Sverdlovsk 1979

Autor : Jan Smíšek / Fleming 🕔04.04.2004 📕18.844

Podobné články

Další články autora

Jekatěrinburg (během sovětské éry nazvaný po jednom z významných bolševiků Sverdlovsk) je významné miliónové velkoměsto a průmyslové centrum jižního Ruska nacházející se na východním úpatí Uralského pohoří. Už od konce II.světové války se ve Sverdlovsku nacházelo mnoho významných zbrojních a muničních továren, které zaměstnávaly valnou většinu jeho obyvatel a to včetně zařízení na výrobu biologických zbraní. To bylo, navzdory konvenci o biologických zbraních (SSSR patřil mezi její signatáře) roku 1973 významně zmodernizováno a proslulo jako speciální vojenské zařízení známé západním výzvědným službám jako Compound 19. Patřilo do sítě státního podniku Biopreparát, který byl jedním z podniků zřízených speciálním Brežňevovým výnosem a pod záminkou produkce civilních medicínských a farmaceutických biotechnologií sloužil jako oficiální zástěrka sovětského armádního programu vývoje a výroby biologických zbraní.

Konkrétní zařízení ve Sverdlovsku produkovalo ve velkém mimo jiné spory Antraxu určené jako náplň do hlavic bojových raket. Roční produkce se pohybovala v řádech stovek tun usušených spor. Výrobní technologický aparát byl rozsáhlý, ale ve své podstatě relativně jednoduchý. Bakterie antraxu (Bacillus anthracis) se pěstovaly ve speciální živné půdě metodou aerobní kontinuální kultivace v průtokových bioreaktorech (fermentorech) de facto stejným postupem, který používá medicínská biotechnologie například k výrobě antibiotik.  Odebraný kultivační roztok s bakteriemi a sporami se na sušil na speciálních sítech sušárně, mlel se ve speciálních drtičích ze kterých se následně odebíral prášek obsahující sušené spory, který se ve speciálních nádobách skladoval a podle momentální poptávky dopravoval do jiných zařízení, kde se plnil do bojových hlavic. Podnik byl kvalitně technologicky i personálně vybaven, proces výroby by do jisté míry automatický, nevyžadoval zásadní kontrolu a k nehodám docházelo jen výjimečně v důsledku nedbalosti personálu (specielně v Rusku se jedná o poměrně rozšířený problém).


Schéma průtočného bioreaktoru

Nejinak k tomu bylo poslední březnový pátek roku 1979, kdy jeden z techniků odpolední směny při běžné kontrole odmontoval zanesený HePa filtr (speciální ultrafiltr propouštějící pouze molekuly vzduchu) ve ventilačním zařízení sušárny. Poté odešel domů přičemž zanechal ve velínu  vzkaz veliteli odpolední směny podplukovníkovi Nikolaji Černyševovi. Ten však toho dne pospíchal domů stejně jako jeho podřízení a snad z přepracovanosti zapomněl zanést obsah vzkazu do provozního deníku. Díky tomu zahájil velitel noční směny provoz bez namontovaného HePa filtru,  který by čistil od spor vzduch odcházející z provozu sušárny. Než si této skutečnosti všiml jeden z techniků a velitel směny dal zastavit provoz uběhlo několik hodin. Do ovzduší v okolí továrny uniklo řádově několik kilogramů prachu obsahujícího antraxové spóry, které se díky větru (který naštěstí vál směrem od miliónového velkoměsta) rozšířily směrem k neobydlené průmyslové zóně a infikovaly převážně pracovníky z noční směny blízkých továren a  dělníky oslavující v nedalekém baru.


Schéma HePa filtru

Oficiální místa se ihned po odhalení incidentu (který bychom mohli bez přehánění nazvat Černobylem armádního biologického programu) snažila celou záležitost ututlat. Z náhlé epidemie antraxu obvinila překupníky, kteří na černém trhu údajně rozšířili maso z kontaminovaného chovu a podnikla preventivní opatření proti šíření epidemie (například vybila toulavé psy, kteří se odpadky z černého trhu živí), významný představitel komunistické strany ve městě dokonce nařídil ostříhat listů stromů a keřů v okolí továrny a opláchnut ulice a střechy vodou a tak, neúmyslně svou horlivostí přispěl k tvorbě sekundárních aerosolů, které nakazily další osoby a významně prodloužily dobu trvání epidemie.

V období od dubna do května bylo diagnostikováno přes 96 nakažených (většina zhoubnější plicní formou) a protože se jednalo o speciální pro vojenské účely určený kmen (i když citlivý na antibiotika) 66 jich zemřelo. Všechny lékařské záznamy o průběhu onemocnění u nakažených KGB (respektive její 15.správa odpovědná za sovětský program biologických zbraní) stornovala a její agenti převlečení za lékaře roznášeli rodinám pozůstalých zfalšované úmrtní listy. I tak se dá mluvit o štěstí, kdyby vítr foukal směrem k městu, počty nakažených a zemřelých by dosahovaly až mnoha tisíců. Dalším tajným Brežněvovým výnosem byla v roce 1981 velkovýroba antraxových spor přesunuta do nově vybudovaného komplexu ve Stepnogorsku (rovněž zahrnutého do sítě Biopreparátu) a to včetně velké části personálu nevyjímaje podplukovníka Černyševa, kterému nikdy nebyl za jeho odpovědnost na nehodě udělen oficiální postih. 

Oficiální místa se dlouhá léta držela osvědčené lži o kontaminovaném mase na černém trhu, kterou ústy svých čelních politických i vědeckých představitelů prezentovala při každé vhodné příležitosti. Až 27.května 1993  Boris Jelcin (pikantní je, že právě on byl na jaře 1979 tím aktivním partajním představitelem ve Sverdlovsku, který oplachováním ulic a střech způsobil sekundární rozšíření epidemie) v interview Komsomolské pravdě oficiálně připustil, že by epidemie ve Sverdlovsku mohla souviset s vojenskými aktivitami a ve své podstatě by znamenala porušení mezinárodních dohod. O pět let později (při příležitosti 20.výročí tragédie) otiskl jeden ruský deník zprávu o skutečné příčině epidemie před dvaceti lety, citujíc dva oficiální představitele, kteří za její zdroj označili kontaminované maso.


Boris Jelcin v roce 1996

Podobné články

Další články autora

Autor : Jan Smíšek / Fleming 🕔04.04.2004 📕18.844

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře