Blokáda Západního Berlína 1948-1949

Autor : Jan Ešner / honza 🕔07.04.2004 📕12.082

Během druhé světové války se americká letadla objevovala nad Berlínem a přinášela městu zkázu. Německo bylo poražena na hlavu a vydáno na milost a nemilost vítězným mocnostem. Bylo rozděleno do čtyř okupačních zón a stejně tak i hlavní město Berlín. Problém Berlína byl v tom, že ležel ze všech stran obklopen sovětskou zónou. A přítomnost amerických, britských a francouzských sil uvnitř sovětské zóny byl samozřejmě trnem v oku sovětskému diktátoru Stalinovi.
Západní mocnosti nemohly nechat Berlíňany napospas sovětské moci. Proto se snažily ve svých sektorech situaci obyvatel co nejrychleji stabilizovat. Otázkou bylo, jaké přístupové cesty budou mít Západní spojenci k městu obklopenému sovětskou zónou. Kromě dálnice a železnice existovaly i tři dohodnuté letecké koridory. Vedly do Berlína z Hamburku, Hannoveru a Frankfurtu nad Mohanem.

Jako kontrolní orgán dohlížející nad poválečným Německem byla vytvořena Spojenecká kontrolní rada. Za Západní spojence byli na nejvyšších postech generálové Robertson (Británie), König (Francie) a nejvýznamnější slovo měl velitel americké okupační zóny generál Clay. Na druhé straně stál sovětský velitel maršál Sokolovský. Postupem času rostla mezi oběma stranami vzájemná nedůvěra. Ta vyvrcholila po schůzce představitelů Západních mocností v Londýně na přelomu února a března 1948. Schůzka mimo jiné rozhodla o vzniku tzv. Trizónie (Spojení americko-britské a francouzské zóny - dovršeno 18. června 1948. V té době už existovala Bizónie – spojení americké a britské zóny – k 1.1. 1947.) Schůzka v Londýně rozhodla však také o provedení separátní měnové reformy v západní zóně.

Stalin, informovaný svými agenty o výsledcích londýnské konference, se rozhodl pro rázný postup. Povolal ke konzultaci Sokolovského a informoval ho o svém rozhodnutí. Rusové pak během schůzky Spojenecké kontrolní rady 20. března 1948 jednání opustili. O deset dní později nechal Stalin omezit železniční koridor do Západního Berlína. Poté začali Rusové v reakci na americké plány připravovat vlastní měnovou reformu. Nové oběživo mělo platit i v Západním Berlíně. To by samozřejmě znamenalo ekonomickou závislost Západního Berlína na Sovětském svazu.

Samotná berlínská radnice byla rozpolcená. Stalin sjednotil východoněmecké komunisty a socialisty a vytvořil Sjednocenou socialistickou stranu (SED). Na druhé straně byli sociální a křesťanští demokraté, v čele se starostou Ernstem Reuterem.

20. června 1948 začal Západ s měnovou reformou ve svých sektorech. Ruská reakce na sebe nenechala dlouho čekat. 24. června uzavřeli Rusové všechny pozemní přístupové cesty do Západního Berlína. Nyní bylo na Západu aby se ke krizové situaci postavil. Britský ministr zahraničí Bevin a generál Clay se po diskusi shodli na nutnosti reagovat zřízením leteckého mostu. Násilné řešení bylo odmítnuto. Existovala reálná šance, že pokus vynutit si přístup násilnou cestou pomocí vojenského konvoje by mohl vyvolat ozbrojený střet, který by posléze přerostl v otevřenou válku. Tu si v té chvíli nikdo nepřál. Stejně tak však nikdo nehodlal Stalinovi trpět flagrantní porušení dohod. Letecký most se tedy jevil jako nejschůdnější varianta. Provedením příprav byl pověřen americký generál Le May (během 2. světové války vedl útoky B 29 na japonská města).

Od konce června byl tedy letecký most zřízen. Do Evropy směřovala americká dopravní letadla. A jako výstraha a upozornění na americký jaderný monopol se přesunulo do Británie i několik B 29 schopných nést jaderné zbraně.

Minimální dodávky pro přežití Berlíňanů byly vyčísleny na 2 000 tun denně. V první řadě šlo o uhlí. Stalin odřízl Západní Berlín od dodávek elektrické energie. Uhlí se tak stávalo naprosto nedostatkovým zbožím. Elektřina šla v těchto krizových momentech pouze několik hodin denně. Tedy v Západním Berlíně. Ve východní části bylo energie dostatek. Stalin se tak pokoušel o formu psychologické války. Obyvatelé Západního Berlína totiž měli do východního sektoru neomezený přístup.

Američané po čase začali k přepravě využívat obří dopraví letouny C 54 a denní přísun se v průměru vyšplhal až na 5 000 tun. V podzimních měsících se počasí zhoršovalo a rostly ztráty letadel. Zima naštěstí tak krutá nebyla, a proto most mohl pokračovat. Ve fázích nejvyššího výkonu tak mohli Američané a Britové do Berlína posílat až 13 000 tun denně. Zároveň s pomocí Berlínu uvalily Spojené státy i protiblokádu pro Sovětský svaz. Ta se týkala zejména dovozu uhlí a strojů.

Mezitím započala i politická jednání o ukončení krize. Velvyslanci tří Západních mocností se začátkem srpna 1948 sešli se Stalinem. Schůzka však vyřešení nepřinesla. Situace se vyostřovala i na berlínské radnici. V říjnu se radnice rozštěpila a radní zvolení za „západní“ strany (CDU a SPD) se přesunuli do Západní části Berlína. V prosinci zde proběhly volby a Ernst Reuter se stal starostou. Svůj boj za svobodu Západního Berlína demonstrovali však jeho obyvatelé již v září velkou manifestací u Reichstagu. Zde se, podle odhadů, sešlo více než čtvrt milionu Berlíňanů. Reuterův projev k národům světa přidal Berlíňanům více optimismu i odvahy.

Patová situace i nadále pokračovala. Společná jednání o vyřešení problému se nyní odbývala mezi americkým a sovětským delegátem v OSN. Začátkem května nakonec obě strany došly k dohodě. Počínaje 12. květnem 1949 Stalin blokádu definitivně zrušil.

Blokáda skončila. Berlíňané si mohli oddechnout. Jejich noční můra, tedy strach, že je USA opustí ve snaze vyhnout se konfrontaci se SSSR, se nenaplnila. Berlínská blokáda se stala první kapitolou vzájemného sblížení mezi Západním Německem (které o několik měsíců později vzniklo) a Spojenými státy.

Konec blokády znamenal obrovské morální vítězství Západu. Stalin byl nucen opět ustoupit. Po neúspěchu V Iránu a Turecku bylo zrušení blokády další velkou prohrou sovětského diktátora. Blokáda znamenala velký přelom v myšlení Američanů. Demonstrovala naplňování Trumanovy doktríny a potvrdila úsilí USA o zastavení sovětského expansionismu. Byla důkazem prosazování nové politiky, tak jak ji nastínil G. Kennan a uplatňoval prezident Truman. Tento styl politiky známe pod názvem „zadržování“. Tato politika v roce 1949 přinesla úspěch. Jak však historie ukázala, v Berlíně nikoli naposledy...

Autor : Jan Ešner / honza 🕔07.04.2004 📕12.082

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře