách. Skupině poručíka Gayera se tak podařilo dle Čečkova plánu dostat až do boku bolševické obrany. Bolševici, kteří o přítomnosti čs. legionářů věděli od svého jezdeckého oddílu, který unikl, zahájili na vesnici ihned dělostřeleckou palbu. Ta však Čechoslovákům nijak neublížila, neboť byla značně nepřesná. Granáty dopadaly vesměs kolem vesnice. Poručík Gayer poslal jezdeckou spojku k poručíku Čečkovi se zprávou o dosažení výchozí pozice pro útok a připravoval se na další postup.

Mezitím ve 3.00 vyrazila z Tomylova i skupina podporučíka Nosky směrem k vesnici Mordovskije Lipjagy. Zatím bez podpory pancéřového vlaku Orlík, jenž zůstal pozadu kvůli dokončovacím pracím na mostech a kolejích. Když levé křídlo skupiny v 5.45 dorazilo k vesnici, bylo přivítáno střelbou předsunutého bolševického jezdeckého oddílu, jenž zde byl na hlídce. Po kratší přestřelce a postupu Čechoslováků se dala jezdecká hlídka nepřítele na ústup směrem k Ruskije Lipjagy. Tento ústup se změnil v úprk, když zahájilo palbu i československé dělostřelectvo. Dalekonosné dělo pokrývalo palbou Ruskije Lipjagy a pozice nepřítele na hřbitově u této vesnice, které československý průzkum během postupu zjistil.

Palbu zahájila také baterie poručíka Choljavina. Jejím cílem byly čelní zákopy hlavní pozice nepřítele u železniční stanice Lipjag, kde svou palbou znepokojovala nepřítele.

Skupina podporučíka Nosky obsadila a zajistila Mordovskije Lipjagy. Okamžitě se pokusila pokračovat v postupu za unikající jezdeckou jednotkou nepřítele, avšak ve vesnici Ruskije Lipjagy byli bolševici připraveni k zastavení československého postupu na hřbitově. Měli zde i několik kulometů, jimiž zahájili na postupující Čechoslováky silnou a soustředěnou palbu. Pravé křídlo skupiny bylo ještě k tomu napadeno palbou několika baterií nepřátelského dělostřelectva (12 děl). Čechoslováci však ani ve smršti kulek nezastavili svůj postup na Ruskije Lipjagy. Měli první ztráty, vzduch se sytil střelným prachem. Postup skupiny podporučíka Nosky zakolísal pod účinky silné kulometné i dělostřelecké palby nepřítele. Navíc proti levému křídlu, kde byla 7. rota 4. čs. stř. pluku, zaútočila ještě bolševická jízda s tasenými šavlemi. V linii postupu se objevila trhlina a 7. rotě, houževnatě bojující, hrozilo odtržení. Podporučík Noska tedy povolal ze své zálohy do první linie 8. rotu pluku. Ta sice zaujala pozici ve vzniklé trhlině, ale zrychlení postupu to nepomohlo. Proti levému křídlu podpořil v útoku bolševickou jízdu ještě pancéřový automobil. Levé křídlo tak bylo zastaveno a muselo přejít do obrany. Situace se nyní u levého křídla postupující Noskovy skupiny začala vyvíjet v neprospěch Čechoslováků. V 7.30 však do boje v pravou chvíli zasáhl čs. pancéřový vlak Orlík, který přejel přes mosty, projel plnou parou bojištěm až před skupinu podporučíka Nosky a zahájil soustředěnou palbu z kulometů na nepřítele, jenž byl překvapen náhlou změnou poměru sil. I přes zásah plošiny nepřátelským dělostřeleckým granátem, který „Orlík“ utrpěl, kulometnou palbou likvidoval odpor nepřítele ve vesnici. Vlakové dělo podporučíka Choljavina (bratra poručíka Choljavina) přesnou palbou mistrně zničila kulometná hnízda nepřítele v krajních domech vesnice, věži kostela a větrných mlýnech. Jednotky skupiny podporučíka Nosky, v součinnosti s palebnou podporou dělostřelců a vlaku „Orlík“, okamžitě vzaly vesnici útokem. Bolševici z vesnice rychle unikali směrem k hlavním obranným pozicím u železniční stanice Lipjagy.

Jako první vnikla do vesnice 5. a 6. rota pluku, která zajistila vesnici, trať a hřbitov. Zhruba v 10.00 zaujala tedy i skupina podporučíka Nosky výchozí stanoviště dle plánu pro hlavní útok.

Bolševici si již začali připouštět vážnost situace, přesto však předpokládali, že ve své opevněné pozici jsou neporazitelní. Bolševický velitel Kadomcev byl po ránu v dobrém rozpoložení, když viděl, jak jeho jednotky úspěšně zadržovaly postup Čechoslováků u vesnice Ruskije Lipjagy. I on si byl jist vítězstvím bolševiků, a na všechny strany sršel optimismem., že „…vzpupní Čechoslováci budou pobiti…“.

Část skupiny poručíka Gayera (1. rota I. praporu – praporčík Pareský) mezitím, když bolševici soustředili svou pozornost na postupující skupinu podporučíka Nosky podél trati, vnikla obchvatem do týlu nepřítele. Zde u překvapených bolševiků přítomnost čs. legionářů v nezajištěném týlu způsobila zmatek.

Zpráva o tom se rychle mezi bolševiky šířila a dostala se rychle až do bolševického štábu, kde vzbudila zděšení. Šířily se panické zprávy, že Čechoslováci útočí ze všech stran.

I. prapor (bez 1. roty), pod velením praporčíka Janovského, byl vyslán poručíkem Gayerem k dobytí opevněného statku v hlavní obranné pozici nepřítele a cípu  lesa na návrší. Tento statek se sousedním opevněným návrším tvořil hlavní opěrné body boční linie nepřítele, na níž měla Gayerova skupina útočit. Nepřítel však rychle zjistil úmysly I. praporu a prodloužil své levé křídlo. Na tak široký prostor nemohl jeden prapor útočit, proto praporčíku Janovskému poslal poručík Gayer rychle na pomoc 2. rotu pluku. Rozhořela se prudká přestřelka. Během boje poslal do útoku poručík Gayer na levé své křídlo vozatajskou rotu a rotu novobranců, které měly dosáhnout spojení se skupinou podporučíka Nosky a případně uzavřít frontovou linii. Vedle I. praporu útočil i III. prapor pluku. V záloze zůstala poručíku Gayerovi jen polovina 10. roty pluku. Všechny ostatní části své skupiny vrhl do útoku proti boku a týlu obrany nepřítele.

V průběhu útoku na bok obrany nepřítele zatím dosáhl praporčík Pareský s 1. rotou I. praporu železnici za Lipjagami směrem k Samaře. Zde rota zaútočila a dobyla bolševický vlak, jenž zde stál za nepřátelskými pozicemi v záloze. Dobytím vlaku ukořistila rota několika desítek pušek, 2 kulomety, dělo a několik beden munice. Získané zbraně okamžitě použila k doplnění své palebné síly. Rota dále dobyla a obsadila most přes řeku Lopatinu, který byl nedaleko a byl bráněn slabou poločetou bolševiků. Na železnici za Lipjagami, v týlu nepřítele směrem k Samaře, postavila 1. rota z pražců a dalšího nejbližšího materiálu barikádu přes koleje s cílem zabránit úniku nepříteli po železnici na Samaru. V 8.00 zde I. rota skutečně úspěšně odrazila pokus jednoho nepřátelského vlaku s kulomety prorazit k Samaře.

V tutéž dobu zároveň pokračovala v boji skupina poručíka Gayera. Praporčík Petřík a četař Fajst z 2. roty pluku úspěšně přerušili na okraji stanice Lipjagy pod palbou nepřítele, během odvážné akce, telegrafní staniční spojení a poškodili trať výbušninou. Pak s malým hloučkem vojáků praporčík Petřík pronikl také do týlu nepřítele. Zde se tento malý oddíl vyznamenal několika odvážnými akcemi. Poté, co zahnal na ústup dvě lokomotivy a sanitní vlak nepřítele, z něhož bolševici stříleli, zničil dvě kulometná hnízda, ukořistil několik nepřátelských kulometů, které okamžitě obrátil proti nepříteli. S podporou těchto ukořistěných kulometů úspěšně odrazil nastupující protiútok malé bolševické jednotky, která se shromáždila k zajištění týlu. Na bojující Čechoslováky byla vedena palba i ze sanitního vlaku, jehož neutralitu pod znakem červeného kříže původně respektovali a neútočili na něj. Bolševici toho využili a do vlaku umístili kulomet. Oddíl praporčíka Petříka jej tedy brzy útokem umlčel. Následně ještě úspěšně odrazil další dva, již silnější , pokusy menších týlových jednotek bolševiků, které i tak měly podstatnou přesilu nad Petříkovým oddílem, probít se směrem k Samaře.

V týlu nepřítele se ještě pohybovala 12. rota pluku, která byla vyslána Gayerem k posílení. Zbytek Gayerovy skupiny útočil do boku bolševické obrany.

Na hlavní pozice nepřítele již útočila i Noskova skupina. Tvrdý boj Čechoslováků s opevněnou bolševickou přesilou se rozhořel po celé frontě u Lipjag.

I. a III. prapor pluku v útoku do boku nepřátelské obrany podpořila děla poručíka Choljavina a praporčíka Vondry. Bolševici do úseku soustředili na útočící Čechoslováky rychle palbu svých děl. Bylo zde několik kulometných hnízd, dobře opevněných, které svou přesnou střelbou přibíjely postupující Čechoslováky k zemi do smrště granátových střepin. Ve své pozici na návrší si byli bolševici jisti tím, že Čechoslováky nakonec odrazí. Ti se však nezastavovali, ani neustupovali. Pomalu, ale jistě postupovali v hustém dešti střel a výbuchů dělostřeleckých granátů k bolševickým zákopům, které bolševici odhodlaně a houževnatě bránili.

Nejtvrdší boj zuřil u opevněného statku, který hájili rudí interbrigadisté a námořníci. Na statek útočila vozatajská rota praporčíka Urbana a rota novobranců praporčíka Skandery. Ani s podporou kulometů kulometné čety praporčíka Kavana nedařilo se těmto rotám statek dobýt. Blíže, než na vzdálenost 700-800 metrů se nemohli pro silnou a účinnou palbu zkušených interbrigadistů a námořníků přiblížit.

Na pravém křídle a středu bolševické obrany se setkali 3. a 4. rota pluku rovněž s tuhým odporem přesily nepřítele, jenž zde měl trojnásobnou přesilu nad útočícími Čechoslováky. Uprostřed úseku této části fronty se podařilo k pozicím nepřítele přiblížit na vzdálenost asi 250 m 3. rotě, avšak nepřítel okamžitě proti ní poslal pancéřový automobil. Ten byl však záhy zničen přesnou ranou děla praporčíka Vondry, které zrovna dorazilo k podpoře. Velitel 3. roty, praporčík Nohel, zavelel ihned k útoku a sám se první zvedl a vyběhl. Rota jej věrně následovala. Palbou trojnásobné přesily nepřítele však byl útok roty odražen. Praporčík Nohel s rotou zaútočil okamžitě znovu, ale byl opět odražen. V kalužích krve se na zemi v dešti kulek již zmítalo mnoho raněných Čechoslováků. Bylo i několik padlých. Raněný klesl k zemi i statečný velitel roty, praporčík Nohel.

V části bolševického štábu mezitím vypukla již panika v předtuše hrozné porážky, pro níž jistě soudruzi v Samaře nebudou mít pochopení. Každý začal brát všechno možné – šperky, peníze, cennosti s touhou spasit si život v případě proražení obrany před Čechoslováky útěkem.

Celý postup jednotek své obchvatné skupiny sledoval starostlivě z dělostřelecké pozorovatelny poručík Gayer. Viděl, že pro úspěch celého útoku do boku obrany nepřítele je nutné především dobýt ono opevněné návrší a statek. Vydal rozkaz praporčíku Vondrovi k zahájení palby děla na statek. Dělostřelecká baterie praporčíka Vondry zahájila tedy soustředěnou a přesnou palbu na zmíněné cíle až do skoro úplného vystřílení munice. Pomohla tak vozatajské a novobranecké rotě postoupit blížeji k nepříteli. Nato přijela baterie poručíka Choljavina tryskem odvážně přímo do přední pozice, kde v dešti kulek byla děla postavena do bojové polohy a zahájena palba „kartáčem“ přímo do opevněných bolševických zákopů. Nato vzápětí do bolševických zákopů rychlým bodákovým útokem s hromovým „hurrá!“ vnikli příslušníci vozatajské roty. Způsobili zde s podporou děl poručíka Choljavina bolševikům velké ztráty. Mnoho bolševiků v zákopu se vzdávalo, když viděli beznadějnost dalšího odporu.

Po dobytí tohoto zákopu vydal poručík Gayer rozkaz k závěrečnému rozhodnému útoku „na bodák“ všem svým jednotkám, kterým již skoro došla munice. Do tohoto útoku poslal i svou poslední zálohu – četu 10. roty 4. pluku. Bolševici se doposud bránili odhodlaně, a jelikož měli dostatek munice, pálili po Čechoslovácích zběsile ze všech kulometů a pušek.

Poručík Gayer se sám rovněž přesunul mezitím do nejpřednější pozice ke svým jednotkám, chtěl být se svými muži při tomto rozhodném útoku a osobně je vést. Bylo vidět, že nepřítel se rozhodně vzdát nehodlá a vycítil těžkou situaci Gayerových rot. V dešti kulek, které svištěly nad zalehnutými legionáři se poručík Gayer odhodlaně v čele svých jednotek vzpřímil, pohledem přelétl své muže a s mávnutím své hole, jíž nosil sebou, vykřikl: „Tak, hoši - jdeme!!!“. Vyběhl jako první do útoku proti opevněnému nepříteli. Za ním se okamžitě zvedly do odvážného bodákového útoku jeho jednotky. Rychlým během, s burácejícím „hurá!“ útočili všichni proti opevněným kulometným postavením nepřítele. Měli před sebou asi 800 metrů takřka rovné pláně, kterou museli přeběhnout, aby se dostali k nepříteli.

Bolševici okamžitě zintenzívnili na útočící soustředěnou silnou palbu svých kulometů a pušek a navíc sem zaměřili opět své dělostřelectvo. Mezi útočícími Čechoslováky vybuchovaly dělostřelecké granáty a svištěly kulky, rozsévající smrt. Mnoho ze statečných útočníků padlo k zemi – raněných a padlých. Ostatní se hnali rychlým během o život vpřed. Všude je dým, je cítit krev, pot a spálený střelný prach. Když útočící skupině poručíka Gayera zbývalo již jen 150 metrů, někteří z bolševiků začali zmateně prchat ze svých pozic. Tehdy byl kulometnou dávkou do obou nohou zasažen i v přední linii běžící poručík Gayer. S průstřelem nohou padá k zemi a zůstává ležet. Z průstřelů nohou se mu valí krev. Okamžitě se k němu sklání ti jeho muži, kteří se nacházeli nejblíže, snaží se mu pomoci. Ostatní se též na chvilku zastavují, avšak následně rozzuřeni ztrátou svého oblíbeného velitele vrhají se do nemilosrdného útoku. Raněný poručík Gayer odmítá pomoc těch, posílá všechny dále se slovy: „Jen kupředu, hoši, žeňte tu svoloč!“. Brzy se všichni vojáci 4. stř. pluku po celé frontě bojiště, rozděleni do dvou útočících skupin, dozvídají o zranění svého velitele. I II. prapor podporučíka Nosky na nepřítele útočí neméně tvrdě, odevšad je při útoku slyšet československé „hurrá!“.

Muži 4. střeleckého pluku, rozjitřeni zraněním svého velitele, neměli s nepřítelem slitování. Když pronikli po přeběhnutí pláně do opevněných zákopů nepřítele, který po nich střílel do poslední možné chvíle, nikoho nešetřili. Došlo ke krvavému boji na bodáky a nože. Blýskaly se v horkých paprscích slunce. Odevšad bylo slyšet křik a chroptění raněných a umírajících. Na zemi brzy leželo velké množství ubitých bolševiků.

Nejtěžší boj trval v úseku, který bránili rudí internacionalisté a námořníci. Ti se odmítali vzdát i v okamžiku, kdy již okolní bolševické zákopy byly dobyty. Zuřivě stříleli do útočících Čechoslováků i na minimální vzdálenost. Mezi nimi byla dokonce i jedna žena, jak později zjištěno milenka jednoho z námořníků. Ta střílela na Čechoslováky, i když již byli nějakých 5 metrů před kulometem. Během krvavého boje byli houževnatě se bránící interbrigadisté a námořníci pobiti.

Již od ranních 9.00h, když se situace začala vyvíjet v neprospěch bolševiků, přestal bolševický velitel komisař Kadomcev, podávat pravidelná hlášení do nadřízeného štábu v Samaře. Během dne pak na žádosti Samary o sdělení aktuální situace raději neodpovídal. Když pozice štábu byla též dobyta Čechoslováky, skupinou praporčíka Petříka, zkusil Petřík zavolat do Samary nalezeným telefonem. Když se mu tam ohlásil bolševický telefonista a tázal se jak vypadá situace u Lipjag, Petřík mu odpověděl: „Dobře, zde československý důstojník.“ V Samaře tak mohli v bolševickém štábu tušit, jak asi dopadly jejich nejlepší jednotky, které měly držet u Lipjag přístup na Samaru. Ten byl nyní pro Čechoslováky volný.

Zbytky bolševiků se pokusily ze ztraceného boje uprchnout. Část se pokoušela probít na Samaru, kde byla odražena praporčíkem Petříkem a jeho skupinou. Ostatní se pokusili uniknout ve směru na Ruskije Lipjagy, kde však byli rovněž odraženi – II. praporem pluku. Po shledání beznadějné situace vrhli se v panice prchající bolševici jediným možným směrem, kterým byly bažiny za stanicí v povodí řeky Lopatiny. Přeplaváním řeky uniklo nakonec asi jen 150 rudých námořníků. Část bolševiků utonula v bažinách při pokusu o průchod. Zbytek když viděl, že nemá kam uniknout, zahazoval zbraně a na kolenou prosil pronásledující Čechoslováky o milost. U všech bylo nutno velkého sebezapření a kázně, aby prosící bolševiky nepobili na místě při mstě za svého velitele. Vzali je nakonec tedy do zajetí.

Boj skončil.

Pozice u Lipjag byla dobyta a zajištěna Čechoslováky. Scházeli a snášeli se ranění. Přineseni z bojiště byli i padlí. Raněný poručík Gayer byl převezen na povozu. Ztratil mnoho krve, přesto však měl z vítězství nad přesilou nepřítele velkou radost. Do dobytých pozic nepřítele dorazil i poručík Čeček, který hovořil s raněným poručíkem Gayerem. Zanedlouho však pro silnou ztrátu krve a následnou otravu nakonec poručík Gayer svým zraněním podlehl.

V bitvě u Lipjag tak padlo 26 Čechoslováků včetně oblíbeného velitele 4. stř. pluku poručíka Gayera. Dalších 86 jich bylo zraněno, včetně 4 důstojníků. Dva muži byli nezvěstní a byli vedeni jako pravděpodobně padlí.

Bolševiků z celkového počtu 4 000 mužů v bitvě padlo 1 500, včetně jejich velitele Kadomceva a jeho zástupce oberleutnanta Schmidta. Dalších 300 se utopilo při pokusu o únik přes bažiny. Zajato Čechoslováky bylo 1 800 bolševiků.

Za stanicí byli na mýtině padlí Čechoslováci, za účasti místního ruského obyvatelstva, které přišlo přivítat své osvoboditele, pohřbeni. Pohřbu se účastnil i místní pop, který se ujal řízení obřadu.

Následně byli pohřbeni do vlastních oddělených hromadných hrobů na bojišti i padlí bolševici.

Vítězstvím u Lipjag také Čechoslováci ukořistili: 6 bolševických vlaků i s vojenským materiálem včetně lokomotiv, 1 sanitní vlak s velkou zásobou potřebného lékařského materiálu, 13 děl, 180 kulometů, mnoho samostřílů, 10 bombometů, kolem 5 000 pušek, 2 pancéřové automobily, 2 osobní automobily, 4 nákladní automobily, kolem 50 koňských povozů, 60 jezdeckých koní, 3 vagóny třaskavin, mnoho beden ručních granátů, několik vagónů částí výstroje, několik vagónů potravin, 6 polních kuchyní a pokladnu štábu bolševiků s 96 000,- rubly (ty předal bolševický pokladník). Ve štábním vagónu byly zadrženy zpravodajsky cenné listiny, mimo jiné přesný plán obrany Samary, jenž vypracoval také oberleutnant Schmidt. Ukořistěn byl i prapor jednoho rudého pluku. Veškerá kořist byla zajištěna a protokolárně sepsána.

Čechoslovákům Penzenské vojenské skupiny se vítězstvím u Lipjag otevřela cesta k postupu na Samaru, kde byl bolševický štáb oblasti. V Samaře vypuklo po zprávě o porážce u Lipjag mezi bolševiky panické zděšení. Rychle byly žádány další a další posily proti postupujícím Čechoslováků. Byl očekáván boj o Samaru.

Hlavní použité prameny:
Archiv autora
Československý denník – tiskovina Československého vojska na Rusi (vydával Orgán Československé Národní Rady a správy Svazu československých spolků na Rusi), ročník 1918
Medek Rudolf, Vaněk O., Holeček V – „Za svobodu – III. díl“ (Praha 1926)
Pleský Methoděj - „Dějiny 4. střeleckého pluku Prokopa Velikého 1917-1920“ (Turnov 1927)
Vrba Jiří - „Východní front“ (http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/12545)
Autor : Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔10.05.2004 📕21.221

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře